Sekce

Galerie

/gallery/dd26730ebd77b51a0f40979f8c2a9f3f-d3hls5f.jpg

PROTOŽE POSLUŠNOST JE VÝHRADNÍM PRÁVEM IMPÉRIA

„A ještě tohle, tohle… a tohle!“

Jestli jsem své první setkání s tmavovlasou dívkou, jež na potkání rozdává úsměvy a i cizinci bezelstně věnuje své jméno, považovala za poněkud bizardní, pak tedy netuším, jak bych označila aktuální situaci.

Navzdory její drobné tělesné konstrukci to vypadá, že svou vnitřní energií zabírá většinu místnosti. Nadšeně pobíhá sem a tam a průběžně podrobuje detailní inspekci řadu lahviček a flakonků z broušeného skla, obsahujících jak čiré tekutiny, tak ty s jemným barevným nádechem.

Pokaždé nejprve se zálibou zhodnotí barvu, jako by snad jen podle ní byla schopna určit, co ji čeká pod nadzvednutí zátky. Když tak učiní, směle přičichne k hrdlu lahvičky a samovolně přivře víčka. Někdy přičichne vícekrát, jindy podivně nakrčí nos a okamžitě zátku vrátí na své právoplatné místo, ale pokaždé, když narazí na vůni, která je jí po vůli, nadšeně zavýskne a poodběhne s lahvičkou k otevřené nádrži, jež se právě plní horkou vodou, do které najednou s vážnou tváří zračící soustředění a pevnou rukou nechá sklouznout několik kapek.

„Mmm, kapka tohohle určitě nezaškodí!“ pronese svým zvonivým hlasem a už si tu šine zpět k nádrži se svým nejnovějším úlovkem. Když flakónek opět vrátí na své místo, přistoupí k nádrži, jedním pohybem ruky zastaví přívod vody a zkusmo v ní smočí špičky prstů, ke kterým následně přičichne.

Pak se otočí mým směrem a věnuje mi nepřítomný pohled. Už jsem si myslela, že na mě dočista zapomněla. I tak to ovšem vypadá, že se dívá spíše za mě, než by si uvědomovala mou přítomnost.

„A co to tady máme!“ zavýskne najednou, ale to už se kolem mě hrne k polici na protější zdi nesoucí mísy se sušenými květy pod mohutnými poklopy.

„Třezalka, to je ono!“ projeví své nadšení, než roztrousí celou hrst jasně žlutých květů po vodní hladině. Chvíli ještě zainteresovaně pozoruje jejich vodní tanec, ale pak už se zcela zaměří na mě.

„Tak šup, budeš to mít studený!“

Pro nedostatek mé vlastní odezvy, ze mě sama začne stahovat oblečení a já se v průběhu neubráním několika zasyknutím. Odhozenou kombinézu si přehodí přes rameno, ale ještě než se otočí na patě a vyjde ze dveří, věnuje mi jeden ze svých typických úsměvů a vtlačí mi do dlaně kousek hebké látky.

Ještě několik minut po zaklapnutí dveří se nemám k pražádnému pohybu. Chvíli v sobě ještě sbírám odvahu a pak už stojím v podivně vonící vodě nádrže. Palčivá bolest hlásící se o slovo při kontaktu mé kůže s horkou vodou je jasným znakem protestu. Když s žuchnutím sklouznu, nacházím se konečně v sedě a voda mi sahá až po ramena, jsem na chvíli zcela paralyzovaná.

Pod sevřenými víčky mi tančí neméně bolestivá vzpomínka na místnost očisty v podzemním patře Krevní banky a na nekompromisní trysky s vodou pročpělou dezinfekcí a její mocnou invazi na mém těle. Už jen vzpomínkou má stále rozbolavělá pokožka zapláče.

Drsná tkanina kombinézy, kterou mi Impérium štědře poskytlo předtím, než se mě zbavilo jednou pro vždy, situaci rovněž příliš nepomohla. A teď tu opět navzdory svým námitkám sedím ponořena ve vodě v místnosti, kterou, jak jsem se od Alice dozvěděla, nazývají koupelna. Snad poprvé se po ní pořádně rozhlédnu.

Je sice pravda, že tato místnost není ani zdaleka tak velká, jako místnost očisty v suterénu Krevní banky, zato však působí dojmem, že má být používána pouze jednou osobou v daný okamžik. Kachličky na stěnách a podlaze nejsou pouze sterilně bílé, ale ozvláštněny ozdobnými ornamenty. Z líbivé vůně linoucí se z vody je mi lehce mdlo, až je mi to trochu k smíchu. Představa, že třebaže ustojím pach stolice a moči, jsem udolána okvětními plátky křehké květiny.

Když si věřím natolik, abych se odhodlala k pohybu, natáhnu se k menší nádržce připevněné k jedné se zdí, do níž Alice napustila vodu chladnou a namočím do ní onen hebký kousek látky. Třebaže se domnívám, že vzhledem ke stojaté vodě v nádrži zaujímá funkci trysek a slouží k mechanickému odstraněné špíny z těla, jen lehce si ho přiložím na krční nejvíce trýzněnou oblast. Tentokrát zasyknu úlevou.

 

Pomalu si začínám myslet, že bolest mě dnes doprovází na každém kroku, a tak jsem lehce skeptická, když se ke mně Alice přiblíží s lesklým předmětem v rukou. Naposledy jsem se nechala uchlácholit hebkostí šatů, které mi přinesla do koupelny. Moc jsem neprotestovala, když se mi začala probírat ve vlasech a snažila se je, patrně co nejšetrněji, rozčesat a zbavit zašmodrchanin, protože jsme ji nechtěla znovu rozrušit, jako když jsem ten overal z egyptské vlny nazvala hebkou kombinézou bez rukávů. Proces rozčesávání se ukázal být velmi bolestivým. Nakonec se Alice musela uchýlit k odstřižení konců, protože jim dle jejích slov nebylo pomoci. Z lesklého předmětu se nakonec vyklubala menší verze nůžek a na místo dalšího bolestivého okamžiku si Alice nepochopitelně dlouhou dobu pohrávala s mými nehty.

Její činnost přerušil statný muž - upír, který si mě vyzvedl v Krevní bance. Pamatuji se, že mě vyvedl z míry. Do té doby jsem se ještě s žádným upírem naštěstí nesetkala, on však zbortil všechna má očekávání.

Očekávala jsem tvrdé rysy. Byla jsem proto zaražena více než v případě Alice, tváří v tvář  jeho širokému úsměvu. Očekávala jsem chlad a nezájem. Jak překvapená jsem byla, když jsem si ve své slabé chvilce dovolila vyhledat oční kontakt a vyčetla z nich, že mě opravdu vidí. Nemístně jsem si ho prohlížela snad celé minuty. Až tlustá recepční mě svým odkašláním upozornila, jak drze s chovám.

Plna obav o svůj život přesvědčena, že se jedná o mého nového vlastníka, jsem spolkla všechnu svou zbývající pýchu, vzorově před ním poklekla a v pozdravu nachýlila hlavu nalevo bezhlesně nastavujíce šíji. On se jen hurónsky zasmál a vytáhl mě na nohy. Tedy pokusil se o to. Nezvládla jsem přemoci svůj instinkt, a tak jsem sebou před jeho chladným dotekem prudce trhla a vysmýkla se zpod jeho natažené dlaně. V tom momentu jsem se zařekla, že příště musím být víc opatrná. Jestli Impérium jako celek nesnese neposlušnost, pak upír jako jednotlivec se svými požadavky dozajista nebude příliš lišit. PROTOŽE POSLUŠNOST JE VÝHRADNÍM PRÁVEM IMPÉRIA. Koneckonců, nikdy nebudu tak rychlá, jak by bylo zapotřebí.

I nyní mě jeho neochabující úsměv stále udivoval. O to pozorněji jsem sledovala jeho rty zformovat větu, která mnou proběhla jako ledový poryv větru a usídlila se mi hluboko v kostech: „Jde se jíst.“

 

DOM

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

spinny

12)  spinny (16.06.2012 17:22)

Já z těch vašich komentářů fakt nemůžu, holky!
(čtěte: jen tak dál! )
Párkrát už to "byla síla", sem tam nějaká ta husina a mráz rejdící po zádech, ale mě pokaždé absolutně dostane, když v komentu zmerčím označení "drsný/drsná/drsné". To si pak představím Chucka Norrise a jeho výraz, drsný jak šmirglpapír.
A pak samozřejmě na scénu nakráčí Silvaren a já se pak chvíli musím škrábat ze stropu.
Kuju!

Marcelle

11)  Marcelle (13.06.2012 13:52)

Jsem z týhle povídky úplně hotová, je vážně nádherná i když děsně drsná.

Silvaren

10)  Silvaren (13.06.2012 10:53)

Belle bude asi hodně dlouho trvat, než jim bude věřit. Držím jí palce.
MOC si to užívám, píšeš naprosto úžasně. A ta poslední věta je prostě bombová.

Empress

9)  Empress (13.06.2012 09:39)

Jde se jíst! Kto asi ??

Mirus

8)  Mirus (13.06.2012 06:31)

kdo bude jíst? Bella nebo nějaký upírek?

7)  jenka (13.06.2012 00:07)

Další neuvěřitelně úžasná kapitola. Nemůžu se dočkat další! Ostatně, jako všichni

Bosorka

6)  Bosorka (12.06.2012 23:43)

A Alice též plánovaně projevuje svou vděčnost?

Niky

5)  Niky (12.06.2012 23:37)

Jídlo? Tak to jsem zvědavá, jak bude probíhat. A že by už se setkala s novým pánem? No ta Alice nemá chybu
Čekám na další kapitolku

belle

4)  belle (12.06.2012 22:50)

šup šup další kapču, jsem napnutá jak guma u spoďárů, co z toho všeho bude
kdopak je ten chlapík, hurónský smích = Emm ????

spinny

3)  spinny (12.06.2012 22:00)

Je to jenom takový přechod, páč píšu po litrech.
Není. Ten, kdo ji vyzvednul, byl prvním upírem, se kterým se setkala.;)

2)  teresis (12.06.2012 21:52)

pěkná kapča, jen doufám, že ji nehodlá vysát :D

Bosorka

1)  Bosorka (12.06.2012 21:52)

Ale kdo jde jíst....
Celou dobu jsem napnutá jako struna, kdy něco příjde... Ehm nechybí ti tam ještě par odstavců? Tak nic, už mlčím a moc se těším na další.
Takže Alice je upír? Myslela jsem, že člověk, když pracuje v té bance...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse