23.08.2011 [14:45], Baru, ze série Otisk na druhý pohled, komentováno 10×, zobrazeno 3951×

Nová Rachel... Jak se asi bude Paul tvářit?

Šla jsem na nejbližší záchodky, kde jsem se převlékla. Nejistě jsem doklapala na podpatcích k zrcadlu, a nemohla jsem uvěřit vlastním očím…

„T-to jsem opravdu já?“ řekla jsem nahlas, abych si byla na sto procent jistá. Musela jsem se chytnout umyvadla, abych se nesesypala na zem.

Panebože! Nevěřícně jsem zamrkala do zrcadla na svůj odraz. Asi dostanu infarkt.

Mé trochu vlnité, čokoládově hnědé vlasy, s rovnou patkou hozenou na pravou stranu, lehce spadaly na žlutý, kytičkovaný top s překříženými ramínky. Žluto-bílá letní sukně mi byla do půli stehen, která jako by navazovala na top. Kotníčkové, černé botky na podpatku, se stříbrnými cvočky, vlastně byly takovou sladkou tečkou.

Vlastně ne… tou sladkou tečkou byl můj obličej. Ano, uznávala jsem, že jsem opravdu hezká holka. Krásný, oblý tvar obočí. Dlouhé, černé řasy. Oříškové oči, orámované černými linkami. Lehká růž na tvářích. A na konec… lesklé, plné a svůdné rty.

Lehce jsem se na sebe usmála a vyrazila zpět do města.

Jukla jsem se na mobil, ale bylo teprve 12:05. Co teda budu dělat?

Rozhodla jsem se, že zavolám mámě, aby už pro mě přijela (bude to mít jako polední pauzu) a já abych ještě s čerstvě natočenými vlasy, jenom tak náhodou prošla kolem Paula.

Au… moje srdce. Úplně jsem na něj zapomněla, a teď… no co, to je jedno. Ale… co když si mě nevšimne a bude mu jedno, jak vypadám? Co když to bude k ničemu?

Musela jsem nasát trochu čerstvého kyslíku.

Klid, Rachel, neděláš to kvůli němu, ale kvůli sobě!

S mámou jsem se domluvila, že mě vyzvedne za půl hoďky.

Takže než dojdu zpátky, to taky nějakou chvíli potrvá.

Cestou se ale na mě většina lidí koukala – většina kluků. Tak…zvláštně. Usmívali se na mě, dokonce mě jeden oslovil. Nevím, jak se v těchhle situacích chovat. Už jednou jsem to zvorala a po druhý se nehodlám ztrapňovat. Pár jich na mě dokonce zapískalo… Bylo to pro mě něco nového, dokonce jsem se v tom trochu vyžívala, ale přeci jenom jsem si oddychla, když jsem dorazila na místo a uviděla mámino auto.

Ta bude koukat…

S úsměvem jsem nastoupila dovnitř.

„Mami? Jsi v pohodě?“ řekla jsem se smíchem v hlase. Ona se na mě koukala s otevřenou pusou a očividně nebyla schopna slova. Pro mě to byl taky šok, ale snažila jsem se držet nad věcí.

Stále na mě zírala.

„Haló!“ zamávala jsem jí rukou před obličejem.

„Ježiš, Rachel, promiň já… ahoj a… vypadáš kouzelně, úchvatně, prostě dokonale!“ no konečně se vymáčkla. Ale lichotilo mi to.

„Díky, mami,“ řekla jsem nejistě, „tak jedem?“

„Jo, ale… ty máš boty na podpatku? Odkdy v tom umíš chodit?“

„Ode dneška.“ Řekla jsem hrdě. Máma se na mě ještě chvíli koukala, a pak mě objala.

„Strašně ti to sluší, Rachel.“ Hlas se jí trochu třásl.

„No, to by taky mělo, protože těch peněz, co jsem tady nechala…“ Nějakou tu dobu budu muset zase šetřit.

Máma se jen pousmála a už jsme byly na cestě domů.

Celou cestu na mě po očku koukala. Nedivím se jí. Až budu doma, tak si stoupnu před zrcadlo a nespustím ze sebe ani na moment pohled.

A stalo se. Jen co mě máma ještě jednou objala (a samozřejmě si mě i vyfotila, aby to ukázala v práci), jsem běžela před zrcadlo.

„Páni.“ Řekla jsem znova nahlas. Šťastně jsem zajásala, otočila se na podpatku a chtěla vyrazit, jakože náhodou kolem útesů.

Ne, počkat. Zapomněla jsem na lesk. Lehce jsem jím přejela přes rty, půjčila jsem si máminu nejlepší voňavku a s úsměvem jsem řekla svému odrazu.

„Sluší ti to, Rachel. Někdy mi budeš muset říct, jak to děláš.“

Se smíchem jsem vyběhla z domu, v rychlosti se upravila, a jako by nic, jsem šla směrem útesy.

Už z dálky jsem kluky slyšela. Šíleně moc se mi chtělo nahlas smát, ale to bych vše prozradila. Chtěla jsem být prostě taková ta znuděná holka, které je vše jedno, a má na lepší kluky než jsou skákající puberťáci.

Byla jsem trošku v rozpacích: co budu dělat, když budu kolem procházet? Mám na sebe nějak upozornit? Budu dělat, že někomu píšu SMS, nebo že volám? Nebo si jen odkašlu? Anebo nic? A co když si mě nevšimnou? A vlastně nemám, kdyby náhodou, nacvičenou žádnou řeč! Ach můj bože! Už to začíná. Zhluboka dýchej, Rachel.

Schválně jsem zpomalila.

Ano – budu si představovat, že to jsou jen hnusný šutráky a jsem jimi šíleně znuděná. Tak, to jim ale natřu!

Musela jsem se uchechtnout.

Byla jsem jen kousek od nich. Mé podpatky docela dost nahlas klapaly. Žádný z nich zrovna neskákal, jen si tam tak povídali. Rychle jsem tedy vytáhla mobil a dělala, že si prohlížím SMS.

Jsem docela zvědavá, jestli mě poznají.

Ještě jsem zpomalila, takže jsem šla rychle asi jako slimák. Slyšela jsem, jak si něco šeptají.

„Kdo to je?“ šeptal jeden.

„Nevím, ale jdu to zjistit.“ To byl jistě Paul – „hrdina“. Přišel blíž ke mně, a zavolal.

„Hej! Ty tam!“ Na to jsem ale neslyšela. Už nejsem žádná „hej ty tam“, a tak jsem se schválně jen pousmála a šla dál.

„No tak počkej přece!“ Jeho hlas byl docela bezradný (nejspíš se bál, že se před ostatními ztrapní). Lákavá myšlenka…

Ale… já měla jiný plán.

Trošku začalo foukat, takže jsem se na něj otočila, pohodila vlasy, se kterými si pohrával vítr a nahodila lehce znuděný a zároveň svůdný pohled – zkrátka jako ve filmu. Ještě jsem ho sjela pohledem.

On ale na mě doslova zíral – jakoby mě v životě neviděl (což na jednu stranu chápu, málem mě nepoznala ani vlastní máma). Ale tak zvláštně… měl otevřenou pusu – málem bych řekla, že mu ukápla slina – a… nevím, jak bych to měla popsat, zkrátka jako by se podíval poprvé na svět. Já se ale nenechala vytočit.

„To mluvíš se mnou?“ zeptala jsem se, jako by mě vyrušil. Pořád zíral. Podívala jsem se na kluky za ním a povytáhla obočí. Ti jen ale pokrčili rameny.

Ale on jen vydechl „krásná“ a tak jsem tedy zatřásla hlavou a chystala se jít dál.

On mě ale chytil za paži. Jeho ruka byla…velká a hrozně horká! Ale na dotek úžasná…

Sakra Rachel!

„Ježiši co blázníš, Paule? Pusť mě!“ Ups. Vyjelo mi jeho jméno.

„J-jak znáš moje jméno?“ zakoktal nejistě. Teď je zas v rozpacích on. Ha!

„Slyšela jsem vás, jak si tu povídáte… a říkám ti naposled – pusť mě!“ Jak úžasně dokážu bejt pohotová…

On mě polekaně pustil a než se stihl na cokoliv dalšího zeptat, tak jsem přiložila mobil k uchu, jakože mi někdo volá.

„Ano?... Jé ahoj! To víš, že jo! Za chvíli jsem u tebe. Už se na tebe moc těším. Papa.“ Chystala jsem jít zpátky, ale zase mě chytl.

„Au! Co to…“

„Kdo to byl, co?“ Stále zíral, ale tak jakoby… žárlil! Tak to se vážně jenom tak nevidí.

„Co ti je sakra do toho? Taky se ti nepletu do života, ne?“ Snažila jsem se vymanit z jeho horkého sevření.

„Máš horečku nebo co? Měl by ses jít léčit!“ řekla jsem fakt nabroušeně…jeho dotyky – ach, ale to sevření mě bolelo.

„Promiň.“ Pípl a rychle mě pustil. Raději jsem se vydala domů.

„Jak se jmenuješ?“ ještě na mě křikl, ale to už jsem se neotáčela.

Jsi dobrá, Rachel. Musela jsem se pochválit. Bylo to lehčí, než jsem si myslela. Za chvíli vážně bude na kolenou, jenom…

Něco mi došlo.

Máma říkala, že Sue má dceru Leah, a taky povídala něco o tom, že Leah zná nějakou partičku kluků. A jediná parta v okolí bude pravděpodobně tahle. V rychlosti jsem vytáhla mobil.

„Mami? Víš, jak jsi mi povídala o Leah? Myslím, že jsi měla pravdu. Bylo by super tady mít nějakou kámošku. Dala bys mi na ní číslo?“ Pomsta nekončí…

Baru

Chtěli jste vidět Rachel? Tak tady je. Jen doufám, že nezklame :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Bosorka (23.08.2011 21:21)

Že by tu byl otisk?

4)  THe (23.08.2011 15:55)

Ty vole. Ehe, promiň, ale já vážně nevím, co jinýho bych měla napsat.
Teď je mi zase líto Paula. Chudáček. Ale může si za to sám. Jsem zvědavá, co udělá, až zjistí, že je to "hyena".
Paula jsi úžasně vystihla, nejenom v téhle kapitole, ale ve všech, myslím, že takhle by se vážně choval. A jsem zvědavá, co mu ještě provedou.
Rachel se mi líbí (fotka). Hehe, jenom ať dá Paulovi co proto.
Úžasná kapitola, SAMOZŘEJMĚ!

3)  Paja (23.08.2011 15:51)

Rachel rozhodně nesklamala, je to nádherná holka, takhle jsem si ji i nějak představovala...
Paul teda kulil oči a kluci taky...dobře jim tak

2)  piskot94 (23.08.2011 15:27)

jééé, tak Rachel hraje Rachel tu herečku zbožňuju
dobře jim to natřela těším se, jak se to ještě zamotá atd

1)  Kaca (23.08.2011 15:00)

Jej Baru to bylo úžasný! A tahle Rachel se mi líbí.
Jen by mě zajímalo, jak to bude pokračovat a jak z toho vybruslí, ale být Rachel tak i když by byl - nebo je - Paul do ní blázen, kašlala bych na něj.
Ale krásně jsi ho vystihla jako žárlivého a horlivého. To je podle mě přesný Paul a podle mě ses hooodně strefila do noty. Jsem zvědavá co s tou Leah ukují jestli něco budou kout a doufám že bude v dalším díle.
A že další dílek bude delší
Jinak super! Líbí se mi tahle sebevědomější slečna! Jsem zvědavá jak se to ještě vyvine

1