Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Školní plesy jsou to nejhorší, co člověk mohl vymyslet. Ale když na ně jdete za účelem někoho naštvat, není to až tak špatný pocit.

Chodby zely prázdnotou a jediné, co se jimi ozývalo, byla příšerná moderní hudba z tělocvičny a klapot podpatek mého doprovodu.

„Připravena?“ zeptal jsem se jí a zastavil se před dveřmi tělocvičny. S nadzvednutým obočím se na mě otočila.

„Co myslíš?“ zeptala se sarkasticky. Zasmál jsem se.

„Nemáš se čeho bát. Sluší ti to a všechny holky ti budou závidět,“ mrknul jsem na ni.

„Jo, že tady jsem s tebou,“ ušklíbla se. No, to možná taky.

„Popravdě? Taky se mi tam moc nechce,“ řekl jsem, když jsem si uvědomil, že budu muset zase snášet všechny ty myšlenky. „Ale musíme tam,“ dodal jsem, když se nadechovala, že něco řekne. A zároveň jsem se zamračil, protože jsem netušil, co chtěla namítat. A to byla jedna z mnoha věcí, které mě poslední dobou frustrovaly.

Od té doby, co se vrátila z tábora, její myšlenky neslyším. Nic. Hluchota. Že to není mnou jsem zjistil hned, když jsem se dostal domů, takže zbývala Bella. Alice se jí odmítla dívat do budoucnosti a Jasper byl od ní moc daleko na to, aby věděl, jestli jeho schopnost taky nefunguje. Podle Carlisleho za to mohla její moc.

Sice netušil, proč jsem ji dřív slyšet mohl, ale jiné vysvětlení neměl. A mě to frustrovalo. Zvlášť po tom, když po jedné její návštěvě u nás Jasper prohlásil, že její emoce cítí. I když to mohlo být tím, že ta nervozita na něho přímo ječela. Alice stále odmítala.

„Tak jdeme, ať to máme co nejdříve z krku,“ povzdechla si a statečně vykročila.

Celá místnost se nořila do barevných světel a odlesků z diskokoule. Na jedné straně bylo postavené pódium a hned vedle bar, na té druhé bylo pár stolů a zbytek tvořil taneční parket.

Našel jsem i zbytek rodiny. Seděli daleko od ostatních a zjevně se nudili. Alice netrpělivě klepala nohou a mračila se směrem ke klukovi, který obsluhoval hudbu. Tahle hudba rozhodně nebyla její styl.

„Támhle jsou ostatní,“ naklonil jsem se k Bellinu uchu a ukázal jejich směrem. „Půjdeme za nimi?“

S lehce křečovitým úsměvem se na mě otočila.

„Víš co, jdi za nimi, já skočím pro pití, jo?“ Nečekala na odpověď a vydala se k baru.

„Hej, hej, hej, kam jdeš?“ chytil jsem ji za ruku a přitáhl zpátky k sobě.

„Pro pití?“ odpověděla nejistě.

„Tak zaprvé, pití obstarává mužský doprovod,“ usmál jsem se, ale hned zvážněl. „A zadruhé, proč nechceš jít k ostatním?“

Lehce se zamračila. Bylo jasné, že jsem její důvod odhalil.

„Já… Promiň, jenom se s nimi moc necítím. Nemají mě zrovna moc v lásce a já se jim nedivím.“ Prosebně se na mě dívala a lehce si skousla dolní ret.

„Tak si sedneme jinam,“ navrhnul jsem, ale ani to se jí nelíbilo.

„Ne, klidně jdi za nimi, já to tady obhlídnu a zkusím najít Angelu. Nechci, aby sis vybíral mezi mnou a svou rodinou.“

„Já si ani vybírat nemusím. Nenechám tě samotnou jenom proto, abych šel za svou rodinou, kterou stejně uvidím doma,“ odporoval jsem jí. Nakrčila čelo. „Budou hodní, slibuju,“ dodal jsem důrazně a doufal, že to všichni moc dobře slyšeli.

Chvíli mi zírala do očí a potom si odevzdaně povzdechla.

„Tak dobře. Ale jestli se jim nebude líbit, že tam jsem, odejdu, jasné?!“ ukázala na mě prstem a tvářila se hrozně přísně. Se semknutými rty jsem přikývl. Otočila se jejich směrem a než jsme se k nim vydali, ještě jednou se zhluboka nadechla.

Snažila se dělat, že tady není. A když jsme k nim došli, její Ahoj skoro nebylo slyšet. Odpověděli jí všichni. Rose s Alice rozhodně méně nadšeně. Když jsem se na ně zamračil, obě se mi omluvily.

No já omluvu vážně nepotřeboval.

„Sluší ti to, Bello,“ usmála se na ni Rose. Stočil jsem na ni překvapený pohled a zavrtěl hlavou. Nevěděl jsem, co chystá. Proč je najednou milá.

Chtěl jsi, ať jsme hodní, ne? Tak se snažím. Vážně nemám nic v plánu, dušovala se. Věřil jsem jí. Její myšlenky neříkaly nic jiného. Alespoň zatím.

Bella jen překvapeně zamrkala a vyděšeně se na mě podívala. Když jsem s úsměvem lehce kývl, otočila se zpátky na Rose a pokusila se o úsměv.

„Děkuju,“ špitla nervózně a hrála si s prstýnkem. Povzbudivě jsem jí stiskl ruku a když se na mě podívala, mrkl jsem na ni. To ji donutilo vykouzlit si na tváři úsměv.

A když konečně začala hrát normální hudba, bylo vidět, že se trochu uvolnila.

„Konečně!“ zajásala Alice a už táhla Jaspera na parket. Rose se vymotala z Emmettova objetí, obešla stůl a strčila hlavu mezi tu Bellinu a mou.

„Můžu ti na chvíli ukrást doprovod?“ zeptala se mile. Bella jen vystrašeně přikývla a podívala se na mě. Naklonil jsem se k ní, aby mě lépe slyšela, a zašeptal jí do ucha:

„Budu hned zpátky, zvládneš to tu?“ Přikývla. „Kdyby něco, křič,“ řekl jsem jí ještě a potom odešel s Rose na parket.

Došli jsme jenom na kraj, chtěl jsem mít Bellu na očích. Přitáhl jsem si ji k sobě a chytil ji v tanečním postoji.

„Díky,“ zašeptal jsem po chvilce tance. Zmateně se na mě podívala.

„Za co?“

„Za to, že jsi na ni milá.“ Pousmála se a na chvilku se odmlčela.

„Dělá tě šťastného. To je pro mě důležité. Neříkám, že ji budu nějak zbožňovat, ale budu ji respektovat. Slibuju,“ usmála se. „Jenom…“

„Co?“

„Pamatuješ si na náš poslední soukromý rozhovor? Po tom, co ses vrátil z toho tábora?“ Přikývl jsem.

Příští rok maturujete, Edwarde. A potom zase odjedeme jinam. Už jsi přemýšlel, co budeš dělat?

„Nechci nad tím přemýšlet, dokud to není třeba. Nevím, co udělám. Nevím, jak to zvládneme. Ale teď to nechci kazit.“

Přikývla na srozuměnou a do konce tance už nepromluvila.

Vrátili jsme se, sotva skončila písnička. Ale místo toho, abych se posadil, vyzval jsem k tanci Bellu.

„Mám podpatky, Edwarde, to nemyslíš vážně!“ Se škodolibým úsměvem jsem kývl a vytáhl ji do stoje.

„Budu tě držet.“ Povzdechla si a zamračila se na mě.

„Veškeré škody jdou na tebe,“ pohrozila mi. To riziko jsem podstoupil.

Nakonec se jí tanec zalíbil, takže jsme parket skoro neopustili. Teď hudbu přerušila jedna z učitelek za účelem vyhlášení krále a královny školy.

Ještěže se o ta místa ucházeli jen ti, kteří o to vážně měli zájem. Tudíž na pódiu nestála Rose, nebo Alice, ale jedna z těch třeťaček, které si myslely, že se svou růžovou barvou a blonďatými vlasy prorazí do světa. A nejlépe že vyjednají mír na celém světě.

Otráveně jsem se na ni díval, než mi myslí proběhl obrázek, který rozhodně nepatřil mně. Okamžitě jsem očima vyhledal Alice a ta na mě jen vytřeštila oči.

Odveď ji odsud!

Přesně to jsem měl v plánu.

„Půjdeme na chvíli ven,“ otočil jsem se k ní a rozhodně jsem se neptal. Zmateně se na mě podívala, ale přikývla. Bohužel jsme byli na druhém konci místnosti, takže než jsme došli pro kabát, ta blondska začala svou děkovnou řeč.

 

Bella:

Za neustálého Edwardova popohánění jsem se prodírala davem k našim věcem. To, že Mercy vyhrála královnu, mě vůbec nepřekvapilo. A jelikož jsem neměla chuť ji poslouchat, ráda jsem přijala nabídku na čerstvý vzduch. Bohužel začala mluvit dřív, než jsme vypadli.

„Chtěla bych všem poděkovat za to, že mě volili,“ usmála se sladce a pokračovala. „A taky bych chtěla říct, že by plesy neměly být přístupné všem. Někteří se sem prostě nehodí. Tohle má být pro ty, co si užívají života a ne pro ty, co si ho ničí.“ Zarazila jsem se uprostřed pohybu a podívala se pódiu. Tohle rozhodně bylo mířeno na mě. A když ji mě v tom davu konečně našla, mluvila už přímo. „Jsi jenom póvl, Isabello Swanová. Nechápu, kde jsi sebrala tolik kuráže a sebevědomí, abys sem přišla. Lidem jako ty by tady měl být znemožněný přístup.“ Probodla mě pohledem a konečně se vzdálila od mikrofonu. Celý sál byl zticha a přerušila ho až učitelka, která zaraženě přistoupila k mikrofonu a začala vyhlašovat krále plesu. Cítila jsem na sobě pohledy všech a rozhodně jsem neměla na to je vydržet. Už jsem se nesnažila prodrat ke svým věcem, raději jsem si chytla jsem a se vztyčenou hlavou odešla ze sálu. Když se za mnou zavřely dveře, rozutíkala jsem se. Tentokrát už jsem měla hlavu skloněnou a po tváři mi teklo pár slz.

Vyběhla jsem z budovy a seběhla schody. Nevěděla jsem, kam budu utíkat, ale věděla jsem, že to musí být co nejdál odtud. A kdybych si tak nešikovně nezlomila podpatek a nespadla na zem, určitě by se mi to povedlo. Se vztekem jsem si sezula boty a odhodila je daleko od sebe. Teprve to mě dokonale zlomilo a začala jsem vzlykat nahlas. A najednou jsem se ocitla v náručí a Edward mě tím sametovým hlasem uklidňoval a prosil mě, abych vstala, jinak nastydnu. Neměla jsem sílu na nic jiného, než ho pevně objímat kolem krku a brečet mu do košile.

S lehkými obtížemi mi přehodil kabát přes ramena. Padal mi, ale když si mě potom vyhodil do náručí a jednou rukou mi podepřel záda, zůstal na svém místě. Ještě po cestě sebral moje boty a odnesl mě do svého auta.

Otevřel dveře spolujezdce a posadil mě na sedadlo. Pořád jsem ho držela kolem krku a vzlykala a on mě nechal. Trochu jsem se uklidnila, až přiběhla Angela a okamžitě si vyměnila místo s Edwardem.

„Nebreč, Bello. Ona za to nestojí,“ snažila se mě přesvědčit. Hranou ruky jsem si utřela slzy a podívala se na oblohu.

„Měla pravdu,“ zaskřehotala jsem. „Kdysi bych možná stála na jejím místě, ale ty časy jsou pryč. Už nikdy nebudu ta stará Bella. Ani kdybych chtěla. Vůbec jsem tam neměla chodit. Byl to blbý nápad.“

„Nebyl,“ oponoval Edward. Dřepl si k nám a chytil mě za ruku. „Tím, že jsi tam šla, jsi hodně lidí překvapila, ale rozhodně to nebyla chyba. Tím proslovem si akorát uškodila sama. Ty jsi jim ukázala, že se jí nebojíš a že se vracíš do období, kdy jsi byla oblíbená,“ povzbuzoval mě.

Vděčně jsem se na něho usmála a utřela si zbytek slz.

„Omlouvám se, že jsem vám zkazila večer.“

„Neblázni,“ usmála se na mě Ang. „Nic jsi nezkazila.“ Věděla jsem, proč je zrovna ona moje nejlepší kamarádka.

„Chceš se vrátit?“ zeptal se Edward. Uchechtla jsem se.

„S tím, co se mi vytvořilo na tváři?“ zeptala jsem se se smíchem, protože mi bylo jasné, že zrovna teď make-up mapuje cestičky, které si skrz něj probojovávaly slzy. „Ne, půjdu domů.“

„Dobře, odvezu tě,“ usmál se a vstal, aby obešel auto a nastoupil dovnitř.

„Díky za dnešek, Ang.“ Objala jsem ji a když vstala, zabouchla jsem za sebou dveře a zamávala jí.

Opřela jsem si hlavu o sedadlo, zavřela oči a zhluboka se nadechla.

„Mohl jsi tam zůstat. Dostala bych se domů jinak.“

„Stejně bych tam nezůstal. Krom toho, že samotného by mě to tam nebavilo, musel bych tu blondsku zabít.“

Usmála jsem se a ještě více se zavrtala do kabátu. Autem se neslo takové teplo, že mě až uspávalo. Teprve potom mi došlo, že jsem původně přijela s Ang.

„Nepřijel jsi náhodou se svými sourozenci?“ zeptala jsem se zmateně a otočila k němu hlavu. Přikývl. „A jak se dostanou domů oni?“

„Zavolají tátovi,“ usmál se. To bylo snad poprvé, co jsem od něj oslovení „táta“ slyšela. Vždycky mu říkal jménem. Oběma rodičům. Tímhle oslovením mu ale vzdával určitou úctu. Tu úctu, kterou si jeho táta rozhodně zasloužil.

„Nebude už spát?“ došlo mi později.

„Určitě nebude,“ zasmál se. Zřejmě není zvyklý chodit spát moc brzo.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

17)  Jalle (15.12.2012 21:08)

posledná veta

Twilly

16)  Twilly (08.12.2011 22:37)

jo, praštila bych tu krávu nebeskou!!!!!

15)  ada853 (05.12.2010 14:15)

asi tu bloncku zabiju co si o sobe mysli ze je in??belle oc fandim a kdy se dozvi o edwardovi?? uz se tesim na dalsi

Yasmini

14)  Yasmini (04.12.2010 18:40)

Mrcha jedna no fuj. Blondska. (Já můžu já jsem taky :)) Jinak Bella je zlato. Fandím jí. A Edwarde do toho, pusu a jedem.

Y.

13)  elie_darrem (04.12.2010 11:43)

pěkné, no jo blondýna...a v růžovém a ještě si nevidí do pusy

Kejt

12)  Kejt (04.12.2010 11:01)

je to krásné krasně napsané

piskot94

11)  piskot94 (04.12.2010 09:52)

bloncku bych
ale zbytek samozřejmě dokonalost

Ewik

10)  Ewik (04.12.2010 08:58)

Ta bloncka je na
Chudinka Bella, ale musí být trpělivá.
Úžasný díl

sakraprace

9)  sakraprace (04.12.2010 08:21)

Návraty nikdy nebyly jednoduché, ale že ani profesoři nezasáhli je docela vrchol Měli by vymyslet nějakou pomstu. ;)
Krásná kapitolka

Nosska

8)  Nosska (04.12.2010 07:07)

Chtělo by to pomstu, nenapadá něco třeba Emmeta??

semiska

7)  semiska (04.12.2010 00:20)

Tu krávu bloncku bych zabila stejně jako Edward. Chudák Bella a já už si začal myslet, že se konečně dostává trošku do normálního života. Že on si ji vezme sebou potom, co budou odjíždět a že jí přemění, aby se jí už nemohlo nic zlého stát? POřád doufám, že tahle pěkná povídka bude mít šťastný konec... CO myslíš, Ree?

6)  Leni (03.12.2010 23:02)

Morybundus na královnu plesu.

5)   (03.12.2010 22:58)

Rose ma milo prekvapila.
Chúďa Bells.
Čo si to tá blonďatá krava Mercy dovoľuje?! A takto verejne, no nie je blbá?! No jasné, že je!
Nuž no.. Carlsile určite nezvykne chodiť spávať skoro
A som fakticky zvedavá ako to všetko Ed porieši... keď zmaturujú a každý pôjde svojou cestou... alebo nepôjde, dúfajme dúfam, že budú spolu



anamor

4)  anamor (03.12.2010 22:42)

Jednoznačně souhlasím s Ajjinkou Já nevim co ti mam napsat, je to skvělý to bude ono

Evelyn

3)  Evelyn (03.12.2010 22:39)

Tak slečna Blond by zasloužila hammertimekem po hlavince...
A jsem stejně jako Rose docela zvědavá, co bude dál a jak to Edward vymyslí

2)  Scherry (03.12.2010 22:31)

Krásná kapča a ta bloncka je pipka

Ajjinka

1)  Ajjinka (03.12.2010 22:16)

Výborně, takže si píšu: Brutální vražda blonďatý nány. Středa.
To je vážně pěkná kráva, takhle přede všema Někdo by jí měl srovnat úsměv, takže doufam, že se o to někdo alespoň pokusí
Rose mě mile překvapila, jen tak dál. Jen Alice nemůžu pořád přijít na chuť, he
A ty, Ree? Ty jsi bobík úžasnej

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek