Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/songfic.jpg

Songfic. Edward odešel, Bella neskočila z útesu, prostě jen uběhlo pár let. A stalo se to, co se stát muselo. Edward je zpět... Pokud píseň neznáte, doporučuju poslechnout, můj oblíbený cajdák;)

 

Prázdnej byt je jako past
kde růže uvadnou
potisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou…


Neodvážil jsem se přijít k ní domů. Zavolal jsem jí z Port Angeles. Připravený kleknout si před ní a hodiny, dny a týdny – po zbytek mé existence prosit za odpuštění. Hlas se jí zachvěl, když mě poznala.

„Můžu tě vidět?“

„Jsou to tři roky, Edwarde…“

„Tři roky, dva měsíce, osm dní.“

„Večer za tebou přijedu.“

Dal jsem jí adresu hotelu a pokusil se vnutit taxi.

„Už nejezdím v náklaďáčku, zvládnu to.“

Na těch šest hodin, než přijela, jsem se změnil v sochu. V sochu, která se tři roky zevnitř rozpadala v prach. Mám jen jednu šanci, jedinou…

Slyšel jsem výtah. Než stihla zaklepat, stál jsem u dveří a otvíral je. Vlna její vůně mě zalila jako překrásný drásavý příboj. Musel jsem o krok ustoupit a na vteřinu zavřít oči.

„Můžu dál?“ Její hlas… Ten dráždivý alt, který jsem si tak dokonale pamatoval, dospěl spolu s ní. Změnila se. Dívku Bellu jsem ztratil definitivně. Mám šanci získat ženu, která se z ní po mém ubohém útěku stala?

Bezděky jsem k ní natáhl ruku. Tentokrát ustoupila ona. Lehce zavrtěla hlavou. Rozhlédla se po pokoji a zamířila ke křeslu potaženému jemným sametem.

„Promiň, mám za sebou náročný den.“

„Jak se máš, Bello?“

„Nechci si povídat, Edwarde.“

„Ale já… chci ti vysvětlit… omluvit se…“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. A zakazuju ti omlouvat se mi.“

„Chceš… jen mlčet?“

„Pokud ti to nevadí. A chci se na tebe dívat.“ Smutně se usmála.

Posadil jsem se naproti ní a snažil se vyčíst něco z jejích očí. Nedařilo se mi to. Jako bych za ty roky ztratil schopnost dešifrovat její pocity. Uvědomil jsem si, že se nezměnila jen fyzicky.

Netušil jsem, jak dlouho jsme tam seděli. Za okny padla tma, ale pouliční osvětlení udržovalo v pokoji příjemné šero.

„Tys tehdy lhal, Edwarde. Nepřestals mě milovat,“ prolomila ticho.

„Přišla jsi na to?“ Naděje, že nežila s vědomím, že jsem své city předstíral, mě naplnila zapomenutým pocitem štěstí.

„Došlo mi to, když jsi dneska zavolal. Krátké spojení. Takový záblesk.“ Dal bych cokoliv, aby se úsměv, který se objevil na její tváři, nikdy nestal. Bylo to horší, než její zoufalé pochopení tehdy v lese za jejich domem.

„Bello, budu tě milovat navždy.“ Znělo to tak, jak jsem se cítil. Uboze. Zbytečně. Jako bych hodil kostkou ve hře, od které už ostatní spoluhráči dávno odešli.

Poprvé uhnula pohledem. „Omluvíš mě?“ zeptala se tiše a vydala se ke dveřím do koupelny. Než se vrátila, vytáhl jsem z ledničky láhev šampaňského, otevřel a nalil do dvou připravených fléten.

Byla zpět po několika minutách. Nahá. Kolem těla měla omotanou bílou hotelovou osušku.

„Bello…“

„Já vážně nechci mluvit, Edwarde.“ Pohled jí sklouzl ke stolku se šampaňským. Podal jsem jí skelničku.

„Na shledání?“ Neodpověděla. Nadechla se, odhodlaně ke mně zvedla oči a beze slova ťukla do mé sklenky. Zhluboka se napila.

Byla příliš blízko. A já o ní snil příliš dlouho. Držel jsem ji dřív, než stihla polknout. Chutnala po víně. A po každém dnu, kdy polykala všechny ty hořké slzy, které jí definitivně zamrzly v očích. Tentokrát jsem jí nebránil, když její ruce zabloudily k mé košili. Pomáhal jsem jí. Teprve když jsem byl nahý, povolila osušku a nechala ji sklouznout na podlahu.

Jako bychom se zbavili tíhy těch prázdných let. Byla tak sladká a krásná. Jak bylo lehké ovládat se, kontrolovat každý dotyk, každý pohyb. Vždyť jsem si je v hlavě promítl milionkrát. Ani na okamžik nezavřela oči. Jako by nemohla uvěřit, že jsme opravdu spolu. V to jsem aspoň doufal. Nechtěl jsem myslet na možnost, že tím nekonečným pohledem se se mnou prostě loučí.

Noc se přehoupla k ránu. Vymanila se z mého objetí a rychle se oblékla. Ne, to přeci…

„Musím si jít zavolat, za pět minut jsem zpátky,“ naklonila se ke mně a lehce se otřela o mé rty. „Ach, Edwarde…“

Už nepřišla.

Zíral jsem do okna a čekal na ni a na svítání. Na nový den, který bude prvním v mém definitivním nekonečnu bez Belly.

Mechanicky jsem došel do koupelny. Na poličce před velkým zrcadlem stála opřená bílá obálka. Pomalu jsem ji otevřel a sbíral sílu na ta slova.

Píšeš že odcházíš
když den se s nocí střídá
vodu z vína udělá
kdo dobře nehlídá.

Píšeš: Proklínám

ty tvoje ústa proklínám
tvoje oči ledový
v srdci jen sníh
sám a sám
ať nikdy úsvit nespatříš
na ústa mříž oči oslepnout
ať do smrti jseš sám.

Tvoje oči jsou jak stín

a tvář den, když se stmívá
stromy rostou čím dál výš
a pak je čeká pád…

Edwarde, nechtěla jsem, abys prosil o odpuštění, protože Ti nikdy odpustit nedokážu. Proklínám minutu, kdy jsem Tě potkala…

Pozítří si beru Jacoba Blacka. Přej mi štěstí, Edwarde…

Bella


Sám s hlavou skloněnou
všechny lásky budou zdání
potisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou.

Píšeš: Proklínám
ty tvoje ústa proklínám
tvoje oči ledový
v srdci jen sníh
sám a sám
ať nikdy úsvit nespatříš
na ústa mříž oči oslepnout
ať do smrti jseš sám.

 

 

 

 

povídky od ambry

 


Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

37)  Lejla (07.02.2011 09:49)

Ambro myslím, že to povzdechnutí co ze mě vyšlo slyšel celý dům. Už jen při samotné skladbě, která pro mě v životě hodně znamená, mi běhal mráz po zádech a pak ta povídka...vzdávám ti hold jsi úžasná

RepliKate

36)  RepliKate (07.02.2011 09:33)

V noci, když jsem to četla, nebyla jsem schopná ti napsat koment. A teď na tom nejsem o moc líp (mmnt, setřu si slzy, abych vůbec viděla na písmenka).:'-(
Jsem fakt ráda, že to v knize nedopadlo takhle, a že tam Bella skočila z útesu. Protože tohle by mě zabilo. :'-(
Chladná, cílevědomá a snad i trochu zatrpklá Bella. Tři roky dokážou člověka změnit, zvlášť, když je opustí ten, koho milovali víc jak svůj život. Ach jo...
Bylo to krásně napsané, klobouk dolů.

35)  kryska (07.02.2011 07:56)

teď tu písničku nemůžu dostat z hlavy ale bylo to super

Nebraska

34)  Nebraska (07.02.2011 07:53)

Chutnala po víně. A po každém dnu, kdy polykala všechny ty hořké slzy, které jí definitivně zamrzly v očích.
Naprosto jsem ti uvěřila, že pokud by Bella byla trochu vyrovnanější a neskočila, dopadlo by to takhle. Prostě to do toho příběhu nádherně zapadlo

33)   (06.02.2011 23:51)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( ... to bylo ... :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( ... nádherný... :'-( :'-(

Ewik

32)  Ewik (06.02.2011 23:05)

Děkuji ambro, bylo to nádherné.

Marketa

31)  Marketa (06.02.2011 22:26)

Nosska

30)  Nosska (06.02.2011 22:20)

Teda, sadend jsem čekala, ale že bude až tak krutej, mě nenapadlo. Nádherně vykreslený emoce a ten text písně to jen podtrhl

Twilly

29)  Twilly (06.02.2011 21:28)

Ambruško, smršti moje milovaná, jsi spátky!!!!! Jsem totálně ale TOTÁLNĚ převálcovaná a úplně paradoxně šťastná, že si to ani nedokážeš představit. Tvá síla je ve vyprávění emocí, jsi v tom mistr a já pokorně klekám před tebou do prachu a s největší pokorou se zavrtávám nejhloub, jak to jen jde.
ÚŽASNÉ

28)  Pája (06.02.2011 21:11)

:'-( :'-(
Áááááááááááááách, to byla moje sebevražda ve tvé režii, absolutně jsi mě dostala, opravdu nevím jaký smysluplný komentář ti k tomu napsat...
Píseň je smutná sama o sobě, ale když do toho vpasuješ ještě TVŮJ TEXT (mimochodem, který se tam až krutě hodil a padnul) je to opravdu smrtící kombinace...
Jsem dojatá, ubrečená, smutná, naštvaná a mám takový divný svíravý pocit v hrudi (nevíš co to může být???)...
Hrozně se mi to líbilo, ostatně jako všechno od tebe a moc děkuju
:'-( :'-(

Astrid

27)  Astrid (06.02.2011 20:53)

Ach jaj, toto bola pomsta.
Tá pieseň je dokonalá, pomsta je dokonala, Ty si dokonalá autorka a toto bola dokonala jednorázovka v zmysle odýchnem si, urvem kus toho citu a napíšem ho a Tebe sa to podarilo a cítila som ten chlad, dokonalý chlad.

milica

26)  milica (06.02.2011 20:35)

Uf, miluju tuto písničku. Krásně to padne k této povídce:'-( :'-(

25)  kamčí (06.02.2011 20:31)

aůůůůů:'-( :'-( :'-( nesnáším tyhle konce:'-( :'-( :'-(
ale jinak je to krásně napsané

Eunta

24)  Eunta (06.02.2011 20:12)

Takže asi takhle... pokaždé když jenom slyším tuto písničku brečím a v kombinaci s tímto dílem... nemůžu... :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

23)  AMO (06.02.2011 20:02)

Brečím, jsem na kolenou, měla bych chápat, ale nechci... brečím, nepřestávám, ale už chápu, jsem dospělá!!! Chci děti, chci manžela a chci oporu!!! Milovala jsem tě, miluju tě a vždy budu... jen nikdy nebuddu s tebou.
Tohle jsem si myslela při čtení této povídky. A také slzím, ale přesto se klaním a tleskám. Zase nádherně napsané

22)  Aalex (06.02.2011 19:57)

Tu písničku mám taky moc ráda. A obdivuju, co jsi z ní dokázala udělat. Je to naprosto dokonalé, ale to každá tvá povídka. Úžasné.

Karolka

21)  Karolka (06.02.2011 19:57)

Vezmu to tak, jak dáváš. Jako songfic. Ty emoce a atmosféra - všechno je dokonalé. Takový film noir, dokonce jsem, nevím proč, viděla třicátá léta. Bylo to hodně bolavé a zároveň krásné.
Pokud bych to nebrala jako songfic, vsadila bych boty, že její srdce není mrtvé, a že dát jen tělo prostě nejde. Neprovdala by se za Jacoba Blacka.
Tleskám a klaním se. Jsi nejlepší!

20)  ada1987 (06.02.2011 19:45)

Ivanka

19)  Ivanka (06.02.2011 19:30)

Děkuju... Na tuhle písničku jsem už dočista zapomněla a ty si mi ji vytáhla z paměti zpět nahoru. Taky bych jednomu člověku chtěla napsat takový dopis, jen jaksi nemám odvahu a tehdy jsem neměla příležitost. Možná by bylo ale lepší, kdybych tomu člověku radši v duchu dala přes hubu a konečně na něj zapomněla... :( No prostě mě ta tvoje povídka jaksi vzala. Moc krásně napsáno, a ten Bellin dopis na konci... Bude šťastná a moc jí to přeju, ale stejně je mi Edwarda tak trošku líto. Vlastně jsem to co oni zažila z pohledu osůbky, která s tím nemohla nic udělat. A o to víc mi to tahle povídka připomněla. Díky, máš to moc krásně napsané...

ScRiBbLe

18)  ScRiBbLe (06.02.2011 19:28)

Tak jo, napsat Ti sem do toho prázného okénka něco, mi trvalo opravdu hrozně dlouho. Chvíli jsem se jen dívala do monitoru... Ne, nevím, co jsem tam chtěla vidět nebo najít... A topila se v pocitech, které mě zavalily. Cítila jsem se smutná, ne, ani to není správné slovo, cítila jsem se stejně jako on. Prostě opuštěná už navždycky, zlomené srdce mi pulsovalo v hrudi.:(

Tohle bylo vážně úžasné! Jasně, sice bolestné, ale tak dobré!!!

Chápu Bellu, naprosto. Nemohla mu odpustit za to, co jí udělal, že ji nechal takovou dobu trpět. A on to musel prostě pochopit a přijmout.

ambro, já už prostě nevím, co bych Ti víc napsala... Děkuji!!!

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek