Sekce

Galerie

/gallery/Pomsta se nevyplácí.jpg

Ronnie a Emmett? Tihle dva se k sobě asi nehodí, ale sourozenecká láska mezi nimi vzplanout může! A Jacob se najednou taky chová divně.

6.KAPITOLA

Byli jsme rodina, úplná rodina.

Pohled Ronnie

Slzy se nedaly zastavit, schovala jsem si hlavu do pokrývky a říkala si, ať už konečně usnu. Asi po deseti minutách jsem to vzdala, šla jsem rovnou ke svému psacímu stolu. Vytáhla jsem z něj album, rozsvítila lampičku a posadila se na židli. Procházela jsem fotky jen tak, nijak jsem si nevšímala pozadí. Jen osob, které se na fotce usmívali od ucha k uchu. Byli to děti z dětského domova, jiné fotky jsem neměla.

Co asi teď dělá Stephanie? Spí! Jasně že spí, každý normální člověk o první hodině ranní spí. Já ne, nemůžu. Mám strach, strach ze smrti, co se na mě blíží. Pomalu, ale jistě skončím jako ti ostatní. Mrtvá, budu ležet ve vlastní krvi.

Zezdola se ozvalo zlé zasyčení, Edward mi možná čte myšlenky. Měla bych zamezit myšlenky na krev, smrt a jiné věci, které jsou pesimistické. Budu myslet na kytičky, králíčky, sluníčko atd. Samé optimistické věci, nic s krví.

Tak a teď jsem se naprosto zničená, psychicky samozřejmě. Fyzicky mám jen kousanec na levé ruce, který ne a ne zmizet. Podívala jsem se na svou ruku, stále na ni byla černá bezprstá rukavice. Nechtěla jsem si ji sundat, vzpomněla bych si na to, co vlastně byl.

Zavřela jsem album a zhasla. Chvíli jsem přemýšlela nad celou situací, když mě řešení nenapadlo, šla jsem si lehnout. Usnula jsem po chvilce, nic se mi nezdálo, brala jsem to jako výhru.

 

Ráno, totiž odpoledne jsem se vzbudila. Hned jsem s postele vystřelila jako raketa ke skříni, navlékla na sebe první, co mi padlo do ruky. Sešla jsem se svou knížkou dolů, nikdo nebyl na dohled, jen v kuchyni o sebe bouchali příbory.

 

V kuchyni byla jen Bree, když mě viděla maličko se usmála a na stůl položila talíř se sendvičem.

„Dobrou chuť,“ usmála se mile.

„Jo, jasně … Kde jsou všichni?“ zajímala jsem se a trošku usmála.

„No … takže Esmé a Carlisle společně s Rosaly, Alicí a Nessie jsou ve městě. Edward, Emmett, Jasper, Jacob a Bella … “ chtěla pokračovat, ale to přišli poslední jmenovaní, „tady!“

„Ahoj ospalče,“ zazubil se Emmett a já po něm střelila naštvaný pohled. „Já nic … já muzikant,“ zasmál se.

 

Zase jsem nechala alespoň polovinu toho, co jsem měla na talíři. Bree se zamračila, ale nekomentovala to. Začala jsem zase u stolu číst a Jacob s Bellou a Edíkem (ano, používám jeho neoblíbenou přezdívku) se o něčem bavili.

„Chudák holka,“ komentovala jsem úsek knížky, kde ji vychovatelka oznámila, že její rodiče umřeli.

„Není chudák,“ řekl naštvaně Jacob.

„Ale je, vždyť ji umřeli rodiče.“ Nevěděla jsem o kom přesně mluvil, ale já o postavičce v knížce.

„Já si přijdu živá,“ řekla Bella a prohlédla si Edíka od hlavy až k patě.

„O čem mluvíš?“ zeptala jsem se zaraženě, to už se ozval Breein tlumený smích, asi to pochopila dřív než já.

„O Nessie a ty?“ Ukázala jsem mu knížku a ona se maličko usmála.

„Knížka o sebevrazích?“ dráždil mě Jacob.

„Ne, o holce. Její rodiče umřeli na rakovinu,“ řekla jsem smutně. „Přečti si jí, ale varuji! Není pro měkoty!“ Poslala jsem knížku po stole a on ji na konci uchopil.

„Za koho mě máš? Neuroním ani slzičku,“ ohradil se naštvaně.

„U téhle knížky se rozplakal i Chuck Norris,“ zasmála jsem se a on se zatvářil uraženě. Emmett se mohl utrhat smíchy, Jasper na to nebyl o nic lépe.

„Vidíš, ta knížka má zázračný schopnosti,“ chechtal se Emmett a za mnou se ozval Breeinin smích, „pomáhá k léčbě rakovině.“

Všichni v místnosti se hlasitě rozesmáli… až na mě.

 

Když to četl pozorovala jsem ho, pro jistotu jsem si půjčila od Jaspera lupu. Jacob se jenom maličko usmál a četl dál. Už byl u poslední kapitoly a vážně mu po tváři stekla slza, já myslela jsem to nechápala, opravdu plakal.

„Já jsem silný, nebudu …“ popotáhl a já se na něj smutně usmála. Ze zdola se ozvalo otevření dveří, Nessie! Já nic, s tichým pískáním jsem se přesunula do kuchyně.

 

„Co ti to udělali?“ zeptala se smutně Nessie, tentokrát u plotny umírala smíchy Bree.

„To Ronnie,“ postěžoval si

„Neprozraď mě!“ zašeptala jsem důrazně a ona mlčky přikývla, měla co dělat, aby se nezačala nekontrolovaně smát.

V tu chvíli se objevila Nessie a vypadala, že brzo bude vraždit. Maličko jsem se usmála, ale ona se o to víc zamračila.

„Co si mu udělala?“ zeptala se bezradně, já se podrbala ze zadu na hlavě a nervózně se usmála.

„No… já… já mu dala přečíst tu knížku a on se jaksi… rozbrečel.“ To už Bree neunesla a začala se chechtat jak debil, od vedle se ozval další smích Emmetta. Nessie pozvedla obočí a potom se maličko usmála, jakmile zmizela, otočila jsem se na Bree. Ona na tváři měla úšklebek z toho, jak se pokoušela, nasadit vážnou masku. Samozřejmě jí to nešlo, takže jsem měla, co dělat, abych ji něčím nepraštila.

 

Z vyděšeného krčení před naštvanou Nessie mě vytrhlo tiché kňučení, které přicházelo z venku. Byl večer, další úplněk. Všechny zarazilo to tiché kňučení, samozřejmě blbce jako mě napadne jediné.

Vystřelila jsem rychle za barák, kde čmuchal velký vlkodlak, byl měsíční. Jakmile mě spatřil, začal vrčet. Malá dušička ve mně křičela o útěk, můj mozek však vypnul a já nebyla schopna ničeho. Pár metrů ode mě vrčel obrovský vlk, já se jen zmohla na to, abych nespadla na kolena a neklaněla se mu. Za mnou se ozvalo trhání látky, Jacob se změnil ve velkého zrzavého vlka.

 

Zaútočil velký šedý, skoro stříbrný vlk. Jacob pouze bránil rodinu, nebo… nebo bránil ! On mě má rád… možná, to se zjistí později. Stříbrňák (nádherná přezdívka, co?) se Jacobovi zakousl do krku a ten zaúpěl bolestí. Jenže on se nedal, kousl ho do zadní nohy, jenže Stříbrníkovi to nic neudělalo a hned ho svalil na zem. Potom do něj strčil a Jacob narazil do velkého kamene, zůstal ležet v bezvědomí. Stříbrňák vrátil svou pozornost zase ke mně, chvilku vrčel jen tak.

Napadl ho Emmett. Stříbrňák si poradil přímo dokonale, uskočil a Emmet zapadl mezi dva kameny. Snažil se z nich stůj, co, stůj vysvobodit, ale nepovedlo se, zůstal tam uvězněný. Bree na Stříbrňáka zaútočila, ale on se ji při skoku zakousl do ruky. Ruka to nevydržela, ozval se skřípavý zvuk a ruka se ocitla v jeho tlamě, odplivl jí do trávy. Bree vykřikla bolestí, zůstala ležet na zemi.

Nevím, kde byl zbytek, ale náhle jsem tu byla sama. Ne sama, za mnou se krčila vyděšená Nessie, na zemi ležel Jacob a bezruká Bree, mezi dvěma kameny uvízlý Emmett.

„Utečte,“ poručil Emmett napůl vyděšeným hlasem, Nessie ho poslechla a hned zmizela v domu. Já zůstala stát jako solný sloup. Hleděla jsem mu do očí, taky pozoroval mé oči. Doslova si můj pohled držel a nehodlal ho pustit. Jeho oči zářily nádhernou modrou barvou, žíhaly se tam i odstíny hnědé a černé.

„Ronnie, zdrhej!“ zakřičela bezruká Bree, neposlechla jsem ji, samozřejmě. Stříbrňák na mě hleděl, už nevrčel, snažil se na mě něco najít. Já se chovala stejně, prohlížela jsem si ho a pocítila chtíč se ho dotknout. Zjistit jak je jeho srst měkká, tak jako vypadá. Přitulit se do jeho srsti a rozplakat se tam, čekat až se ráno přemění. Choutka vidět ho, jak vypadá jako člověk, jestli má hnědé vlasy jako Jonah, nebo plavé jako Freddie. Co když je to Freddie? Freddie má nádherné vlasy, ale ten ksicht? Ble! Ne, to není Freddie, možná ani není náš! Nějaký potulný vlkodlak, samotář.

 

Jacob vstal a znovu po Stříbrníkovi skočil a zakousl se mu do krku, Emmett se vydobyl z dvou kamenů. Popadl Bree a její ruku, zmizel v domě. Hleděla jsem na dva vlky bojující na život a na smrt. Rafali se tak rychle, že jsem nestíhala přesně říct, kdo právě má navrch. Nevěděla jsem, proč jsem takhle ztuhla, nemohla jsem nic udělat. Pak se věci seběhly rychle a já se ocitla v domě s Emmettem a Bree olizující si svou ruku, plus vytřesenou Nessie.

„Proboha! Co tě to napadlo?!“ vyjel na mě Emmett nabroušeně.

„Já nevím, musím… musím se tam vrátit!“ řekla jsem zamyšleně a vydala se zase ven, Emmett mě strhl zpátky na svůj klín.

„Nikdy, nikdy už tohle nedělej!“ řekl přísně a pak mě objal?! Odtrhla jsem se od něj, byla jsem naštvaná!

„Ten vlk po mě něco chtěl, asi něco říct… “ řekla jsem vystrašeně, ale zůstala jsem na jeho klíně, „jinak bych byla už mrtvá!“

V tu chvíli tu byl zbytek rodiny, na tváři měl každý vyděšený výraz, jediný Carlisle uchoval kamenný výraz. Nevím, kde byli, ale mohli pomoct! Bree by nepřišla o ruku, Jacob by teď nebojoval s tím vlkem. Jakmile jsem se v myšlenkách zmínila o Jakeovi, Edward táhl Jaspera směrem k zadním dveřím. Při vzpomínce na to, jak po sobě rafali, mi přejel mráz po zádech. Stříbrňák vypadal silnější než Jacob, když si vybavím tu scénu s Breeinou rukou, je mi děsně! Měla jsem zůstat vevnitř, nic by se nestalo.

„Ronnie, nesmíš se přibližovat k měsíčním vlkodlakům, jsou nebezpeční!“ řekl Emmett a stáhl mi rukavici. Kousanec od mého otce byl stále výrazný, i když to byly jen jizvy. Táhl se kolem palce a prsteníčku, takže mi zakrýval celý hřbet ruky. Dlaň vypadala mnohem lépe, měla totiž jen jediné dva malé škrábance od zubů.

„Neudělal to schválně, to ten vlk… “ roztřásl se mi hlas

„Právě, vlk, kterého v sobě má, ho přinutil brát tě jako kořist, nebo hrozbu,“ řekl Carlisle, překvapovalo mě, že řekl . Zase ty slzy, sakra, nesmím brečet! Emmett si mě přitiskl k sobě, neodtrhla jsem se od něj, nechala jsem se od něj něžně kolíbat. Zatímco mé slané slzy stékaly po červených lících a na Emmettovu košili. Slzy byly jako kudly, s každou další mi bylo hůř. Malé kudly v podobě slz se mi zarývaly do srdce, stále hlouběji a tvrději, bolest jsem cítila větší. O něco víc jsem se přitiskla k Emmettovi, celá jsem se třásla zimou z jeho těla, bylo mi to fuk.

 

„Ten vlk měl páru, měli byste ho vidět!‘‘ řekl Jacob a já se zarazila, rychle jsem se odtrhla od Emmetta a zamračila se.

„Měl? Tys ho… “ Ukazováčkem sem si přejela po krku, ve významu gesta, že ho odkrouhnul.

„Hele, Winnie… “ začal, dal mi ruku kolem ramena a tvářil se… blbě!

„Jsem Ronnie!“ opravila jsem ho

„To je šumák!“ zatvářil se ještě blběji. „Nikdy bych ho nezabil, zabíjím výhradně upíry. Ale ne měsíční, protože ti za to nemůžou!“

Došlo mi to! Podívala jsem se na jeho ruku, měl ji zkrvácenou, ale přitom byl vidět kousanec. Jak vůl jsem zírala na jeho ruku. Z krve se mi dělá špatně. Teď mi to nevadilo, on mi nevadil. Možná je jeho ruka teď klíčem k mým zámkům, které skrývají odpovědi. Klíč, ne klíč, stejně mu můj pohled vadil. Hlavně když se dívám na jeho ruku, která byla od krve v domě plným upírů.

„Ronnie! Je ti něco? Nemáme zavolat doktora? Totiž Carlisla?“ zeptal se Emmett a rukou mi přejel před obličejem, rychle jsem zavrtěla hlavou. Vzala jsem Jacobovu ruku a otřela jsem ji rukávem od mé mikiny, kterou jsem měla ovázanou kolem pasu. Sykl bolestí, ale ruku neodtáhl. Porovnala ji s tou svou, samozřejmě jeho ruka byla větší. Kousanec byl mírně totožný, ale nějaké zuby nepasovali. Z kousance vytékala tmavá krev, snažila jsem se ji ignorovat, ale šlo to asi tak jednoduše, jako když fanynka Justina Biebra potká Justina Biebra. Chtěla jsem to zkusit porovnat podrobněji, jenže kousanec náhle zmizel.

„Ne, ne,“ naléhala jsem rychle a snažila se vidět, alespoň jeho obrys. Jacob si vytrhl svou ruku z té mé a nervózně se usmál. Bylo vidět, že mé zkoumání mu bylo vlastně jedno. Jenže když jsem se mu pořádně podívala do očí, bylo v nich něco jako soucit, lítost. Ne, ne, ne! Byla v nich arogance a opovrženost jako vždy!

„Rány se mi hojí rychle,“ vysvětlil a v jeho očích byla lítost?! Panebože! Přestaňte mě děsit, nejdřív mě Nessie málem zabije, potom mě Emmett obejme a teď tohle! Začínám být zralá na blázinec.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

MarryTyger

4)  MarryTyger (18.03.2012 20:54)

Angela: To je překvápko, ale až to zjistíš, budeš zírat ;)

3)  angela (18.03.2012 18:28)

krásne kdo je to:) :) :) :) :'-( :'-(

2)  týna (18.03.2012 17:13)

krásná kapitolka :)

1)  Ája (18.03.2012 14:39)

SUPÉÉÉÉÉÉR

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek