Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Sami v jednom pokoji. Jak to dopadne?

Chtěla bych vám poděkovat za komentáře k minulé kapitole, jste boží! ♥

15+ za jeho slovník ;)

„Ang!“ zakřičela Bella, aby ji bylo i přes zavřený dveře slyšet do druhýho pokoje. Zabralo to, protože Angelinina hlava nakoukla dovnitř. „Mohla bys přinést nějaké prášky proti bolesti, prosím?“ Překvapením mi spadla brada až někam k poklopci. Ona se o mě stará? Dalším překvapením bylo, že Angela přikývla a zmizela. Dnešek byl fakt kurevsky divnej den. „Asi to dost bolí,“ zamumlala, když mi otřela tvář. Neviděl jsem se, ale moc dobře jsem to cejtil. Prášek nezněl jako špatnej nápad.

„Zažil jsem horší,“ prohodil jsem ledabyle a syknul, když jsem se na křesle vyhoupnul vejš do sedu.

„Ukaž,“ pobídla mě a začala mi odvážně odhrnovat triko z břicha. Trvalo jí dýl než mně, než si uvědomila, co to dělá. „Promiň,“ pípla pak omluvně a ruku zase stáhla. Skoro jsem protočil oči, ale ovládnul jsem se. Slíbil jsem si, že budu hodnej a tohle s tím bylo jednoznačně v rozporu.

„V pohodě,“ pousmál jsem se. Nechtěně, fungovala mi jen půlka ksichtu, což bylo dost na hovno. „Schytal jsem jen pár kopanců,“ uchechtnul jsem se. „Co to nosí za boty? Stepařský?“

„Kopal tě do břicha?“ Nazvedla obočí, jako by tomu nemohla uvěřit.

„Chm,“ přiznal jsem neurčitě. O tomhle se mi bavit nechtělo, nebyl jsem hrdej na to, že jsem se jen tak válel na zemi a nechal ho, aby mi ukázal, kde začínaj a končí střeva. Kdyby to bylo obráceně, bylo by to mnohem lepší.

„Omlouvám se. Za něj,“ zamračila se na ručník, kterej svírala v ruce. Seděla jen několik centimetrů ode mě, na kraji postele. „Nebýval takový…“ Teď jsem to byl já, kdo překvapeně zvednul obočí. Chce ho snad omlouvat? Jestli jo, není tu pro nás dva dost místa. Tohle jsem totiž poslouchat nechtěl. Ten chlap byl magor, kapalo mu na karbid a rozhodně by se měl začít léčit.

„Chceš říct, že to byl milej chlap, co choval koťata? Jo, ta představa mi k němu fakt sedí,“ ušklíbnul jsem se. Tvář mě z toho bolela. Natáhnul jsem se a vzal si od ní vlhkej ručník, abych si ho mohl připlácnout na tvář. Skoro jsem cejtil, jak to pomalu natejká. Nic příjemnýho… Zpražila mě pohledem a trhla ke mně rukama.

„Musíš se pořád chovat takhle?“ vyjela na mě. Vykulil jsem oči. „No co! Skoro umíráš, ale pořád do něj nepřestáváš rýt!“

„A co mám podle tebe dělat? Vychválit ho za to, jak nás oba vylepšil? To si dělej sama, do toho s tebou nejdu…“ Co to s ní kurva bylo? Čím dál víc mi dokazovala to, že není normální. Tohle totiž nebylo normální ani náhodou. Ježiši! To nedokázala otevřít oči a vidět tu spoušť kolem? To se neviděla v zrcadle?

„Díky za osvětlení, Cullene. Hned se mi bude líp spát. A víš co? Za tohle si můžeš sám, já se nemám za co omlouvat… Problémy si způsobuješ jedině tím, jak se chováš. Zkus se nad tím někdy zamyslet,“ pronesla ledově chladně a vstala. Ani se netvářila nasraně. Jen řekla to, co si myslela… Divným způsobem to bylo jako další kopanec do břicha, možná i líp mířenej, než ty jeho.

„Ne, tohle asi vážně nemá cenu!“ vyletěl jsem. Najednou mi bylo u prdele, že jsem byl rád, že se o mě starala. Nezáleželo na tom, jak mi tyhle násilnický sračky vadily. Nemohl jsem dělat něco, co nemělo cenu. „Tobě se totiž už pomoct nedá!“ pustil jsem se do ní a taky se postavil. Stáli jsme od sebe jen metr a rozzuřeně si zírali do očí. Atmosféra kolem se jako lusknutím prstů změnila. Teď tu bylo kurevsky dusno. „Ten zmrd je máklej a tohle si zasloužil! Stejně jako každej chorej magor, kterej je tohohle schopnej! Seš snad slepá, že to nevidíš?!“

„Je to můj manžel!“ oplatila mi stejným tónem. Řezal a mojí bolavý hlavě nedělal dobře.

„A co to s tím má společnýho? Ať je třeba svatej! Měl by se léčit, nebo líp, měli by ho zavřít!“ Vykulila oči a naprázdno otevřela pusu. „A ještě něco ti řeknu. Jestli o tomhle svinstvu tvoji rodiče věděj a snažej se to ututlat jen kvůli tomu, že je ten chcípák kandiduje, je mi z toho na blití.“

Věděl jsem, že ta rána přijde dřív, než jsem zaznamenal její napřahující se ruku. Tentokrát do toho dala mnohem víc síly než posledně, nebo se mi to alespoň zdálo. Dost možná za to mohlo to, že jsem teď nebyl zrovna ve formě. Hlava se mi stočila ke straně, když mi její dlaň v plný rychlosti přistála na tváři. Štiplavá bolest se začala měnit v tupou a pulzující. Jazykem jsem si přejel po vnitřní straně tváře, snad abych zjistil, že ten hnusnej pocit, že mi její prsty prorazily díru naskrz, je jen vsugerovanej.

Naštěstí byl.

„Teď poslouchej chvíli ty mě, Cullene,“ řekla nenávistně. Na každým slovu si dala záležet. „Nech si svý lítostivý skutky pro někoho, komu pomůžou a kdo o ně stojí. O nic jsem se tě neprosila a ani prosit nebudu.“

„Děláš chybu, Bello,“ varoval jsem ji a podíval se na ni. Pevně k sobě tiskla rty a zubama skřípala tak, že jsem si chvíli myslel, že od nich odletí jiskra. Jestli jsem si někdy říkal, že jsem ji viděl nasranou, pletl jsem se. To až teď. Ale jakkoliv byl tenhle moment pitomej, dokázal jsem myslet jen na to, že bych jí po svým dokázal pomoct vypustit páru.

„Lidi dělají chyby,“ odfrkla si s rukama založenýma na prsou. „Tak už to prostě je, smiř se s tím.“

„Ale nestojí je život…“ podotkl jsem kysele a poukázal tak na její tvář. Nikdy nemohl vědět, kdy mu rupne v bedně a dopadne to hůř než jen modřinou, která za čas zmizí. „I když… jak tak koukám, tebe už chyby život stály,“ uchechtl jsem se. Byla to pravda. Copak měla nějakej život? Jen dělala to, co jí řekl. Poslouchala ho jako tupá ovce, co nemá vlastní rozum. „Nemám pravdu, Redayová? Můžeš vůbec dejchat? Dovoluje ti to? Nebo se ho musíš zeptat? Tak řekni, jak to je? Skáčeš, jak on pískne? To tě baví?“

Zafuněla a udělala krok ke mně. A mnou už dneska podruhý začal proudit adrenalin. Nemohl jsem přestat, ne teď, když jsem ji začal dostávat tam, kam jsem chtěl.

„Máš vůbec nějakou svobodnou vůli, hm?“ Provokativně jsem udělal krok k ní. „Nebo seš jen další loutka v jeho úchylným představení?“ Ruku, která mi znovu mířila ke tváři, jsem chytil do svý. Nebyl jsem žádnej fackovací panák. „Dusí tě to, protože víš, že mám pravdu, viď?“ Přešlápla a pokusila se vymanit z mýho sevření, ale držel jsem ji pevně, takže se jí to nepovedlo.

„Okamžitě mě pusť!“ procedila skrz zuby a upřeně mi zírala do očí. Ty její byly plný vzteku. Dost živě jsem si dokázal představit, co by mi teď nejradši udělala.

„Máte to snad takhle? Řežete se navzájem?“ Pozvednul jsem obočí. „Klidná domácnost, jak je vidět…“

„Ty…!“ prskla po mně. Musel jsem uznat, že na to, jak byla drobná, měla fakt pořádnou sílu. Cejtil jsem její nehty, jak se mi zarývají do tenký kůže na rukou, ale nepustil jsem ji. „Seš zakomplexovanej ubožák, Cullene! Ubožák! Koukej mě pustit, nebo začnu křičet!“ vztekala se. Sám jsem se divil, že sem ještě nikdo z vedlejšího pokoje nevlítnul, museli jsme nadělat slušnej virvál.

„Abys mě mohla znovu praštit? To čekej.“ Protočil jsem oči. Prudce se nadechla nosem a už otevírala pusu, aby mi něco pěkně od plic řekla a nepochyboval jsem o tom, že by to byly samý krásný a pravdivý věci, který bych si vzal určitě k srdci, ale všechna ta napjatá energie mezi náma, její křečovitý zarývání nehtů a ten vzdorovitej výraz, mě vyhecovaly k něčemu úplně jinýmu.

Už předem jsem věděl, že toho budu litovat. Že mi přinejmenším její koleno rozdrtí koule, nebo mě rovnou bez skrupulí vykastruje, ale risknul jsem to. Trhnul jsem jejíma rukama ve svých a dostal ji tak úplně k sobě. Využil jsem jejího překvapení a bez dalších servítek jsem se přitisknul těsně k ní.

Rozšířenýma očima propalovala ty moje a už se ani nevrtěla. Zkoprněle přede mnou stála a nekladla žádnej odpor.

„Nejsem ubožák,“ vydechnul jsem odhodlaně. Pustil jsem její ruce, těma svýma jí vjel do vlasů a přitáhnul si ji k sobě, abych mohl umlčet její případný protesty. Připlácnul jsem svý rty na ty její, který se s překvapeným heknutím otevřely. Nenechal jsem si tu šanci ujít a jazykem jí vjel mezi zuby. Nesnažila se mě odstrčit, pořád nehnutě stála a já začal přemejšlet na tím, jestli je v pořádku, ale než jsem z toho mohl vyvodit jakejkoliv závěr, zase mě zasáhla bolest.

Okamžitě jsem se od ní s procítěným syknutím odtáhnul.

„Tys mě kousla!“ pronesl jsem nevěřícně. V puse jsem už zase cejtil slanou chuť krve. „Tys mě fakt kousla!“ obvinil jsem ji. Spokojeně se usmála, oči se jí přitom zúžily. Vypadala skoro nebezpečně. Jako nějaká pošahaná bohyně pomsty.

No to mě poser.

„Tohle už víckrát nezkoušej!“ vyštěkla. Zhluboka oddechovala, ale podle toho, jak byla vzteky rudá v obličeji, v tom můj svěží dech prsty neměl. „Ubožáku,“ zopakovala znechuceně. Měl jsem chuť si ji přitáhnout zpátky k sobě a čistě jen z principu jí dokázat, že se plete, aby toho ubožáka odvolala, ale snažil jsem se ovládnout, protože jsem věděl, že by to nemuselo dopadnout dobře.

„Ty seš vážně ztracenej případ,“ neodpustil jsem si, než jsem se ohnul pro svoji bundu. „Udělej aspoň jednu rozumnou věc a nevracej se domů, ne dneska. Pokud nejseš úplně pitomá, zůstaneš tady.“ Nečekal jsem na její reakci a sáhnul po klice, která se svezla dolů dřív, než jsem se jí stačil dotknout. Dveře mě praštily přímo do čela. „Do prdele!“ zaklel jsem rozhozeně. Nepamatoval jsem si, kdy jsem byl naposled takhle obouchanej.

„Ježíš, promiň!“ omlouvala se mi Angela se skleničkou a platíčkem prášků v ruce. Jen jsem zavrtěl hlavou. Chtěl jsem z tohohle blázince co nejdřív vypadnout, než mě tady někdo nebo něco sejme. Vzal jsem si od ní platíčko, bez zapití si hodil dva prášky do pusy a namáhavě polknul. „Nemáš zač,“ zamručela už o něco míň příjemně. Nejspíš si všimla Bellina výrazu, nebo slyšeli víc, než měli.

„Emmette?“ houknul jsem na něj. Pohotově vstal z kýčovitě oranžovýho gauče, a protože byl nadmíru chápavej, šel rovnou ke dveřím. „Carmen?“ Zaraženě se postavila, ale došla až ke mně. Podle toho, jak se tvářila, vážně slyšeli všechno. Divil jsem se, že nás v klidu nechali hádat se dál.

Vyšli jsme na chodbu, Emmett už sbíhal po schodech dolů a Carmen postávala mezi dvěrma. Natáhnul jsem se k ní, aby nás nikdo neslyšel, i když jsem věděl, že nás nikdo neposlouchá.

„Za žádnou cenu ji nenechte, aby odešla… Klidně ji tu držte násilím, všechno bude lepší než to, co by ji čekalo doma,“ zamumlal jsem polohlasně. Souhlasně přikývla a já se na ni usmál. „Díky.“

„Budu se snažit, ale nemůžu nic slíbit. V tomhle jste si podobní, tvrdohlaví jako mezci,“ uchechtla se a pak se na mě zadívala. „Vrtá ti hlavou, vid?“ nadhodila vědoucně.

„Nechtěl bych si o ní přečíst v zítřejších novinách…“ přiznal jsem. „A díky za tohle… Potřebovala to vysvětlit, je extrémně nechápavá.“ Protočila nad tím oči.

„Měj se, Edwarde,“ loučila se se mnou. „A dej se do pořádku.“

Schody se mi scházely kurevsky blbě, ale nakonec jsem to zvládnul. Před vchodem už čekalo nastartovaný auto, takže jsem si skoro ani nestihnul uvědomit ten pitomej mráz, co se do mě hned dal. Zalezl jsem si na přední sedačku a rychle za sebou zabouchnul dveře.

„Splnilo to tvá očekávání?“ zeptal se Emmett sarkasticky. Jasně, jestli jsem si doteď nebyl jistej, že všechno slyšeli, teď se mi to potvrdilo.

„Nešlo to tak snadno… Vypadá, jako by neviděla, co se kolem ní děje. Je to divný, Emmette, ale končím s tím. Měls pravdu, byla to blbost. Dostal jsem na prdel a pak seřváno. Jako za starejch dobrejch časů,“ uchechtnul jsem se, ale moc vesele si nepřipadal. „Už se těším do postele,“ zamluvil jsem to hned, protože jsem nechtěl, aby to Emm nějak rozpitvával.

Bylo to za mnou. Isabella Redayová byla ztracenej případ a já jí nemohl nijak pomoct, když sama nechtěla. Nemohl jsem jít sám proti tvrdý zdi.

Na to jsem byl už moc otlučenej.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Ajjinka

17)  Ajjinka (16.03.2012 15:21)

Chjo, kajko, nad tvými komentáři mám zástavové stavy Moc děkuju!

kajka

16)  kajka (16.03.2012 14:40)

Ajjinko, ty jsi mistr napětí! Vůbec jsi mistr, máš na to zbroják? Nedovedu si představit, co se mnou udělá kapitola, kdy dojde ke skutečnýmu fyzickýmu ......ehm, naplnění , když jsem totálně paf z tohohle. To jiskření mezi nima, úplně to na mě házelo prasátka. Připadala jsem si jako úchylák někde u nich v pokoji za záclonou, jako kdybych tam byla taky. Skvěle napsaný! Ona ho kousla, ona ho rafla! Tichá voda břehy mele? Proč ji vytočila zrovna ta zmínka o rodičích? Je něco shnilého ve státě Redayském! Nevzdá to, že ne? Jenom si pofouká bebíčka......díky!

Ree

15)  Ree (11.03.2012 18:23)

Hňupík můj naivní! Fakt si myslí, že bude schopný to všechno hodit za hlavu? Ale chápu ho. Bella si nenechá nic rozmluvit. Je to jako mluvit do dubu. Trošku zmláceného dubu. Ale au! Edward je fakt trochu domlácený. Tomu se říká kurevsky špatný den

miamam

14)  miamam (17.02.2012 11:57)

Na začátku povídky bych nevěřila, že tohle jednou pronesu, ale: Edwarde, nevzdávej to! :( Ale bylo to teda jiskřivý!

Ajjinka

13)  Ajjinka (15.02.2012 20:51)

Holky, děkuju!
ambři, zase triko, jo?

12)  Elanoreth (12.02.2012 17:19)

Žádný kolínko, žádná ručička, ale zoubky !!!!
Ale za ten nářez si jednu malou nevinnou pusu zasloužil
Vrtá mi hlavou, co Bellu drží u takovýho manžela. A Edward má moc tvrdou hlavu na to, aby to vzdal, jenom je toho teď na toho chlapce moc, když začal i chodit na přednášky ....

Abera

11)  Abera (11.02.2012 21:35)

Kamci

10)  Kamci (11.02.2012 20:41)

skvělý moc by mě zajímal pohled Belly a taky samozřejmě jsem strašně zvědavá, co vlastně Bellu pořád drží v tomhle manželství

matysekmj

9)  matysekmj (11.02.2012 17:55)

Ani nevím co napsat.Přestavovala jsem si to jinak a zase nic.Pusa tam byla,ale co to kousnut.,Kdy dostane Bella rozum.Doufám,že to Edward opravdu nevzdal.
Jinak kapitolka byla perfektní

kytka

8)  kytka (11.02.2012 13:38)

Sami v jednom pokoji, ale takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala. Ale ju, je jasné, že to ani jinak dopadnout nemohlo. Bella si nechce přiznat, co je její manžel zač a Edwardovi začínají docházet síly. Hubička pěkná, ale nepadla na úrodnou půdu.
Snad se ještě zadaří.

ambra

7)  ambra (11.02.2012 09:34)

Tak jako... pusinku jsem vyhlížela, ale takhle?! Íííík! Promiň, u nich to prostě nemohlo proběhnout normálně:p . Tu vyhrocenou situaci popisuješ skvěle, mám pocit, že na ně zírám z metru. A když mu začala vyhrnovat to triko... No já vím, že mě zaujmou ty míň důležité věci, ale možná se díky tomu drobnému gestu Bella trochu prozradila, ne? Přeci jen ho nemá tak na háku, jak mu celou dobu tvrdí. A teď už ho i ochutnala, takže si může být jistá, že to mezi nima aspoň fyzicky bude fungovat:D . A doufám, že i za tu chvíli, co se na ni lepil, stihla poznat, že teda rozhodně není ubožák .
Skvělá kapitola! Tu rezignaci na konci přičítám únavě a bolesti, ale je fakt, že by bylo hezké, kdyby další krok, nebo aspoň půlkrok udělala Bella.;)

Silvaren

6)  Silvaren (11.02.2012 09:27)

No wau. Mám vážně věřit, že to Edward vzdal? Tedy, ne že by to nebyl logický krok, ale něco mezi nimi přece je. A po dnešku to musí být jasné i tvrdohlavé Belle. Cítím v kostech, že se musí něco stát, jsem zvědavá, co jim provedeš.

Lenka326

5)  Lenka326 (11.02.2012 08:38)

Ježky voči, to byl sešup! Tolik vzteku a zuřivosti. Edward dostal pár fyzických ran navíc, Bella, pokud vnímala jeho slova, zas pár ran emocionálních. Vím, že hlavní problém týraných žen všeobecně, je popírání, omlouvání a obviňování sebe sama ("zasloužila jsem si to" ). Začne si připouštět, že její manželství opravdu není v pořádku?
No a pak to zuřivé políbení a prokousnutý jazyk. Ajajaj, vypadá to, že to Edward nakonec přecejenom odpískal, ale pevně věřím, že ne.

Bye

4)  Bye (11.02.2012 08:27)

Tak jsi, Ajjo, OPĚT předčila moje očekávání! Říkala jsem si, že už by bylo potřeba, aby se trochu pohli víš jak. Ale zase jsem si říkala, že na to, aby se na sebe vrhli navzájem... tak daleko ještě nejsou, že?
Vyřešilas to naprosto perfektně! Edward to v afektu zkusil a Bella ho odpálila. Těžko říct, jestli proto, že ji tak překvapil, nebo proto, že ji prostě v tu chvíli tak vytočil. Trvalá averze to snad nebude... Bella už to o něm nejspíš tušlia, tak teď má aspoň jistotu
A jinak, chudáček Edward. Takových dalších ran, co se na něj sesypalo. Ale za jednu jsem ráda:
"Problémy si způsobuješ jedině tím, jak se chováš. Zkus se nad tím někdy zamyslet," tenhle duševní políček snad bude naopak prospěšný
Takže Bella jenom nevidí (jako každá správá oběť domácího násilí), co se kolem ní děje, nebo je za tím ještě něco jiného? Probral ji Edward? Vrátí se domů, když je tak tvrdohlavá, nebo ji holky udržej?
A COŽÉÉÉ? Edward to vzdal???
Uf, no, tak první... kousnutí maj úspěšně za sebou. Tak doufám, že jim ta vášeň vydrží.

KalamityJane

3)  KalamityJane (11.02.2012 08:22)

pěkná kapitola, zajímavý vývoj

Twilly

2)  Twilly (11.02.2012 01:12)

Přesně vidím ta jeho odfrknutí :D :D :D :D To protáčení očí... ten vztek. A kulím oči, jak Bella reaguje. Tedy, ženský v její situaci to dělají, ale k Bellině podstatě mi to nejde, což ovšem neznamená, že se mi tahle pozice nelíbí - tedy rola... tedy... kurňa jdu radši spát

Ajjo,

Seňora, okamžite sa obleč! ZMRZNEŠ!!!!

Astrid

1)  Astrid (11.02.2012 01:03)

Oni si nemohli pofúkať bibinky, že?, to si moc jednoducho predstavujem.
A to vzbĺknutie, bože dobrý, na to som čakala na túto erupciu, oni skrátka musia po sebe skočiť, nj a udivuje ma, že jej pustil ruce, to bolo krásne gesto, nechal sa jej na milosť nemilosť, vedel, že to nebude jednoduché. Ja ho milujem!! a som nahá!
Ajjinko máš ma tu vo všetkých chemických skupenstvách, som úplne hotová z tohto príbehu.*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* díky za krásnu polnoc a piš další, další,

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek