Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Střípky minulosti

Kapitola 2


V obálce jsem našla ještě jednu fotografii, byla focená dole v obývacím pokoji a byl na ní opět Edward, ale tentokrát s Charliem koukal na televizi. Byla to pro mě zvláštní fotografie. Můj děda a praděda společně na jedné fotce, přitom rozdíl mezi nimi byl obrovský. Strana fotografie, na které byl Edwardův neuvěřitelně přitažlivý obličej, jakoby zářila. Charlie byl naproti němu naprosto obyčejný.

Kdo byl Edward Cullen, odkud pocházel, když vypadal, jako by ani nepatřil do tohoto světa?

Fotky jsem položila na stůl a po chvilce zaváhání jsem si tu, kde byl Edward s Charliem, strčila do kapsy. Nějak mě napadlo, že při objevování dalších tajemství minulosti budu potřebovat podporu, třebaže jen na fotce. Odešla jsem z pokoje a pomalu za sebou zavřela dveře. Na řadě byla dědova ložnice. V jeho pokoji mě přivítalo ještě větší dusno, než ve zbytku domu. Nejspíš tomu pomáhaly tlusté závěsy, které překrývaly jediné okno a plnily místnost děsivým šerem. Překročila jsem několik věcí, které se povalovaly na zemi, roztáhla záclony a pootevřela okno. Konečně jsem se tu mohla porozhlédnout. Většinu pokoje zaplňovala manželská postel s tmavě modrými povlaky a stará vyřezávaná skříň z nějakého hodně tmavého dřeva. Nejdřív jsem se mrkla do nočních stolků, ale ve všech krabičkách byly jen háčky na ryby. Nakonec jsem se přesunula k té skříni plné pomačkaného oblečení, poházeného bez jakéhokoliv záměru. Musela jsem půlku skříně vyklidit, než jsem si všimla menší krabice schované v nejnižší poličce. Muselo to být ono, přes víčko bylo napsáno jediné slovo.

Bella.

Na chvíli jsem zaváhala, ale nakonec jsem tu krabici vzala a sedla si s ní do jídelny. Konečně jsem se odhodlala a nadzvedla víko. Celá krabice byla plná zažloutlých dopisů - bylo jich tu okolo dvacítky, které se rozložily rovnoměrně do období asi posledních dvaceti let. Kromě několika. Ten první byl jen vzkaz, když Bella utíkala z domu. Nepsala nic o dítěti, jen, že jede k matce. A že se rozešla s Edwardem.

To jsem nechápala. ONA se rozešla s NÍM? Vždyť to nedávalo smysl, v té době už musela vědět, že je těhotná. Tak proč?

Nechtěla jsem vymýšlet předčasné závěry, takže jsem se natáhla k dalšímu dopisu, který byl datován asi měsíc po jejím odchodu. Pochybuju, že z něj byl tehdy Charlie moudřejší než já.


Ahoj tati,

promiň, že jsem se tak dlouho neozvala, ale je to pro Tvoje dobro, věř mi. Nejsem si jistá, co všechno Ti můžu prozradit, ale počítám, že se to do dvou měsíců dozvíš. Takže začnu od začátku. Odešla jsem, protože jsem těhotná. Já vím, varoval jsi mě, ať si dávám pozor, ale tohle je trochu jiná situace. Nemůžu Ti k ní prozradit víc, ale nechci Ti lhát. Nemusíš se o mě bát, je tu se mnou Jacob, který mi neuvěřitelně pomáhá. Musím Tě ale připravit na jistou skutečnost, která může nastat. Je dost pravděpodobné, že tohle těhotenství nepřežiju, nesmím Ti říct proč. Myslím, že existuje lék, který by mi mohl pomoct, právě pro to je tu se mnou Jacob. On je jediný, kdo ho může sehnat. Sice to neschvaluje, ale ví, že mi to nevymluví. Já se svého děťátka nevzdám.

Čekej tati, asi za dva měsíce. Buď se objevím sama – i když jiná, nebo jedno zvláštní dítě, o jehož ochranu a péči Tě žádám.

Mám Tě ráda, měj se.

Bella.

PS: Nehledej Edwarda, on o ničem neví a ani se to dozvědět nesmí.

Hleděla jsem dál na ten kus papíru a snažila se porozumět těm děsivým narážkám v něm. Co myslí tím, že to těhotenství nepřežije? A když ano, tak jiná? Vzpomněla jsem si na tu fotku na krbu. Není pochyb, že přežila. A že se změnila.

Vstala jsem a vzala do rukou dvě fotky, jednu kde ještě Bella vypadala pořád jako ona a tu druhou s Renesmé. Byla jiná. Vlastně jediné, v čem si byla podobná, byly základní rysy v obličeji. Zadívala jsem se na tu fotku důkladněji a poprvé si všimla změny v barvě jejích očí. Ta jemně zlatá barva mi něco připomněla. Vytáhla jsem z kapsy fotku Edwarda a položila ji vedle.

Ano. Ta podoba byla přesná. Stejně bledá kůže, skoro stejný odstín očí. Dokonce i stejně podivné nafialovělé stíny okolo očí.  Ať už se Bella změnila v cokoli, bylo to to samé, čím byl i Edward.

Natáhla jsem se pro další dopis, abych se dozvěděla víc, ale zazvonění mobilu mě přinutilo se zastavit v půli pohybu. Vydolovala jsem telefon z kapsy riflí a přiložila si ho k uchu, aniž bych kontrolovala, kdo to je. Věděla jsem, že volá máma.

„Is, zlatíčko, tak co? Dorazila jsi v pořádku?“ Musela jsem se začít usmívat nad mateřskou starostlivostí v jejím jemně dívčím hlasu. Stále mi v mnoha ohledech připomínala dítě, nehledě na to, že vzhledem vypadá spíš jako moje sestra, než o 18 let starší matka.

„Jasně mami, v pohodě. Už jsem tady,“ usmála jsem se do telefonu. Pohled mi padl na fotku mámy s Bellou a úsměv mi ztuhnul na rtech. Musím se zeptat.

„Hele mami, chtěla bych se tě na něco zeptat.“

„Jistě zlatíčko, copak?“ zašvitořila stále vesele.

„Je babička stále naživu?“ Odpověděla mi přesně tak, jak jsem očekávala.

„Co to je za otázku Is, vždyť jsi u ní byla o prázdninách.“

„Ne, já myslím tvojí mámu, ne tátovu. Isabellu Swanovou.“ Odpovědí mi bylo dlouhé ticho, že jsem se začala obávat, jestli je maminka v pořádku.

„Mami, jsi tam?“

„Proč se na to ptáš?“ odpověděla mi na předchozí otázku. Její tón byl ale jiný, vážnější, rozechvělý.

„Myslím, že víš,“ zamumlala jsem a vzala jsem do ruky Edwardovu fotku. „A ještě něco mami, našla jsem v Isabellině starém pokoji skrýš, ve které byly fotky. Myslím, že je to tvůj táta.“

„Edward?“ řekla máma rychle, jako by si neuvědomovala, že celý můj život předstírala, že netuší kdo to je.

„Jo, mami, nemyslíš, že si zasloužím vysvětlení?“ Máma zase chvíli mlčela, ale nakonec souhlasila.

„Přijedu zítra navečer, povím ti všechno. Jen… je to trošku… zvláštní,“ uzavřela.

„To jsem si všimla-“ nestihla jsem doříct větu, protože se z horního patra ozvala jakási rána. „Mami, musím už jít. Tak zítra, jo? Pa!“ Nečekala jsem na odpověď, nacpala jsem Edwardovu fotku do kapsy a rozběhla se nahoru. Když jsem vybíhala schody, zarazil mě průvan a trošku jsem zpomalila. Projel mnou náhlý záchvěv skutečného strachu, když jsem si uvědomila, jaké tajemství může ukrývat záhada mého rodu. Co když je tady nějaké nebezpečí, o kterém netuším? Co když je právě teď v domě? Nakonec jsem došla až do prvního patra. Dveře do Isabellina pokoje byly otevřené dokořán, stejně jako okno, ze kterého povlávaly zažloutlé záclonky ven do temného dne. Prohledala jsem každý kout podlahy, ale opravdu se to stalo.

Fotky zmizely.

< Povídky od Kitsune >

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

julie

10)  julie (12.12.2012 13:12)

Moc hezké! Co všechno se po příjezdu Renesmé prozradí?

Kitsune

9)  Kitsune (12.12.2012 09:41)

Děkuju za komentáře, jsem ráda, že se mi povedlo vás tak napnout Pokusím se přidat další díl ještě dneska, ale uvidím, mám s ním maličké problémy

8)  bibi (12.12.2012 06:03)

ty brdo tak kto ich ma? som si myslela ze najskor v prvej kapce ze v lese bola bela a dava na nu pozor. ale teraz o fotkach vedel len edy.juj som tak napata dakujem a cakam na dalsiu

maryblack

7)  maryblack (11.12.2012 17:39)

Ty jo! tak to by mě zajímalo, kdo ty fotky vzal. Bella? Nebo se tam objevil Edward? Už se těším na další kapitolku

Fanny

6)  Fanny (11.12.2012 17:16)

Proč zmizely? Proč by je bral? Mám spoustu otázek a ty odhaluješ další a další... Budu netrpělivě vyhlížet další. ;)

Empress

5)  Empress (11.12.2012 14:48)

Ach, som napätá ako struna Skvelé, napínavé, na konci som ostala kukať ako puk
Nutne potrebujem vedieť čo bude ďalej, Takže prosím novú kapču čím skôr

Marcelle

4)  Marcelle (11.12.2012 14:44)

Tý jo, to je hustý jen tak dál

3)   (11.12.2012 13:14)

páni čtete se to opravdu příjemně,nový námět , u kterého cítím napětí a tajemno ;) ,upíři jsou zpět .i když spousta otázek ...

Jalle

2)  Jalle (11.12.2012 12:47)

bola tam Bella? nemôžem sa dočkať pokračovania

NeliQ

1)  NeliQ (11.12.2012 12:36)

wau už sa teším na ďalšiu kapitolu :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still