Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bibi.jpg

Druhá kapitolka je na světě. Doufám, že se Vám bude líbit. Vlastně se zde dozvíte, jaký vztah rozkvete mezi Bellou a Carlislem, budou se nenávidět nebo milovat? Pohádají se, nebo se stane něco jiného? Co v opačném případě? Jak zareaguje Esme, učitelka chemie, kterou všichni tak milujeme s pani učitelkou Rikalovou, když do třídy vejde dívka a nic neřekne? Jak zareagují Cullenovi, když jim tato dívka připadá velice povědomá?

Prosím o komentáře.

S láskou Kiana ♥

 


Hudba

Kapitola druhá

Známá neznámá

„No, je čas jít, protože nemocnice nás neplatí za vysedávání v kanceláři,“ rozpustil jsem sněm a já sám jsem se přemístil na ambulanci. Když jsem se vrátil zpět do mé kanceláře, tak se přede mnou rozhostila vůně parfému z vanilky. Ředitelčin parfém.

„Pane Cullene.“

„Paní ředitelko,“ odpověděl jsem klidně. „Co vás ke mně přivádí?“ zeptal jsem se tajemně. Měl jsem sto chutí si ji vzít ihned na místě, ale to nemohu. Je vdaná. Já mám Esme a rodinu, podruhé bych se jim nedokázal podívat do očí.

„Doktore Cullene, nezkoušejte na mne ten Váš kukuč pejska. Nejsem naivka a jsem vdaná, takže na mě bleskurychle zapomeňte. Ten chtíč je vidět na míle. Jde vám vyčíst z očí a já požaduji, abyste toho ihned nechal.“ Nevnímal jsem ta slova, jen jsem sledoval její rty a potom se to stalo – políbil jsem ji, nejdříve zůstala stát jako opařená, potom pootevřela ústa a souhra našich jazyků byla dokonalá, tak fascinující, jako by ty jazyky odjakživa čekaly jeden na druhý. Jemně, abych jí neublížil, jsem ji přirazil ke stěně a přesunul jsem se z jejích bezchybných rtů na její přitažlivý, dlouhý krček. Zalapala po dechu a zajela mi rukama do vlasů. Dostal jsem se jednou rukou pod její šaty a přejížděl jsem jí po liniích jejích zad. Prohnula se, když vtom někdo zaklepal na dveře. Tak bleskurychle, jak bleskurychle chtěla, abych na ni zapomněl, jsem ji posadil na pohovku a já sám jsem si sednul za stůl a otevřel jsem papíry, které byly přede mnou – rozpočet na tento rok.

„Dále,“ řekl jsem a vešla vrchní sestřička a v ruce držela další stoh papírů.

„Pane doktore, doufám, že vás neruším,“ řekla a podívala se na ředitelku, na mou ředitelku – tedy spíše, skoro mou ředitelku.

„Ovšem, že ne. Copak mi to nesete?“ zeptal jsem se jí s úsměvem.

„Rozpisy z celé chirurgie. Potřebuji to podepsat a dopsat tam vaše služby, jak se vám to hodí,“ řekla.

„Je mi to jedno, dopište mě tam, kam je potřeba,“ řekl jsem jí s úsměvem a podepsal jsem to.

„Děkuji a nashle,“ řekla a rychle odešla. Podíval jsem se na Bellu.

„Myslím, že bych taky měla jít,“ řekla a zvedala se k odchodu. Byl jsem rychlejší, než stačila otevřít dveře, otočil jsem si ji čelem k sobě.

„Vím, že cítíš to jiskření tak jako já. Nebudu tě do ničeho nutit, ale potřebuješ mou přítomnost, jako já tu tvou. I kdyby bylo tohle to jediné, co se mezi námi stane, nebudu litovat a vím, že ani ty ne,“ řekl jsem a než stačila něco říct, políbil jsem ji.

„To se pletete, doktore Cullene. Lituji toho už teď,“ řekla a odešla z mé pracovny. Jen jsem se pro sebe usmál.

Pohled Esme:

Hned, jak jsem zařídila Carlisleovi jeho pracovnu ve špitále, tak jsem se domluvila v místní střední škole. Vím, že tam budou letos nastupovat i mé děti, ale doma bych se tentokrát doopravdy ukousala nudou. Budu dělat učitelku chemie.

Právě mi začíná první hodina na této škole. Moje dětičky jsou šikovné. Rose se rozhodla, že letos kromě střední bude vyučovat balet ve studiu, které jsme jí pořídili. Je v baletu doopravdy dobrá, škoda jen, že nikdy nebude moct být primabalerínou.

„Dobrý den, studenti. Jsem vaše nová učitelka chemie, Esme Cullen. Doufám, že spolu budeme vycházet dobře a nebudeme si dělat žádné naschvály. Děkuji, posaďte se,“ řekla jsem a třída si jako na povel sedla. Na první hodině byly všechny mé děti, až na Edwarda, ten mermomocí chtěl jiný rozvrh než jeho sourozenci, zvláštní.

„Paní učitelko?“ přihlásila se tmavovlasá dívka.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Máme nové spolužáky a je zvykem, že se nám představí,“ řekla podlízavě a usmála se na mě falešným úsměvem.

„Zajisté, Lauren. Emmette, Rosalie, Alice, Jaspere mohli byste se představit třídě?“ zeptala jsem se mých miláčků a viděla jsem jejich nesouhlasné výrazy Taky udivené výrazy všech dětí, že znám jejich jména. Stoupli si a přišli před tabuli hezky ruku v ruce, jak jsou jako páry.

„Já jsem Rosalie Hale Cullen a tohle je mé dvojče Jasper Hale Cullen. Dívka vedle něj je moje sestra Alice Cullen a tento mladík je můj brat Emmett Cullen. Všichni jsme adoptované děti doktora Carlislea Cullena a Esme Cullen. Přistěhovali jsme se před týdnem z Chicaga. Pro dívky, ale i chlapce, kteří rády tančí, mám zde otevřené taneční studio, ve kterém vyučuji všechny styly tance, od baletu až po hip hop. Sama jsem deset let chodila na školu se zaměřením na tanec,“ řekla Rosalie a já viděla šok ve tvářích všech přítomných. Nedivila jsem se jim.

„Děkuji, Rose. Tak tedy začneme. Dnes si probereme hydrodexlany,“ začala jsem výuku. Po patnácti minutách do třídy vrazila dívka a ani neřekla dobrý den a ani nepodala žádné logické vysvětlení.

„Slečno, mohla byste mi tohle nějak vysvětlit?“ zeptala jsem se jí. Šlehla ke mne vražedným pohledem. Stoupla si.

„Pardon, že jsem přišla pozdě, ale v noci jsem měla focení v New Yorku a přiletěla jsem v jednu ráno. Trošku jsem zaspala, snad se tak moc nestalo,“ řekla přidrzle.

„Soledat De Vou?“ Přikývla.

„Slečno Soledat, k tabuli, budete zkoušená!“ řekla jsem naštvaně.

Zvedla se a šla k tabuli.

Pohled Carlislea:

O pár hodin později…

„Jsem doma!“ řekl jsem, když jsem dorazil do našeho nového domu.

„Vítám tě, lásko,“ řekla Esme a líbla mě na tvář.

„S jakou ženskou jsi byl?“ byla její první reakce na parfém ředitelky.

„Jedna doktorka je těhotná a na sále nám omdlela, aby sebou nepraštila o zem, tak jsem ji zachytil,“ řekl jsem, když vcházeli do pokoje i naše děti.

„Mluví pravdu,“ řekla Rosalie. Nikdy nepřestanu obdivovat její zajímavý dar, o kterém jsme tolik let neměli ani tušení. Rozpozná pravdu.

„Dobře, jestli to říká Rose, tak to bude pravda,“ řekla moje žena a já byl rád, že jsem rád.

„Proč jsi tak nervózní?“ optal se mě Jasper.

„Nejsem, ale dnes jako bych viděl někoho, kdo mi připomíná osobu, kterou jsem kdysi dávno znal.

Vybavil jsem si to znovu snad už po sté.

„Jel jsem a viděl jsem nabouraného velkého, nového, černého sedana a malou, starou toyotu. Toyota byla rozbitá, ale sedan neměl ani škrábnutí. Stála tam mladá dívka, měl jsem pocit, že už ji znám, že jsem ji už někde viděl,“ řekl jsem.

„Jestli myslíš Soledat De Vou, tak se nediv, je to přední topmodelka,“ řekla Rosalie a ukázala nám obálku časopisu Vogue, kde byla vyfocena.

„To je asi ono,“ bylo mi ale jasné, že ji znám odjinud.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kiana

2)  Kiana (03.07.2010 12:55)

Nebraska: Velmi ti děkuji. Za čisté psaní může převážně, fakt jen převážně, kvůli překlepům a tak, program pravopisu ve Wordu 2007, ale to nikomu neříkej, bude to naše tajeství...:D :D :D
A jsem ráda, že se ti to líbí a těšíš se na další díleček. Sice nevím, co myslíš těmi složitými větami, ale zkusím se jim do příště vyvarovat.

Nebraska

1)  Nebraska (03.07.2010 12:43)

Spíš jen technická - hydrodexlany neexistují ;)

Jinak se musím přiznat, že na mě je tohle asi moc těžké čtení. Píšeš čistě, spisovně, ale hodně složitě, což odpoutává od děje. Já jsem vážně zvědavá na to, kdo je Soledat, jak se Carlisle popere s tou přitažlivostí a co na ně vymyslíš dál, ale ty složitě skládané věty mi překážejí.
Určitě ale nijak neklesej na mysli - uvidíš, co ti na to řeknou ostatní ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek