Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bibi.jpg

Třetí kapitola. Jde to pomalu, ale přece. Tak tady si zahraji na city. Doufám, že mě za to nezlinčujete =)

Maličké věnování... Tuto kapitolku bych ráda věnovala mojí kamarádce Adiomě. Hvězdičko na mém soukromém nebi, sviť mi na cestu životem a neopouštěj mě. Bez svitu tvých paprsků bych neviděla na cestu a sešla z ní, a když někdy nesvitíš a zakopnu, tak mi pomůžeš vstát. Děkuji.

 


 

Maličké info... Bella a Carlisle si mezi sebou urovnají své city, bude to mnohem více, než urovnávání slovně, ale nechci více prozrazovat.

Hezké čtení Kiana ♥

 


Kapitola třetí

City

Upřímně řečeno jsem byl docela rád, že nikdo zatím neprokoukl mé úmysly s Bellou. Jak po ní toužím, nechápu to, ale... žádné ale není.

Seděl jsem v autě a byl jsem na cestě do špitálu, přivezli tam mladou dívku. Zaparkoval jsem a šel jsem rovnou na sál, prý to bude apendix, ale dívka je modelka, a tak potřebují plastika, aby jizvu zamaskoval.  Dívka již měla tři hodiny po operaci, ale byla stále v hluboké narkóze, přesný čas, abych se o ni postaral. Vešel jsem na sál, kde již vše bylo přichystáno, pokud chce, aby jizva nešla vidět vůbec, nebude to pro mne žádný problém.

„Doktorko Moonroe, je tady ještě paní ředitelka?“ optal jsem se těhotné doktorky, která vedla operaci.

„Zajisté, chtěla se poté na vaše dílo podívat,“ řekla mi s úsměvem a odešla.

„Sestro, bude to chtít brusku,“ řekl jsem a sestra mi podala maličkou věcičku, vypadalo to jako holicí strojek, ale byla to bruska kůže. Trošku jsem jí přejel přes jizvu. Nekrvácela, což bylo dobré znamení.

„Tampon,“ řekl jsem sestře za mnou a ona mi podala čistý tampon, stála za mnou, takže neviděla, co dělám, ještě že tak. Na tampon jsem nanesl trochu upířího jedu a přejel jsem jím po kůži. Ta se začala rychle hojit. Když se upíří jed dotkne kůže, ale neprokousne se oběti ruka, tak se člověk na upíra nezmění. Jen zkrásní, ještě více a jizvy nejsou vůbec vidět.

„Sestro, máme hotovo, odvezte slečnu De Vou na pokoj. Za minutku se na ni i s paní ředitelkou přijdeme podívat,“ řekl jsem sestře a odešel jsem ze sálu. V šatně jsem se začal převlékat, když vtom, tam vrazila ředitelka, když mě uviděla bez košile, chtěla odejít, ale chytil jsem ji za ruku a přitáhnul pod sebe. Jemně jsem ji opřel o skříňky.

„Ahojky,“ řekl jsem jí.

„Ihned mě pusťte, doktore Cullene, nebo-“

„Nebo, co? Nebo mě vyhodíte?“ skočil jsem jí do řeči.

„Nějak tak,“ řekla potichu, asi se musela hodně ovládat, tomu jsem se uchechtnul a dal jsem jí pusu na tvář, potom jsem ji pustil.

„Operace dopadla skvěle, nebude vůbec poznat, že kdy měla nějakou jizvu,“ řekl jsem a dál jsem se převlékal.

„Výborně,“ řekla ředitelka, bylo na ní vidět, jaké problémy jí dělá moje přítomnost. Opřela se o skříňky na protější stěně a svezla se po nich dolů na zem.

„Je ti něco?“ zeptal jsem se jí a kleknul si k ní.

„Proč mi tohle děláš?  Víš, jak je těžké se ovládnout? Nechtít, když každá buňka mého těla chce?“ optala se mě se slzami na krajíčku.

„Tak to nech plynout, nech to plynout a uvidíš, co se stane,“ řekl jsem a potom jsem se věnoval jen jejím rtům. Jejímu krku. Začala mě vysvlékat, už tak napůl oblečenou, košili. Rukama jsem nahmatal zip jejích šatů a rozepnul jsem je. Vytáhnul jsem ji na nohy a její šaty nechal jen tak samovolně sklouznout na podlahu. Zůstala přede mnou skoro nahá, naše těla teď od sebe dělilo jen naše spodní prádlo.  Klouzal jsem jí rukou po zádech, obkresloval jsem linie jejího těla. Ukládal jsem si každou křivku jejího těla do své paměti.

Nakonec z nás sklouzlo i to poslední oblečení, a tak jsem ji položil na lehátko, které stálo u dveří.  Zadíval jsem se jí do očí. Byly plné lásky a touhy.

„Opravdu si to přeješ?“ zeptal jsem se jí. Pouze přikývla, a tak jsem spojil naše těla v jedno.



Oblékli jsme se. Usmívala se na mě jako sluníčko, takový úsměv jsem na ní ještě neviděl.

„Děkuji,“ řekla mi a políbila mě, sama od sebe mě políbila. Bylo to nemožné, ale krásné.

„Za co?“ zeptal jsem se.

„Za to, že jsi mi ukázal, co je to láska, co je to touha, co je to něha. Děkuji ti za to, tohle mi ještě nikdy nikdo neukázal,“ řekla a zase mě políbila.

„Ale, co tvůj-“

„Manžel?“ skočila mi do řeči. „ Můj manžel je archeolog, ale taky vystudovaný doktor, psychiatr. Kdysi mě někdo napadl a kousnul mě,“ řekla a ukázala jizvu ve tvaru půlměsíčku. „Měla jsem z toho noční můry. Chodila jsem k němu na léčení a on se do mne zamiloval, já k němu cítila náklonnost. Jsem vystudovaná mytoložka potom studuji farmaceutiku a psychologii na dálku, ale Frankovi patří tato nemocnice a jelikož jsme dobrá v ekonomice, tak mě sem dosadil jako ředitelku. S Frankem jsme se vzali, ale je to jen list papíru, nikdy mezi námi nic nebylo, jen ho mám zkrátka ráda, ale nic víc. Teď je už druhým rokem, co jsme svoji, v Egyptě na vykopávkách. Včera jsem mu poslala žádost o rozvod, nechci s ním už dále marnit život. Mám tebe,“ řekla a políbila mě.

„To jsem netušil, ale teď bychom měli jít za tou De Vou,“ řekl jsem a polibek jí opětoval. Jen přikývla. Ještě se překontrolovala v zrcadle a vyšli jsme.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kiana

2)  Kiana (10.07.2010 21:20)

Vím, jen jsem tak provokovala:D

Kamikadze

1)  Kamikadze (10.07.2010 20:20)

pěkný dílek, jinak omlouvám se, ale nějak nestíhám, taky píšu, víš, to docela zaměstnává

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek