Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Další kapitola červené košilky je tu...:D A jak to u košilek bývá, je o něco delší, tak správňácky pod kolena, aby bylo v těchhle mrazech větší teplo :D

15+ za jeho slovník ;)

„Kolik vidíš prstů?“ Mával mi Emmett před očima rukou. Povzdechnul jsem si.

„Už jsem říkal, že jsem nepil,“ připomněl jsem mu. Zatvářil se strašně důležitě, vůbec si chvíli nebyl podobnej.

„Zkoumám, jestli nemáš otřes mozku,“ pronesl s vážným obličejem. No ty vole. „Ne? No, aspoň jsem to zkusil,“ odpověděl si sám, když viděl, jak se tvářím. Dal jsem všechny síly do toho, abych se mračil normálně, ale bylo těžký přinutit k tomu neposlouchající mimický svaly, který si dělaly, co chtěly. Bolelo mě celý tělo, ale už se mi líp dejchalo. To bylo fajn.

„Co bys řekl na to, že bysme si zahráli na zachránce?“ nadhodil jsem nenápadně. Kupodivu mě Emmett prokouknul dřív, než jsem předpokládal.

„Hele, Edwarde… Nevím, co je mezi tebou a tou holkou, ale tady to přestává bejt sranda.“

„Jsem rád, žes mi řekl něco novýho. Díky, Emmette,“ zabručel jsem sarkasticky. Měl jsem problém. Ne to, že budu mít zejtra na ksichtě parádní mozaiku barev, nebo to, že mi pravděpodobně prasknul nějakej hodně důležitej orgán a teď se mi jeho obsah rozlejval břichem. To všechno bylo vedlejší.

Musel jsem zařídit, aby si Reday svoje pocuchaný ego neléčil na Belle. Už takhle stačilo, že musela chodit s monoklem. Co horšího by jí mohl udělat? Radši jsem na to nechtěl myslet, zprávy byly plný podobnejch nechutností.

„Takže kam?“ zeptal se Emmett smířeně, když jsme dojeli na hlavní ulici. Mohli jsme zatočit doprava a za chvíli bejt doma, kde bych si dal horkou vanu a uklidňoval převrácený vnitřnosti. Nebo jsme mohli zjistit, kde ten sráč bydlí a zabránit nejhoršímu.

„Ty víš, kde bydlí?“

„Vypadám jako vševěd?“ nahrbil se Emmett. „Jasně, že to nevím. Nechodíme spolu na pivo.“

„Tak jsem to nemyslel,“ klidnil jsem ho hned. To poslední, o co jsem stál, bylo, aby se na mě nasral. Bohatě jsem si vystačit s průserem, že pro mě musel přijet. Někdy mu to budu muset vynahradit. I když jsem předem věděl, že to pro mě určitě nebude nic příjemnýho. „Jak to vůbec uděláme?“ zauvažoval jsem nahlas. Nebyl jsem taktickej typ, neuměl jsem plánovat přepadení a únosy.

„Normálně. Vtrhnem tam my dva a budem předstírat, že jsme přesila,“ zazubil se zasněně. Jeho ta představa snad bavila. Já byl o dost skeptičtější.

„No… Ty možná jako přesila vypadáš, Emme… Ale já se svojí novou tvrďáckou fasádou fakt těžko,“ zavrtěl jsem se.

„Holky na to poletí,“ pronesl jen tak mimochodem a zajel autem ke krajnici. Stáli jsme uprostřed města a mě nenapadalo ani hovno, co bychom měli udělat dál. Měl jsem pár tipů, kde by mohli bydlet. Jenže boháčskejch sídel tu bylo rovnou několik, neměli jsme čas je objíždět všechny.

Vytáhnul jsem mobil a vytočil první číslo, který mě napadlo.

„Něco potřebuješ?“ ozvalo se hned, jakmile to zvedla. Dotčeně jsem stáhnul obočí.

„Nevolám ti, jen když něco potřebuju,“ bránil jsem se. Zasmála se, ale moc vesele taky nezněla. Asi něco na slunci, nebo co. „Ale jo, něco potřebuju,“ přiznal jsem se nakonec. Rychle jsem mrknul na Emmetta, abych mu naznačil, že může vyjet. Nebylo pochyb, že Carmen zjistí i to, co se zjistit nedá. A když všechno půjde hladce, třeba mi pošle i jeho osobní fax.

„Povídej,“ zamumlala zvědavě. Přesně jsem si dokázal představit její výraz, byla průhledná i po telefonu. Prostě toužila po informacích, už byla taková. Vcucla do sebe všechno. Doslova.

„Potřebuju adresu Petera Redaye,“ řekl jsem narovinu. „Hned. Zkus internet, nebo můžeš zmáčknout Angelu…“ snažil jsem se jí alespoň nějak pomoct. Emmett mezitím vjel zpátky do jízdního pruhu a jel snad třicítkou, aby mohl popřípadě včas zahnout. V jednu hodně pitomou a slabou chvilku jsem byl skoro rád, že zase něco podnikáme spolu, pak jsem si ale uvědomil, proč tu jsme a to nadšení okamžitě zmizelo. Tohle byl jen voser, nezáleželo na tom, že sedíme s Emmettem v jednom autě a Rose mi vztekle nedejchá za krk.

„Proč ji chceš vědět?“ Zněla divně. Až moc vážně. Nechtělo se mi to líbit.

„To může počkat, prostě mi zkus najít tu adresu…“ naléhal jsem. „Prosím,“ dodal jsem už mírně.

„Dokud mi neřekneš, proč ji chceš vědět, nebudu hledat vůbec nic!“ usadila mě. Emmett se po mně překvapeně kouknul, musel slyšet její až přehnaně zvýšenej hlas. Co těm ženskejm poslední dobou přelítlo přes nos?! Nejhorší bylo, že jsem se neměl na koho jinýho obrátit. Povzdechnul jsem si.

„Myslím, že má Bella problém,“ odpověděl jsem jí neochotně. Možná měla v tuhle chvíli problém ještě větší a my se tu zdlouhavě vybavovali o sračkách. „A bude mít větší, když se tam nedostanu včas.“

„No…“ zhoupnul se jí hlas. „To bych neřekla.“ Zmateně jsem svraštil čelo.

„Jak to myslíš?“ V hlavě mi vyskákalo rovnou několik děsivejch situací, co by se mohlo stát, aby se o tom Carmen dozvěděla. Mohli volat Angele a ta jí to mohla říct. Ale nebylo to ani půl hodiny. Do prdele, nemohl bejt tak rychlej! „Carmen?!“ Skoro jsem na ni vyjel. Emmett vedle mě ostražitě poslouchal, už jsme jeli skoro krokem, auta nás radši nasraně předjížděla.

„Neřekla bych to, protože sedí s Angelou u nás na gauči…“ Úlevnej výdech, kterej ze mě vyšel, mluvil za všechno. Je v pohodě. To mě poser… Ta holka měla z prdele kliku. „Za ten její obličej můžeš ty?“ zeptala se a začínala znít útočně. Hned mi došlo, kam tím míří. Z tý představy se mi udělalo blbě.

„To jsem jí neudělal já!“ Za normálních okolností bych se urazil, ale teď jsem nemohl. „Můžu se stavit? Je se mnou Emmett, budeme tam do pěti minut.“

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, Edwarde…“ snažila se z toho vykroutit, ale já jí nedal šanci. Musel jsem se ujistit, že je v pořádku, celá a živá. Nevěděl jsem proč, ale potřeboval jsem to. A taky jsem to hodlal udělat, i kdyby mi v tom chtěla zabránit.

„Ale já to vím,“ řekl jsem a vypnul hovor. Nebylo to zrovna rozloučení, který by si zasloužila, ale na to jsem se teď neohlížel. Bolelo mě břicho a pořád jsem cejtil, že mi po tváři teče teplej pramínek krve. Jen jsem ho utřel do rukávu bundy a bylo mi jedno, jak moc ji budu mít zasranou a že to třeba nepůjde vyprat. Teď se to zdálo minimálně nepodstatný. „Můžeš to vzít ke kolejím?“ zahučel jsem směrem k Emmettovi. Kývnul hlavou.

„Takže se nebudeme bít?“ uchechtnul se, jak se snažil odlehčit atmosféru kolem nás.

„Ne, dneska ne,“ usmál jsem se, ale jakmile jsem si vzpomněl na Bellinu facku, úsměv se změnil ve škleb. „Alespoň doufám,“ zabručel jsem.

„Budu ti krejt záda,“ ujistil mě. Jo, asi to budu potřebovat, až se tam objevím s tímhle novým přebalem na ksichtě. „Nebo radši něco jinýho,“ zakřenil se vesele. Radši jsem se neptal, jestli myslí to, co napadlo mě. Tuhle část si dokážu ohlídat sám. „Ty ses o ni fakt bál, viď?“ zvážněl najednou. Kdybych tvrdil, že ne, kecal bych sám sobě.

„Mohl bych za to já,“ pokrčil jsem ledabyle rameny.

„Taky jsem se o Rose bál, pamatuješ? Hned ten první večer, co ji Carmen přivedla na večírek. Byla strašně opilá a já jí volal taxíka, aby nemusela na kolej pěšky…“

„Máš nostalgickou chvilku?“ rýpnul jsem si a syknul, když se mi pod smíchem znovu zaťaly svaly v břiše. Na ten pocit si asi jen tak nezvyknu.

„Jen říkám, že to začalo nevinně…“

„Nevinně?“ dostal jsem ze sebe nevěřícně. „Ježiši, Emmette, měli jste spletený jazyky půlku večera, v tom nebylo ani trochu nevinnosti!“ Zvláštně si na sedačce poposednul, jako by ho z ničeho nic něco začalo tlačit do zadku.

„Jen jsem chtěl naznačit…“

„Já vím, cos chtěl naznačit, Emme, a říkám ne – Redayová je mi volná, jasný?“ varoval jsem ho před dalšíma blbýma kecama. Nepotřeboval jsem, aby mě prudil zrovna teď, měl jsem toho dost. Chtěl jsem se jen ujistit, že je v pořádku a říct jí, aby se nevracela domů. Celkem běžná náplň večera.

Emmett už naštěstí mlčel a v tichosti zaparkoval jen pár metrů od kolejí. Když jsem se postavil a tělo se mi tak natáhlo do vzpřímený polohy, rozbolela mě celá záda. Bylo dost pravděpodobný, že se zejtra ani nehnu. Ale ani to mi nezabránilo v tom, abych šel udělat to, co jsem musel. Musel jsem Belle říct, aby se za tím zmrdem nevracela. Doufal jsem, že ji můj vytuněnej obličej přesvědčí a nebude chtít dělat žádný blbosti. I když u ní jsem nikdy nevěděl, co udělá, byla nevypočitatelná. Tím blbým způsobem.

Schody do druhýho patra jsem vyšel jen těžko, a když jsem byl konečně nahoře, funěl jsem jako hovado. Emmett si vedle mě odkašlal a já věděl, že by nejradši pronesl něco rádoby vtipnýho, ale nepokoušel mě, za což jsem mu připsal pár kladnejch bodů.

Zaklepal jsem a nervózně se podíval na Emmetta, když se dlouho nic nedělo. V jednu chvíli mě napadlo, že Reday mohl klidně dojet i sem, ale naštěstí se dveře otevřely.

Stála v nich Carmen a vypadala nasraně. Teda do tý doby, než si mě prohlídla. Pak vyděšeně zamrkala a hodila tázavej pohled na Emmetta. Ten jen pokrčil rameny.

„Co se ti -“ začala, ale já ji to nenechal dokončit.

„To je na dlouho, řeknu ti to vevnitř,“ zamumlal jsem rychle a neurvale se procpal kolem ní. Měla pravdu… Byla celá a živá. A pořád seděla tam, kde říkala. Vedle Angely, která právě vstávala. Obě se tvářily překvapeně, když mě viděly, takže jsem usoudil, že jim o mně Carmen nic neřekla. Nebyl jsem si jistej, jestli to byl zrovna dvakrát rozumnej tah.

„Už mi konečně řekneš, co se tady děje?!“ vyjela na mě Carmen.

„Edwarde?“ vydechla Bella a cpala se dopředu. Snad aby si výtvor svýho povedenýho manžílka mohla prohlídnout zblízka. Sykla, když mě pořádně viděla. Skvělý.

„Bello, musíme si promluvit.“ Jo, přímo k věci, to bylo přesně to, co jsem teď potřeboval. Mít to rychle za sebou. A pokud možno, tak i bezbolestně. Zmateně se podívala na mě, pak na Emmetta a nakonec na Angelu. „O samotě,“ dodal jsem, když jsem si nebyl jistej, jestli to pochopila správně.

„Ale já chci taky vědět, co se stalo!“ začala Carmen nanovo, ale já na ni vážně neměl náladu. Naštěstí to za mě vyřešil Emmett, na kterýho jsem skoro zapomněl.

„Já ti to řeknu,“ nabídnul se jí. On proti ní, na rozdíl od Rose, nic neměl. Teď se to hodilo.

„Bello?“ oslovil jsem ji opatrně, protože jsem viděl, že váhá.

„Fajn,“ řekla pak a nervózně přešlápla z nohy na nohu. Stála tady, byla celá a jediný, co ji trápilo, jsem byl já. Bral jsem to jako úspěch, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Mohla bejt doma, mohla slíznout všechnu zlost, kterou v sobě Reday po naší roztomilý bitce měl… Mohl jsem přijet příliš pozdě. Ulevilo se mi. Nesnášel jsem, když chlapi dělali tyhle sračky, ale stejně mě překvapovalo, že jsem se cejtil tak, jak jsem se cejtil. Byl jsem šťastnej, že ji před sebou vidím. Bylo to divný a děsivý zároveň, což na mou pořád brnící mozkovnu nebyla dobrá kombinace.

„Můžeme…?“ zeptal jsem se neurčitě.

„Jo, klidně jděte ke mně,“ řekla Angela zaraženě. Další překvapení dnešního večera, nic po mně neházela a dokonce si odpustila i ten obviňující a pohrdavej tón, na kterej jsem od ní byl zvyklej.

Poslední, co jsem slyšel z pokoje před náma, než jsem za námi zavřel dveře, byla Carmen, která se z Emmetta snažila dostat, co se dělo. Doufal jsem, že jí nenakecá žádný hovadiny, i když jsem pochyboval, že by si dělal srandu zrovna z tohohle.

„Co se stalo?“ vyhrkla Bella, jakmile jsem se opřel o zavřený dveře. Zavřel jsem oči, byl jsem unavenej, psychicky z fyzicky, a chtělo se mi spát. „Je ti dobře?“ Otevřel jsem oči a podíval se do těch jejích, lehce rozšířenejch. Pozorně mě sledovala, jako by se snažila odhadnout, jestli se v další vteřině nesvezu k zemi. Nesvezl. Odstrčil jsem se od dveří a sundal ze sebe zkrvavenou bundu.

„Trochu se mi to vymklo z rukou,“ přiznal jsem neochotně. Popravdě jsem nevěděl, jak jí říct, že jsem si to s jejím manželem šel vyřídit sám. Netušil jsem její reakci a trochu se děsil toho, že by nemusela bejt taková, jakou bych si přál. Třeba se nasere, třeba ji rozhodí, že jsem se s ním serval.

„O čem to mluvíš, Cullene?“ Cullene. Už jsem byl zase Cullen. Bylo příjemný zjistit, že něco zůstávalo při starým. Podivně uklidňující fakt. Usmál jsem se.

„Vyřídil jsem si to s ním,“ uchechtnul jsem se a vlastně ani nevěděl čemu. Prostě mi přišlo správný to udělat. Možná to bylo tím, že byla tady, možná tím, že jsem byl konečně v teple, ale docházelo mi, že ten uspokojující pocit, když jsem ho poprvý praštil, byl fakt nepopsatelně skvělej.

„S kým?“ nechápala.

„S tím zmrdem, co ti udělal tohle,“ ukázal jsem pod její oko. Oči se jí rozšířily. To byl ten okamžik, kterej měl bejt rozhodující. Teď začne řvát. Nebo brečet. Už jsem se skoro přikrčil před tím, co mělo nadcházet, ale… Nepřišlo nic. Byla ticho, prostě jen ticho. Dívala se na mě a všechno si dávala dohromady. Stočila pohled na moji zuboženou bundu a oči se jí rozšířily ještě víc, jak všechno klapalo na svý místo.

„Tys…“ nedokázala to říct nahlas. Já ale jo.

„… ho zbil,“ potvrdil jsem neutrálně. Byl jsem na sebe pyšnej, ale dokud jsem nevěděl, jak zareaguje, nehodlal jsem nic riskovat tím, že dám jasně najevo, jak to vidím já. Zasloužil si to. Neudělal jsem nic špatnýho. To byl můj názor a za ním jsem si stál.

„Ale vždyť…“ Pusu zase zavřela. Kurva, co chtěla říct? Proč jí pusa jindy mele tak, že bych ji nejradši něčím zacpal, dokonce jsem přesně věděl čím, ale teď mlčí? Asi mě chtěla nechat tápat. Jinak jsem si to vysvětlit nedokázal. „Proč?“ Jediný slovo, který mi rozpulsovanou hlavou znělo jako ozvěna. Obyčejná otázka, která byla kurevsky těžká k zodpovězení. Proč jsem to vlastně udělal?

„Tohle už ti znovu neudělá, Bello,“ ujistil jsem ji místo odpovědi. Zamrkala. „Prostě jsem to nemohl nechat jen tak!“ ruplo to ve mně najednou. „Víš, co se říká? Že když to udělá jednou, udělá to klidně znova! Takovejch případů už bylo a všechny začínaly stejně, nic se s tím nedělalo… Prostě jsem to nemohl nechat jen tak bejt, tohle svinstvo by vůbec nemělo existovat.“

„Říkala jsem ti, ať to necháš být,“ zašeptala s očima sklopenýma k zemi. Do prdele. Tohle bylo zase co? „Nevíš, co jsi udělal…“ zavrtěla hlavou a rukou si prohrábla vlasy. „Ne, tohle jsi neměl…“ povídala pořád dokola.

„Neměl? Bello! Podívej se na sebe, tohle ti přijde normální? Protože mně teda rozhodně ne!“ vyjel jsem na ni. To byla vážně tak naivní, nebo prostě jen tak hloupá? „Copak tobě to nevadí? Ví o tom vaši? Jestli ne, určitě by měli vědět, co je jejich zeťák zač…“

„Ničemu nerozumíš…“ povzdechla si a jeden koutek rtů se jí zvednul nahoru. Bylo to jen pitomý gesto, ale přitom toho o ní řeklo tolik.

„Myslím, že nejsem jedinej, kdo tady něčemu nerozumí.“

„Myslíš?“ zvedla ke mně pohled.

„Jsem si jistej,“ řekl jsem pevně. Ona vůbec nevěděla, o co tady jde. Nebo to nechtěla vědět, to bylo jedno, podstata byla stejná. Utíkala před něčím, před čím neměla šanci utéct. Snažil jsem se ji pochopit, ale nešlo to.

„To je dobré vědět,“ zamručela zamyšleně a obešla mě, aby mohla vyjít ze dveří. Chtěl jsem ji zastavit, vážně chtěl, ale neměl jsem na to. Co máte hustit do někoho, kdo o nic nestojí? Třeba jí to takhle vyhovovalo, i když to bylo padlý na hlavu. Třeba na to byla zvyklá… Z tý představy mi po zádech přejel mráz. Nechala mě tam, samotnýho a polomrtvýho. Tak jsem se cejtil, naprosto vycucnutej a bez energie. Sednul jsem si do proutěnýho křesla naproti oknu a snažil se ignorovat bolest, která se zase ozvala. Tohle bylo v prdeli a já pochyboval o tom, že bych to mohl nějak spravit. Jestli to vůbec nějak šlo.

Když jsem slyšel klapnout dveře, byl jsem přesvědčenej, že je to Emmett, takže jsem se ani neobtěžoval otevřít oči. Chtěl jsem, aby mě vzal domů, když jsem to dneska tak dokonale posral, ale když se mě na čele dotklo něco studenýho, bylo mi jasný, že to Emm není. Zamžoural jsem před sebe a musel párkrát zamrkat, abych se ujistil, že se mi to nezdá.

„Vypadá taky takhle?“ zamumlala potichu, skoro sklíčeně. Dělala si o něj starosti? No to mě poser. „Nebo hůř?“ pousmála se a ten jedinej náznak toho, že jí na něm zas tolik nezáleží, mě zvráceně potěšil.

„Vypadal by ještě hůř, kdyby mu někdo nepomáhal,“ připustil jsem. Zvedla ruku a otřela mi tvář. Příjemně to chladilo, ale stejně mi ve tvářích horce tepalo.

„Neměl jsi to dělat,“ zopakovala ještě jednou. Protočil jsem nad tím oči. „Nedělám si legraci, Cullene, ty nevíš, do čeho ses namočil,“ semkla k sobě rty.

„Udělal bych to znovu.“

„Neměl bys opakovat svoje chyby,“ povzdychla si a vážně se mi zadívala do očí. „Tohle není hra.“

„To vidím,“ usmál jsem se trpce. „Tyhle modřiny taky nebudou zrovna imaginární…“

„Děláš si z toho legraci?“ podivila se. Co jsem měl dělat? Sesypat se z pár dobře mířenejch ran? Bylo vidět, že mě neznala. Nebylo to poprvý, co jsem dostal na prdel. Někdy se to prostě semlelo tak, že jsem dopadl špatně. Tohle nic nebylo, pár dní a budu v pohodě.

„Mám snad brečet?“ pozvednul jsem obočí.

„Ty? To snad radši ne…“ Ten pohled, kterej mi po těch slovech věnovala, mi dokázal jednu věc. Tohle za to kurevsky stálo. I když jsem si nedokázal vysvětlit proč.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (16.03.2012 12:22)

Tak to vemem pěkně popořádku. Emmett, už jsem to říkala, je skvělej kámoš a moc se mi líbí jak lehounce si do textu propašovala tu jeho bojechtivost. Jsem ráda, že Bellu našli u Ang, protože jsem opravdu měla strach, co jí ten hnusák provede. Je naprosto kouzelný jak ostatní vidí to, co on sám zatím netuší, truhlík. Bella je samá záhada, jsem napjatá jak péro z gauče. Vrátila se. Stálo to za to, kurevsky to stálo za to!!!! Doufám! Jsem blázen z toho, co se mu honí hlavou.

Ree

18)  Ree (11.03.2012 18:10)

Ach jo, nevím, jestli mám Bellu chápat, nebo ne. Protože ji fakt napůl chápu a napůl nadávám, že je blbá, že se s ním dávno nerozešla. Ale nejspíš v tom bude něco víc, co? :( Chm... Tak já jdu dál

miamam

17)  miamam (17.02.2012 11:33)

HE! ... Nečekala jsem, že dostane přes hubu TAKHLE brzo Neuvěřitelně u mě stoupnul. Ach jo... Bello, fakt tě lituju. Jsem zvědavá, jak se to vyvrbí dál

kytka

16)  kytka (11.02.2012 13:23)

Slovní a hlášky, ať už jsou kohokoliv, vždycky zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Edward se snaží a snaží, ale zatím hází hrách na zeď. Jak mu to ještě dlouho vydrží?
díky za super čtení.

15)  jenka (05.02.2012 19:42)


jsem vážně ráda, že Bella byla zrovna u Angely. A strašně se mi líbí jak se to všechno rozvíjí. Těším se na další posuny :)

matysekmj

14)  matysekmj (05.02.2012 12:47)

Měla jsem strach jak to bude po minulé dílku pokračovat a hodně se mi ulevilo,že se žádná další rvačka nekonala.Chvíli jsem se taky bála,že Bella odešla,ale když se vrátila,tak se mi ulevilo.A myslím,že byla ráda,že mu taky zmaloval ksicht,když nikdo jiný odvahu neměl.Ale zajímalo by mě do čeho se namočil.Tak rychle další

Twilly

13)  Twilly (04.02.2012 23:49)

Já ti fakt nasázím na prdel, proč je to vždycky tak neskutečně krátký a useklý přesně v tom nej-(nebudu vulgární!!!!) okamžiku???? Tak jak napsala Báj, jsi perlorodka a fakt je hřích, nemít co číst dál. Takže alou psát!!!!


RESPEKT

Bye

12)  Bye (04.02.2012 21:14)

Ajjinko, můžu Ti říkat perlorodka? Po tolika perlách, cos vložila do úst nebo do hlavy tohohle Edwarda si ten titul rozhodně zasloužíš!
"Zatvářil se strašně důležitě, vůbec si chvíli nebyl podobnej." Opět další hláška o Emmettovi, která mě úplně rozbila. :D :D :D
"že mi pravděpodobně prasknul nějakej hodně důležitej orgán a teď se mi jeho obsah rozlejval břichem." On je zkrátka sarkastickej do posledního dechu.
"Vcucla do sebe všechno. Doslova." On je TAK vtipnej, že mu tu jeho impertinenci prostě MUSÍM pořád dokola odpouštět!
Krásně jsi tu nastínila, jak člověk kolikrát nedokáže vnímat, co mu říká vlastní tělo a duše. Není mu vůbec divný, že se šel porvat kvůli holce, po který mu vlastně vůbec nic není. Není mu divný, že mu jdou najednou všichni, co byli proti němu z cesty, když viděj, co se mu zračí v obličeji, kromě těch modřin. Neslyší a nechce slyšet, co mu říká Emmett, který si toho samozřejmě taky všimnul. Prostě normálka, to by udělal každej, co, Edwarde? B)
Tak ale zajímá mě, do čeho se Cullen namočil. O čem to ta Bella pořád mlela?
Ovšem madam, takhle se končí kapitola? Teď tam budou sami dva, bůhví jak dlouho a bůhví, co je všechno napadne!

Anna43474

11)  Anna43474 (04.02.2012 19:29)

Nic proti, autorko, ale tuhle nemáš v sérii :)

10)  hellokitty (04.02.2012 19:12)

Astrid

9)  Astrid (04.02.2012 18:46)

Ja ho milujem!!! To je tak super čtení toto!
Dokážeš aj v tak drobných detailoch stupňovať napätie, ja som mala s edwardom na mále!! a ona sa vrátila omg!!! proste krása. Nj Emmett a ich komuniké
inak už sa neviem dočkať, kedy sa prelomia lady, i keď toto je tiež velmi dobré rozpoloženie, ale ja ho chcem políbiť tiež, bože a ako!!! Tá Bella sa má, že jej to umožníš to bude*fworks*
pri prečítaní poslednej vety som sa akurát chystala napísať, že to za to skurvene stálo a ono to tam bolo!!! Milujem to. Tato kapitola bola naozaj moc dobrá.

8)  hanka (04.02.2012 18:14)

jo jo jo :)
Emmett je prostě Emmett -kamarád,na kterého je spoleh.ať to stojí co to stojí;)
krásně svižně to jede a nabírá na rychlosti
jsem napnutá,co z Belly vypadne,protože ty její reakce jsou hodně nestandartní a moje fantazie na ně nestačí
ale mooooc vyhlížím klik na další kapitolu

ambra

7)  ambra (04.02.2012 17:24)

Děkuju za krásně dlouhou červenou košilku . I když jsem se málem přidusila, jak jsem zase zapomněla dýchat .
Emmett je skvělý, zdá se, že jejich přátelství je opravdu pevnější a nezávisí jen na tom, že spolu pařili před Rose a že Rose navzdory ho Edward dál tak trošku vyžírá . On by tam s ním fakt jel!!!
„Normálně. Vtrhnem tam my dva a budem předstírat, že jsme přesila,“ zazubil se zasněně.
No ale nejen klukům, i mně se ulevilo, když to Carmen práskla a nemuseli si jít hrát na trestné komando .
A byla jsem úplně stejně napnutá, jak na to Bella zareaguje. Jo, trefila jsi to krásně věrohodně, i když teda POŘÁD nevíme, co za tím vším je (kromě nezvratnýho faktu, že Mr R. prostě je hovado). Když se zdálo, že odešla, měla jsem chuť tlouct hlavou o stůl, ale mokrý hadr ulevil nejen Edwardovi, ale i mně . Krááááása! Jsem celá rozvrkočená a chci další!!!! Tak mě kurnik napadlo, že asi držíš rekord . 17. kapitola, a ještě nebyla ani pusinka . A já ti to přesto žeru .
PS: Vždycky mě zabije, když naprosto vážnou chvíli Edward něčím totálně zbourá: Proč jí pusa jindy mele tak, že bych ji nejradši něčím zacpal, dokonce jsem přesně věděl čím, ale teď mlčí?

Lenka326

6)  Lenka326 (04.02.2012 17:24)

O-ou, jeho starost o Bellu je úžasná, i když si ji zatím striktně vysvětluje naprosto logickými a necitovými důvody. Zatím...
A Bella zareagovala, prostě jako tahle Bella. Jsem moc zvědavá, co bude dál. A těším se.

5)  leluš (04.02.2012 17:19)

Kamci

4)  Kamci (04.02.2012 16:04)

Silvaren

3)  Silvaren (04.02.2012 15:54)

Na konci minulé kapitoly toho Edward moc nezvládal, takže mi ani nedošlo, jak moc je pyšný na to, co udělal. Má u mě plusové body. Bella mě vážně překvapila, když se vrátila s mokrým hadrem. Je to vážně skvělé!

Abera

2)  Abera (04.02.2012 15:13)

1)  UV (04.02.2012 14:47)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek