Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Horečka je svině...

Unaveně jsem se protáhla a zašmátrala rukou na vedlejší půlce postele. Byla prázdná, což mě donutilo se zamračit.

Nerada jsem se budila sama. Ale budila jsem se až po Malé, takže se o ni musel někdo postarat. Nejčastěji to byl Edward. Proto jsem se budila sama. Začarovaný kruh.

Otevřela jsem oči a zjistila, že je ještě poměrně velká tma na vstávání. A budík mi potvrdil, že ostatní jedou do školy až za hodinu. Zkoušela jsem ještě usnout, ale nešlo to, tak jsem alespoň v klidu ležela. Vzduch už nebyl nejteplejší a pod peřinou bylo náramně.

Už to vypadalo, že nakonec usnu, ale do normálního vnímání mě vrátily tiché hlasy z vedlejšího pokoje.

„Bude v pořádku, Carlisle?“ Edwardův tichý hlas zněl starostlivě. A tátův ještě starostlivěji.

„Dám jí nějaké prášky. Taková horečka je vážná i u dospělého, natož u tak malého dítěte.“

Sotva jsem pochopila, že jde o Malou, byla jsem naprosto vzbuzená. Vystřelila jsem z postele a popadla župan. Zavazovala jsem si ho po cestě a bez klepání vběhla do Faithina pokoje.

Ležela zachumlaná v několika vrstvách dek a byla úplně bledá. Edward seděl na kraji postele a hladil ji po vláskách. Táta stál nad ní, s teploměrem v ruce a starostlivě si ji prohlížel.

Teď oba zvedli pohled mým směrem. Malá spala.

„Co je jí?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Má vysokou teplotu,“ odpověděl mi táta.

„Jak vysokou?“ zeptala jsem se a klekla si k ní. Položila jsem jí ruku na čelo i tváře. Celá hořela.

„Hodně vysokou. Kašle a krk má celý červený. Dal jsem jí nějaké prášky. Měla by zůstat v posteli a co nejvíce se prospat. Nezapomeň ji odhlásit ve školce,“ připomněl mi.

„Jo, ehm, ona už do ní nechodí. Zůstanu s ní doma a dám na ni pozor.“

Nic jiného mi ani nezbývalo. Táta šel do práce a máma měla nějakou zakázku mimo město. Edward se nabízel, že tady s námi zůstane, ale ujistila jsem ho, že to zvládnu. Akorát jsem ho nechala přenést Malou do našeho pokoje kvůli větší posteli a Emmett s Jasperem nám tam přenesli televizi, DVD, satelit a všechno pro to, abychom se nenudily. Aby se Malá nenudila. Aby se nechtěla dostat z postele.

Ještě třikrát se mě každý z nich zeptal, jestli se mnou nemá zůstat doma.

Vyhodila jsem je. Všechny.

 

Malá spala poměrně dlouho. Kdybych neslyšela bít její srdce, bála bych se, jestli je v pořádku. Ale když potom začalo bít zběsileji, vylekalo mě to. Vrazila jsem do pokoje, jako by hořelo.

Spala. Nebo měla alespoň zavřené oči. Ale házela sebou po celé šířce postele. Vyděšeně jsem se k ní vrhla a chytila ji, aby si neublížila.

„Zlatíčko! Zlatíčko, probuď se. Už jsem u tebe. Princezno!“ Byla jsem naprosto bezmocná a oči mi tou bezmocí zvlhly.

Začala plakat a dožadovala se mámy a táty. Teď už měla otevřené oči a dívala se někam směrem k televizi a mumlala něco o tom, že to nechtěla rozbít.

Blouznila. A i když jsem ji pořád uklidňovala, že nic nerozbila, že jsem u ní, že je v bezpečí, nedokázala se uklidnit. Trvalo to pár minut, ale mně to přišlo jako hodiny. Znovu usnula s tvářemi mokrými od slz.

Odešla jsem z pokoje, abych ji nerušila, a zavolala tátovi. Nedokázala jsem mu říct, co se stalo, aniž bych se nerozbrečela. Bylo mi jí líto. A bála jsem se té obrovské horečky. Omlouval se, že nemůže přijet, ale že okamžitě zavolá někomu z dětí, aby se co nejdříve vrátily domů a pokusily se jí srazit horečku svým tělem. Ještě jsem se zeptala, jestli jí nemám dát nějaké léky, ale řekl, ať počkám, dokud jí nesrazí ty horečky. Poděkovala jsem mu a šla si sednout do kuchyně s kotlem kávy.

Auto na příjezdové cestě jsem zaslechla asi o čtvrt hodiny později a podle vůně jsem poznala, že dorazil Edward. Byla jsem nehorázně ráda.

A sotva vešel do dveří a schoval mě v jeho náruči, dokázala jsem se trochu uklidnit.

„Bojím se o ni,“ zašeptala jsem a slzy mi tekly z očí, přesto už jsem nevzlykala.

„Bude v pořádku,“ uklidnil mě, políbil mě do vlasů a společně jsme došli do našeho pokoje.

Přiložil jí ruku na čelo a zamračil se. Nakonec si přetáhl tričko přes hlavu, vlezl si k ní pod deky a přitiskl si ji k sobě. Ruce jí přiložil na čelo a tváře a snažil se jí tu horečku srazit. Asi po hodině se zvednul, aby ji svou teplotou zase neublížil, a došel do lékárničky pro nějaké léky.

Přišel dovnitř s tácem, na kterém měl hrnek čaje, nějaké kapky, sirup, tabletky… Vyděšeně jsem se na to podívala, ale věřila jsem, že ví, co dělá.

„Zkus ji probudit,“ řekl potichu a položil tác na noční stolek.

Podařilo se mi to až po značné chvilce. Zamrčela, ale otevřela oči.

Edward jí dal nějaký sirup a trochu jí rozdrtil půlku tabletky proti horečce. Nechal ji to pořádně zapít. Vypadala podstatně líp a zdálo se, že blouznění odeznělo. Přitiskla se ke mně a škemrala o nějakou pohádku. S radostí jsem jí vyhověla.

Když se večer vrátil táta, prohlídl ji a konstatoval, že horečku Edward srazil na normální teplotu, takže by měla být brzo zdravá. Oddychla jsem si, že už nebudeme mít žádnou scénu s blouzněním.

 

Uzdravila se asi do týdne. I tak to pro mě byla dlouhá doba. Naštěstí se ten týden Edward uvolnil ze školy a i když byla máma doma, pomáhal mi s Malou. Takže jsme spolu trávili dost času. A moc se nám to líbilo.

Když už Malá lítala po obýváku a chtěla se honit s Emmettem, vyčerpaně jsme si sedli na pohovku a chtěli odpočívat.

„Měli byste si zajet na velký lov,“ zasmála se Alice, „vypadáte vážně hrozně.“

Zmohla jsem se jen na souhlasné „Hmmm“ a zavřela jsem oči.

„Myslím to vážně. Měli byste někam vyrazit. Na lovu jsi nebyla už přes půl roku. A Edward nebyl na velkém lovu taky hodně dlouho. Prospělo by vám to.“

Když se mi spojily mozkové buňky a uvědomila jsem si, že to myslí vážně, otevřela jsem oči a podívala se na ni.

„Nemůžu,“ řekla jsem nakonec.

„Proč ne?“ protestoval Edward.

„Malá se sotva uzdravila. Krom toho jí bude smutno.“

„Jí nebo tobě?“ zeptal se Jasper se smíchem.

„Oběma?“

„Vážně byste si měli někam vyrazit. Zasloužíte si to. My se o ni postaráme. Bude se tady mít jako v peřince,“ usmála se máma.

 

Dva dny nato jsme seděli v autě a měli namířeno směr Kanadské lesy, do domu, kde bydleli máma s tátou, když mě to… ehm, počali.

GPS jsem si vezla s sebou v podobě Edwarda. Cestu do toho zapadákova najde a ten zbytek k domu mu táta vysvětlil.

S Malou jsem se loučila neskutečně dlouho a znovu se jich ptala, jestli nemáme zůstat doma. Byla jsem připravená při jakémukoliv zaváhání vytáhnout kufry z auta a zůstat doma. Nikdo nezaváhal a Edward mě doslova nacpal do auta. A když mě přešla špatná nálada z toho, že jsme tam prcka nechali, byla jsem vlastně i ráda. Tohle bude poprvé, co budeme s Edwardem delší dobu sami. A hodlali jsme si to užít.

 

„Už vím, proč mi Alice radila, abychom raději jeli na mámin ostrov,“ hlesla jsem, když jsme ze zimy vstoupili do ještě studenějšího domu.

„Na pohovce je deka. Skočím dozadu pro dřevo a zapálím v krbu,“ řekl ihned Edward a dovedl mě směrem k pohovce. V celém domě byla tma, elektrika nebyla zapnutá, takže mě Edward musel navigovat. I když jsem byla napůl upírem, tma mě v lásce neměla. Podal mi deku a já se nenechala pobízet dvakrát a rychle se do té obrovitánské plachty zamotala.

Byla ledová.

Úplně.

A když se za pět minut domem rozlehlo praskání dřeva, byla jsem ráda. Edward mi před krb přitáhl kožešinu z vedlejšího pokoje a naskládal na to pár dek, abych si tam mohla sednout. Hned jsem ho milovala o něco víc. A když mi potom do ruky vložil hrnek s teplým čajem a do druhé lízátko, neubránila jsem se oddanému výrazu.

„Jsi zlatíčko,“ hlesla jsem a zbožně se na něho usmívala. Zasmál se a sklonil se pro pusu.

„Zajdu schovat auto a zapnout elektriku, hned jsem tady.“ Přikývla jsem a usrkla trochu čaje. Slyšela jsem automatické zavírání garážových vrat a skoro okamžitě se rozsvítilo malé světlo za mnou.

„Máš hlad?“ zeptal se a když jsem zakroutila hlavou, přišel si sednout vedle mě. Položil mi čaj a i s dekou si mě přetáhl na klín.

„Už je mi horko,“ vydechla jsem a snažila se vymotat z deky. Když se mi to nedařilo, pomohl mi. Sundala jsem si bundu a sezula si boty. Bundu nakonec následoval i svetr, a potom mě Edward do deky zase zamotal. Posunul si mě víc na sebe a já mu opřela hlavu mezi rameno a tu jeho.

„Ještěže tě držím v náručí, protože mám silné nutkání zvednout telefon a zavolat Alice, abych jí za ten nápad tisíckrát poděkoval,“ zašeptal najednou do vzniklého ticha.

„Ještě chvíli, prosím. Nejsem na to ještě připravená. Emmettovy hlášky, Alicina radost. A taky naši. U ostatních to pro ně bylo jiné, ale já jsem jejich vlastní dcera a-“

„Dám ti tolik času, kolik budeš chtít,“ zarazil mě. Byl vážně úžasný.

„Děkuju,“ špitla jsem.

„Jen jsem chtěl říct, že jsem jí vděčný za ten týden o samotě. Jen my dva, soukromí. Žádný Emmett, žádná Alice, žádní rodiče,“ řekl a v jeho hlase byl slyšet úsměv.

„Měla v plánu nás dát dohromady, že? Doufala, že když budeme sami a když mě trochu opiješ,“ poukázala jsem na tašku s několika láhvemi vína, „budu svolnější.“

Zasmál se.

„Jo. Není si vůbec jistá, že k tobě něco cítím. Ona si myslí, že jo, ale podle Jaspera je to jen sourozenecká láska. A taky ji hrozně deptá, že jsme pořád spolu, máme spolu dokonce i pokoj, ale nic mezi námi není. Jenže od té doby, co měla vizi nás dvou jako páru, si nedá pokoj. Zkouší všechno.“

„Zabije nás, až zjistí, že jsme spolu už dávno,“ řekla jsem ospale.

„Asi jo,“ šeptl a přitiskl si mě ještě víc k sobě. Jestli udělal i něco dalšího, já už to nevnímala.

 

Probudila mě vůně slaniny a čerstvého pečiva. A taky kávy. Slastně jsem zavrněla a uslyšela jsem melodický smích z kuchyně.

„Nesměj se! Když ono to úžasně voní,“ bránila jsem se.

„Když myslíš,“ zasmál se a ten hlas byl moc blízko. Otevřela jsem oči a dívala se přímo do jeho karamelek. „Dobré ráno a dobrou chuť,“ popřál mi a podal mi tác.

„Teda, takhle se nechám rozmazlovat klidně častěji,“ usmála jsem se a vtiskla mu pusu na tvář.

„A já si tohle nechám líbit taky častěji,“ usmál se a za bradu si mě přitáhl blíž, aby mě mohl políbit pořádně. „Ale teď už jez. Koupil jsem věci i na zítra, takže nebudeme muset do obchodu,“ usmál se.

„Hmm… To je dobře. Moc často se totiž probouzím bez tebe,“ zamumlala jsem s plnou pusou.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (11.12.2012 21:50)

takého kuriéra by som brala

Alda

12)  Alda (16.03.2011 20:53)

SKVOST !!!!!!!!! Děkuju moc !!!

Janeba

11)  Janeba (21.01.2011 15:23)

Ree, nádhera!
Děkuji!!

kytka

10)  kytka (16.01.2011 17:31)

Krása.

eMuska

9)  eMuska (04.01.2011 20:46)

Sú spolu takí krásni! Aaach! Pri tebe sú vždy takí úžasní... Alice ich zabije...

Ivanka

8)  Ivanka (08.12.2010 12:15)

Hmmmmmmmmmmm... Taky bych si dala líbit snídani do postele. A horečka je svině, dost Faith lituju. Moc krásná kapitolka, úžasná oddychová četba u které se člověk pobaví!

7)  Petra (07.12.2010 11:59)

Nádhera!! honem dalšííííí

6)  hellokitty (06.12.2010 22:46)

5)  Ashley (06.12.2010 21:09)

krásné!!!! to by mě zajímalo, jak se to bude vyvíjet dál

4)  Lucie (06.12.2010 20:01)

zuzka88

3)  zuzka88 (06.12.2010 19:49)

Tahle povídka je vážně dokonalá. Moc se těším na další díl

Lenka326

2)  Lenka326 (06.12.2010 18:53)

Trochu děsivý začátek, ale pak... . Copak asi bude příště? :D
Pěkný díleček.

Evelyn

1)  Evelyn (06.12.2010 18:43)

Jůůůůůů

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek