Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Je to zhruba deset měsíců, co spatřily světlo světa první písmenka Kopance. Jeho přidávání bylo rozpačité. Nevěděla jsem, jestli se příběh Belly feťačky bude líbit, nebo jestli mě kvůli tomu zavrhnete. Dokázali jste mi, že dnešní lidé dokážou zkousnout opravdu všechno :D A já vám moc děkuju.

Mám ale dvě osoby, kterým chci poděkovat zvlášt. Anamor, protože bez ní by příběh nebyl. A kdyby jo, trvalo by jeho přidávání dvakrát déle. A Ajjince, protože bez ní a jejích dokonalých komentářů by to nebylo ono. A taky proto, že bez ní byste četli změť chyb a kravin. Protože Ajjinka je ten nejlepší beta reader na světě ;)

Edward u nás trávil každý den. Byli jsme skoro pořád spolu. Odcházel, když jsem šla spát, a vracel se těsně po tom, co jsem posnídala. Jenže s mámou za zády jsme neměli skoro žádné soukromí. A nemohla jsem se ho zeptat na otázky, které mě postupně napadaly.

Když nám potom zase jeden večer nakoukla do pokoje a zeptala se, jestli si nedáme večeři, zakňučela jsem. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale… vadilo mi to. A tak mě Edward pozval k nim. Cukala jsem se, než mě ujistil, že je ve Forks sám.

Vila vypadala úplně stejně, jako jsem si ji pamatovala. Jen věci uvnitř už nebyly přikryty plachtami. Prokouklo to.

K večeru jsme se vydali na procházku a Edward mi vyprávěl o své rodině. O tom, jak žili ještě jako lidé, o jejich osudech, přeměně a životě po ní. Vyprávěl mi o vládcích z Itálie, o Eleazarovi a jeho rodině, o darech, na které do téhle doby narazil. Naprosto otevřeně mi vyprávěl o tom, jak se upíři živí a jak se to mírumilovnému Carlisleovi nezamlouvalo, tak začal nasávat zvířátka.

„Proč jsi mi tehdy neřekl, že se živíš zvířaty?“ zeptala jsem se zaskočeně.

„Změnilo by to něco?“ zeptal se. Zamyslela jsem se. Změnilo? Bylo by něco jinak? Brala bych ho jinak? Asi ne.

„Nevím. Ale mohl jsi to zkusit.“ Zavrtěl hlavou.

„Nechtěl jsem tě ještě více strašit. Věděl jsem, že ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, bude to kvůli mé podstatě, ne kvůli tomu, jestli se živím zvířaty.“

Měl pravdu. To jsem musela uznat.

 

Byli jsme skoro u domu, když nás zastihla prudká průtrž mračen. Běželi jsme, co nejrychleji to šlo. Nabídl mi, že mě vezme, abychom tam byli hned, ale odmítla jsem. Užívala jsem si to. Takže když jsme se dostali na palouk před domem, zastavila jsem se a nastavila obličej dešti. Zavřela jsem oči a zvedla obličej k nebi. Stála jsem tak dlouho, než jsem ucítila Edwardovy ruce na bocích. Podívala jsem se na něj a usmála se. Viděla jsem, jak mu tmavnou oči, a tentokrát jsem věděla, že to není špatným světlem. Věděla jsem, že je to jeho touhou.

„Vypadáš hrozně nemravně,“ vysoukal ze sebe zhrublým hlasem  a jeho pohled sklouzl na moji mokrou košili. Lepila se na mě, jako by se mi snažila vpít do kůže. Potom mi pohled sklouzl na tu jeho a naprázdno jsem polkla.

„Já vypadám nemravně?“ zeptala jsem se zvědavě. „Jestli tady má být stíhán někdo za nemravnost, jsi to ty.“ Zasmál se a sklonil se pro polibek. Měl být krátký, jenže když mi tou studenou rukou sjel na holou kůži zad, nedokázala jsem se odtrhnout.

Rozešel se se mnou k domu, ale šlo se vážně blbě, takže si mě nakonec vyzvedl do náruče a já mu obmotala nohy kolem pasu. Položil mě až na pohovce v obýváku. Jenže mi začala být zima a on moc dobře cítil, jak mi vyrašila husí kůže.

„Jdu pro dřevo a zatopím,“ hlesl potichu, když se odtrhl. Oči měl pořád černé, ale už začaly světlat.

Ach jo, blbá  zima!

Nabídla jsem mu pomoc. Sice nechtěl, ale to mě nezajímalo. Když jsem pak uviděla to nádherné bahno, zaklela jsem. A přesně v tu chvíli mi na tom podjela noha a švihla jsem sebou na zadek. Sakra!

„Co děláš?“ zasmál se mi a podal mi ruku na pomoc. Naštvaně jsem jí trhla, abych ho svalila na zem, ale nepohnul se ani o píď. Fajn! Tak prostě zůstane čistý. Jenže když už jsem ho nedokázala svalit na zem, alespoň jsem mu otřela ruce o obličej. A krk. A vlasy.

Byl štěstím bez sebe.

„Jsi trochu špinavý,“ zasmála jsem se. Zavrtěl hlavou.

„Jdi se osprchovat. Já mezitím zatopím.“

„Jenže já nemám co na převlečení,“ vzpomněla jsem si. Jestli kvůli tomuhle budu muset domů, naštve mě to.

„Půjčím ti košili a…“ sjel mě pohledem. „No, kalhoty ti budou velké.“

„Jestli zatopíš, bude stačit ta košile.“ Zůstal na mně viset pohledem a potom trhaně přikývl.

Na sprše jsem si dala záležet. Pořádně jsem se vydrhla a umyla si vlasy. Edwardovu košili jsem měla do půli zadku, což ocenil obdivným pohledem, a potom zalezl do sprchy sám. Teplo už bylo cítit celým domem, takže mi až taková zima nebyla.

Vysušila jsem si ručníkem vlasy a prozatím ho položila na židli. Dostala jsem chuť na horký čaj, tak jsem se zašla podívat do kuchyně.

Čaj jsem nenašla, ale alespoň jsem si natočila sklenici vody,  a odcupitala do obýváku. Zrovna jsem si z ní pořádně usrkla, když se ozval překvapený ženský hlas.

„Bello?“ Zaskočilo mi a měla jsem co dělat, abych se neudusila. Rose s Emmettem přede mnou pořád vyděšeně stáli a zírali na mě. Došlo mi, že jsem jenom v Edwardově košili a značně jsem zčervenala.

Než se stačil kdokoliv z nás probrat, na vrcholu schodiště se objevil Edward a trochu rozpačitě sešel dolů.

„Co tady děláte?“ zeptal se a cestou ke mně vzal deku, aby mě do ní mohl zabalit.

„Ehm…“ probrala se Rose. „Potřebovali jsme si na chvíli odpočinout. Nevěděli jsme, že jsi tady.“

„A nevěděli jsme, že nejsi sám,“ zasmál se Emmett. „Rád tě zase vidím, ale nejsem si jistý, že řekneš to samé,“ zazubil se na mě.

„Taky vás ráda vidím,“ dostala jsem ze sebe. „Jen by to bylo lepší, kdybych byla více oblečená,“ zčervenala jsem a Rose stěží zadržovala smích.

„No, hlavně že dům stojí. A kdybychom se s Rose nezdrželi,“ mrknul na ni, „málem bychom vás z něčeho vyrušili.“ Tentokrát jsem zčervenala ještě více.

„To… ne… Tak… tak to vůbec… ehm.“ Raději mlčet, než zběsile koktat. „Jen jsem spadla v tom bahně venku a neměla jsem žádné jiné oblečení,“ dodala jsem po chvíli. Edward se zasmál a dal mi pusu.

„Je zbytečné něco vysvětlovat. Emmett už má svůj scénář vymyšlený.“ No paráda.

„Jestli chceš, něco ti půjčím,“ nabídla se Rose a pokynula mi hlavou, abych šla za ní.

Ten večer jsme celý prokecali. A i když jsem chtěla být s Edwardem sama, tohle taky nebylo špatné.

 

Měsíc na to už jsem Edwardovi nedovedla vzdorovat, takže jsme se vydali na cestu za jeho rodinou. Teď bydleli v Montaně, na kraji městečka Missoula a podle všeho se jim tam líbilo.

„Jsi nervózní,“ smál se mi v autě, když jsem si pořád hrála s prsty.

„A divíš se?“ obořila jsem se na něj. „Myslíš si, že mě rádi uvidí, když jsem vás před rokem tak odkopla?“

„Věř mi, chápali tě. Nikdo se na tebe nezlobí, přísahám,“ snažil se mě uklidnit. Nešlo to.

Když jsme zastavili před jejich domem, který až moc připomínal ten forksský, srdce jsem měla až v krku. Zůstala jsem sedět v autě a tentokrát to vážně nebylo proto, aby mi mohl Edward otevřít.

„Tak pojď, těší se na tebe.“

„Nevěřím,“ špitla jsem a viděla, jak se otevřely dveře. V nich se objevila usměvavá Alice. „He?“ udělala jsem překvapeně, když jsem si všimla, že úsměv směřuje právě na mě.

„Tak pojď,“ vytáhl mě Edward se smíchem a odtáhnul mě do domu. Fajn, tak se asi jdeme ukázat jako pár.

„Ahoj, Bello. Moc ráda tě zase vidím,“ usmála se Esme a podala mi ruku. Stejně mě přivítal i její manžel a ostatní jen kývli na pozdrav.

Cítila jsem se nesvá, hrozně. Jenže s Edwardem a Emmettovými vtípky to ze mě naprosto opadlo. Užívala jsem si to.

Nakonec se ukázalo, že Alice je příjemnější, než jsem si myslela. Netušila jsem, z čeho pramenila její dřívější… nenávist vůči mně, ale vypadalo to, že byla nenávratně pryč. Dokonce se mi rozhodla uspořádat oslavu narozenin, které se hrozně rychle blížily.

Neměla jsem ráda oslavy, ale tak nějak jsem tušila, že zrovna Alice si nechci rozházet. Udělala jsem to prostě ze strachu.

Edward mě prokoukl.

„Ty nemáš ráda oslavy, co?“ zeptal se, když jsme konečně jeli domů.

„Ne,“ přiznala jsem.

„Takže jsi to Alice odsouhlasila z jakého důvodu?“ Zvědavě jsem se na něho otočila.

„Nemám se bát poštvat Alice proti sobě?“

Autem se rozlehl jeho veselý smích.

„Máš pravdu, to není dobrý nápad, přesto jsi to mohla odmítnout. Já bych tě bránil,“ mrknul na mě.

„To přežiju,“ zašeptala jsem.

Ale nebyla jsem si tím tak jistá.

 

Když mě po oslavě doma Edward vyzvedl a jeli jsme do Montany, věděla jsem, že jsem si proti sobě měla Alice raději poštvat.

Poučení pro příště.

A sotva jsem viděla interiér domu, hlasitě jsem zakňučela. Velký dort, kupa dárků… šampaňské v ledu a před ním jedna sklenička.

Asi umřu.

„Právě proto nikomu neříkám, kdy mám narozeniny,“ zaskučela jsem směrem k Edwardovi, ale stejně mě slyšel i zbytek.

Do rozbalování mě vážně museli nutit. Ale když jsem viděla jejich nadšené obličeje, tak nějak to chytlo i mě.

Nebo to byl možná Jasper.

 

„Kolik ti vlastně je, Bello?“ zeptal se Emmett, když jsem už asi popáté všem poděkovala.

„Dvacet, Emmette, dvacet,“ odpověděla jsem mu se smíchem. Hlavně že se to muselo oslavit.

„Už?“ podivil se. „Jsi stará, měli byste se konečně domluvit, kdy tě přemění.“ Ztuhla jsem uprostřed pohybu směrem k Edwardovi a sklenička mi vypadla z ruky. Zachytil ji dřív, než se stihla jakákoli kapka dostat mimo ni. Z jeho místa se ozvalo něco hodně připomínajícího psí vrčení. Najednou se u nás objevil Jasper a vzápětí i Carlisle. Oba ho chytli za jedno rameno a upírali na něj svůj pohled. Viděla jsem, že Carlisle pohybuje rty, ale nedokázala jsem zachytit cokoliv z toho, co říkali. Edward se pořád zuřivě díval na Emmetta. Když mu pak Carlisle něco důrazně řekl, přičemž jsem dokázala zachytit alespoň nějaký šum, sklenička v Edwardově ruce praskla, až jsem z toho šoku odskočila. Musela jsem si přiznat, že jsem se ho trochu bála.

Všechny pohledy se stočily na mě, přičemž ten Edwardův byl nejvyděšenější a plný tichých omluv.

„Promiň,“ špitl ke mně, potom se otočil k ostatním. „Párty skončila, můžete zase jít.“ Tak nějak jsem tušila, že Alice bude protestovat, ale byla zticha. Všichni byli. A za toho ticha jsme se vydali do pokoje.

Ležela jsem mu na hrudi, a zatímco on si hrál s mými vlasy, já si hrála s lemem jeho trika. Žmoulala jsem ho v rukou a přemýšlela nad tím, co se stalo dole. Nikdy jsem se ale nedokázala dostat přes Emmettovu větu. Nejspíš se to ode mě tak nějak čekalo, jenže… jenže.

„Zlobíš se?“ zašeptal, čímž přerušil ticho nutící k zamyšlení. Zavrtěla jsem hlavou a vydechla smířené Ne. „Vážně?“ ujišťoval se.

„Vážně,“ přikývla jsem. „Jen… jen mě to trochu zaskočilo, to je vše.“ Políbil mě na spánek a opřel si o něj čelo.

„Nechci tě nějak naštvat nebo vyděsit, ale můžeš mi na něco odpovědět?“

„Hm?“ broukla jsem.

„Uvažovala jsi nad tím? Alespoň chvíli?“ Otevřela jsem oči a zadívala se na strop. Přemýšlela, hodněkrát. Ani nevíš jak často.

„Věř mi, že vícekrát, než myslíš,“ odpověděla jsem nakonec znepokojeně.

„Dobře,“ odpověděl a byl v tom slyšet ten roztomilý úsměv.

A bylo ticho. Což mě udivilo.

„Nechceš vědět, jak jsem se rozhodla?“ zeptala jsem se zmateně. Odklonil se ode mě, aby se mi mohl podívat do očí.

„Podle tvého chování rozhodnutá ještě nejsi. Krom toho, jsem si jistý, že až budeš pevně rozhodnutá, řekneš mi to,“ usmál se. Milovala jsem ho. Hrozně moc.

„A ty bys chtěl, abych byla…“

„… jako já?“ doplnil mě. S očekáváním jsem přikývla. „Tohle je jenom na tobě, Bello. Nechci, aby sis myslela, že tě chci nějak ovlivňovat. Budu s tebou, ať se rozhodneš jakkoliv. Teda, pokud to budeš pořád chtít. Pokud se rozhodneš zůstat člověkem, zahrnu tě veškerou láskou. Až do smrti. A pokud se rozhodneš stát se upírem, zahrnu tě veškerou láskou už navěky.“

„Miluju tě,“ šeptla jsem. Chtěla jsem mu to i dokázat, ale ozvalo se váhavé zaklepání na dveře.

„Pojď dál,“ vydechl smířeně Edward a když se dveře pomalu otevřely, ve dveřích se objevila Emmettova kajícná tvář.

„Já jsem se přišel omluvit za tu otázku,“ začal, aniž by se na mě podíval. „Nevěděl jsem, že tě to tak rozhodí. Promiň.“ Teprve teď se na mě odvážil podívat.

Musela jsem se usmát, byl úžasný.

„To je v pohodě, Emmette. Nemohl jsi to vědět. To já jsem reagovala přehnaně.“

„Takže v pohodě?“ zeptal se a teď už se usmíval.

„V pohodě,“ přikývla jsem.

„Faaaaaaajn,“ protáhl a chvíli na nás zíral. „Aha, tak já už raději půjdu, co?“

„Asi jo,“ zasmál se Edward.

„Tak já se jdu dívat na zápas. Musím z Jaspera vydolovat další prachy,“ usmál se a zmizel. Překvapeně jsem zvedla obočí a podívala se na Edwarda.

„Rádi se vsází o výsledcích zápasů,“ vysvětlil a potom se ke mně naklonil. Myslela jsem, že mě chce políbit, ale nakonec se rty zastavil až u mého ucha. „Ale Jasper neví, že Emmett bude pouštět nahraný zápas.“

„A co Alice?“ zeptala jsem se potichu.

„Sice svého muže miluje, ale potom ho může utěšovat.“ Rozesmála jsem se.

Tohle byla vážně bláznivá rodina.

 

Epilog:

Od doby, co mi Edward vstoupil do života, se toho událo hrozně moc. I přes počáteční problémy se ke mně neobrátil zády a my si k sobě našli cestu.

Naučil mě odpouštět, vážit si života, dostávat se přes ztráty a hlavně mě naučil milovat. S jeho pomocí jsem svému životu nakopala zadek, ale on mi to vrátil těžkým rozhodováním.

Měla jsem rodinu, dokonce dvě. Měla jsem lásku, měla jsem přátele, měla jsem svůj starý život.

Jedni tady měli zůstat věčně, druzí měli omezený čas.

Já se měla rozhodnout mezi těma dvěma.

Milovala jsem ho. Milovala jsem celou jeho rodinu. A věděla jsem, že je nechci nikdy opustit.

Jen jsem ještě nevěděla, jak dlouhý rozsah by to nikdy mělo mít.

 

KONEC

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

30)  Jalle (16.12.2012 19:16)

ja som to všetko zvládla za 2 dni juchú, bolo tom úžasné, skvelé, byla to jízda už tu nebudem oxidovať (nateraz sa ma zbavíš, ale ja sa raz vrátim )

Andrea9435

29)  Andrea9435 (01.04.2012 18:54)


fantastické naozaj nádherná poviedka...
celý čas som vyzerala asi takto...
aj keď boli stavy kedy som vyzerala aj takto... :'-(
ale teraz s tým úžasným koncom vyzerám asi takto...

Twilly

28)  Twilly (08.12.2011 23:55)

tak Ree, rozhodně o téhle povídce možno říct - TEN KDO KOUPÍ, NEPROHLOUPÍ ... Děkuju za příjený počteníčko :D

27)  Bree (03.08.2011 22:42)

za dnešek přečtená celá povídka, naprosto sem si jí zamilovala hlavně proto, že byla taková ze života a Bella neměla s Bellou v knize naprosto nic společného. Většinou mi otevřené konce naprosto vadí, ale tady se mi to opravdu líbí, určitě si dávám povídku do oblíbených a jdu číst dál.

Lilith

26)  Lilith (01.04.2011 09:08)

Já jsem to zkousla (nejspíš) díky škole. Jeden chlápek nám hrál Memento. Nikdy jsem to nečetla, na to jsem odvahu neměla. Takže mi tvoje povídka zase tak drastická nepřišla. A jdu na další.

Anna43474

25)  Anna43474 (27.03.2011 21:03)

Jé, to už je konec??? Tak je to vážně pravda... :(
A tak rychle to uteklo :p
Tenhle rozdvojený konec byl nejlepší Ani otřepaný, ani divný, což je fajn
Asi zbývá dodat jenom nějaké to klišovité "Dík, že jsem si to mohla přečíst!" a taky:
TKSATVO

Ree

24)  Ree (10.01.2011 22:47)

Ewik: Děkuju. Vždycky jsem s radostí čekala na tvoje komentáře. Jsem ráda, že se ti to líbilo
Yasmini: Jen je zrazuj Ale vážně děkuju. Moc si toho vážím. A co se týče toho konce, byla jsem rozpůlená. Na jednu stranu jsem ji přeměnit chtěla, na druhou ne. Je na vás, abyste zapojili svou fantazii ;)
BellaMcCullen: Díky. Další kapitolovka už se pomalu klube z kukly, tak uvidíme, jak dopadne
Marketa: Díky

Marketa

23)  Marketa (09.01.2011 21:05)

kráásný celá povídka byla krásná;)

22)  BellaMcCullen (05.01.2011 17:34)

Tato povídka byla naprosto super. Už od první kapitolky jsem se do ní zamilovala. Zamilovala jsem se do Belly a jejích nálad, nápadů a i (překvapivě) do těch drog co brala. V tom táboře, jsem si myslela jak kdovíjak to dopadne. Vždycky píšu krátké komenty, ale rozhodla jsem se začít psát dlouhé. A ostatní mají pravdu, napiš druhou sérii. A když už ne tak začni s novou kapitolovkou alespoň stejně dobrou jako byla tahle. Piš a piš! A přeji ti dobré kapitolky! Klaním se.

Yasmini

21)  Yasmini (04.01.2011 23:29)

Ree hmm co takhle pokračování? Co to je za konec, když napíšeš nevědala jak dlouhé to nikdy bude. Takový vágní pojem :D:D:D (bylo to první co mě napadlo ;) ;) )
Povídka byla úžasná. Téma je a asi i bude neotřelé. Ne každý má odvahu jít zrovna do tohoto tématu. Zpracovala jsi ho skvostně. Nechala jsi je klasicky spolu. A to jsem ráda. Nějak mi k sobě pasují. (Zrazuji Jacob team. :):) )
Takže děkuji.

Y.

Ewik

20)  Ewik (04.01.2011 21:59)

Nádherný pohádkový konec. Bylo zvláštní číst tenhle námět, ale mě se to strašně líbilo a tobě se to moc povedlo. Děkuji. Bude se těšit na další tvé povídky.

Ree

19)  Ree (04.01.2011 17:39)

Okénko vylévání dušičky:
Ajji, seš stará, seš a děkuju
Fanny, děkuju. Moc mě těší, že jsi to takhle zhltla. A doufám, že se ti do té školy přece jen šlo lépě ;)
sakrapracuško, zlato moje, neskonale tě obdivuju, jak dokážeš číst snad všechny povídky. A hrozně děkuju, že jsi začala číst i tu moji A prohození těch rolí... Bella si prostě začala vážit života a všechno lidské teď milovala. A Edward zase věděl, že by ji nedokázal opustit, přesto ji do ničeho nenutil ;)
eElis, děkuju Jsem ráda, že se ti líbila. Ani nevíš, jak mi bylo mizerně, když jsem dopsala tu poslední tečku :(
Kedlubno, jediná věta a dokázala mě naprosto rozhodit. Děkuju, vážně mě to hrozně potěšilo
Bos, zlatíčko, seš úžasná! (Já ti říkala, že tě budu všude chválit ). Proč si myslíš, že píšu HE? V životě nejsou šťastné konce. Ne vždycky. Takže si to musíme vykompenzovat povídkama
Scherry
Semi, kdyby byl takový každý konec drog, myslím, že by se ještě rozmohly ;) Ale děkuju
Hani, tys mi občas přidělávala vrásky. Tvoje logické komentáře mi sice nikdy nepřekazily původní plány, ale bála jsem se, že k tomu někdy dojde Ale vážně za ně děkuju
Tru, já se bála taky Fakt jsem netušila, že to některé lidi takhle zaujme Díky
Silvi, to byl nápad anamor, já ho jen s dovolením ukradla a sepsala Jsem ráda, že alespoň někdo moje dlouhé pomlky ocenil. Já měla chuť si občas omlátit pánvičku o hlavu Děkuju, tvoje komentáře mi vždycky dodají chuť psát
Lilian, to jsem nechala na vás. Já sama se nemohla rozhodnout, jestli ji nechat přeměnit, nebo ne. Tohle se mi zdálo lepší
TheColnie, vážně? Já ne. I když získala Edwarda, ztratila toho příliš hodně ;)
bb, děkuju
Romi, ty seš blázen, víš to? Já se bála, že tě nepřesvědčím, abys to znovu začala číst. Tys mi teda dala!
Nossko, děkuju. Pokračování určitě neplánuju Musím říct, že ten začátek se mi těžce psal. Bylo to něco jiného, nového a začala jsem zveřejňovat, až jsem měla pár kapitol, takže jsem si nebyla jistá, jestli jsem zaujala
HMR, děkuju, jsem na ni pyšná
Piškotku (mňam ) Vážně děkuju Nechystám pokračování, protože bych se fakt nemohla rozhodnout, jestli Bellu přeměnit, nebo ne. Jsem ráda, že jsem dokázala překvapit, protože se mi zdá, že jsem občas byla hrozně průhledná Žadonit o pokráčko blbé není, ale musím tě zklamat. Vážně jsem skončila. Ale snad se ti zalíbí i něco jiného z mé skřínky, šuplíčku, šuplete... No, spíše z krabičky
Vážně všem moc děkuju. Jsem ráda, že mám takové úžasné čtenářky

piskot94

18)  piskot94 (03.01.2011 21:10)

panejo, on je konec?:'-(
musím tě strašně moc utívat, tohle byla prostě dokonalá povídka, a ten konec... nechystáš tak trochu pokračování? mohla bys... měla bys hoooodně věrných čtenářů;)
tahle povídky byla originální, krásně napsaná a překvapivá, prostě vždycky jsi udělala přesný opak, než jsem si myslela, jak to dopadne... Bella ho nechala odejít, když se dozvěděla, že je upír, a na konci se nepřeměnila? (zatím) to je prostě podraz, ale krásnej
když začnu žadonit o pokráčko, bude to hodně blbý? ne?... PROSÍM POKRAČOVÁNÍ, PROSÍM, PROSÍM!!!!!!!!!!!!!!
vážně tleskám, paní spisovatelko

HMR

17)  HMR (03.01.2011 19:18)

Naprosto úžasná poslední věta

Nosska

16)  Nosska (03.01.2011 18:15)

Teda Ree, to neplatí, nechat otevřené téma přeměny Ale jestli se náhodou chystáš na pokráčko, tak se mooooc těšim
No, nadruhou stranu, otevřenej konec je originální a né moc častý
Též musim přiznat, že ze začátku se mi povídka moc nalíbila, ale zvědavost zvítězila, za to jsem ji vděčná, a já nad povídkou po čase slintala jak bernardýn Postupem času jsem k ní našla cetičku a teď pláču nad tím, že skončila:'-(

anamor

15)  anamor (03.01.2011 17:48)

Tahle povíka byla opravdu krásná a budu se k ní určitě vracet, jako k těm ostatním od tebe
Těšila jsem se na každý další dílek a byla ochotná kvůli ní být vzhůru dlouho, je sice pravda, že jsem odmítala jeden dílek přečíst, ale jen protože jsem se bála. Ale nakonec to dopadlo tak jak má. Bella si opravdu zasloužila šťastný konec.
Nemáš zač děkovat, protože děkuji já, že jsi si ten nápad vzala a dovedla ho k dokonalosti. Já věděla, že to skvěle napíšeš, ale přesto jsi předčila moje očekávání a já jen koukala jen skvělé to je. ;)

14)  bb (03.01.2011 17:15)

moc hezký konec, celá povídka byla nádherná

13)  TheColnie (03.01.2011 14:31)

Měnila bych s ní :) Krásná povídka, hezky zakončená. Opravdu se ti povedla a já sem jí ráda četla a těšila se na další díly. :)

12)  Lilian (03.01.2011 12:31)

Takže z nej bude upír? či nie? :D :D
Táto poviedka patrila medzi jednu z tých na ktoré človek len tak ľahko nezabudne, zostane mu v srdci veľmi veľmi dlho :) Na takúto krásu sa nedá zabudnúť!!!
Nádherný koniec, :) Krásna poviedka, :) úžasný autor :)
Ďakujem za super chvíle ktoré som mohla stráviť pri čítaní tejto poviedky

Silvaren

11)  Silvaren (03.01.2011 12:04)

Ree, Tvůj nápad se závislostí na drogách byl originální a skvělý a podařilo se Ti z něj vytěžit maximum. Tuhle povídku jsem rozhodně nemusela "zkousnout". Měla jsem ji moc ráda hlavně kvůli tomu nádechu reality, který jí Bellina závislost propůjčila. Svým způsobem jsem i ráda, že jsi přidávala s většími odstupy, Bellina cesta zpátky do života bez drog a s Edwardem mi pak přišla opravdovější - tyhle věci chtějí čas.
Máš talent a moc děkuju, že se s námi o něj dělíš.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still