Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/songfic.jpg

Songfic. Edward odešel, Bella neskočila z útesu, prostě jen uběhlo pár let. A stalo se to, co se stát muselo. Edward je zpět... Pokud píseň neznáte, doporučuju poslechnout, můj oblíbený cajdák;)

 

Prázdnej byt je jako past
kde růže uvadnou
potisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou…


Neodvážil jsem se přijít k ní domů. Zavolal jsem jí z Port Angeles. Připravený kleknout si před ní a hodiny, dny a týdny – po zbytek mé existence prosit za odpuštění. Hlas se jí zachvěl, když mě poznala.

„Můžu tě vidět?“

„Jsou to tři roky, Edwarde…“

„Tři roky, dva měsíce, osm dní.“

„Večer za tebou přijedu.“

Dal jsem jí adresu hotelu a pokusil se vnutit taxi.

„Už nejezdím v náklaďáčku, zvládnu to.“

Na těch šest hodin, než přijela, jsem se změnil v sochu. V sochu, která se tři roky zevnitř rozpadala v prach. Mám jen jednu šanci, jedinou…

Slyšel jsem výtah. Než stihla zaklepat, stál jsem u dveří a otvíral je. Vlna její vůně mě zalila jako překrásný drásavý příboj. Musel jsem o krok ustoupit a na vteřinu zavřít oči.

„Můžu dál?“ Její hlas… Ten dráždivý alt, který jsem si tak dokonale pamatoval, dospěl spolu s ní. Změnila se. Dívku Bellu jsem ztratil definitivně. Mám šanci získat ženu, která se z ní po mém ubohém útěku stala?

Bezděky jsem k ní natáhl ruku. Tentokrát ustoupila ona. Lehce zavrtěla hlavou. Rozhlédla se po pokoji a zamířila ke křeslu potaženému jemným sametem.

„Promiň, mám za sebou náročný den.“

„Jak se máš, Bello?“

„Nechci si povídat, Edwarde.“

„Ale já… chci ti vysvětlit… omluvit se…“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. A zakazuju ti omlouvat se mi.“

„Chceš… jen mlčet?“

„Pokud ti to nevadí. A chci se na tebe dívat.“ Smutně se usmála.

Posadil jsem se naproti ní a snažil se vyčíst něco z jejích očí. Nedařilo se mi to. Jako bych za ty roky ztratil schopnost dešifrovat její pocity. Uvědomil jsem si, že se nezměnila jen fyzicky.

Netušil jsem, jak dlouho jsme tam seděli. Za okny padla tma, ale pouliční osvětlení udržovalo v pokoji příjemné šero.

„Tys tehdy lhal, Edwarde. Nepřestals mě milovat,“ prolomila ticho.

„Přišla jsi na to?“ Naděje, že nežila s vědomím, že jsem své city předstíral, mě naplnila zapomenutým pocitem štěstí.

„Došlo mi to, když jsi dneska zavolal. Krátké spojení. Takový záblesk.“ Dal bych cokoliv, aby se úsměv, který se objevil na její tváři, nikdy nestal. Bylo to horší, než její zoufalé pochopení tehdy v lese za jejich domem.

„Bello, budu tě milovat navždy.“ Znělo to tak, jak jsem se cítil. Uboze. Zbytečně. Jako bych hodil kostkou ve hře, od které už ostatní spoluhráči dávno odešli.

Poprvé uhnula pohledem. „Omluvíš mě?“ zeptala se tiše a vydala se ke dveřím do koupelny. Než se vrátila, vytáhl jsem z ledničky láhev šampaňského, otevřel a nalil do dvou připravených fléten.

Byla zpět po několika minutách. Nahá. Kolem těla měla omotanou bílou hotelovou osušku.

„Bello…“

„Já vážně nechci mluvit, Edwarde.“ Pohled jí sklouzl ke stolku se šampaňským. Podal jsem jí skelničku.

„Na shledání?“ Neodpověděla. Nadechla se, odhodlaně ke mně zvedla oči a beze slova ťukla do mé sklenky. Zhluboka se napila.

Byla příliš blízko. A já o ní snil příliš dlouho. Držel jsem ji dřív, než stihla polknout. Chutnala po víně. A po každém dnu, kdy polykala všechny ty hořké slzy, které jí definitivně zamrzly v očích. Tentokrát jsem jí nebránil, když její ruce zabloudily k mé košili. Pomáhal jsem jí. Teprve když jsem byl nahý, povolila osušku a nechala ji sklouznout na podlahu.

