18.04.2010 [21:03], Popoles, ze série Sudička, komentováno 4×, zobrazeno 2111×

Nečekejte tentokrát srandu, stala se tragedie...

S ožralou Sudičkou nejsou žerty.

Motto: Hafiky, hafiky, haf!

Pozn: Nevhodné do 15ti let

Zhruba den a půl zpět…..

„Leah, přestaň to už vytahovat, jsi jako blecha v kožichu,“ pomyslel si Jake a zavrčel.

„No co,“ řekla v myšlenkách Leah a  kysele se na něj zašklebila.

„Mě by fakt zajímalo, kdo je jeho papínek… třeba máš brááášku.“

To milé slovo „bráška“ v jejích myšlenkách vůbec mile neznělo.

Jake si živě představil, jak čapne Leah zuby za krk a zatřese s ní po vzoru psa, klepajícího s hračkou.

„Tsss, by se ti líbilo co, už se bojím ty velký zlý vlku,“ posmívala se Leah.

Jakeovy vztahy s Leah šlapaly hladce jako převodovka, kterou promažete pískem. Že musí mít hlídku zrovna s ní. Tak protivnou a uštěpačnou potvoru bys hned tak nenašel. Sdílet její myšlenky bylo jak sedět holým zadkem na vosím hnízdě.

„Vrrrrrrr,“ ozvalo se mu v hlavě.

„Bacha na tlamu, ty vzore všech ctností. Ty máš tak co povídat. Myslíš, že mne baví pořád dokola přemílat myšlenky na slaďoučkou Bellu? Koukej přestat fantazírovat o tom, že bys ji nejradši povozil na ocásku, ty Budulínku, nebo se mi zvedne kufr. A nechtěj poznat moji náladu, jestli budu muset znova na lov. Víš, jak nesnáším jíst jako vlk. Ovšem, pokud si nelibuješ v úvahách o mojí menopauze.“

Jake raději zasunul myšlenky na Bellu až do koutku mozku.

„Přestaň konečně žvanit hlouposti a proběhni ještě jednou svůj úsek. Sejdeme se v půlce a pak převezmou službu Sam s Paulem.“

„Jasně, šnečku, budu to mít oběhnutý třikrát, než se ty zmůžeš na polovičku.“

Jake viděl, jak si Laeah pobaveně představila velkého vlka se šnečí ulitou na zádech.

Raději to nekomentoval a soustředil se jenom na běh. Když oběhl svoje kolečko a dorazil na mýtinu, Leah tam už ležela stočená do klubíčka a zívala na celé kolo.

„To ti to ale trvalo,“ ušklíbla se samolibě.

Když ale zachytila proud Jakeovy nálady usoudila, že nemá zapotřebí strávit noc hojením zlomenin, takže do něj raději přestala rejpat.

„Konečně moudrý rozhodnutí,“ zavrčel Jake. Počkal, než v hlavě uslyší pokyn od Sama, že převzali hlídku, a pak se stočil na druhé straně mýtiny do klubíčka. Za chvilku on i Leah, nevěděli o světe.

Těsně nad ránem…

„Hergot, krutibrko… kam jsem se to zase dostala? ŠKYT.“

Paní Patlavá se se zakaleným pohledem točila dokola jak parodie na gramofonovou desku. Zjistila, že je někde v lese a kolem ní tančí smečka vlků.

Zamžourala a vykulila bulvy ve snaze lépe propašovat zrakový vjem skrz tequilou nasáklou sítnici.

Moc nepomáhalo, že si cestou rozbila brýle a ty jí už tak notně zkreslený obraz, množily na desítky kousků.

V jejím současném rozpoložení nacucané houby jí vůbec nepřišlo divné, že vlci jsou velcí jak stodola, stočení do klubka, s čumáky pod slabinami a kolují kolem ní, jaksi bez pohnutí.

„Hihi, KRK, hezký vlčátka, takoví malí a milouššššcí vlššŠKYTškové, a jak pěkně tancujou, hafiky, hafiky, haf.“

Najednou i jí bylo do tance.

Hodlala provést taneční krok, jenže pozapomněla, že je v lese. Nohou se zahákla za kořen smrčku, vymrštila podivuhodnou rychlostí své neforemné tělo a hodila do křoví šipku, za kterou by se nemusel stydět ani profesionální skokan do vody.

U sudiček se sice vše obejde bez hluku, ale ne bez následků. Během vyhlídkového letu směr křovíčko jí z kouzelné hůlky vyletěla sprška růžových jiskřiček a zasáhla do hlavy nic netušícího, slastně chrápajícího vlka.

Paní Patlavá se nemotorně sbírala ze země a pokoušela se vymotat z křoví.

Přilnavá přírodní hmota jí propůjčila vzhled maskovaného odstřelovače jednotky rychlého nasazení. V jejím případě však šlo o nebezpečí daleko přesahující schopnosti kteréhokoli žoldáka.

Když se konečně postavila na vratké nohy, znechuceně zhodnotila nespolečenské chování vlčat a prskajíc hlínu, se raději se vypařila.

Lesy kolem La Push, zhruba v době, kdy končilo vyučování ve Forks...

Jake pomalu otevřel jedno oko, pak druhé, dále následovalo mohutné zívnutí a zafunění. Zaregistroval Sama, jak mu referuje, že se během jeho služby nic zvláštního nestalo, načež i s Paulem zmizeli z jeho hlavy. Paul mu poslední myšlenkou škodolibě popřál hezkou službu s okouzlující společnicí.

Ach jo, další den služby s Leah.

Být celý den na hlídce s Leah bylo skoro tak příjemné, jako sníst na posezení kilo pálivých papriček Habanero.

Začal myslet na něco příjemnějšího. Hlavou mu proletěla myšlenka, jak se sklání k Belle a už, už se jeho rty dotýkají těch jejích a…

„Bleééé, přestaň okamžitě s tím hnusem, ještě jsem nesnídala a už je mi blbě,“ ozvalo se mu v hlavě.

Jake se otočil jejím směrem. Měl v úmyslu poradit jí, co si může políbit ona.

Jakmile ale jeho zrak dopadl na její šedý kožich, cosi se mu v mozku zadrhlo a z tlamy mu vyšlo jen toužebné zakňučení.

Leah zírala na Jakea, jak se mu na vlčí tváři rozlil blažený úsměv a s výrazem neléčitelného idiotismu, slastně mhouřil oči. V následující vteřině si zděšeně uvědomila, proč tak vypatlaně čumí zrovna na ni.

„Jakeu, co to…“ chyběla jí slova.

„Ach, lásko, jsi tak půvabná,“ vrkal Jake. Vrkání v myšlenkách mu šlo špatně, ale Jake se snažil. V duchu vytvořil velké červené srdíčko, které silou demoliční koule mrsknul po nic nechápající Leah.

Ta ztuhla tak, že Lotova žena byla proti ní hyperaktivní tanečnice, a s výrazem, který na její vlčí tváři, šel popsat pouze jako „nerušit, mám mozek na dovolené“ čuměla na scénu před sebou.

Jake se jal pořádně čistit jazykem kožich, aby se své vyvolené líbil. Leah mu připadla nádherná, okouzlující, laskavá, sexy… no prostě ji šíleně miloval.

Když se dopracoval až ke svým lesknoucím se vánočním ozdobám, Leah se vytrhla ze svého zcepenění a zavřeštěla po vlčím.

„Pomooooc!“ a s vytřeštěným zrakem pomalu ustupovala od toho šílence.

Její zavytí způsobilo v LaPush hotové manévry.

Takový zvuk od ní totiž žádný z vlků ještě neslyšel.

„Co se děje, miláčku, já tě ochráním,“ cukroval Jake a tanečním krokem drezurovaného koně přiklusal k Leah.

„Kdo jsi a co jsi udělal s Jakem?" zavrčela Leah výhružně.

V tu chvíli se jim v mysli začali objevovat ostatní ze smečky. Jejich první myšlenkou bylo, že upíři zaútočili.

Když jim však do myšlenek proniklo Jakeovo rozpoložení a hlavně identifikovali objekt jeho touhy, způsobilo to hromadný kolaps jejich mozkového Googlu.

První se vzpamatoval Sam a zavelel: „Jakeu, Leah, ani hnout, běžíme k vám."

„Lásko, půjdem spolu životem, buď má květinka, já budu tvým čmeláčkem,“ pronesl zaníceně Jake a rozhlížel se po květině hodné hloubky jeho citů.

„Jestli s tím OKAMŽITĚ nepřestaneš, vytřu s tebou les a pak tě použiju jako rohožku před dveře.“ Leah stoupal duševní hlas k závratným výškám. U poslední výhružky, už ječela tak, že okolní stromy strachy pouštěly jehličí.

„Koukejte se uklidnit, buďte zticha, hned jsme u vás,“ přikázal Sam hlasem Alfy.

Jenže Jake ho skoro nevnímal, na to dostal příliš velkou dávku láskového poblouznění z hůlky naší drahé Sudičky.

Když se smečka přiřítila na mýtinku, naskytl se jim pohled pro bohy.

Leah stála napružená metr před Jakem, cenila zuby a o kartáč zježených chlupů na hřbetě by se s úspěchem mohly řezat trámy.

Jake seděl rozplácnutý na zadních, uši přilepené k lebce, jazyk visící na jednu stranu z tlamy. Na druhou mu z ní trčel jakýsi plevel, který považoval za květinu. Tvářil se jak narkoman, který právě pozoruje svojí vytouženou dávku… a začínal slintat.

Sam se pokoušel Jakeovi trochu prohrabat v hlavě, ale narážel jen na samá srdíčka a růžové obláčky.

Smečka chvíli probírala možnosti co s tím. Zvažovali otravu, otisk, drogy i pokousání upírem nakaženým vzteklinou.

Nakonec Sam rozhodl, že se poradí s radou starších.

Chvíli jim trvalo, než Jakea přesvědčili, aby se proměnil.

Ale ani v lidské podobě s ním nic nezmohli. Pořád okouzleně čuměl na Leah, která mu vyhrožovala čínským mučením, jestli na ni nepřestane tak debilně civět.

Když došli do vesnice, dovedli Jakea domů. K jejich překvapení ani neprotestoval, šel k sobě do pokoje, sedl si poslušně na postel a upřeně zíral do zdi.

Sam zamířil za staršími, Leah šla ten příšerný zážitek rozdýchat domů a zbytek smečky utíkal na  hlídku.

Nebyli by tak klidní, kdyby věděli, co se právě Jakeovi honí hlavou.

Ovšemže Leah nechce vyslyšet jeho něžné city, když se jí ani řádně nedvořil. Jake se vymrštil jak péro z gauče, klusal do garáže a začal se tam přehrabovat ve starém harampádí.

„Někde tady musí být,“ mumlal si pod vousy a po chvíli s vítězoslavným úsměvem vytáhl na světlo staré, otlučené ukulele.

Žádná žena přece neodolá serenádě, táhlo jeho zamlženou hlavou a už si to štrádoval k Leah domů.

Leah se zrovna sprchovala, když k ní dolehly příšerné zvuky.

Znělo to jako když zkřížíte mrouskající se kočku se stádem krav, které už dlouho nikdo nepodojil.

Spěšně se zabalila do ručníku a vyřítila se na balkon svého pokoje.

Když identifikovala zdroj toho mučivého kvílení, ďábelsky se na Jakea usmála.

Jake šťastný, že jeho vyvolená je očividně spokojena a rozohněný pohledem na tělo zabalené pouze do ručníku, se rozhodl ještě přihřát své želízko v ohni. Odložil ukulele, nahodil úsměv číslo pět a nastavil se do pózy kulturisty.

Zamrkal na ni prsním svalem a dle jeho názoru, neuvěřitelně sexy zahýbal obočím.

To bylo na Leah už opravdu silné kafe. Když viděla, jak se krom prsních svalů,  Jakeovi nadouvá i sval jižně od pasu, rozšířila svůj úsměv a s přesladkým „Počej tady, miláčku,“ se otočila a zapadla zpátky do domu.

Jake stál jak beran a topil se ve vlnách blaženosti – Leah mu řekla miláčku!

V tu chvíli se otevřely vchodové dveře a Leah na něj vychrstla kýbl ledové vody.

Sprcha dopadla na stále se culícího nápadníka, následována plechovým kýblem. Leah v ráži popadla ubohé ukulele a začala s ním Jakea mlátit po hlavě, až z nešťastného nástroje zbyly jen třísky a pár strun.

„Koukej odtud vypadnout, seladone vymaštěnej, nebo z tebe nadělám bandu malejch podvraťáků.“

Potom už následovalo jen prudké zabouchnutí dveří.

Jake stál před domem jak zmoklá slepice a s výrazem štěněte, které právě navždy odtrhli od matčina ceciku, se schlíple vydal k domovu.

A zatím u Cullenů doma…

Sudička aneb Ach ten alkohol - Edwardovy problémy

Moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Empress (22.05.2012 20:34)

Jáááj bože môj, hláška za hláškou Perfektne som sa pobavila

3)  maryblack (19.05.2012 00:57)

super povídka a tohle mě dostalo Sprcha dopadla na stále se culícího nápadníka, následována plechovým kýblem. Leah v ráži popadla ubohé ukulele a začala s ním Jakea mlátit po hlavě, až z nešťastného nástroje zbyly jen třísky a pár strun.

„Koukej odtud vypadnout, seladone vymaštěnej, nebo z tebe nadělám bandu malejch podvraťáků.“

2)  Twilly (22.11.2011 06:56)

no jo... je to na ranní kafe

1)  Karolka (18.04.2010 14:11)

Popo, miláčku, máš tam strašně chyb. Opravila jsem první odstavec, ale dál už ne-e. Přímé řeči a sem tam hrubka. Tak se na to, prosím, ještě podívej. Děkuju.

1