Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Chjo. Po aprílové kapitole tu máme další, tentokrát regulérně opravdovou.

Nemám z ní dobrej pocit, možná to potřebovalo uležet.

15+ za jeho slovník ;)

„Říkal jsem ti, že ta koupelna bude strašná,“ postěžoval jsem si. Říkal jsem to kolikrát? Možná dvacetkrát. Ale ona mě nemohla poslechnout, stejně jako vždycky. Přirozeně.

„Mně se líbí,“ opakovala svou, ale zmírnila to roztomilým úsměvem. Za dnešek se nasmála nejvíc za celou tu dobu, co jsem ji znal. Kurevsky jí to slušelo. Oči se jí rozzářily a já měl co dělat, abych po ní nevyjel. Navíc na sobě měla tu krátkou sukni a ty úchvatný černý punčocháče. Zatřepal jsem hlavou. Ta koupelna nakonec nebyla tak šílená. Jen ji to chtělo pořádně ozkoušet, ze všech úhlů.

„Tobě se taky líbí všechno,“ ušklíbnul jsem se. V něčem jsem s ní ale musel souhlasit. Tenhle byt nebyl vůbec špatnej, v ceně bylo dokonce parkovací místo ve vedlejších garážích. Dva pokoje potřebovaly vymalovat, ale jinak to šlo. „Pojď sem,“ zamumlal jsem k ní. Pomalu se ke mně došourala a obmotala mi ruce kolem krku. Ruce mi automaticky sjely na její dokonalej zadek. Usmála se tomu.

„Jak to tak vypadá, Cullene, tobě se taky začíná líbit skoro všechno,“ zavrněla provokativně a dole se o mě otřela. Zavřel jsem oči. Moc dobře věděla, jak na mě. Kurva. Bylo to děsivý. A ještě děsivější bylo, že mi to nevadilo. Spíš lichotilo. Nechápal jsem to.

„Začal jsem si víc všímat věcí vedle sebe,“ pokrčil jsem ledabyle rameny. Zasmála se a opřela si o mě hlavu. Užíval jsem si toho, že je tak uvolněná. Před dvěma dny se o tom nedalo ani mluvit. Telefonát jejího bráchy ji rozrušil. Neřekla mi, co přesně jí říkal, ale z toho, co jsem věděl, lezla jen větší chuť rozbít Redayovi ještě jednou tu jeho úchylnou držku.

„To měla být lichotka?“ uculila se a já se zakřenil. Připadal jsem si jako retard s papírem. Nedokázal jsem popsat to, co mezi náma bylo, ale jedno jsem popřít nemohl. Líbilo se mi to a chtěl jsem, aby to zůstalo pořád stejný. Aby se nám už nic nepletlo do cesty, aby se Reday odstěhoval na druhej konec země a dal nám pokoj. Ale nebyl jsem tak naivní, abych tomu uvěřil. Tohle bylo jen přechodný. I Belle to docházelo. Byly to jen okamžiky, ale i tak jsem poznal, že na to myslí. Nešlo na to nemyslet, plížilo se to za náma jak smrad.

„Měla by bejt?“ nadhodil jsem neurčitě a sklonil se, abych ji mohl dokázat, že to jednoznačně měla bejt lichotka. Nechala se líbat. Jazykem se nesměle dotýkala toho mýho a chvíli to dokonce vypadalo, že tuhle divně zbarvenou koupelnu pokřtíme rovnou, ale vyrušilo nás decentní zaklepání na otevřený dveře. Odrhli jsme se od sebe.

„Promiňte,“ omlouvala se rozpačitě ta nejupnutější realitní agentka, která kdy existovala. Měl jsem co dělat, abych se nahlas nerozesmál, a podle toho, jak se Bella radši otočila zády, domyslel jsem si, že je na tom stejně. Proboha. „Už jste dokončili prohlídku?“ zeptala se, jak se to snažila zamluvit. Usmál jsem se, už o dost klidnější.

„Líbí se nám,“ řekl jsem a s rukama v kapsách se rozhlídnul kolem. Chtěl jsem dodat něco vtipnýho, ale šťouchnutí do zad mi v tom zabránilo. Tak nic.

„Říkala jste, že je okamžitě k dispozici?“ ověřovala si Bella. Zněla nejistě. Už od rána z toho byla nesvá, nikdy nebydlela sama, a i když jsem se jí snažil vysvětlit, že jí svojí okouzlující přítomnosti budu zpestřovat zdlouhavý dny, ale nezabíralo to tak, jak jsem si myslel, že bude.

„Ano, stačí si jen vyzvednout klíče,“ usmála se. Už věděla, že nás má v kapse. Nenápadně jsem protočil oči.

„Tak jo,“ zamumlala Bella a úsměv jí opatrně vrátila.

„Dojdu pro smlouvu,“ vyhrkla až příliš rychle ta ulízlá panička a zdekovala se.

„Je divná,“ neodpustil jsem si a schytal další dloubnutí do žeber.

„Každý nemůže být tak dokonalý, jako ty,“ uzemnila mě, ale byl jsem si jistej tím, že to nemyslí vážně. I když měla pravdu. Vyvolených, jako jsem byl já, bylo na světě jen pár. Vlastně měla štěstí, že mě potkala.

„Nemůže,“ souhlasil jsem a natočil se zpátky k ní. „Ale může se o to alespoň snažit,“ zazubil jsem se a znovu ji líbal. Na tohle bych si vážně dokázal zvyknout. Přišlo mi přirozený si vedle ní poslední dva dny probouzet. Necejtil jsem se trapně, když se ráno smála mýmu stojícímu péru a mlela něco o tom, že se mi o ní dokonce i zdá. „Jsem rád, že to klaplo,“ přiznal jsem se a prsty pravý ruky jí přejel po páteři. „Nepustil bych tě za ním.“

„Já vím,“ povzdechla si. „Bude to těžké, ale doufám, že to zvládnu.“

„Zvládneme,“ opravil jsem ji automaticky. Pořád si nějak nemohla zvyknout, že v tom není sama. Na jednu stranu mě to sralo, na tu druhou mě nepřestával bavit její výraz pokaždý, když jsem to řekl.

„Zvládneme,“ zopakovala po mně nejistě, jeden koutek úst měla vejš než ten druhej. Měl jsem nutkání po něm přejet prstem. Kurva. Musel jsem se odtáhnout, jinak by to nedopadlo dobře. Teda… pro nás jo, jen tu divnou ženskou by to celkem pohoršilo. „Volala jsem Angele,“ začala najednou, „můžu se tam pro věci stavit kdykoliv.“ Jo, to už jsem věděl, s tím rozdílem, že mým zdrojem byla Carmen. Překvapilo ji, že do toho jdu. Použila výraz to mě poser snad ve všech formách, který existovaly.

Stačily tři podpisy a bylo to. Měli jsme dvě hodiny pro sebe, než jsme se měli sejít s majitelem bytu, kterej nám měl předat klíče. Trapný a okázalý, ale bez toho to nešlo… Scházeli jsme dolů ze schodů, když se Bella najednou zastavila.

„Co je?“ nechápal jsem. Jen zatřepala hlavou, vypadala zaraženě, ale šla dál. Neptal jsem se. Někdy bylo lepší držet hubu a krok. Chodba byla nově vymalovaná a čistá. Ta slepice nám samozřejmě nepřestala básnit o tom, jak dobrý tohle bydlení je. Snažila se, ale bylo to přehnaný. „Víš, co je divný?“ uchechtnul jsem se a přidržel Belle otevřený dveře.

„Ty?“ zkusila to vesele. Ušklíbnul jsem se. „Takže ty,“ odpověděla si sama. Vyběhla ze dveří dřív, než jsem jí stačil něco říct.

„Že jsi pořád tady,“ dostal jsem ze sebe, sám zaraženej tím, že jsem to řekl nahlas. Usmála se, zase chvíli vypadala tak kurevsky nevinně a křehce. „Jsem za to rád,“ dodal jsem a nervózně si strčil ruce do kapes… Sklopil jsem oči ke svejm botám a chtěl říct i to, co jsem zatím říct nedokázal. Věděl jsem, že to přijde, nešlo se tomu vyhnout. Ale když jsem zvednul hlavu, odhodlanej ta slova vypustit z pusy, zarazil mě uši rvoucí zvuk pneumatik. To dobře známý auto s kouřovýma sklama zastavilo jen několik centimetrů od Belly. Neuvěřitelně ve mně hrklo. Ty kroky, co moje nohy samy udělaly, jsem neovládal. Najednou jsem stál u dveří řidiče a otevíral je.

Nebylo překvapení, že to byl on. Černý sluneční brejle, jako by právě vypadnul z nějakýho nepovedenýho filmu o mafii. Vytáhnul jsem ho oběma rukama ven a mrdnul s ním o zem. Kvádro, který bylo dražší než celý moje dětství, měl během chvíle špinavý.

„Ty sráči!“ zakřičel jsem a nasraně do něj kopnul. Neuvědomoval jsem si věci kolem. Ignoroval jsem lidi, který procházeli a zajímalo je, co se tady děje. Srdce mi pumpovalo skoro nesnesitelnou rychlostí, myslel jsem, že to se mnou každou chvílí sekne. Ale neměl jsem dost, znovu jsem ho kopnul do žeber, ale ten zmrd se nenechal. Chytnul mě za nohu a strhnul mě dolů. Během vteřiny jsem ležel na zemi vedle něj. Zasténal jsem, když se nějakým zázračným způsobem dostal nade mě.

Uvědomoval jsem si Bellin křik. Křičela naše jména, ale neviděl jsem ji. Za to jsem moc dobře viděl blížící se pěst. Kurevsky to zabolelo a něco křuplo. Radši jsem nechtěl vědět, co to bylo. Zvrátil jsem hlavu ke straně a vyplivnul krev. Ta hnusná pachuť v puse mi ale zůstala.

Chtěl jsem ho ze sebe shodit, ale nešlo to. A pak jsem za ním viděl Bellinu tvář. Chytla ho za ramena, a i když jsem dobře věděl, že se ho ode mě snaží odtrhnout, z toho doteku se mi dělalo špatně. Ona na něj šahat neměla. Vzepřel jsem se a nějak se mi zpod něj podařilo vytáhnout nohy, ale než se mi na ně povedlo postavit, vzadu na temeni jsem ucejtil tupej úder. Instinktivně jsem si to místo, kam mě praštil, překryl rukou. Možná jsem nebyl profík ve rvačkách, ale takový základy, jako chránit si hlavu, jsem znal.

„Petere, nech ho!“ ječela Bella. Brečela a hlas jí přeskakoval, rvalo mě to na cucky. Otočil jsem se a viděl jeho, jak se po ní napřahuje. V tu chvíli jsem viděl rudě. Ignoroval jsem cukání v hlavě i to, jak se mi před očima začínaly objevovat mžitky. Prostě jsem se na něj vrhnul a nemyslel. „Ne, ne! Přestaňte! Prosím, dost! Edwarde, prosím, přestaň!“ A bylo to právě moje jméno, který mě donutilo na okamžik přestat. Toho využil on, jedním pohybem mi zkroutil levačku za zády. Syknul jsem a pokusil se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.

„Bastarde,“ plivnul jsem a on se mnou prudce škubnul, zkroucená ruka zaprotestovala. Určitě nechybělo moc a byla by zlomená.

„Nech ho, Petere, prosím, nech ho být!“ naléhala Bella a vypadala stejně zoufale, jako zněla. Nechtěl jsem, aby u toho byla. Věděl jsem, že se tomuhle nedá vyhnout. Tohle bylo mezi chlapama, nemohl jsem jen tak nechat to, co jí dělal. To si Bella nezasloužila. Ale stejně tak si nezasloužila vidět mě takhle. Bezmocnýho a v prdeli.

„Abys ho mohla dál šukat?“ odfrknul si a jeho stisk ještě zesílil. Zatnul jsem zuby. Kurevsky to bolelo, ale rozhodně jsem před ním nechtěl dát najevo slabost. Jediná moje slabost stála vedle nás a ještě pořád měla šanci utéct. Prosil jsem ji očima, ale k ničemu se neměla. Hypnotizovala nás, celá červená, ubrečená. Kolem nás se to jako zázrakem vyklidilo. Těch pár lidí, co postávalo kolem, záhadně zmizelo. Možná si šli po svým, možná šli volat pomoc, těžko říct. Teď to bylo stejně jedno, protože tu žádná pomoc nebyla.

„Abys jí nemohl dál mlátit, ty kriple,“ procedil jsem skrz zuby a zacloumal sebou. Nakopnul mě zezadu do kolena a noha se pode mnou podvrkla. Kdyby mě nedržel za ruku, sletěl bych rovnou na zem, ale protože mi ji pořád kroutil dozadu, veškerá váha se přenesla na ni. Kurva, bolelo to jako svině.

„Petere, Petere, nech ho!“ prosila ho a já se cejtil pod psa. Nesnášel jsem se za to, že jsem jí přivedl do takovýhle situace.

„Zničím tě, Cullene,“ odsekl mi do ucha, aniž by jí věnoval pozornost. „Zničím tu tvoji neschopnou prdel, která je všem jenom na obtíž…“ Polknul jsem. Nebál jsem se ho, ale ani trochu se mi nelíbil výraz, kterej jsem viděl před sebou. Odhodlanej a připravenej na všechno. Znal jsem ho a neměl jsem z něj dobrej pocit.

„Petere, poslouchej mě,“ natáhla k němu opatrně ruce, jako by se bála, že když se přiblíží, udělá něco nečekanýho. Nevěděl jsem, čeho je schopnej, ale podle toho, jak mi drtil ruku, měl svoje hranice dost posunutý. „Udělám, co budeš chtít, ano? Půjdu s tebou, jen ho, prosím, pusť!“

„Bello, nebuď pitomá!“ zaječel jsem. Stačila dvě slova a uvnitř mě se něco sevřelo. Jako by mi někdo chtěl vzít něco, co je moje a co mi patří. I když realita byla jiná. Papírově byla jeho. Papírově… Jenom papírově! „Uteč, Bello, prosím tě, udělej jednou něco jako normální ženská a…“ Špinavá ruka mi zacpala pusu. Ucho mi ovál jeho hnusnej dech.

„Nepřišla ti dost normální, Cullene?“ vysmíval se mi. „Neudělala ti to ta děvka pořádně?“ Zkusil jsem došlápnout na bolavou nohu, ale nevyšlo to tak, jak bych chtěl. A jeho nejspíš přešla trpělivost, protože jsem do ní schytal další ránu, než mě shodil na zem. Jen tak tak jsem dal před ksicht ruce, jinak bych z něj měl libovej tatarák. Přetočil jsem se na záda akorát ve chvíli, kdy si Bella vedle mě klekala. Opřel jsem se o nohu a zasténal. Do prdele, co mi to s tím udělal?

„Jsi v pořádku?“ starala se. Vzala mi tvář do dlaní a já na kůži cejtil, jak se celá chvěje. Těžko zimou, i když kabát měla ještě pořád rozepnutej. „Edwarde?“ I když mi nebylo zrovna nejlíp, usmál jsem se.

„Roztrháš si punčochy…“ zamumlal jsem. Roztřeseně mi úsměv vrátila. Chtěl jsem říct ještě něco o mým jménu, ale vyrušilo mě posměšný odfrknutí. Vlastně jsem jí chtěl říct ještě hromadu věcí.

„Romantická chvilka? Jak tragický… Bello, jdeme.“

Moje tělo zareagovalo samo, chtělo se zvednout, chtělo ji bránit, chtělo ho zabít. Chtěl jsem vidět jeho střeva všude kolem, protože snad jedině to by mě ujistilo v tom, že už nikdy nebude vysírat. Povedlo se mi vyškrábat se na nohy, i když jsem se rukou musel opírat o zeď.

„Ona nikam nepůjde,“ řekl jsem tvrdě a druhou ruku natáhnul k Belle v jasným gestu. Už jsem jí to dneska říkal, společně to zvládneme.

Ale ona se na ni jen smutně koukala. Trvalo věčnost, než se mi odvážila podívat do očí. Z těch jejích už zase tekly slzy. Nenáviděl jsem, když brečela a poslední dobou jsem toho byl svědkem na můj vkus až příliš často.

„No tak, Bello,“ pobídl jsem ji, ale můj hlas už nezněl tak jistě. „Bello,“ varoval jsem ji rozhozeně. Pomalu začala vrtět hlavou. „Tohle nemůžeš myslet vážně…“ vydechnul jsem.

„Bello!“ štěknul ten blonďatej mamrd a ona se pod tím tónem přikrčila. Ještě jednou se na mě podívala a pak udělala něco, co mě srazilo k zemi. Ne fyzicky, pořád jsem se vrávoravě držel, ale psychicky. Došla ke dveřím spolujezdce a otevřela je. Reday se vítězně ušklíbnul a já měl ještě větší chuť rozkopat mu tu ubohou držku s ještě ubožejší mimikou.

Promiň,“ naznačila němě a zmizela za kouřovýma sklama. Snaha chytit ujíždějící auto byla už jen slabým pokusem udržet si alespoň kousek pokurvený důstojnosti.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Astrid

23)  Astrid (19.07.2012 19:17)

tak odjela s tým debilom sakriš
bolo mi smutno, musela som sa za ním vrátiť , lebo ho milujem. Som zvedavá, ako sa s tým Reydákom zrovná a Bella mu toto už robiť snad nebude

matysekmj

22)  matysekmj (05.04.2012 15:12)

Do prdele a to si člověk myslí,že už to bude dobrý Vůbec se mi nelíbí,že s tí bebilem odjela,ale dalo se to čekat.

Ajjinka

21)  Ajjinka (03.04.2012 22:10)

Hrozně moc mě vaše komentáře těší a vážím si jich, opravdu! Budu se snažit dodat další co nejdříve, ale mám teď trošku kvapíka se školou, tak nemůžu být přesnější Děkuju, ženy, jste dokonalý!

piky

20)  piky (03.04.2012 21:15)

Ajji, já ajsem potéhle kapitole málem zkolabovala
Proboha,
Já chápu, proč se Bella vrátila zpátky k "manželovi", ale z pohledu Edwarda mi to příjde takové ... nespravedlivé :/
Ajjinko, nutně potřebuji nová písmenka

19)  Kockohruska (03.04.2012 16:27)

Tak dočetla jsem až sem. Perfektní! Tedy s 30,5 jsem měla trochu problém vzhledem k dnešnímu datu, po přečtení komentářů se mi rozsvítilo. Vtipné! Konec se mi líbil rozhodně víc než u "ostré" 31 kapitoly. I když se něco podobného dalo očekávat, pan právník už se začal po ztracené manželce shánět...,je mi úzko. Netrpělivě budu vyhlížet 32! Ten Tvůj Edward je skvělý!!! Stejně jako celá povídka!

Silvaren

18)  Silvaren (03.04.2012 14:43)

Sakra, sakra, sakra!!! Na maličkou chviličku jsem doufala, že Bella s Redayem neodjede. Rozumím tomu, že chrání Edwarda, ale jestli od manžela co nejdřív neodejde, ať už zůstane sama nebo s Edwardem, špatně to skončí.

Lenka326

17)  Lenka326 (03.04.2012 10:40)

O-ou, takže jsi to myslela vážně, Reday před vchodem! Že po něm Edward vystartuje bylo jisté a že Bella ho bude chtít ochránit a odejde s tím hovadem, to bylo prakticky jisté taky. Ach jo! :'-( Ano, podvědomě jsem čekala, že tohle přijde, jen jsem si myslela, že si ještě užijí trochu pohody a klidu. Moc se bojím toho, co bude. Bella udělá všechno, aby ochránila Edwarda a jeho blízké. A stejně tak bude chtít Edward ochránit Bellu a dostat ji od Redaye. Ale jak? Jak se může postavit právníkovi bez skrupulí s takovým postavením? Ale stejně doufám, že jsi nějaký způsob vymyslela, protože tohle by bylo moc kruté.

GinaB

16)  GinaB (02.04.2012 23:38)

Ach jo, i když jsem něco podobného vnitřně čekala, stejně mě to vzalo. Doufám, že to oba přežijí (hlavně Bella) alespoň trochu celí. Bella ho chtěla chránit, ale tímhle nejhorším způsobem…??? Nemohl by někdo vytáhnout nějakou špínu na Redaye a třeba by mohl pomoct i Emmet,ne? Chudák Edward, měla bys mu dopřát trochu živé vody na scelení nejen těla.

Nosska

15)  Nosska (02.04.2012 22:39)

Ty vado, to byl, ale blbej nápad přečíst to a jít vyplňovat cvičnej IQ test, hlava ma bloudila u těch tří a nebyla jsem schopná se soustředit
Doufám jen, že Edward není nějak extrémně zraněnej A že Bella nedostane nakladačku od toho hajzla.
Uh, jen si vzpomenu o čem dnešní díl byl tak bych
Mizim, než se ještě víc rozčílim

ambra

14)  ambra (02.04.2012 21:49)

No tak tohle mi teda dneska chybělo:'-( :'-( :'-( . Nejdřív zklamání, že použiješ kus minulé kapitoly , a pak...:'-( :'-( :'-( . Bella se rozhodla ochraňovat Edwarda tím nejblbějším možným způsobem - takhle jsi ale variantu štítu zrovna dělat nemusela . Co jako teď??? Dostane nakládačku a bude se schovávat před Edím??? Ajjouši!!! Možná by pomohlo, kdyby Edward ovládnul ty nízké pudy (myslím jenom při rvačkách, ty ostatní mu rozhodně nech! ) a zkusil na Redaye jeho medicínu - asi by nebylo lehké přečůrat právníka, ale na každého se něco najde, ne? Jen už nenech Edíka mlátit, popisuješ to tak sugestivně, že mám chuť popadnout lékárničku a jít ho někam zachraňovat .
Bože můj, normálně mám zlomený srdce, když si tu scénu představím...:'-( :'-( :'-(

13)  jenka (02.04.2012 21:33)

Tak, teď už se nesměju ani náhodou. Ach jo, Ed to má těžký. Je blbej, ale milej. Teda - jak na koho. A tak mu držím palce a Belle taky, ať tohle přežije. Bojím se, že to bude doslova.

Kamci

12)  Kamci (02.04.2012 18:36)

a dopr....

11)  martisek (02.04.2012 18:02)

no tak to si děláš srandu! chápu, že to udělala, aby Edwarda ochránila, ale ona za tím magorem, co zřejmě nemá mozek, zase šla? božínku. snad to dopadne dobře

Bye

10)  Bye (02.04.2012 17:56)

A sakra! SHOCKED Bylo jasný, že někdo z nich dostane pořádně na prdel. Ale nějak mě nenapadlo, že pokud tím někým bude Edward, bude to mít takový dopad na Bellu.
Takže Ajjo, ty kráso, takhle to nemůžeš nechat! Vždyť ji Ready prizabije... HYSTERICAL

Abera

9)  Abera (02.04.2012 16:39)

8)  leluš (02.04.2012 15:14)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

eMuska

7)  eMuska (02.04.2012 14:33)

chudáčik malý zmlátený!

peroxoid je taký blb!

Bello, nééé!:'-( Dostaň ju späť! Akurát, keď jej chcel vyznať lásku, ja umrem!

6)  zouzle (02.04.2012 11:38)

nemůžu dýchat,srdce se mi zastavilo jsem úplně mimo:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( jen doufám že už je nebudeš moc dlouho trápit a že se stane něco aby byli oba dva spolu a šťstní a souhlasím s hanka miluju edwarda říznutého tylerem

Ree

5)  Ree (02.04.2012 10:58)

Mimochodem, zmínila jsem se, že to byla tak dobrá kapitola, že jsem ji četla třikrát?

Twilly

4)  Twilly (02.04.2012 10:56)

A dneska žádný huban? Sakra! :p ... no neva. Nezávidím Belle. Je to asi ta nejhorší můra, jakou by žena ve vztahu mohla mít. Vynikající Ajjo, ty potvoro, seš FAKT MOC DOBRÁ

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Jacob