Jako bychom se zbavili tíhy těch prázdných let. Byla tak sladká a krásná. Jak bylo lehké ovládat se, kontrolovat každý dotyk, každý pohyb. Vždyť jsem si je v hlavě promítl milionkrát. Ani na okamžik nezavřela oči. Jako by nemohla uvěřit, že jsme opravdu spolu. V to jsem aspoň doufal. Nechtěl jsem myslet na možnost, že tím nekonečným pohledem se se mnou prostě loučí.

Noc se přehoupla k ránu. Vymanila se z mého objetí a rychle se oblékla. Ne, to přeci…

„Musím si jít zavolat, za pět minut jsem zpátky,“ naklonila se ke mně a lehce se otřela o mé rty. „Ach, Edwarde…“

Už nepřišla.

Zíral jsem do okna a čekal na ni a na svítání. Na nový den, který bude prvním v mém definitivním nekonečnu bez Belly.

Mechanicky jsem došel do koupelny. Na poličce před velkým zrcadlem stála opřená bílá obálka. Pomalu jsem ji otevřel a sbíral sílu na ta slova.

Píšeš že odcházíš
když den se s nocí střídá
vodu z vína udělá
kdo dobře nehlídá.

Píšeš: Proklínám

ty tvoje ústa proklínám
tvoje oči ledový
v srdci jen sníh
sám a sám
ať nikdy úsvit nespatříš
na ústa mříž oči oslepnout
ať do smrti jseš sám.

Tvoje oči jsou jak stín

a tvář den, když se stmívá
stromy rostou čím dál výš
a pak je čeká pád…

Edwarde, nechtěla jsem, abys prosil o odpuštění, protože Ti nikdy odpustit nedokážu. Proklínám minutu, kdy jsem Tě potkala…

Pozítří si beru Jacoba Blacka. Přej mi štěstí, Edwarde…

Bella


Sám s hlavou skloněnou
všechny lásky budou zdání
potisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou.

Píšeš: Proklínám
ty tvoje ústa proklínám
tvoje oči ledový
v srdci jen sníh
sám a sám
ať nikdy úsvit nespatříš
na ústa mříž oči oslepnout
ať do smrti jseš sám.

 

 

 

 

povídky od ambry

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3 4   »

kajka

76)  kajka (13.10.2017 13:18)

Och, zas jedna z těch tvých, kdy člověk zapomíná naplňovat plíce vzduchem.
Patří spolu s Návratem do zeleného ráje k mým oblíbeným.
Zase jsem si čtením potvrdila, že s Bellou myšlenkově souzním, teda z toho, co jsem si v ní našla.
Největší, jediná, opravdová láska je sice krásná věc, ale ty propady.;)
Z dlouhodobý perspektivy je mnohem lepší mít po ruce teplou náruč a někoho, kdo pochopí, jak otravný je komáří kousnutí, přeleželá noha nebo třeba rýma.

Fanny

75)  Fanny (19.07.2016 10:03)

Je to takové hořko-sladké-smutné. Mívám ráda hořký věci. Možná proto mě tenhle tebou zachycený okamžik láká jako můru světlo? Možná. Každopádně jsem znovu tady. A děkuju.

P.S. Nene, to jsem neprokrastinovala. To jsem si užívala, že si můžu konečně číst co chci a kdy chci. :D

ambra

74)  ambra (07.06.2016 15:43)

Fanny, ty máš určitě nějaké zkoušky a prokrastinuješ! Děkuju!

Fanny

73)  Fanny (07.06.2016 15:14)

Po tisící čtu tenhle skvost. Melancholie se mnou mává jako vždy, ale stejně vím, že se sem za nimi na tu jednu noc zase vrátím. Vychutnávám každou větu, slovo, písmenko. Nádhera.

kajka

72)  kajka (10.03.2016 10:55)

Bez dechu, ano, eMuska to vyjádřila přesně. Závidím těm, co dokáží lehce popsat pocity, které čtení tvých povídek vyvolá. Obdiv, okouzlení a smutek.
Děkuji, bylo to krásné!

eMuska

71)  eMuska (18.01.2015 15:34)

Drahá ambra, na túto poviedku myslím veľmi často. Ešte sa pamätám, ako ma zmenila. Dva týždne som nebola schopná poriadne dýchať, nieto ešte rozmýšľať. A akosi som zacitila potrebu si to zopakovať. Touto poviedkou si ma, drahá ambra, naučila opúšťať. A myslím na ňu zakaždým, keď píšem báseň, kde nadránom ostávam sama. Ďakujem ti. Naučila si ma, čo znamená bolesť ženy. Bez teba by som nikdy nepatrila medzi mladú slovenskú poéziu tak, ako patrím dnes. Ďakujem ti.

70)  danje (14.11.2013 23:29)

Uffff.

Kate

69)  Kate (28.10.2013 15:48)

Ou... Jsem na padrť, Ambro.

Rowana

68)  Rowana (03.08.2013 23:30)

:'-( :'-( :'-(
Život je sviňa. Někdy.

Jalle

67)  Jalle (03.08.2013 22:16)

Uf. No, aj také prípady sa stávajú...

kajka

66)  kajka (03.05.2012 20:56)

Ambro, já to naprosto vzdávám! Pokaždé si u tvých bolestných písmenek hraju na hrocha, ale nějak to nefunguje. Vždycky se mi tvá slova dostanou pod kůži během dvaceti až třiceti vteřin, podle momentální rychlosti vlastního čtení a knedlíková reakce se dostavuje hned vzápětí. Úžasná jednorázovka! Vražedná, ale překrásná, vždyť ty to ani jinak neumíš! Souhlasím s Bellou, udělala bych to stejně. Není to pomsta, je to dar a je to láska. Jen naplňuje touhu a realizuje sen, aby mohla udělat sama v sobě definitivní tečku. Nechce ublížit, jen všechno uzavřít a jít dál a být normálně, lidsky šťastná. Dospěla a pochopila...... že on nedospěje nikdy, nikdy se nezmění a když ho nechá mluvit, podlehne mu a on ji zas zlomí srdce. Fakt jsi mě dostala! Děkuju.
P.S.: Ach, písnička mého mládí. Tenkrát mi přišla smutná. Dneska , po různých životních karambolech, mi dochází, jak moc truchlivá vlastně je. Výborná volba, jen by mě zajímalo, jestli tě inspirovala nebo pouze doplňuje povídku.

maryblack

65)  maryblack (30.03.2012 21:42)

ambra

64)  ambra (26.01.2012 19:39)

haničko, děkuju!

63)  hanka (26.01.2012 18:40)

kolik bolesti sneseme ?
jsou věci,které se neodpouští,ublížil jí pro její dobro(ale víc než dokázala snést ) ,a sobě možná ještě víc
oba se propadli do temné bolesti a nikdo jim nemohl pomoci,ta rána je příliš hluboká,rozervaná a zacelit ji mohou jen její aktéři
u takové lásky je vše ostatní jen nedostatečná náhražka
milovala se s ním bez ohledu na to,že ji může opravdu zabít,a možná v to doufala,pak by to mělo smysl-vrátila by mu tu beznaděj,v které se potácela
nestalo se a teď si nejsem jistá,jak bude žít dál
dá se to.když uzavřeš své srdce,nedovolíš si myslet na lásku a její kouzlo,vystavíš kolem sebe obranný neprostupný val,aby ti už nikdy nemohl způsobit tolik bolesti-dá se to na mnoho let.ale ten krunýř má své trhliny a není to život,jen existování
ublížila všem,ale komu vlastně nejvíc?
je mi jí tolik líto,příliš velká cena za pohled do jeho očí,za splnění touhy a možnosti se ho dotýkat
milá Ambro,dnes jsem po všech lékařích potřebovala trochu naděje,ale zase jen hromada kapesníků a podezřívavé pohledy okolí :( tak snad příště,protože tebe číst je droga....

ambra

62)  ambra (04.08.2011 10:44)

wennu, děkuju . Koukám, že to vyhledávání povídek přes profil funguje;)

61)  wennu (03.08.2011 20:02)

panejo polikala jsem knedlík.....

Zombichlerka

60)  Zombichlerka (11.05.2011 16:34)

Hm, nejdříve se mi chtělo brečet, jaká byla Bella krutá, ale... zasloužil si to? Jo, to je asi to pravé slovo. Písnička je skvělá, hodí se k tomu. Není to zrovná má oblíbená, ale klidně si ji poslechnu. Opravdu se mi to líbilo. Ne, to je slabé slovo. Se zatajeným dechem jsem četla dál a čekala na ten zlom...
Jsi skvělá, moc ti děkuju za tento zážitek.

Kristiana

59)  Kristiana (23.04.2011 20:37)

Eh...nedostává se mi slov k přesnému vyjádření pocitů, které ve mě povídka vyvolala.
Snad Ti jen povím, že to bylo kruté, překrásné a písnička ke čtení dokonale ladila.

ambra

58)  ambra (16.04.2011 18:56)

HMR, děkuju!!! (zas ty moje reakční doby )

HMR

57)  HMR (14.04.2011 04:11)

Jo, jo. Zase jsem ti naletěla, ale stálo to za to!

1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek