01.05.2012 [23:30], MarryTyger, ze série Tiger Fortune, komentováno 3×, zobrazeno 2040×

Miley je s Charliem ve stejném hotelu, kde se stala první hádka mezi Miley a Edwardem. Miley mluví s Charliem a potom si všechno v hlavě snaží urovnat... nedaří se.

Seděla jsem v autě a vedle mě spokojeně oddechoval Charlie. Slyšela jsem jeho srdce, jak tluče pravidelně a krev v něm pomalu koluje. Stále na sobě měl krev a já to musela zastavit, protože jinak zešílím.

Vytáhla jsem z jeho kapsy peněženku a vylezla z auta. Nakoupila jsem mu nové oblečení a kapesníčky. Potom jsem se vrátila zpět do auta. Hotel ve kterém jsem byla s Natashou, mi teď poskytl výhodné území. Nandala jsem si sluneční brýle, které měl Charlie v přihrádce a šla si rezervovat pokoj. Potom jsem s pomocí jednoho poslíčka Charlieho odvedla do pokoje. Dala jsem mu dýško a on odešel. Ne, že bych ho potřebovala, ale patnáctiletá holka, co sebou táhne zmydleného policajta, je docela nápadné.

„Fajn, vstávej,“ řekla jsem přísně Charliemu a on jen zamžikal očima. Poplácala jsem ho po tváři a on se probudil. Nejdříve mě pozoroval a když se chystal promluvit, přerušila jsem ho. „Běž se osprchovat a ošetřit rány, potom si vezmi tohle oblečení a to staré vyhoď.“

„Ale-“ Pokusil se promluvit, ale já přísně ukázala na dveře a on jako malý, uražený kluk odešel do koupelny. Když jsem slyšela puštěnou vodu, sedla jsem si ke stolu a začala psát.

Milý Charlie, dědo!

Jdu si koupit něco na sebe a jdu se najíst. Vrátím se za hodinu.

Miley

P.S.: Beru si tvé auto, takže stejně nemůžeš odjet. Jo i peníze…

Koupila jsem si nové tričko a džíny. Potom jsem si doběhla do nemocnice pro nějakou krev a poté se vrátila zpět k Charliemu. Seděl na posteli v čistém oblečení a četl si můj vzkaz pořád dokola.

„Ahoj,“ špitla jsem a sedla si na postel vedle něho.

„Miley, já nevím, co říct a na co se zeptat dřív,“ řekl zmateně a já se smutně usmála.

„Já musím ti říct, že jsem upír a tvá dcera, moje matka, je také upír. Proměnil mě nedávno jeden upír, jménem Jeremy. Zvládám své upírství výborně, ale pořád mě zmáhá touha po krvi, takže jakmile tě odvezu do Forks, zase zmizím.“ Jeho obličej byl chvíli šokován, ale potom se mě objal. Byla jsem zmatená.

„Jsi silná jako tvoje matka,“ zašeptal mi do ucha. „Zvládla jsi to, nezabila jsi mě a to jsem ti krvácel přímo pod nosem. Jsem na tebe hrdý.“

Z hrdla se mi vydral vzlyk a za ním další. Tohle jsem tak dlouho chtěla slyšet. Vysvětlila jsem mu všechno. Řekla jsem mu o Edwardovi, o Natashe a o jeho dceři, mé matce. Každou chvíli byl zmatenější.

„Já nevím, co mám dělat. On je takový idiot a pořád mě vytáčí,“ řekla jsem vztekle o Edwardovi a Charlie se pousmál.

„Je to tvůj otec, měla bys mu odpustit, vždyť on tě miluje, z toho co jsem slyšel,“ řekl sebevědomě a já se na něj rozmrzele podívala.

„Promiň, mám hlad,“ změnila jsem téma a vzala si z igelitky pytlík krve.

„To ty piješ?“ zeptal se zaraženě a já jen přikývla.

„Ano, je to krev z nemocnice. Neboj, neberu žádný vzácný,“ vysvětlila jsem mu rychle a napila se. Odvrátil hlavu a znechuceně polkl nasucho. „Ježíš, promiň, já si to vezmu do koupelny.“

Aniž bych čekala na odpověď, přemístila jsem se do koupelny, kde jsem si s plnými doušky vychutnala krev.

Usnul asi krátce po půlnoci. Sledovala jsem jeho klidný dech a jeho zavřené oči. Neměla jsem být upír. Chtěla jsem se vdát, mít dítě, domek a psa. Jenže tohle všechno je teď pryč, protože teď je ze mě bestie. Vždyť jsem málem zabila svého dědu. Pohladila jsem ho po vlasech a sedla si ke stolku, který stál v rohu. Rozsvítila jsem lampičku a na papír jsem napsala dlouhý dopis pro Charlieho.

Milý Charlie, dědo!

Musím odejít. Je toho na mě příliš mnoho. Nevím, kam půjdu a co budu dělat, ale budu se držet dál od tebe. Vlastně od všech, které mám ráda. Bojím se, že vám ublížím, že vás zraním. Celé je to bláznivé a já to nechtěla. Chtěla jsem život normální dívky. Řešit s kým půjdu na maturitní ples, zamilovat se, oženit se, mít děti a pořídit si psa. Ale tohle nejde, nikdy to nepůjde a to je na tom to příšerné. Strávím věčnost a nezemřu. Vždyť já nikdy nebudu mít školu, nikdy nebudu muset řešit, jaká velikost bot mi padne teď. A to všechno… je to příšerné a může za to můj otec. Edward neměl Isabellu opouštět, měl s ní být a dát mi volbu mezi věčností a smrtí. Neudělal to, nezranil nejen mě, ale i Isabellu, Raye, tebe a všechny ostatní. Kdyby jí neopustil, Ray by si nevzal dívku, která ho nemiluje, neměl by tolik práce se zoologickou zahradou a měl by jí ze života pryč. Isabella by tě opustila, ale řekla by, ti kam jde a co se s ní stane. Jenže on to všechno zkazil a já bych chtěla vyplakat oceán, ale mám pořád suché oči. Je mi líto, co jsem způsobila a omlouvám se, že jsem tě málem zabila. Omlouvám se za všechno.

S láskou

Tvoje vnučka Miley

P.S.: Až seženu peníze, vrátím ti je.

Přeložila jsem papír na půl a tiše vzlykla. Nechtěla jsem odcházet, nechtěla jsem ho zranit, ale kdybych zůstala, mohla bych ho zabít a to mi za to nestojí. Na papír jsem položila zbytek peněz a klíčky. Zarazila jsem se u dveří a ještě rychle napsala Cullenovic adresu.

V recepci jsem požádala, aby Charlieho vzbudili v šest hodin. Potom jsem se odešla do lesů. Pobíhala jsem mezi stromy a čekala, až se všechno ve mně uklidní, až všechny pocity zmizí. Potkala jsem pár srnek, ale s ignorací jsem je obešla. Nakonec jsem doběhla k malému horkému prameni. Sedla jsem si na kámen poblíž a sledovala, jak se hladina vody třpytí pod měsíčním svitem. Bylo mi tak hezky. Na chvíli jsem zavřela oči a vybavily vzpomínky na mé milované město. Chtěla jsem tam zpět, chtěla jsem zpět k zvířatům, jenže teď by se mě bály. Smutek vystřídal vztek na Jeremyho, Edwarda, Isabellu a na Eleonor. Proč nemůžu mít normální život? Proč jsem otevřela tu pitomou truhličku? A proč to pořád nosím ten pitomý náhrdelník. Strhla jsem z krku náhrdelník se lvem a hodila ho do horského pramene. Je pro mě vše ztracené, už nejsem člověk s citem.

______________________________________________________

Z dvou komentářů na jeden?! Komentujte... prosím!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Angel (02.05.2012 09:03)

Krásná kapitolka akorát mě štve že se vždycky začtu čtu,čtu a najednou konec jsem moc ráda že Miley nezabila Charliho a ještě mu pomohla doufám že se s Bellou a Edem usmíří a moc se těším na další

1