Sekce

Galerie

/gallery/Esme Cullen.jpg

Osud mi vybral cestu.

Po trochu delší době tu máme 6. kapitolu, protože škola... je prostě škola. Děkuji všem komentujícím u předchozích kapitol.

Největší dík ze všech patří KalamityJane. :)

6. kapitola - Když se pohnou ledy

Odhodlala jsem se. Poprvé v životě jsem se k něčemu odhodlala. K něčemu, co je správné a co dělám jen pro sebe. Zajít na policejní stanici a nahlásit domácí násilí. Musela jsem to udělat, páteční incident s Leonkou za zády mi byl dostatečným hnacím motorem. Tohle už se nikdy nesmí stát.

„Ještě budete potřebovat vyjádření lékaře, ale i já jako lajk mohu říci, že jste se stala obětí domácího násilí,“ konstatoval policista, když jsem podepsala potřebné papíry a pomalu se zvedala k odchodu.

„Kdyby se cokoliv stalo, tak okamžitě volejte.“

„Děkuji, to vyjádření přinesu, nashledanou.“ Policista kývl na pozdrav.

Když jsem vyšla na ulici, obrovský kámen mi spadl ze srdce, ale druhý ještě větší mi na něm pořád ležel a dokud to nevyřídím, bude mě na srdci tížit ještě dlouhou dobu. Dnes jsem musela zařídit ještě jednu záležitost pro můj definitivní odchod.

V ruce jsem nervózně žmoulala papírek, který mi před třemi dny dala Kate, už tři dny jsem u ní bydlela. Domu, kde jsem prožila nepěkné chvíle, jsem se vyhýbala, ale bylo mi jasné, že to tak nemůže být navždy.

* * *

Tyler Jones, právní poradenství, hlásala malá destička vedle dveří. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do malé místnosti, ve které určitě neseděl pan Jones. Představila jsem se sekretářce, která mě uvedla do kanceláře právníka.

„Těší mě, paní Evensonová, posaďte se prosím.“ Pokynul mi směrem ke křeslu a sám se posadil na druhou stranu masivního dubového stolu.

„S čím vám mohu pomoci?“ Zavrtěla jsem se v křesle. Ne, nebylo mi to příjemné, bavit se s cizím člověkem o svém soukromém životě, i přesto, že jsem byla rozhodnutá.

„Měla bych na vás více otázek.“ Promýšlela jsem si svůj doposud nedokonalý plán.

„Jen pokračujte.“

Zhluboka jsem se nadechla: „Chtěla bych požádat o rozvod, chtěla bych přepsat dům na sestru a jako poslední bych ráda přepsala svoje knihkupectví na kamarádku.“

Právník Jones si mě prvně nevěřícné prohlížel, potom smutně, nakonec následovalo pomalé přikývnutí.

„Paní Evensonová, nechcete, ale…“ Nechápavě jsem se na něj podívala, když nejspíš hledal ta správná slova. „…odejít.“

„Ano, to přesně chci, odejít.“

„Ale je tu přeci vaše sestra a jistě máte nějaké přátele a …“

„Takhle jsem to nemyslela,“ bylo na něm poznat, že si značně oddechl,“chtěla bych na nějaký čas odejít z města.“

Ještě si mě nejistě prohlížel, ale už ne tak… vyděšeně?

„Dobře tedy, za týden se za mnou zastavte, budete mít připravené všechny listiny k podepsání.“

„Děkuji Vám, pane Jonesi,“ podali jsme si navzájem ruce.

„Nemáte zač.“

* * *

Týden. Ještě týden a budu volná.

„Kate, mohly bychom si na chvilku promluvit?“ oslovila jsem sestru, když jsem přišla z nákupu věcí na cestu.

„Vyřídila jsi vše, co jsi potřebovala?“ nasadila svůj obvyklý optimistický úsměv, který mi vždycky navodil pocit, že je vše v pořádku a že jsem mezi lidmi, kteří mě mají rádi. Stejný úsměv jako měla mamka.

„Vyřídila,“ kývla jsem, „šla jsem na policii. Bez tebe bych to nezvládla, děkuji a taky jsem ti vděčná za toho právníka.“

„Za málo, je skvělý, vážně, je to můj bývalý spolužák. Neboj, všechno proběhne hladce.“

„Doufám, že ano, Kate. A ještě jsem ti chtěla něco říct.“

„Povídej.“ Byla jsem zvědavá na její reakci, až zjistí, co jí chci říct.

Na malou chvíli jsem se odmlčela. “Přepsala jsem na tebe svou půlku domu po rodičích.“

„Cože jsi udělala, Esme?“ kroutila hlavou.

„Jedna půlka byla tvoje, ale ty jsi ji tenkrát, když sis brala George, nechtěla, ale pořád je tvoje. Druhá půlka byla moje, ale protože jsem ji přepsala na tebe, je dům celý tvůj.“

„Ale co budu já sama dělat s domem? A pořád je tam Peter. Proč jsi to vlastně udělala?“

„Nevím, ale až podepíšu pozítří papíry, bude celý tvůj. A proč jsem to udělala? Chci odjet.“

„Kam?“

„To ještě nevím, ale někam daleko. Zítra jdu do cestovky. Odjedu na pár týdnů nebo měsíců a možná se sem ještě někdy vrátím, až budu mít vyřešenou minulost a srovnám se s tím vším.“

Mlčky pokyvovala, ale pak ji ještě něco napadlo: „Ale co bude s knihkupectvím? To bych už nestíhala, dvě práce, lékárnu a ještě knihkupectví, Esme…?“

„Na to jsem taky myslela, knihkupectví jsem nechala přepsat na Christine, jako na hlavní majitelku.“

„No, vymyšlené to teda máš, to musím uznat,“ usmála se, ale… vždycky tam bylo ale, “ale nechceš si to ještě s tím domem rozmyslet? Co s ním budu dělat? Vždyť jsem s Leou sama.“

„Budoucnost ukáže,“mrkla jsem na ni unaveně a daly jsme si dobrou noc.

Zítra bude určeno, kam se bude ubírat cesta mých nejbližších dnů.

* * *

Ráno Kate odešla do práce a Leu odvedla do školy. Hned po snídani jsem šla do cestovky.

„Můžete si vybrat, cokoliv chcete, naše cestovní kancelář realizuje zájezdy na mnoho destinací po celém světě.“ Řekla slečna, která mi pomáhala s výběrem „dovolené“, jak jsem si svoji cestu sama nazvala, právě mi podávala ukázky míst v papírové podobě. Natáhla jsem ruce a vzala si od ní podávané papíry, když mi ten nejspodnější spadl na zem, zprvu jsem si toho nevšimla.

„Něco vám upadlo,“ upozornila mne slečna.

„Promiňte,“ sehnula jsem se pro spadený papír. Itálie – Volterra. Osud mi vybral cestu.

Vždycky jsem věřila, že nic není náhoda a tak jsem prostě oznámila: „Mám vybráno. Itálie.“

Vyřídily jsme potřebné údaje a informace. Odjíždím za týden.

Dnes jsem musela zajít ještě do nemocnice. „To bych musel být slepý, abych neviděl, co se vám v poslední době dělo.“ Doktor samozřejmě mou verzi domácího násilí potvrdil.

Celý týden uběhl poklidně, když jsem bydlela u Kate. Petera jsem celý týden neviděla a ani mě nekontaktoval. Další den jsem šla podepsat rozvodové papíry a ostatní věci ohledně domu a knihkupectví. Musím se na to dobře vyspat, abych byla ráno svěží a udělala tlustou čáru za svým starým životem, jenže to bude tehdy, až budu sedět v letadle do Itálie.

* * *

„Tady to podepište,“ ukazoval mi pan Jones v jeho právnické, ale přesto velmi příjemné kanceláři.

„A ještě tady,“ přisunul mi blíž další papír.

„A tady… Tak a teď ještě, aby váš manžel stvrdil rozvod podpisem také, a budete úředně volná.“

* * *

Zbývalo mi ještě zajít na policii, kde jsem vyřídila všechno kvůli domácímu násilí a donesla jsem tam potvrzení z nemocnice. Poté jsem rychle spěchala za Kate a Leou, musela jsem si sbalit ještě pár věcí na cestu, už jen 3 dny a pak… Arrivederci!

Teď už bylo moje srdce volné, vyproštěné od všech balvanů a kamenů, které mi z něj mohly padat. Jen pár krvácejících šrámů, které se mi ještě nepodařilo vyléčit, a myslím, že mi to ještě hodně dlouho potrvá, než se s menšími jizvami vyléčím úplně.

* * *

Následující den jsem šla oznámit svoje rozhodnutí Christine, potřebovala jsem k přepsání knihkupectví její podpis. Alespoň takhle jsem jí mohla oplatit to, co pro mě udělala. Vždycky tu byla, když jsem nemohla přijít z různých důvodů do práce, příčinou byl vždycky Peter, nemohla jsem se ukázat v práci a před Christine s modřinou pod okem. Chris, teď už hlavní majitelka knihkupectví U Naděje byla velmi šťastná, neustále mi děkovala a plakala, radovala jsem se s ní, konečně jí její ochotu nějak oplácím.

„A kam to vlastně odjíždíš, Esme?“ podívala se na mě svýma modrýma očima, z kterých jí nezastavitelně kanuly slzy.

„Do Itálie.“

„A vrátíš se někdy?“ utřela si Christine slzy a začala se pomalu uklidňovat, ale myslím, že jí pořád nedocházelo, že je majitelkou velké místnosti s regály, poličkami a tím nejdůležitějším - knížkami a že tou majitelkou bude hodně dlouhou dobu.

Pokrčila jsem rameny. „Tak se měj krásně, Chris, ještě jednou, děkuju.“

„Já děkuju,“ usmála se. Pomalu jsem došla ke dveřím a ještě naposledy se ohlédla, přemýšlela jsem o tom, jak je život pomíjivý, vše se mění ze dne na den a ať už je to lidské oko, či mysl, nepostřehne to.

„A Esme?“

„Ano?“ vytrhla mne z mého přemítání o životě.

„Víš, na co nesmíme zapomenout?“ poklepala prsty na papírek, který, když jsem před lety začala provozovat knihkupectví, přilepila na stůl vedle pokladny.

„Naděje umírá poslední!“ Christine kývla na mou oblíbenou větu, kterou jsem často říkávala a teď ji zopakovala.

Když jsem odešla s posledním zamáváním přes výlohu mého, teď už vlastně Christiina malého obchůdku, ke Kate domů, nikdo tam nebyl, sestra byla nejspíš v práci nebo v tuhle chvíli vyzvedávala Leonku ze školy. Já se usadila ke stolu a ponořila se do svých stále ještě vířících myšlenek. Budu se muset opět setkat s Peterem, než definitivně odjedu. Říct mu o rozvodu a ujasnit si pár dalších záležitostí, nevím, opravdu netuším, jak bude reagovat, možná by nebylo až tak úplně špatné si s sebou někoho vzít.

Vytočila jsem číslo na pana Jonese.

„Paní Evensonová, děje se něco?“ ozvalo se po druhém zazvonění starostlivě.

„Dobrý večer, chtěla jsem vás požádat ještě o jednu laskavost. Nechci už mít s manželem nic společného, mohl byste mi pomoct vyřídit s ním veškeré náležitosti?“

„Ano samozřejmě.“

„Víte, podala jsem na manžela trestní oznámení, ale,“ zaváhala jsem, „nechci se mu mstít. Chci od něj mít prostě jen klid. Pokud podepíše rozvod a vystěhuje se z domu, obvinění stáhnu. Můžete mi pomoct i s tímhle?“

Několik vteřin bylo v telefonu ticho, až jsem ho oddálila od ucha a zkontrolovala, jestli se hovor nepřerušil. „Jste si tím jistá? Neměl by z toho vyváznout tak lehce.“

„Jsem si jistá.“ Tentokrát jsem nezaváhala. Nebudu se mu mstít, když mi dá pokoj.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Annie (17.07.2014 23:31)

Ano!! Výborně!!! Tleskám, protože užmá Esme od Petera klid, konečně, nebo ne?! Moc hezký...

Kate

11)  Kate (27.09.2013 22:22)

Ano, ano, Katari, Volterra je Volterra. Děkuju. :) KatariEsmeCullen, že?

10)  Katari (27.09.2013 21:22)

Oh... Tak to šlo opravdu lehce... hurá.... doufám, že už se Es toho idiota zbavila.... palici na něj... no sem zvědavá co jí v Itálii čeká... doufám, že už to bude jenom lepší a lepší... ačkoliv.... Voltera... no je Voltera, že???

Kate

9)  Kate (27.09.2013 17:43)

Jé, Row, děkuju mnohokrát. Nebudu nic prozrazovat, ale v něčem ohledně toho Petera máš pravdu.

Rowana

8)  Rowana (27.09.2013 16:27)

To Esmé přeju, že se jí povede/dlo zbavit Petera. Snad rozvod proběhne opravdu hladce. Domácí tyrani bývají v jádru velice zbabělí lidé. Ve chvíli, kdy na ně někdo vycení zuby, stáhnou ocas mezi nohy a klidí se. Snad je to i Peterův případ. A Voltera? No super. Jen doufám, že ta paní v cestovce nebyla Heidy nebo jiná volavka a ten náhodně upadlý prospekt nebyl záměrně podstrčený.
Těším se na pokráčko.

7)  MayaMystery (26.09.2013 22:51)

Kate

6)  Kate (26.09.2013 21:09)

ST, děkuji ti mooc, jsi zlato. V Taliansku už bude dobře, ale... nebudu nic prozrazovat. :)

SestraTwilly

5)  SestraTwilly (26.09.2013 20:43)

Esme ostala verná svojej nežnej,nekonfliktnej povahe...ja by som mu inač podkúrila...
Ale snáď už ju čakajú len pekné dni po tom čo si prežila. Takže hor sa do Talianska
Pekná kapitolka Kate:)

Kate

4)  Kate (26.09.2013 20:28)

Děkuju, dámy. :) Emi, Peter už si ani neškrtne. Snad...

3)  Seb (26.09.2013 20:25)

Voltera zní nadějně.

emam

2)  emam (26.09.2013 18:54)

A vzhůru do Ïtálie Jen doufám, ře to ještě Peter neskomplikuje

1)  Emi28 (26.09.2013 17:54)

je úžasná.. :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek