02.02.2011 [19:15], Never, ze série Ztracené dětství, komentováno 0×, zobrazeno 2166×

Nessie už nám vyrostla a Jacobův vztah k ní roste. Jako malá ho měla za strýčka, když povyrostla a potřebovala kamarády, byl to její nejlepší kamarád, ale co když už potřebuje opravdovou lásku?

PS: Prosím, dejte v to, že jsem to psala, když mi bylo deset. :D

Vydala jsem se znovu, dnes už po několikáté, nahoru do schodů. Je to v pohodě, Alice a Jazz mají pokoj hned nad schody. Zaklepala jsem a vešla.

„Jaspere?“ Koukla jsem se na něj.

„Copak potřebuješ Nessie?“ zeptal se mě.

„Mohu si s tebou promluvit?“

„Jasně, klidně.“ Odsunul z postele knihy, abych si mohla sednout. Sedla jsem si.

„Asi jsem ti dělala velké problémy...“

„Jo, docela jo,“ řekl popravdě.

„Chci se ti omluvit. Neuvědomila jsem si, jaký ti to bude mít na tebe dopad,“ omlouvala jsem se.

„Nessie, Nessie, Nessie... ty se nemáš za co omlouvat...“ říkal mi.

„Ale mám,“ odporovala jsem.

„Nemáš,“ to mi úplně připomínalo Emmetta a Jaspera, když sledovali hokej.

„Dobře. Nemám, ale stejně mám,“ usmál se.

„Tak já jdu...“ A odešla jsem. Popravdě už mě ty schody štvou. Musím nabídnout výtah.

„Ness?“ zavolal na mě děda.

„Ano?“

„Pojď...“ Šla jsem za ním. Šli jsme do jeho pracovny. Vzal si do rukou mou ruku.

„Musím ti to převázat,“ řekl. Odešel někam na druhou stranu pracovny a vrátil se s jeho kufříkem. Sundal mi z té ruky obvaz a zavázal novým.

„Dej si na tu ruku pozor, bude se ti to hojit minimálně měsíc,“ řekl mi.

Ten týden utekl jako voda.

Všichni už jsme se spokojeně vrátili domů. Jenže ejhle. Kdo je to v mém pokoji? Ten člověk, co si říká Jacob?

„Vypadni!“ zavrčela jsem na něj. To už v pokoji byla celá naše rodinka. Jasper, táta, Carlisle a Alice se vrhli na mě a Esme, máma, Rosalie a Emmett se vrhli na něho. Ani prezident nemá takovou ochranku.

„Pusťte mě, myslíte si, že bych byl někdy schopen ji ublížit?“ říkal ten chlápek, co si říkal Jacob. Ale když se na to kouknu z jiné stránky, tak je hezkej. Má velký svaly, roztomilý kukuč, hnědý, až černý kukadla. Věříte na lásku na první pohled? Já ano... od teď, ale nedokážu si to přiznat. Táta se na mě koukl takovým nevysvětlitelným výrazem – ignorovala jsem ho.

„Renesmee, my ti to hned vysvětlíme,“ řekl diplomaticky táta.

„To bych ráda,“ zavrčela jsem.

„Víš, ty jsi byla v bezvědomí a nepamatuješ si minulost. No a Jacob je ten, koho ty miluješ. Je do tebe otisklý a miluje tě. Dal by za tebe svůj život,“ říkal.

„Jacobe?“ zašeptala jsem opatrně. Koukl se na všechny, aby poustoupili. Když se postavil, tak udělal tři kroky a byl u mě. Objal mě a líbl do vlasů.

„Promiň mi to. Prosím promiň,“ brečela jsem. Kolikrát jsem za poslední týden vůbec brečela? Raději nepočítat.

„Tobě se nedá nic neprominout,“ uchechtl se.

Místnost se pomalu vylidnila a zůstali jsme tam jen já a Jacob.

Opřela jsem se o Jacoba, až si mě nakonec vzal do náručí a posadil na klín. Když jsem se o něj pořádně opřela, tak mu to nedělalo žádný problém a taky hřál. Příjemně. Když jsem se mu koukla do očí, tak jsem se v nich utopila. Ale udělal něco, co jsem naprosto nečekala.

„Ne, teď ne, Nessie,“ řekl.

„Zítra je tvůj velký den. Jdeš na střední. Musíš se vyspat,“ dodal.

„Dobře…“ řekla jsem smutně.

„Nesmutni, zítra se uvidíme, neboj.“ Políbil mě do vlasů.

„Bojím,“ prohodila jsem. Potichu se zasmál a následně odešel. Šla jsem dolů. Byli tam všichni, jako obvykle. Jakmile jsem tam přišla, všichni stočili pohled ke mně.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Nic, to se na tebe nemůžeme podívat?“

„Jo, můžete, ale vadí mi to,“ vysvětlila jsem.

„My s Rose jdeme na lov…“ Bůh ví, co tam budou dělat. Pomyslela jsem si. Někdo se uchichtl. Byla jsem pevně přesvědčená, že to byl táta. Otočila jsem se a podívala se na něj. Měl na tváři značně pobavený úsměv. Raději jsem to dál neřešila a odešla do pokoje. Někdo šel za mnou. Ach jo! Kdo zase otravuje?! Zeptala jsem se sama sebe. Otočila jsem se a uviděla Alici. Oh mio dio. Co zas ten elf chce?

„Co potřebuješ, Alice?“

„Mám pro tebe dárek!“ výskla, až jsem si na chvilku myslela, že ohluchnu.

„No?“ Čekala jsem. Podala mi krabici zabalenou do černého papíru se stříbrnými motivy. Jedním rychlým pohybem jsem roztrhla papír, který mi spadl k nohám. Byl to notebook.

„No… napadlo nás, že bys konečně mohla mít svůj vlastní noťas,“ řekla.

„Moc děkuji!“ Pevně jsem ji objala. Šla jsem do mého pokoje a ona mi šla v patách. Svůj nový notebook jsem si položila na stůl a Alice otevřela krabici, vyndala ho a vlezla pod stůl a něco tam asi minutu dělala, až pak vylezla a řekla:

„To bychom měly… Zapni si ho, ať víme, jestli funguje.“ Já jsem ho tedy – jak Alice poručila – zapnula. Byl to Windows 7, takže super.

„Funguje, to je dobře… Takže… umíš s tím ne? Vysvětlovat ti to nemusím, doufám,“ řekla, ale i zeptala se mě v jedné větě.

„Jasně, umím,“ ujistila jsem ji a ona tedy odešla. Ihned jsem si sedla ke stolku a zapnula si Mozillu Firefox. Sice tam byla i Opera, Internet Explorer, Safari a Google Chrom, ale já jsem na Mozillu zvyklá.

Hned jsem si najela na stránku ICQ a stáhla si nejnovější verzi 7.1. Stahování bylo rychlé, tak jsem hned vlezla na stránku skypu a také si ho stáhla, i když mohu volat přes ICQ, ale zase všichni tu nejnovější verzi nepoužívá. Hodně lidí používá také QIPa, Mirandu. Ale já zůstanu na ICQ. Ihned jsem se koukla na Gmail, jestli nemám nějaký nový e-mail. Jo, byl. Psala mi malá Claire. Seth je do ní otisknutý. Joj, malá už není. Je jí tak 11 let, ale i tak si musí ještě Seth počkat. Ona vše ještě nechápe. Chápe tolik, kolik jsem chápala já, když mi nebyl ani jeden rok.

Re: Ahoj Nessie...

From: Claire@gmail.com

Ahojky Nessie,

jak se máš? Co rodiče a ostatní? Moc se mi po tobě stýská! Kdy plánuješ zase přijet?

Jinak… Jacob o tobě pořád vypráví. Už se docela obávám o jeho zdravý rozum. Ale abych pravdu řekla, tak se po tobě stýská celé rezervaci. A mimochodem, abych nezapomněla! Emily čeká miminko! Tak se měj a všechny pozdravuj :). Pa pa, Claire :)

Cože? Emily čeká miminko? To musím ihned říct všem! Rozběhla jsem se jako blázen ze dveří, - které jsem málem vyvrátila z pantů – a pak po schodech.
„Emily čeká miminko!“ řvala jsem jako na lesy, jakmile jsem přišla dolů.

„Cože?“ ozývalo se skoro ze všech koutů obýváku.

„Jo, teď mi to psala Claire! No, není to úžasné?! Zítra musím do La Push!“ říkala jsem hlasitě – pořád jsem totiž cítila radost a štěstí – avšak už ne tolik, jako předtím.

„Ano, je to úžasné, ale zítra do La Push nepůjdeš, protože máš školu a potom se budeš učit, pak musíš na kontrolu. Co třeba o víkendu?“ říkala Bella. Když se zmínila o Carlisleovi, tak jsem se na něj ublíženě koukla.

„Dobře, tak o víkendu, děkuji!“ Objala jsem mamku a pak jsem se rozběhla opět po schodech nahoru a potom vlezla do pokoje. Koukla jsem se kolem, ale nevypadalo to jako můj pokoj. Uchichtla jsem se a vyšla z něj a zavřela dveře. Poté jsem vešla o dveře dál. To už byl můj pokoj. Zavřela jsem své šoupací dveře a sedla si k noťáskovi a začala psát Claire odpověď.

Re: To je super!

From: Renesmee.Carlie.Cullens@gmail.com (pozn. Autorky: tento e-mail existuje, je to můj další z pěti :D)

For: Claire@gmail.com

Ahoj Claire,

jsem moc ráda, že jsi mi napsala x). Do La Push pojedu o víkendu. Je to moc super, že Emily čeká miminko! Už se moc těším! A taky se mi po vás všech stýská. Jake tu byl dnes. Zítra jdu konečně na střední. Těším se, ale i ne xD. Zítra tu bude opět blázinec.

Hele, raději to ukončím, protože toho mám hodně a nechci se moc rozepisovat, ale neboj se, až přijedu, všechno si povíme xD. Tak páá x)*

PS: Pozdravuj všechny a vyřid Emily, ať je opatrná!

Panel s Gmailem jsem zavřela a přihlásila jsem se na skypu, ale nikdo nebyl online, tak jsem se přihlásila na ICQ, ale bylo to na té samé úrovni jako na skypu, jelikož tam nikdo nebyl. Že by mě alespoň pro jednou překvapil Facebook? Pomyslela jsem si a šla na Facebook Ness Cullen (pozn. Autorky: Tento Facebook také existuje :D. Můj další...). Sam tam jako obvykle byl, ale s ním se mi zrovna vykecávat nechtělo. Emmett tam nebyl, Carlisle taky ne, máma ani táta byli také offline, Alice tam byla, ale čekala jsem, až začne psát ona, Jazz byl offline, jako skoro celý zbytek rodiny. Jé, Jacob je online! Zařvala jsem v myšlenkách. Zdola jsem zaslechla zavrčení. Táta... Napadlo mě.

„Ano, miláčku, jsem to já!“ křikl, abych ho slyšela. Dál jsem to neřešila a začla jsem si psát s Jacobem.

Ness – Ahojky :).

Jacob – Jé, zdar prde :D.

Ness – Budu to ignorovat :D Tak co, jak je?

Jacob – Bez tebe? Jako bych nebyl, ale je to lepší, když si píšeme :D. Už víš tu velkou novinu?

Ness – Jako bych nevěděla :D. Claire je strašná drbna :D.

Jacob – Jo táák :D.

Koukla jsem se na hodiny, které ukazovaly něco po půlnoci.

Ness – A co vůbec děláš tady o půlnoci? :D

Jacob – Ále... Nudím se :D.

Ness – Oh mio dio :D.

Jacob – Nemluv Italsky, nebo se začnu bát, že jsi krvelačná Jane :D.

Ness – Blázínku :D. Hele, já asi půjdu, protože začínám být dost unavená :D.

Jacob – Jasně, jasně... tak páá :-*.

Ness – Páá x)*.

Pak jsem jen notebook zaklapla a ani se neráčila převléknout do pyžama a hned zalehla do postele a nechala se unést sny.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře