Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Třetí kulatiny a taky pravděpodobně poslední. Nebojte, už vás dlouho prudit nebudu ;)

15+ za jeho slovník ;)

Jedno jediný jméno mě dokázalo dostat do stavu, kterej jsem zatím neznal a kterej se mi ani trochu nelíbil. Benji. Kdo to kurva mohl bejt? Nikdy se o nikom takovým nezmiňovala. A to, že jsem neměl ani páru o tom, o koho jde, mě neuvěřitelně žralo. Během několika vteřin jsem měl před očima jasnou představu o tom, co pro ni ten chlápek znamenal. Stačilo si v rychlosti zanalyzovat tón, kterým řekla jeho jméno. Jako by nevěřila, že ho znovu slyší. Z toho vědomí mi bylo blbě.

Nikdy bych neřekl, že mě dokáže rozhodit taková prkotina. Neměl jsem žádný důkazy k tomu, že je to někdo důležitej nebo že pro ni něco znamená. Ale pořád tu byl ten… divnej pocit, co mi říkal, že to není jen tak někdo.

Jak se minuty táhly a já ostražitě poslouchal, jako bych snad něco mohl i přes dveře zachytit, docházelo mi, že ji vůbec neznám. Vždycky jsem o ní měl svoji představu, ale tu mi nikdy nepotvrdila. A když už to tak skoro vypadalo, udělala něco, co mi k tý idealistický představě absolutně nesedělo. Což nedávalo smysl, protože jsem nemohl vědět, jaká doopravdy je.

Mohla mít i někoho jinýho? Nemyslel jsem si, že by toho byla schopná. Byla tak uťápnutá a i tomu, co se stalo mezi náma, se tak strašně dlouho bránila, než tomu nechala volnej průběh. Nešlo mi to do hlavy.

Ale fakt, že by ji měl ještě někdo další, mě doháněl k šílenství. Nesnesl bych pomyšlení na to, že na ni šahá někdo jinej. Že to nejsou jen moje záda, na kterejch nechává červený stopy po nehtech… Kurva! Nedalo se to snést! Bylo to tu pořád, ta myšlenka se mi vkrádala do hlavy, i když jsem se na ni snažil zapomenout. Jako by mi chtěla dokázat, že to klidně možný je, protože pro ni nic neznamenám, jsem jen rozptýlení, který se jí dostane kdekoliv, kde si o něj řekne.

Dost!

Nasraně jsem si vjel rukama do kapes a doufal, že to bude dostatečná zábrana, abych tady něco nerozflákal. Čistě z principu. Nechápal jsem se. Nikdy dřív ve mně jediný slovo nevyvolalo takovou salvu rozporuplných svinstev, který se uvnitř mě praly a dávaly mi přes držku. Nikdy dřív.

A když vylezla ubrečená z koupelny, na klidu mi to rozhodně nepřidalo. Stála tam, s mobilem v ruce a zírala na zem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jestli jít za ní a zkusit z ní dostat, co se stalo, nebo jí dát nějakej prostor. Umíral jsem zvědavostí, chtěl jsem vědět, co to bylo za sráče, když ji dokázal během tak krátký chvíle rozbrečet, ale udržel jsem se. Pokud jsem to nechtěl posrat, musel jsem vydržet.

„Bello?“ oslovil jsem ji opatrně. Zvedla hlavu a vypadala, že si snad až teď všimla toho, že není v místnosti sama. Takhle se normálně nechovala a mně došlo, že se něco fakt kurevsky posralo. Něco bylo špatně. A podle toho, jak se tvářila, se jí to týkalo víc, než bych asi sám chtěl. Do prdele… „Jsi v pořádku?“ Skvělá a trefná otázka. Měl bych si za ni sám napálit do koulí.

„Dobrý,“ zavrtěla hlavou. Nezněla ani trochu přesvědčivě. Ale možná jsem to nebyl já, koho se snažila ujistit, že je v pohodě. Byla rozhozená, to jsem poznal i já.

Najednou jsem si nebyl tak jistej, jestli chci vědět, o co se jedná. Za tu krátkou dobu, co jsem ji znal, jsem si začínal zvykat na všechny ty sračky, co se kolem ní děly. A když jsem se dozvěděl něco novýho, říkal jsem si, že už nic dalšího přijít nemůže, protože tahle drobná holka s hnědýma očima toho prostě nemohla snést víc, ale pořád dokola se ukazovalo, že jsou ty sračky hlubší, než by kohokoliv napadlo.

„Kdo to byl?“ Risknul jsem to, potřeboval jsem to vědět. Potřeboval jsem vědět, na čem jsem. Znovu zavrtěla hlavou. Do prdele. Zase bude dělat, že se nic neděje? Takhle se nikam nedostaneme. „Řekni mi to,“ prosil jsem ji a udělal několik kroků blíž k ní. Musela mi to říct.

„Benji…“ Paráda. Tolik nových informací, který mi toho hodně řekly. Víc už jsem si snad nemohl přát.

„Jakej Benji?“ zeptal jsem se opatrně a ze všech sil se snažil udržet klidnej tón. Teď nepotřebovala ještě víc rozrušit, ten debil na druhý straně drátu se o to už postaral. Já to teď musel vyžehlit. „Bello, kdo to byl? Proč jsi brečela?“ Jako by to poslední slovo něco pomyslně protrhlo, protože to začalo nanovo. Rozbrečela se. Telefon pustila na zem a zavrávorala, jako by se každou chvíli měla svézt za ním.

Automaticky jsem si ji stáhnul do náruče, ani jsem o tom nemusel přemejšlet, prostě jsem to udělal. Bylo přirozený si ji k sobě přitisknout, i když jsem zatím nevěděl, co ji takhle dostalo. Vzlykala a jak jsem si myslel, nohy se pod ní během okamžiku podlomily, zůstala na mně viset. Nečekal jsem to a svezl se na zem spolu s ní. Seděla mi na klíně a brečela mi do čistýho trika. A já se bál cokoliv udělat, protože to zatím vypadalo, že cokoliv řeknu, udělá to věci ještě horšíma.

„Promiň,“ omlouvala se a hřbetem ruky si otřela obě oči. Zamrkala a rychle se mi podívala do tváře, nevydržela to ale moc dlouho, zase uhnula. „Já… Nejde to…“ drmolila sotva srozumitelně.

„Řekni mi to. Prosím.“ Zhluboka se nadechla a já už si chvíli myslel, že se mi to fakt povedlo a konečně mi něco řekne, ale ne. Jen si opřela hlavu o mou hruď a zavřela oči. Nic víc. Žádný další slova, jen ticho, který narušoval její trhavej dech.

„Je to nějakej další zmrd, o kterým bych měl vědět?“ zavrčel jsem znechuceně. Některý věci jsem si bohužel dokázal představit dost jasně a tohle byla jedna z nich. Jenže ona teď byla moje. Žádný jiný nadržený prase na ni hrabat nesmělo. O to jsem se hodlal postarat.

„Neříkej mi, že žárlíš, Cullene. Na to teď opravdu nemám…“ Nedívala se na mě, když mluvila. A to mě dostávalo ještě víc. Měla k tomu důvod? Něco mi tajila? Asi jsem si jen naivně namlouval, že před sebou už nic skrejvat nemusíme. Kurva. Vždycky, když jsme udělali krok dopředu, stalo se něco, co nás vrátilo zpátky, a pak bylo zase mnohem těžší dostat se dopředu. Byl to začarovanej kruh.

„Nic mi neřekneš…“ spustil jsem. „Co si pak mám myslet?“ Trochu se na mně narovnala, očima byla v úrovni těch mejch. Ale ten pohled se mi nelíbil.

„Co kdybys chvíli nemyslel?“ zamumlala. Už to dělala zase, chtěla tohle téma, který mě zajímalo, zazdít a přejít k něčemu jinýmu. Třeba k tomu, jak strašná vlezprdelová stíhačka se ze mě stala. „Přestaň to řešit a jen mě drž.“ Znělo to tak jednoduše, ale jednoduchý to nebylo vůbec.

„Bello…“ začal jsem a snažil si nějak dodat odvahu, ale bylo to marný. „Takhle to dál nejde. Potřebuju vědět, proti čemu stojíme. Ty se mnou nemluvíš. Já neříkám, že chci vědět všechno, ale některý věci… Nemůžu tě vidět takhle a domejšlet si, co to způsobilo. Nechápu to a děsí mě to,“ mlel jsem a hlavu si položil na tu její. Nemohla na mě vidět, ale stejně jsem si připadal jak pod drobnohledem. „Už na to nejsi sama, rozumíš?“ Místo odpovědi se zase rozbrečela. A já už nevěděl, jak dál. Kurva. Co jsem s ní měl dělat?

Jen jsem ji držel, jak řekla. Bylo to zvláštní, protože i když jsem ji na sebe tisknul, ani na chvíli mě nenapadlo, že bych na ni něco zkusil. Snažil jsem se bejt morální podporou a cokoliv zkusit by tu snahu pokazilo.

„Benji…“ nadechla se, „totiž Benjamin… je můj mladší bráška.“ Překvapeně jsem se od ní poodtáhnul. O svý rodině nikdy nemluvila, dokonce jsem ani nevěděl, že má sourozence. Mladší brácha? Tak proč kurva zněla tak nevěřícně, když s ním telefonovala? Nemusel jsem se ptát, protože se rozpovídala sama. Snad poprvý. „Je mu sedmnáct a žije daleko…“

„Daleko?“ Němě přikývla a popotáhla, dech se jí uklidňoval. Tak proto tak vyšilovala? Dlouho se s ním neviděla? Jo, věděl jsem, že je citlivá, ale že by ji to takhle sejmulo, to se mi nezdálo. Neviděl jsem Alice přes půl roku a nedalo se říct, že bych kvůli tomu noci probrečel do polštáře. „Stejská se ti?“ Další sotva znatelný kývnutí. Kurva, to byl takovej problém za ním občas zajet? Reday měl plnou prdel peněz, mohl něco investovat i do ní, když už si z ní v dlouhý chvíli dělal boxovací pytel. „Tak za ním zajedeme,“ snažil jsem se ji nějak povzbudit, ale minulo se to účinkem. Tentokrát hlavou zavrtěla. Nerozuměl jsem tomu, vůbec. „Proč ne?“ divil jsem se nahlas.

„Nechci,“ řekla rázně, jak už chtěla, abych se přestal vyptávat. Jenže to mě neznala dost dobře, jestli si myslela, že se nechám tak snadno odbýt.

„Uvědomuješ si, že si protiřečíš? Jestli se ze mě snažíš udělat debila, jde ti to skvěle, ale jinak tě opravdu nechápu,“ přiznal jsem se. „Co je v tom za problém?“ Myslel jsem, že je to jen řečnická otázka na závěr, ale samozřejmě jsem byl zase vedle. A ještě víc vedle jsem byl z toho, že jsem ji nemusel vybízet k odpovědi.

„Oni mě nechtějí vidět…“ zašeptala sklíčeně a zase se roztřásla. Nebyl jsem si jistej, jestli nezačala mluvit z cesty. Nechtěli ji vidět? To jako její rodina? Nebylo to tak dávno, kdy se mi snažila nacpat, jak její rodina toho násilnickýho zmrda žere. „Lhala jsem,“ vysvětlila, aniž bych musel cokoliv říkat. Se sklopenýma očima potichu pokračovala. „Nevědí nic o tom, co se děje. Neznají Petera tak dobře, jak jsem tvrdila. Od naší svatby jsme se neviděli, Cullene,“ vzlykla. „Víš? Už jsou to tři roky a Benji mi teď jen tak zavolá…“ Rozhozeně zvedla klepající se ruce k obličeji a začala si otírat mokrej nos a tváře. Byl na ni žalostnej pohled.

Ale kurva. Bylo mi u prdele, že mi lhala. Jediný, co mě v tuhle chvíli zajímalo, bylo to, aby se co nejdřív uklidnila. Byli jsme tu sice zavření jen chvíli, ale i tak jsem čekal, že sem brzo někdo vlítne. Možná Alice. Možná Emmett. Nechtěl jsem, aby Bellu viděli takhle. A ona na tom určitě nebyla jinak.

„Ššš,“ tišil jsem ji a objal ji kolem ramen, abych si ji mohl přitáhnout těsně k sobě. Nefungovalo to tak, jak jsem předpokládal. Zázračně se neuklidnila, dál brečela a mně z toho bylo na nic, protože jsem věděl, že s tím nemůžu vůbec nic udělat. Tohle byla hlubší záležitost. Neměl jsem ponětí o tom, že je to u nich až takhle vyhrocený. Byla to jen další věc, kterou tahle drobná holka s nebetyčnou trpělivostí musela snášet. „Bude to dobrý, ššš.“

Nepřipadal jsem si jako debil, když jsem dělal tyhle nesmyslný zvuky. Cejtil jsem se dobře, protože jsem se překonal a nezdrhnul před slzama, který mě děsily víc, než chlamydie v pokročilým stádiu.

„Nebude to dobrý,“ nesouhlasila. „On jim volal. Peter jim volal. Protože neví, kde jsem,“ dostala ze sebe uprostřed nádechu, takže to vyznělo ještě víc hystericky, než normálně. „On mě hledá a já se bojím, že se mu to podaří. Že ti ublíží, že ublíží Emmettovi, nebo Alice!“ Její hlas už nabral naprosto jinej tón, nepříčetnej a vyděšenej. Odtáhla se ode mě a s rozšířenýma očima na mě zůstala zírat. „Musím odsud zmizet,“ panikařila, a kdybych ji pevně nedržel, vysmekla by se mi, takhle se o to jen pokusila. „Dřív než zjistí, kde bydlíš. Musím… musím,“ opakovala. Prudce jsem si ji za vlasy stáhnul k sobě, nevšímal jsem si její bolestivý grimasy a bez řečí připlácnul rty na ty její.

Chtěl jsem ji jen umlčet, přivést ji na jiný myšlenky. Chtěl jsem, aby na všechny tyhle sračky zapomněla a rozumně uvažovala. Její rty chutnaly slaně, po všech těch zbytečnejch slzách, který jsem už nikdy nechtěl vidět.

„Uklidni se,“ vydechnul jsem, když jsem se od ní odtrhnul. Zmateně těkala očima kolem mě, nechtěla mě vidět. „Bello, podívej se na mě,“ pobídnul jsem ji, ale když neposlechla, pomohl jsem si sám a rukou na její tváři ji nasměroval tak, že jí nic jinýho nezbejvalo. „Nikam nejdeš, jasný? Nenajde tě tu, ani kdyby se sebevíc snažil. A i kdyby věděl, že seš tady, nedostane se sem. Tenhle byt je dobře zabezpečenej, nic se nestane, rozumíš?“

„Nedopadne to dobře,“ zašeptala a čelem se opřela o to moje. „Nechci, abyste kvůli mně měli problémy… Nemůžeme být pořád tady!“

„Tobě to ještě nedošlo, viď?“ zeptal jsem se měkce a pousmál se. Byla tak chytrá a bystrá, ale některý věci jí docházely kurevsky pomalu. Nechápavě stáhla obočí k sobě. „Když jsem tě sem vzal, šel jsem do toho dobrovolně. Nenechám tě proti němu jít s holým zadkem,“ pronesl jsem a pak se ušklíbnul. „I když ho máš přepychovej.“ Slabě se usmála a objala mě kolem krku. Nos jsem měl na její kůži, nádherně voněla a byla tak úžasně teplá, že jsem takhle chtěl zůstat napořád.

„Nechápu tě, Cullene,“ zamumlala mi rty těsně pod uchem.

„Já sebe taky ne,“ zabručel jsem. Nelíbilo se mi to, že jsem se v sobě nevyznal. Ale nejspíš se s tím nedalo nic dělat, musel jsem si zvyknout. Udržet krok s událostma, který se nám sraly do cesty, bylo prostě složitý. „Bude ti vadit, když si zapálím?“ nadhodil jsem opatrně. Už to bylo víc jak několik hodin, co jsem měl poslední cigáro a abstinenční příznaky se na mně začaly pomalu ale jistě projevovat. Navíc ke zpracování toho všeho, co jsem se dozvěděl, jsem nikotin prostě potřeboval.

„Dej si,“ povzbudila mě, ještě pořád zněla smutně. „Já si dám sprchu.“

Těch cigaret bude potřeba víc, když budu vědět, že ve vedlejší místnosti stojí nahá a padaj na ni kapky teplý vody. Možná to bude chtít dokonce něco silnějšího.

 

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

16)  kajka (15.05.2012 14:19)

Tak, Ajji, už jsem tady! Včera mě odvolalo mládě a nestihla jsem ti napsat. Ono to vůbec nevadí, protože jsem stejně jenom s připitomělým obličejem opakovala: "On ji miluje! On ji miluje! On ji........" To víš, zas jsi mě dostala. Tuhle kapitolu napsat bylo asi dost těžký, jestli ne, jsi kabrňák! Klidně jsi mohla sklouznout k nějakýmu klišé a řečičkám o lásce, ale napsala jsi to naprosto úžasně. Edward je pořád svůj, má ty svoje neodolatelný myšlenky, příšerný průpovídky, ale zároveň se mění a dává se jí tím hrozně moc všanc. Nezdrhnul při slzách a projevu citů, chlácholil a byl v tom dobrej. Není mu to vlastní, ale zvládnul situaci na jedničku. Jeho starost o její přepychovej zadek je až dojemná. Navíc to žárlení je neuvěřitelně roztomilý! Stalo se mu to asi prvně v životě, že? Tohle jsem si teda užila! Vlastně jsem docela ráda, že jí to zatím nedošlo (nebo ne úplně), protože pak bude v šoku. Cullen a láska! Nebude tomu věřit. Nebo jo? Jsem tak zvědavá a napnutá! Moc se mi ulevilo, že Benji není nějaký další chlápek schovanej za bukem. Ne, ani na chvíli jsem tomu (na rozdíl od Cullena - podle sebe soudím tebe) nevěřila. Taková tvoje Bella není. Takže bráška. Hm, je to furt záhada, co se děje v její rodině. Proč se s nima nestýká? Samý tajemství a nejasnosti. Manžel je opravdu mrcha, ví jak na ni. Doufám, že mu na to neskočí a nenechá se zmanipulovat přes rodiče a bratra. Bella má o ně všechny strach, což s takovou drahou polovičkou není divu, tak snad se k němu nevrátí! Těším se, co na ně přichystáš.
Pruď, pruď co nejvíc, nejčastěji a pokud možno co nejdéle! Jsi skvělá! Děkuju.

Ajjinka

15)  Ajjinka (15.04.2012 20:50)

Týjo, Fanny! Tomu říkám příjemný překvapení Děkuju moc, jsem ráda, že se líbí
Na další kapitolu se snad najde čas v týdnu, budu se snažit!

Fanny

14)  Fanny (15.04.2012 18:34)

Tak. Teď po těch třech desítkách, vůbec netuším co říct, nebo spíš jak to říct. Protože říct, bych toho chtěla spoustu. Ovšem jediné, co jsem ze sebe schopná vymáčknout, jsou dosti nevybíravý nadávky na mou osobu... Jak se stalo, že jsem tohle objevila až teď? Samozřejmě, že "My way" vídám v tom pravém sloupečku už nějakou dobu, ale proboha, jak se stalo, že mě tyhle písmenka minuly???

Prví dojmy byly... pohlcující. Tak čtivý až to není možný v kombinaci s tímhle "na pěst Edwardem" (kterej už takovej momentálně neni ) a záhadně záhadnou Bellou, která má svoje tajemství od prvního okamžiku až do poslední chvíle.

Jak se pozvolna měnil a vlastně neměnil. Bezva "brácha" Emmett se "saní" Rosalii, která víc děsí tou svou milou stránkou než tou jedovatou a s níž vede Edward tu děsně vtipnou žabomyší válku. (nebo už snad skončila, je teď opravdu podivně milá )
A do záběru vstupuje Edwardova šíleně úžasně praštěná mladší sestřička, která bráchu nezapře, protože je občas úplně stejně na ránu.

Bohužel se tam občas vyskytuje ten hajzl. Kterýho jsem (a to se mně nestává často) od prvního okamžiku tipla dobře. Prostě na někom se to pozná hned...

Úžasná ta "postraní jména". Od Carmen přes Tiu, Tanyu, Eleazara, Jaspera... až po překvapivého Benjamina, úchvatně si těmi jmény hraješ.

Všechna poklona

A teď trošku otravně , netrpělivě , neobvykle a asbsolutně na ránu , křičím "Honem další"

Bye

13)  Bye (01.04.2012 22:57)

Edward ošukám-každou-co-nezdrhne Cullen se vypružil do ukázkového stavu žárlivosti na imaginárního milence! Je v tom až po uši. Tečka.
Takže Bella je ve větším průšvihu, než se zdálo, co? No, ale zase v tom není sama. Tenhle kluk totiž udělá všechno pro to, aby ten její přepychovej zadek udržel v bezpečí
Ale poslední dvě věty mě ubezpečily, že je to ten starej... dobrej... nadrženej... Edward

matysekmj

12)  matysekmj (01.04.2012 18:33)

U této povídky (ani u žádné jiné) se pruzení nekoná.
Je fajn,když už pociťuje žárlivost, toť známka zamilovanosti jen chudáček zatím o tom pořádně neví. Vždyť pořádně nezná ani ji.

11)  UV (01.04.2012 06:04)

Silvaren

10)  Silvaren (31.03.2012 23:11)

Já ti dám prudit! Skvělý to je! Navíc nás zásobuješ často, a to se jen tak nestává, díky.
Myslím, že Edward má pravdu v tom, že Bella by ho měla zasvětit do situace. S holýma rukama se totiž špatně bojuje. Že toho má Bella za sebou ale dost. Líbí se mi, že se Edward díky Belle změnil, možná trochu dospěl, ale ona by už taky měla něco investovat.

Nosska

9)  Nosska (31.03.2012 22:55)

Tak v první řadě bych ráda podotkla, že touhle povídkou nikoho neprudíš Naopak, myslim, že na ní čím dál víc ujíždíme.
Tý jo, to byl ale blbej nápad číst to při čekání na vlak To že dneska byly zima, by nebyl takovej problém, ale během čtení jsem měla pocit, že se ochladilo o dalších destet stupňů.
Jsem naprosto nadšená z jejích reakcí, jak mu pomalu, ale jistě začíná důvěřovat. Jak si začíná uvědomovat, že ji nepodrazí. O Edwardovi ani nemluvim, ten je v tom až po uši, momentálně by nejspíš ani mouše neublížil, teda pokud by neměla něco společnýho s Peterem.
*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

Abera

8)  Abera (31.03.2012 22:00)

Astrid

7)  Astrid (31.03.2012 19:35)

Benji... už mi zvieralo žalúdok, kto to je!!! mala som na mále sa uchýliť k spojlerovaniu a prečítať si to popredu, sakra, bola som za to, že je to buď pes alebo jej syn dokonca, skoro mi vystrelilo dekel od zvedavosti a jj netrefila som sa OK brat to je...;)
A Bella je tiež v dobrej prdeli, muž právnický žralok, ktorému sa neradno stavať do cesty, čo? a teraz tá jej rodina... sakra
A ten môj Edward, nuf nežný, ja ho lúbim nezdrhol pred slzami andel - prirovnanie s chlamýdiami hihi
Tak som zvedavá ako to dopadne táto rozohraná šachová partia, kde Reydar je na ťahu
A som zvedaf, kedy mu povie Edwarde a nie Cullene
Milujem ako on ju miluje, už jej to všeliako naznačil, ale nevyslovil sa a možno sa k tomu ani nemá, ako tvrdý chlapisko , inak milujem keď má erekciu strašne ho kiss lubim

Marcelle

6)  Marcelle (31.03.2012 19:18)

Edward je chuďátko zmatený svými pocity, ale Bellu nedá, to jsem si jistá. Díky Ájjinko.

5)   (31.03.2012 18:40)

Ajji . jsem fascinovaná ,jak vlastně jednoduše předkládáš Edwardův chaos v hlavě,v srdci a v --- všude níž
jsou to útržky jemu neznámých pocitů a on je nedokáže ani pojmenovat
přestaly mu vadit slzy,přestal utíkat před holčičími projevy bolesti a citů ,teď ještě aby přestal utíkat před tím poznáním,že MILUJE
jeho slovník je přesný a výstižný ,jiná slova by byla trapná - tohle je další Edward,kterého naprosto miluji a tebe s ním

ambra

4)  ambra (31.03.2012 17:59)

Edward je roztomilý, i když žárlí . Nepřestane mě bavit číst si o tom, jak se plácá v těch neznámých pocitech, které neumí pojmenovat. Jen se obávám, že až se mu to povede, pravděpodobně to s ním praští . Takže Reday na to jde přes rodinu? I když si evidentně nepadli do oka? No, není blbej, s ohledem na Bellinu reakci ví, jak na ni (na ně). S tím, že jim všem půjde o hubu, jsem se snažila počítat, ale teď už z toho mám regulérně zkroucený žaludek.:(
Ale díky tomu telefonátu zase máme za sebou další a možná nejzásadnější moment, protože to, co Edí řekl, je mnohem víc, než kdyby řekl pouhé miluju tě. On se jí dal, doslova . Když jsem to četla, přestala jsem dýchat .
No a konec jsi nám tentokrát trošičku odlehčila, takže doufám, že i Belle ve sprše dojde, jak v tom chudák Cullen lítá, pootevře dveře a zavolá ho, aby jí umyl záda .
Děkuju, Ajjoušku . Miluju Tvou povídku a mnohem víc než jinde mě mrzí, že jsou lidi líní a nezmůžou se tu ani na pitomé díky .

Kamci

3)  Kamci (31.03.2012 15:49)

skvělý,
nějak mi utekly tři kapitoly, tak jsem je teď měla najednou a přečetla je jedním dechem. Je to paráda, jen se o ně hrozně bojím

Lenka326

2)  Lenka326 (31.03.2012 15:36)

Už jako bylo dost romantiky a tak hupky spátky do ošklivé reality? Bylo jasné, že Benji nebude "nějakej další zmrd", to k Belle nejde, ale to Edwardovo žárlení jsem si užila. I když jsem se bála toho, co ji tak rozhodilo, tak ty jeho pochyby, strach a zlost jsem si opravdu vychutnala. Žárlivý Cullen! Asi by se hodně lidí teď pobavilo na jeho účet. Ale já jsem tak ráda, že se mění. Že ho Bella mění. A on se ovládá a jen ji utěšuje a chrání.
A protože pro ni to nikdy nebyla pomsta, i ona se snaží ochránit Edwarda a jeho blízké od Redayovy pomsty.
Díky za rychle přidaný dílek a moc se těším na další. Bylo to skvělé!!!

Ree

1)  Ree (31.03.2012 14:06)

Já jsem si říkala, že to s těmi rodiči nebude až taková paráda, jak říkala. :( Chuďátko! Ať už jí dá ten blbeček konečně pokoj. Edwarda své rodině určitě představí. A určitě ho budou mít rádi

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek