Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/jacob%20and%20nessie%20ztracen%C3%A9%20d%C4%9Btstv%C3%AD%20by%20never.jpg

Nessie už nám vyrostla a Jacobovo vztah k ní roste. Jako malá ho měla za strýčka, když povyrostla a potřebovala kamarády, byl to její nejlepší kamarád, ale co když už potřebuje opravdovou lásku?

PS: Prosím, dejte v to, že jsem to psala, když mi bylo deset. :D

Jaký Jacob? Já žádného Jacoba, ale neznám! O co jde? Vůbec tuto situaci nechápu!

Určítě tyto mé myšlenky uslyšel táta, protože mě objal a řekl:

„Neboj, už to nikdo není.“

„Tati! Mami, řekni mu něco!“ říkala jsem hlasitěji, než normálně.

„Nessie, všechno se dovíš, jen tomu dej čas,“ řekla mi. Pořád jen samý 'Všechno se dozvíš, jen tomu dej čas,' už mi to leze na nervy.

Už jsem tu zlobu nevydržela a zakřičela jsem:

„Víte co? Jděte dod háje s tím 'Všechno se dozvíš, jen tomu dej čas.' Ani Vás nezajímá, jak to vidím já! Jděte s tím Vaším rozmazlováním s prominutím do prdele a nechte mě žít!“ a vyběhla jsem s brekem z baráku. Běžela jsem hodně dlouho, ani nevím kam. Až, když jsem byla někde v lese, tak mě už bolely nohy, tak jsem si sedla na velký kámen, který byl vedle mě.

Obličej jsem zakryla dlaněmi.

Z dálí jsem slyšela kroky, ale to mi teď bylo jedno.

Pohled: Jacob Black

Byl jsem zrovna v pohoří Olypic Moutains, když jsem zrovna uviděl Renesmee. Bolelo mě ji takhle vidět. Šel jsem potichu k ní blíž. Sedl jsem si před ni na kolena a vzal jsem ji za ruce.

Ihned se jakoby probrala.

„Kdo jsi? Nech mě!“ řvala.

„Nessie?“ Cože? Jak, 'Kdo jsi'. Nechápu to, ona mě zná. Jen si hraje na blbou. Určitě.

„Odkud znáš mé jméno?!“ pořád řvala.

„Nessie klid!“ tentokrát jsem řekl důrazněji a přiskočil k ní zezadu a chytl pažemi za ramena. Pořád s sebou šila, ale já byl silnější.

Už jí asi došly síly, protože už s sebou nešila a seděla v klidu. Pustil jsem ji a sedl si vedle ní.

Ani jsem si to neuvědomil a ona už neseděla vedle mě, nýbrž běžela směr dál do lesa.

Cítil jsem zase to třesení uvnitř mě. Po chvilce jsem se proměnil ve vlka a běžel za ní. Mezitím, než jsem se proměnil, tak ona uběhla slušnej kousek, protože jsem ji doběhl až padesát osm kilometrů od Olympijského ostrova. Ale už ležela vysílená na zemi.

Vystrkal jsem si ji na záda a běžel jsem do nového domu Cullenů. Před domem jsem hlasitě zavyl. Jasper vykoukl z okna a ptal se, co tu dělám..

Pootočil jsem se, aby viděl, že jsem našel Ness.

Kývl a slyšel jsem cvaknutí dveří a Alice ihned vyběhla, vzala do náruče Renesmee a řekla mi:

„Vypadni, Jacobe Blacku!“ a už jsem ji neviděl. Ani Renesmee, ani Alici.

Posmutnilo se mi, ale fakt, že kdybych býval zůstal, tak by mne roztrhali za živa, je příliš strašná, ale kvůli Renesmee klidně zemřu!

Ale fajn. Přijdu zítra. Ale tuto situaci si budu chtít dopodrobna vysvětlit!

 

Pohled: Renesmee

Když se nekoukal, tak jsem se rychle zvedla a běžela někam po lesní cestě. Nevím, kolik to bylo kilometrů, ale za olympijským ostrovem už jsem nemohla a vysíleně jsem padla na zem.

Cítila jsem něco horkého na svém těle, ale pak jsem se pohltila do říše snů...

„Ne! Nechte mě!“ křičel táta.

„Jane, nech mě, prosím!“ a svíjel se v bolestech.

Jane na něj pořád působila jejím darem – psychická bolest - .

„Jane! Nech ho! Vem si mě, ale mou rodinu nech na pokoji! Prosím!“ řvala jsem.

Rozesmála se a to ve mně probudilo ďábla a vrhla jsem se na ni.

Srhla jsem ji stranou a chytla pod krkem, ale to už ani na tátu nepůsobil její dar a pomohl mi.

Poté do haly v katakombě přišel Felix, kterému šel v patách Demetri.

„Zabít!“ křikl Demetri.

„Nééééé!“ hned jsem vedle sebe uviděla matku.

„Copak, co se ti zdálo?“ hladila mě po vlasech. Nevím jak, ale skoro jsem zapoměla na ten incident ze včera.

„Nic... nech to plavat,“ řekla jsem.

„Nenechám,“ odporovala mi.

„Dobře...“ řekla jsem.

„Zdálo se mi, jak jsme já a táta byli zavření někde v katakombách. A... a Jane tátu mučila. Bylo to hrozné, mami!“ A objala mě a já jí vzlykala na rameno.

„Neboj. Byl to jen sen. Jen sen...“ utěšovala mě.

„Mami, mohu být chvíli sama?“

„Jasně,“ a odešla.

Šla jsem do koupelny s rozhodnutím, udělat ze sebe člověka.

Před zrcadlem jsem se zhrozila.

Vypadala jsem jako zombie. Jako krvavá Marry.

Obličej jsem si omyla studenou vodou a osušila. Vlasy si sčesala do drdolu a sepla do spony.

Vzala jsem čistící krém na pleť a natřela si ho a poté si znovu opláchla obličej a osušila. Už jsem vypadala o devadesát procent lépe. Ještě ty vlasy. Umyla jsem si je a dala do osušky.

Ještě jsem si na sebe vzala zelené tepláky s černou čarou na boku a tričko od Jacoba s nápisem 'Loch-Nesska'. Ano, vtipné.

Teď už jsem byla dokonalá. Až na ten obvaz na zápěstí. Ale to se časem zahojí a zůstane tam jen jizva.

Vyšla jsem z pokoje a namířila si to dolu do obýváku.

„Tak naše stará Ness je zpět?“ zeptala se mě s úsměvem na tváři Alice.

„Jo, asi jo,“ opětovala jsem ji úsměv.

Šla jsem pořád po schodech. Když jsem došla do obýváku, všichni na mě koukali. Tedy krom Carlislea a Esme. Ti byli v práci. Ty pohledy, jaké na mě upíraly mi začali krapet vadit.

„Co na mě tak koukáte?“ zeptala jsem se jich.

„Jen tak...“ řekli. No, toho jsem se tedy dozvěděla.

„Hele, nezapomínej, že máš tátu s darem čtení myšlenek,“ upozornil na sebe.

„Na to se nedá zapomenout a vylez prosím z mí hlavy,“ usmála jsem se.

„No jo, pořád...“ řekl znuděně.

Do obýváku přišel Carlisle. Koukla jsem se na něj a rozběhla se k němu a pevně ho objala.

„Nessie, Nessie,“ upozornil mě.

„Musíš si dávat pozor na tu ruku.“ Jsem si jistá, že tohle budu slýchávat často.

„Jo, já vím dědo,“ usmála jsem se.

„Renesmee?“ zeptal se Edward. Takhle mě oslovoval jen při důležitých případech.

„Ano, tati?“

„Potřebuji s tebou mluvit,“ řekl a ukázal, abychom šli nahoru - do mého pokoje -.

Šla jsem za ním. Za sebou jsem zavřela dveře.

„Nessie, proč si to udělala?“ zeptal se mě.

„Co tím myslíš?“ koukla jsem se na něj nechápavím výrazem.

„Proč si se pokusila zabít,“ řekl s bolestí v hlase.

„Život bez Jacoba? Je to život na nic.“ Teď jsem si znovu vzpomněla na Jaka. Jak moc mi chybí.

„Měl bych ti asi něco říct,“ chytl mě za ruku.

„Já jednou tvou matku opustil. Byla z toho zničená. Ale náhradu za mě jí dělal Jacob. Ale i přes to, toužila být zase se mnou. Udělala strašnou blbost. Pokusila se zabít. Skočila z útesů v La Push, ale Jacob ji zachránil. Dodnes jsem mu vděčný. Jenže Alice viděla, jak Bella skočí, ale už nevidí, jak ji Jake zachrání, tak si myslí, že zemřela. Odjela za Bellou. Jedinej, kdo veděl kam jela a proč tam jela, byla Rose. Rose to nesměla nikomu říct. Ale porušila to. Zavolala mi to. A jaká byla má reakce? Jel jsem do Volterry a tam prosil Volturiovi o smrt. Ti mi řekli, že je škoda mého daru a nabídli mi, že mohu být s nimi. Ale to já nechtěl. Rozhodl jsem se udělat scénu a v poledne druhého dne vystoupit pod věží s hodinami a ukázat se lidem. Což by znamenalo, že bych prozradil tajemství a Volturiovi by mě museli zabít. Ale to Alice narazila na Bellu. Byla udivená, že žije. Pak měla vizi, jak mě Volturiovi zabili. Takže tu vizi celou přeříkala Belle a obě se mě vydali zachránit. Díky bohu Belle. Díky ní žiju,“ dovyprávěl ten příběh, do kterého jsem byla zažraná.

„Je to zajímavý příběh,“ řekla jsem a pořád jsem na ten příběh musela myslet.

Usmál se na mě.

„Tati, slibuji, že už to nikdy neudělám. Nikdy,“ řekla jsem a unikla mi jedna slza. Měla jsem smíšené emoce. Chudák strejda Jasper.

Taťka mě objal.

„Ty promiň Nessie. To my za to můžeme. Byl jsem strašně paličatý. Promiň mi to,“ řekl s bolestí v hlase. Určitě, kdyby mohl, tak brečí jako želva.

„A taky se ti chci omluvit za to, jak jsem na tebe a mamku vyjela. Já už neměla sílu na to, abych ten vztek v sobě udržela. Ale já prostě pro něj udělám vše," řekla jsem mu.

„To je v pořádku. Já tě chápu. Ale teď už běž dolu. Určitě si s tebou chce někdo promluvit,“ usmál se na mě a já jsem zase šla dolu do obýváku. A trochu jsem zaváhala, ale nakonec jsem řekla:

„Ch-chci se Vám všem omluvit za poslední týden, ale neměla jsem to vůbec lehké. Ale chci říct jednu větu: Omlouvám se Vám.“

Mamka ke mně ihned přiběhla a pevně mě objala. Potom mě takto objali všichni členi rodiny.

Táta byl pořád nahoře v pokoji. Dosti mě zajímalo, co tam dělá. Potom se ho na to musím zeptat.

„A... kde, že to jsme?“ zeptala jsem se.

„Na pobřeží Aljašského zálivu,“ řekl mi děda.

„Chtěla bych se vrátit zpět do Forks,“ všichni odmlčeli.

„Prosím, pomůže mi to,“ prosila jsem.

„Dobře, ale zůstaneme tady, dokud se nezotavíš, dobře?“ koukl na mě s touto skoro otázkou Carlisle.

„Dobře,“ usmála jsem se.

„A ještě... kde je Jasper?“ koukla jsem se na Alici, ta to určitě bude vědět.

„Je nahoře u nás v pokoji,“ řekla mi. Jistě, kde jinde, že?


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella