Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Bellina hádka s Edwardem nedopadne dobře, alespoň se dozvíte, koho teď Eda má. Možná vás zklamu, ale tady najdete jen kapku humoru. Ale možná vás pobavím příštím kapitolou, kdo ví?

„Proč ne?“ zeptala jsem se. Konečně vidím svojí dceru a nemůžu jí říct, že jsem její matka. A to jen kvůli Tanye. Spíše kvůli Edwardovi, protože se bojí, co by na to Tanya řekla.

„Ohrozili by ji Volturiovi,“ zamumlal.

„To teda ne! Děláš to jenom kvůli té…“ Chtěla jsem to doříct, jenže mě zarazil.

„Opovaž se to jenom říct,“ zavrčel naštvaně.

„Je to naše dcera, proč se to nemůže dozvědět?“ optala jsem se znovu a měla jsem zaděláno na pořádnou hádku.

„Protože,“ mumlal.

„Jsi hajzl!“ řekla jsem naštvaně. To už se nedalo snášet.

„A ty si…“ Nevěděl co říct, nemohl nic v hlavě vypátrat.

„Ta, co myslí na Mileyno dobro, Edwarde,“ doplnila ho Esmé. Nelíbilo se mi, že jeho rodina přihlíží naší hádce.

„Nemyslí, myslí jen na sebe a toho čokla!“ řekl pohrdavě Edward a já začala dostávat ještě větší vztek.

„Neříkej mu čokl, a je to přítel, nic víc. A myslím na její dobro, ta holka nás hledá už dlouho. Nechápu, proč jí to teď chceš zarazit!“ křičela jsem na něj.

„Ticho! Miley spí,“ řekl Carlisle přísně, „přestaňte se hádat, Jacob není čokl a měli by jsme to Miley říct.“

„Ne a to je moje poslední slovo,“ zavrčel Edward.

„Odjíždím, s tebou nehodlám zůstat pod jednou střechou už ani minutu. Jsi slepý, když to nevidíš.“ Šla jsem do pokoje pro hosty a začala jsem si balit věci. To nejde s ním snést, pomyslela jsem si.

 

„No, tak Bello, prosím, nejezdi,“ přemlouvala mě Alice.

„Ne, já s ním nemůžu být!“ nedala jsem se.

„Pomysli na Miley.“

„Ať se o ní postará teď on, je to její otec!“ Otevřela jsem dveře svého auta. „Až si to uvědomí, zavolej.“

Naposledy jsem se podívala do okna, kde se nacházela Carlislova ložnice, teď tam spala Miley. Moje malá ubohá Miley s tvrdohlavou hlavičkou a ukecanou pusinkou. Objala jsem Alice a odjela.

 

U křižovatky se mi přes cestu mihlo něco bílého. Zastavila jsem a vystoupila z vozu.

„Bellinko,“ zavolala jsem na bílou tygřici, která se schovávala v křoví. Tolik mi chybí ZOO. Hned ke mně přiběhla.

„Co bys řekla na cestu do Forks? Miley se tam brzy objeví,“ mrkla jsem na ni a ona zaškrábala tlapou na dveře od auta. Byla chytrá, Miley ji musela vychovávat už odmalička. Stejně jako já rok Nashu, ta mi chybí nejvíce. Ray také, vychoval Miley jako vlastní, jenže ona před ním takhle prchá.

Nastoupila si do vozu a vydaly jsme se směr Forks. Je to skoro pět dní cesty odsud, ale když nespíte, není co řešit. Zastavovala jsem pouze na benzínkách, kde jsem kupovala bagety pro Bellu.

Ve Forks mě přivítal můj přítel Jacob. Nakonec jsme se oba shodli na tom, že přátelství je pro nás to pravé. Potkala jsem ho před čtyřmi lety, když jsem se vrátila do rodného Forks. Nejdříve se mě pokoušel zabít, jenže pak poznal, kdo jsem. Vzal mě pod svá křídla a já s ním trávila hodně času. Před týdnem mi zavolala Alice, že k ní mám jet. Nikdy v životě mě nenapadlo, že by mohli bydlet poblíž mé dcery. Nakonec jsem k nim stejně jela, chtěla jsem vidět Edwarda a Alice. Ale z Edwarda se stal pitomec, nechápu jak si mohl vzít Tanyu. Tanya je neuvěřitelná mrcha, co chce Edwarda jen pro sebe. Miluji ho, ale miluji toho Edwarda, kterého jsem znala před patnácti lety. Toho milého, romantického a vstřícného v každé situaci. Doufám, že se brzy vzpamatuje a uvědomí si svou chybu.

 

„Tygřice?“ Jacob si prohlížel Bellu obezřetně a trošku naštvaně. Bella se posadila a s očima upřenýma na jeho boty.

„Je to Nashyno tygře,“ vysvětlila jsem mu rychle a on se na mě šibalsky usmál.

 

„Volal mi Ray,“ řekl, když jsme vešli dovnitř k jeho otci.

„Co chtěl?“

„Miley se ztratila, je to víc jak tři dny, nikdo ji nemůže najít.“

„To je v pořádku, nedělej si starosti, je u otce,“ odfrkla jsem naštvaně.

„V pořádku!? Bello, jak si ji tam mohla nechat?“

„Je tam i Alice, neublíží ji, na to ji má moc rád.“ Snažila jsem se tomu sama věřit. Když nemá rád mě, musí mít rád alespoň Miley. Je to jeho dcera… naše dcera. A když ji před roky sledoval, to jí bylo dvanáct, vypadalo to, že ji má rád.

„Nakrmte tygra, vypadá vyhladověle,“ řekl Billy, jakmile si uvědomil, co řekl, vytřeštil oči. „Tygra?! Od kdy máme tygra?“

„Památka ze zoologické zahrady,“ zazubila jsem se na něj.

„Tak to teda ne! Co se takhle nejdříve zeptat?“ Billy se k nám stále choval jako k dětem.

„Prosím, můžeme si ho nechat?“ zeptali jsme se s Jacobem sborově.

„Fajn, ale nechci loužičky! To platí i pro tebe, Jacobe!“ Mrkl na nás a my jsme si s Jakaem vyměnili nechápavé pohledy. Jacob asi loužičky dělat nebude, ale to se ještě uvidí.

 

Dala jsem Belle nažrat, vtom mi zazvonil mobil. Alice.

„Ahoj, už si to ten idiot uvědomil?“ V telefonu se ozvalo zavrčení. Nebylo Alicino.

„Ne, jen… Miley se zase pohřešuje. Nevidím její budoucnost, nebere telefony a nikde v lese není,“ vysypala ze sebe vyděšeně Alice. Odjedu a ona se hned pohřešuje.

„Cože?!“ Bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázala vydat.

„Ano, jako by se po ní slehla zem. Hledala ji i policie, prostě všichni a na únos to taky nevypadá,“ šeptala, protože její tón přecházel do hysterie.

„Fajn, Jacob pojede k Charliemu, jestli tam Miley není, když tak pojedeme zpátky do Rocklandu,“ naplánovala jsem rychle.

„Tak jo, prosím zavolej co nejdříve,“ poprosila a já rychle zavěsila. Jacob stál přede mnou s otřeseným výrazem, ale měl klíčky v ruce.

„Prosím,“ zašeptala jsem bezradně.

„Já ti říkal, že to není nejlepší nápad,“ zasyčel. Zaplať Pán Bůh, odjel. Měla jsem strašnou depku, v ruce jsem drtila propisku, kterou mi Billy podal, těsně potom, co jsem začala drtit jeho milovanou židli.

 

„Neboj, bude v pořádku, najdete ji,“ řekl s klidem Billy. Obdivovala jsem ho, i když je starý, dokáže nasadit železný klid.

„Bojím se, bojím se a moc. Vždyť utekla podruhé, za tenhle týden. Jenže teď ji nikdo neviděl, není nikde pachová stopa. Co když ji nenajdou?“ Měla jsem strach a kdybych mohla, plakala bych.

„Bello, to já nevím. Jedno ale vím, je tvoje. Tvoje dcera si poradí se všemi nástrahami, co ji potkají. Určitě bude v pořádku, protože má silné rodiče,“ šeptal a pohladil mě po rameni. Bylo to poprvé, co se mě dotkl, od té doby, co jsem upírka.

„Ne, má špatné rodiče, špatné! Oba ji opustili a nechali ji v podstatě cizím chlapem. Jak jsem to mohla dopustit?“ řekla jsem beznadějně. Musí mě nenávidět.

__________________________________________________________________

Tahle kapitola se mi psala snadno, protože mě táta dost naštval. V příští najdete více humoru. Moc vás prosím o komentář, protože v minulé kapitole jich bylo šest.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

anetta

5)  anetta (12.03.2012 14:41)

:)

Michangela

4)  Michangela (04.03.2012 20:50)

3)  Betynka (04.03.2012 10:23)

Chdinka malá. Proč zase utekla? Doufám, že ji brzy najdou.
Edward je fakt blb. Dá se dohromady, vid´?
Jinak moc pěkný dílek, krásně psanej. Těším se na další.

*fworks* *fworks* *fworks*

MarryTyger

2)  MarryTyger (03.03.2012 17:28)

Aha, musím se na to ještě podívat, nebo prostě nepoužívat tohle zájmeno, vždycky to totiž vorám

Nebraska

1)  Nebraska (03.03.2012 17:12)

Dej si pozor na psaní ji/jí - v celé kapitole jsi to měla dobře jen třikrát. Příště ti článek opravovat nebudu.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still