Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Nezáleží na tom, jaký člověk je. Když vás to k němu táhne, nemůžete si pomoct, ačkoliv vám mozek říká, abyste se od něj drželi dál.

„Chceš pomoct?“ ozvalo se vedle mě a když jsem vzhlédla, můj pohled se setkal s těma nádhernýma hnědýma očima. Na krátký okamžik mě stihly pohltit, ale i za tu chvilku jsem zapomněla na otázku, kterou mi položil.

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně a tentokrát už se vyhýbala jeho očím.

„Vypadá to, že ty kluky znáš a zřejmě nejsi nadšená, že je vidíš, takže chceš pomoct?“ zopakoval svou předešlou otázku.

Prakticky okamžitě jsem se vzpamatovala a co nejpečlivěji ho probodla pohledem.

„Dokážu se o sebe postarat sama, nemusíš se namáhat,“ odsekla jsem mu. Zvedl ruce ve vzdávajícím se gestu a odešel. Otočila jsem se zpátky k té partičce a zhluboka se nadechla.

Celou dobu, co jsem se bavila s Cullenem, nás pozorovali, mě pozorovali. Chtěla jsem se jim vyhnout, tak jsem je velkým obloučkem obešla. Ale oni se evidentně nechtěli vyhnout mně.

„No tak, Swanová, zastav,“ řvali na mě a já ještě zrychlovala. Ušla jsem pár metrů, než mě někdo chytil za paži.

„Jak to, že žiješ?“ obořil se na mě.

„Doma tě neučili, že je slušné pozdravit?“ štěkla jsem na něj. Ironicky se usmál.

„To říká ta pravá.“

„Hele, nech mě jít, musím domů,“ vymlouvala jsem se a pokoušela se vytrhnout svou paži z jeho sevření.

„Domů? Ty? Ty jsi nikdy nespěchala domů. Vždyť jsi tam jenom přespávala. Občas,“ smál se mi. „Nepustím tě, dokud mi neřekneš, jak jsi to přežila. Byla jsi už skoro mrtvá, když jsme tě tam nechali,“ syčel.

Bojovně jsem vystrčila bradu, ačkoliv jsem měla děsný strach. Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem si přála smrt. Ale když teď měla přijít, hrozně jsem se jí děsila.

„Tak jak?“ sykl naštvaně. Zavřela jsem oči a se slovy To ti může být jedno se mu vytrhla a běžela pryč.

„Vážně si myslí, že uteče?“ ozvalo se za mnou nevrle a já jen vyplašeně zavřela víčka. Hned jsem je však zase otevřela, protože spadnout jsem si teď nemohla dovolit.

Slyšela jsem vedle sebe jet auto a pomalé stahování okýnka.

„Ještě pořád nechceš svést?“

Prudce jsem zastavila a nervózně se na něj podívala. Stejným pohledem jsem viděla skupinku přibližující se ke mně a usoudila, že celou cestu utíkat nemůžu.

V rychlosti jsem nasedla a když jsem ve zpětném zrcátku viděla vzdalující se školu, ulevilo se mi.

„To byli ti, co tě předávkovali, že?“ I když se ptal, bylo slyšet, že v jeho hlase je obrovská jistota. Já se ale místo odpovědi zmohla jen na jinou otázku.

„Proč?“

„Jenom mě to zajímá. Policie je hledá a-“

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Proč jsi mě zachránil?“ upřesnila jsem. „Neznáš mě, přesto jsi mi pomohl.“ Celou dobu jsem pozorovala krajinu z okýnka a občas ho rukou navedla správným směrem.

„Možná právě proto, že tě neznám,“ řekl po chvíli a jeho hlas proťal to klidné ticho. „Zajímá mě, co se ti stalo. Slyšel jsem, že jsi byla skvělá kamarádka a oblíbená holka i studentka. Jak se z někoho takového stane feťák?“ zeptal se a upřel na mě svůj pohled. Tentokrát jsem se topit nezačala.

Nakonec jsem to byla já, kdo od něj odvrátil pohled.

„Nic ti do toho není,“ šeptla jsem a zase se zadívala z okénka. Chvíli bylo ticho, než ho opět přerušil.

„Zachránil jsem tě, dokonce několikrát. Myslím, že mám právo alespoň vědět, co se stalo.“ Neříkal to naštvaným hlasem. Spíše neústupným.

Ale já byla taky tvrdohlavá.

„Nikdo se tě o záchranu neprosil, tak se teď nešťourej v mém životě,“ odsekla jsem mu. Byl vážně první člověk, který mě několikrát po sobě vytočil jedinou větou. Kdyby se v tom dostávalo ocenění. Určitě by vyhrál.

„Prosila jsi mě o to,“ řekl tak potichu, že jsem to zaslechla jen náhodou. Nevěřícně jsem se na něj otočila a nadzvedla obočí. „Tvoje oči o to prosily. Byla jsi jak vyděšené štěně v rukou malých dětí. A pokud ti vadilo, že jsem se tě pokusil znovu zachránit, neměla jsi nasedat,“ řekl naštvaně a se stejně naštvaným výrazem se otočil zpátky na cestu.

Bojovně jsem vystrčila bradu. Neměl právo se mnou takhle mluvit. Já se mu do života dobrovolně nevecpala. Náš kontakt měl zůstat čistě školní. Seděli jsme spolu a nikdy se nebavili. Tak to mělo zůstat. Kdyby mě nezachraňoval, mohl mít klid. My oba jsme ho mohli mít.

„Dobře, tak zastav. Já si klidně vystoupím,“ zamumlala jsem s notnou dávkou rozhořčení. Jen se ušklíbl a zavrtěl hlavou. „Klidně vyskočím,“ varovala jsem ho, ale s ním to ani nehlo.

Pár sekund jsem do něj zabodávala pohled, a potom se rozhodla svou hrozbu splnit. Když jsem si však chtěla odepnout pás, jeho ruka mě zastavila a s použitím trochy síly mi ji položil zpátky do klína.

„To, že tě chtějí zabít jiní, je jedna věc. Ale nesnaž se zabít ty sama,“ sykl. „Zvlášť ne v mé přítomnosti.“

Naštvaně jsem se opřela zpátky o sedadlo a trucovitě si založila ruce na hrudi. Už jsem se na něj ani nepodívala a když jsem vystupovala, neřekla jsem ani slovo.

„Stačilo by poděkovat,“ houknul za mnou nevrle.

Poděkoval mu můj prostředníček.

Kola zahrabala a auto se rozjelo ještě dřív, než jsem vůbec stačila sejít z chodníku na trávník. Až se jednou zabije, budu mít klid od jeho záchran.

Teprve až jsem došla k domu, došlo mi, že mi máma sebrala klíče. Mojí jedinou záchranou by byl náhradní klíč. Kdybychom nějaký náhradní vlastnily.

Znechuceně jsem ze zad shodila batoh a sedla si na schod u vchodu. Kručelo mi v žaludku a měla jsem žízeň. Místo toho jsem si vzala další z prášků, které mi předepsal doktor na bolest. Otupěly mě natolik, že jsem usla.

Probudilo mě až skřípění kol, jak před domem zastavilo nějaké auto.

„Bello, sakra, co tady děláš? Víš, jak jsem se o tebe bála, když jsem přijela před školu a ty jsi nikde nebyla?“ vykřikla máma, sotva vystoupila z auta.

Ztěžka jsem rozlepila víčka a zamžourala na ni.

„Odpadly nám poslední dvě hodiny. Nechtělo se mi tam čekat,“ zakňourala jsem a trochu se šoupla do rohu, aby se máma dostala k zámku a já se konečně mohla dostat domů.

„Měla jsi mi zavolat!“ řekla už mírnějším hlasem.

„Jestli si nepamatuješ, zabavila jsi mi mobil,“ řekla jsem stále rozespale. Povzdechla si a na chvíli na mě zírala. Když už to trvalo delší dobu, nadzvedla jsem obočí a naznačila jí, že opravdu nevím, co po mně chce.

Nakonec rezignovaně rozhodila rukama a začala vybalovat nákup.

„Dobře, vrátím ti ho. Ale jeden další prohřešek a vezmu si ho zpátky,“ upozornila mě. Přikývla jsem a natáhla k ní dlaň. „Mám ho v kabelce. Vem si ho.“

Přešla jsem až do předsíně a začala se hrabat v její tašce. Našla jsem ho hned. Ale potom mi zrak padl na hnědý obdélník. Nenápadně jsem se podívala zpátky do kuchyně, ale máma byla dost zaneprázdněna, aby mě viděla.

Vytáhla jsem její peněženku a podrobně prohledala její obsah. Měla v ní jen pár babek, nic víc. Povzdechla jsem si a chtěla ji vrátit, když mi padl zrak na jednu z těch plastových kartiček. Přesně jsem věděla, co je to za kartu.

Byla moje. Tedy původně. Naši mi na ni měsíčně přispívali, abych měla na další studia. Jenže potom mi ji máma zabavila, abych si za ty prachy nekupovala drogy. Neváhala jsem a vzala si ji zpátky.

PIN jsem si už nepamatovala, ale máma byla jedna z těch lidí, kteří si ho klidně napsali přímo na kartu.

„Bello!“ houkla na mě z kuchyně. Rychle jsem si kartu zastrčila za výstřih, schovala peněženku a vytáhla z tašky mobil. „Našla jsi ho?“ ozvala se najednou za mnou. Polekaně jsem sebou trhla, a potom přikývla.

„Budeš jíst?“ zeptala se a usmála se na mě. Poprvé za několik měsíců.

Zaskočilo mě to natolik, že jsem se zakoktala.

„N-ne. Nemám hlad,“ odpověděla jsem a mírně rozhozená se vydala do pokoje.

„Volala mi policie,“ vyhrkla najednou. Na místě jsem zastavila a v plicích se mi zadrhl dech.

„Co chtěli?“ polkla jsem ztěžka a neodvážila se otočit.

„Prý chytili ty, co ti to udělali. Chtějí, aby jsi je přišla označit.“

Prudce jsem se k ní otočila a vykulila na ni oči.

„Nikdy!!!“ zavrtěla jsem hlavou.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

13)  Twilly (08.12.2011 15:34)

Ou ou ou ou ou... ani za zlatý tele! Ree,

Yasmini

12)  Yasmini (23.10.2010 20:25)

Je to strašně reálné, hmatatelné. Jako bych byla v její kůži brrr. Cítím ten strach z partičky i nevoli jít je označit. Klepu se strachy s ní když je vidí...
Krásné (tím myslím napsané)

S Y

11)  anonim (15.07.2010 17:55)

sorry blbne mi klavesnice :(

10)  anonim (15.07.2010 17:53)

je to napínavý.ale štvamě že to není dopsaný skančilo to v nejnapínavěšim. hrazně se těšim na pokračování

sakraprace

9)  sakraprace (13.07.2010 08:00)

Bože můj, chová se vážně jako pako. Doufám, že Edward z ní nějak vydoluje tu hodnější a rozmější Bellu.

Ajjinka

8)  Ajjinka (12.07.2010 15:12)

To je pako. Všechny by je měla bonznout za to, co jí udělali
A Edward, to je zase kulíšek. Jenže na Bellu bude muset nějak jinak, třeba s pánví :D

piskot94

7)  piskot94 (12.07.2010 14:36)

aaa, zabila bych Bellu
chudák Edward, ten by se kvůli ní nepřetrhl a jí bych vážně propleskla
krásna kapča, tak honem přidej další

Nebraska

6)  Nebraska (12.07.2010 07:08)

achjo, to je kopyto!
Což znamená, že píšeš skvěle - protože jsem na ni fakt nakrknutá!
Edward by se měl začít trochu víc snažit, jinak bude Bella smažit... Ehm... Už mlčím, dneska ze mě nic kloudnýho nevyleze

Ewik

5)  Ewik (11.07.2010 23:52)

Skvělý díl

Těším se na další

4)   (11.07.2010 22:39)


Eda opäť zachraňuje
Ts a ona sa ešte bude sťažovať:D
Vieš čo by bolo fakt drsné? Keby ju fakticky pošleš na odvykačku. Áno to by bolo fakt kruté. Dúfam len, že tú kreditku si nevzala preto, aby si šla kúpiť ďalšiu dávku Hoci nedivila by som sa ani tomu V takej prefetovanej hlave, ktovie čo jej napadne...
Bella musí prísť sama na to, že taký život nechce a dúfam, že jej s tým Ed pomôže... alebo skôr, že ho nechá, aby jej pomohol...
Aspoňže tých... tých... ale nebudem sa tu vulgárne vyjadrovať: tých ehm-ehm chytili...
A no isteže ich ona nepôjde usvedčiť. Predpokladám, že sa dostanú von a ešte po nej pôjdu, lebo si budú myslieť, že ich udala. alebo ktovie...
Teším sa na pokračovanie, toto bol super dielik.

Silvaren

3)  Silvaren (11.07.2010 22:38)

Pořád hledám tu slušnou holku, kterou Bella kdysi byla. Přece se nemohla úplně ztratit. Doufám, že Edward Belle pomůže se trochu otevřít a smířit se s minulostí.
Nádhera

Evelyn

2)  Evelyn (11.07.2010 22:06)

Hele, Ree, tohle je asi telepatie - zrovna jsem Ti chtěla psát, jak to vypadá s dalším dílem, když jsem ho tu objevila
Že by se Eda postatral o zatčení? A čím dál víc mě zajímá, co se to Belle vlastně stalo, že se tak moc a bolestně změnila

anamor

1)  anamor (11.07.2010 21:59)

Jé je tu další skvělý dílek
jak se mi ta povídka líbí
už se těšm na další;)
jsem ráda že jí v tom edík nenechal, a jsem zvědavá jak to bude dál :-D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella