Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Žádný okamžik neprožijeme vícekrát. Nedokážeme se vrátit do doby, kterou jsme měli nejraději. Ale můžeme se o to pokusit. A za pokus nic nedáte.

Říct mámě o tom, co se stalo, bylo to nejtěžší, co jsem kdy musela udělat.

Vzala to snad hůř než já. Jenže narozdíl ode mě, ona se mohla schovat alespoň v Edwardově náruči. Asi tisíckrát se mi omluvila za to, že mě tam poslala a asi tisíckrát děkovala Edwardovi, že mě odtama zase dostal.

Žít s něčím takovým bylo těžší, než jsem si kdy myslela. A nejen pro mě, ale i pro mé okolí. Všichni kolem mě chodili po špičkách a zvažovali každý dotek. Až na mužské pokolení. Ti se doteku vyhýbali úplně.

Z nemocnice mě pustili za pár dní a já se chtě-nechtě musela vrátit do školy. A tam jsem se kontaktu s lidmi vyhnout nedokázala. Posledních pár dní jsem už alespoň nekončila s brekem na dívčích záchodcích, ale ten nepříjemný pocit se se mnou vezl pořád.

U psycholožky jsem byla jednou, víckrát mě tam dostat nedokázali. Rozebírala se mnou podrobný popis znásilnění, přestože já si to nepamatovala. Jediná dobrá rada byla, abych našla někoho, komu věřím, a zkusila si zvyknout na jeho dotek.

Edward mi rád pomohl. Trvalo týdny, než jsem ten odpor dokázala zasunout někde hluboko a on se mě mohl dotýkat delší dobu. Když jsem mu to oznámila, objal mě. A když mu došlo, co udělal, rychle se odtáhnul a omluvil se. Ale ani tohle mi nevadilo. Využil toho a pozval mě na Valentýnský ples.

Odmítla jsem. Nebylo to tím, že bych se bála, když už jsem to dokázala ovládat, ale i přes snahu vrátit se do stejného života, který jsem měla před svými problémy, to nešlo. Pořád mě brali za tu feťačku a já se jim ani nedivila. Edward mě chápal, přesto mi dal možnost si to rozmyslet. Ani jsem o tom neuvažovala.

Jediní, se kterýma jsem se ve škole bavila, byl Edward a Angela. Pár dnů od propuštění z nemocnice jsme si udělaly večer jenom pro sebe a všechno si vyříkaly. To kamarádství, které jsme díky mně ztratily, se zase objevilo a bylo ještě silnější.

 

„Ale nechápu, proč to dohromady bouchne. Když pustíš vodu, taky to nebouchne,“ vztekala jsem se.

„Protože je tam toho vodíku hrozně málo.“ S Angelou jsme právě šly z hodiny chemie, kterou jsem vážně nikdy nemusela. A tohle mi prostě nešlo do hlavy.

„Ale když to všechno sečteš, tak to musí dávat hrozně moc. A oceány taky nebouchaj!“

„Ale… Dobře, fakt netuším, jak ti to vysvětlit,“ vzdala to a rozesmála se. Zahnuly jsme za roh přímo do chodby ověšené plakáty zvacími na ples.

„Už ses rozhodla, jestli tam jdeš?“ zeptala se Ang a opřela se o zeď vedle jednoho z nich.

„Nejdu tam,“ zavrtěla jsem hlavou a Angela se zamračila. Ale než stihla cokoliv říct, přitočila se k nám skupinka jedněch diskutujících holek a peroxidová blondýnka se na mě s úsměvem otočila.

„No to si piš, že nejdeš. Tenhle ples bude korunou letošního roku. Nechci tě tam, akorát bys to všechno zkazila. Píchnout si můžeš i doma. Jsem ráda, že máš alespoň trochu rozumu a neuděláš si ten trapas, že by ses tam objevila.“ Přeslazeně se na mě usmála a otočila se k odchodu. V tu chvíli jsem přesně věděla, jak ji vytočit.

„Víš co, Ang,“ otočila jsem se k ní s úsměvem a mluvila tak nahlas, aby mě slyšela i peroxidka, „rozmyslela jsem si to. Na ten ples půjdu,“ řekla jsem a se zdviženou hlavou a chichotající se Angelou v patách jsem kolem skupinky vyděšených holek vyšla na parkoviště.

„To nebyl dobrý nápad,“ skučela jsem, když jsem si konečně uvědomila, co jsem řekla.

„Ne,“ otočila se na mě Angela se širokým úsměvem, „tohle byl přímo výtečný nápad.“

„Vždyť ani nemám šaty. A ten ples je už zítra.“

„Tak dneska pojedeme nějaké koupit,“ nevzdávala se naděje.

„Zítra píšeme španělštinu. Vůbec ji neumím, takže se dneska musím učit.“ Povzdechla si a za paži mě zastavila.

„Bello, už z toho nemůžeš vycouvat.“ Taky jsem si povzdechla a sklonila hlavu.

„Já vím.“

„Dobře, takže musíme něco vymyslet,“ uvažovala a znovu se rozešla na další hodinu. „Nemáš nějaké šaty doma?“ Se zvednutým obočím jsem na ni otočila hlavu. „Takže asi ne… Hmmm… A co kdyby sis vzala ty šaty tvé mámy? Vždycky se ti líbily,“ usmála se vítězně.

„Měla je jako družička, když se mnou byla těhotná,“ připomněla jsem jí.

„To nevadí. Pokud mi je dneska hodíš domů a chvilku mi postojíš jako model, přiberu je tak, aby ti padly,“ slíbila.

„Nejsem si ale jistá, jestli k nim má boty.“

„To nevadí, já bych doma nějaké měla mít. Možná dokonce červené. Ale černé mám určitě,“ usmála se. Nedala mi prostor, jak bych mohla vycouvat. A to bylo možná dobře.

„Tak fajn,“ usmála jsem se na ni a s mávnutím zapadla do třídy.

 

Když skončilo vyučování, sešli jsme se s Edwardem u jeho auta.

„Doufám, že máš oblek,“ začala jsem, když jsem si už dostatečně postěžovala na zdejší nudné učitele. Překvapeně nadzvedl obočí, tak jsem pokračovala. „Rozhodla jsem se, že na ten zítřejší ples půjdu,“ usmála jsem se na něj. Vyděšeně se na mě podíval, až jsem ztuhla s rukou na klice auta.

„Ale, Bello, já už mám jiný doprovod,“ řekl omluvně. Chtělo se mi hlasitě zakňučet a chtělo se mi brečet vzteky, ale dostala jsem ze sebe jen nedbalé „To nevadí“, které nedbale vůbec nevyznělo, a sedla jsem si do auta.

S úsměvem si sedl vedle mě a když nastartoval, otočil se na mě.

„Bello?“

„Hm?“

„Dělal jsem si srandu,“ přiznal se. S otevřenou pusou jsem se na něho otočila.

„Já tě praštím,“ sykla jsem, ale musela jsem se zasmát.

„Co ta náhlá změna?“

„Hmmm… Řekněme, že někteří lidé byli moc nadšení tím, že tam nebudu.“

„Takže zase provokace,“ konstatoval. Už mě měl moc dobře přečtenou.

„Ani nevíš, jak lituju, že jsem to řekla nahlas. Teď tam fakt musím jít,“ zamračila jsem se.

„To je dobře, těším se.“ Hmmm… to je asi jediný. „V kolik tě mám na ten ples vyzvednout?“ zeptal se, když zastavil před domem.

„To není třeba, budu předtím u Angely, takže nás doveze její táta. Jenom jí dneska musím hodit šaty, aby mi je upravila.“

„Tak si pro ně skoč,“ pohodil hlavou k domu.

„Proč?“ nechápala jsem.

„Hodím tě k ní,“ usmál se a doslova mě vystrkal ze dveří. Naštěstí jsem už mámě volala, jestli bych si je mohla půjčit, takže stačilo zaběhnout do její ložnice a najít je mezi tolika oblečením ve skříni. Dokonce jsem našla i boty, tak jsem je hodila do tašky, abych je nemusela táhnout zítra.

Venku jsem byla do dvou minut a za dalších pět jsem vystupovala před Angeliným domem.

„Díky za odvoz,“ usmála jsem se a než jsem vystoupila, ještě mě upozornil, že zítra nejde do školy, protože bude pěkně a celá rodina půjde do přírody. V téhle zimě! Otřepala jsem se zimou a než jsem se stihla obávat, ujistil mě, že na ples to určitě stihne, protože ten by si Alice nenechala ujít.

Potom už jsem stála na chodníku a dívala se jen na zadek jeho auta. Angela nás zřejmě slyšela přijet, protože teď stála ve dveřích, svetr přitáhnutý k sobě a hlavu skoro zabořenou v něm. Popoběhla jsem až ke schodům a ty pomalu vyšla. Angela mi vzala věci z rukou a nechala mě se sezout a svléct.

Strávila jsem tam asi dvě hodiny, než mě konečně propustila domů. Ale věděla jsem, že ztíra to bude změna. Obrovská změna.

 

Edward:

Tentokrát byla naše výmluva pro slunečné dny trochu zvláštní. Jít do přírody v takové zimě asi hned tak někoho nenapadne. Jenže slunce vychází i v zimě a dneska ho bylo vážně příliš.

Skočili jsme si na rychlý lov, protože Alice se nelíbilo, abychom přijeli až těsně před plesem. Najít zvířata bylo v tomhle období těžší než obvykle. Naštěstí máme dost vyvinutý čich, takže když je nevidíme, alespoň je ucítíme. Emmett dokonce našel medvěda o něco dříve probuzeného ze zimního spánku. Vyhrál si s ním do sytosti. Doslova. Akorát Rose se potom mračila, protože ta košile, kterou měl na sobě, se jí vážně líbila.

Domů jsme se vrátili kolem druhé hodiny. Alice s Rose okamžitě zalezly pod sprchu a já je za pár minut následoval taky. Měl jsem ještě dost času, tak jsem vytáhl z knihovny nějakou knihu a trochu se začetl.

Vyrušila mě až Alice, která po zaklepání strčila hlavu do dveří.

„Přinesla jsem ti košili. A za chvíli bychom měli vyjet,“ usmála se a položila ji na stůl. Sama už byla oblečená a upravená. „Kluci už se šli taky oblékat, takže až budeš, přijď dolů,“ zaúkolovala mě a odešla.

Odložil jsem knihu a poslechl ji.

Za pár minut jsem scházel schody a s potěšením jsem zjistil, že nejsem poslední. Čekalo se ještě na Emmetta, který si ani po tolika letech nebyl schopný uvázat kravatu bez cizí pomoci, takže teď mu asistovala Rose a z jejich pokoje se ozývaly jeho přemlouvání, aby místo na ples šli do postele, a její nadávky, že se takhle rozhodně nešňořila proto, aby hned skončila v posteli.

„Bude tady klid,“ zasmála se Esme a upravila mi kravatu. „Hlavně ať nám neudělá ostudu a nezatáhne ji někam do skladu.“ Šlo vidět, jak už ho všichni znali, protože přesně tohle měl v plánu.

„Dobře, dneska se budu chovat slušně. A proč neřekneš i Jasperovi, ať se chová slušně?“ popichoval ji Emmett.

„Protože Jasper dokáže udržet svoje choutky až na doma,“ ujasnila mu Rose.

„Tak jste se domluvili a teď už jedem,“ popoháněla nás Alice a do toho auta nás málem nastrkala. Těšila se. Ale to já taky.

Když jsme přijeli před školu, parkoviště už bylo skoro plné. Bella s Angelou tady ale stejně ještě nebyly.

„Počkám venku,“ řekl jsem k ostatním.

„Za chvilku jsou tady,“ usmála se Alice a vydali se prozkoumat párty.

Měla pravdu. Auto Jonathana Webera se na parkovišti objevilo ani ne do pěti minut. Zastavilo pár metrů ode mě a otevřely se dveře spolujezdce. Angela vystoupila zabalená do kabátu a otočila se k zadním dveřím.

„Bello, jdeš?“

„Já… nevím? Nechci tam, Angelo,“ ozvala se nejistě.

„Nemůžeš teď utéct. Nic se ti tam nestane. Edward nedovolí, aby se ti něco stalo.“ Měla pravdu, nedovolil bych, aby se jí cokoliv stalo.

Slyšel jsem hluboký nádech a cvaknutí kliky dveří. Okamžitě jsem se k ní rozešel, ale když vystoupila, zastavil jsem se uprostřed kroku a konsternovaně na ni zíral.

Vlasy se jí v pravidelných loknách stáčely až k lopatkám a boky měla sepnuté malými červenými sponkami. Byla lehce nalíčená a hodně nervózní. A jelikož měla rozepnutý kabát, viděl jsem i její šaty.

Červené šaty jí padaly až na zem. Korzet s lehkým vyšíváním zdůraznil její dekolt a šifon na její sukni, stočený a zavázaný naboku, jí dodával princeznovský vzhled. Nejistě se na mě podívala a bojovně se usmála. To mě probudilo, abych se k ní znovu rozešel. Volila každý krok a když jsem byl skoro u ní, rychle se mě chytla. Nadzvedl jsem obočí. Chytla si sukni, trochu ji povytáhla nahoru a vystrčila nohu.

„Podpatky,“ dodala, kdyby mi to nebylo jasné. „Neměla jsem je na sobě už vážně dlouho.“ Musel jsem se zasmát, jak váhavě našlapovala.

„Moc ti to sluší,“ šeptl jsem ji do ucha a i když byla skoro tma, bylo vidět, že její tváře dostaly podobný odstín jako její šaty.

„Děkuju,“ špitla a stiskla mě ještě pevněji, když jsme se dostali ke schodům do školy.

„Takhle kdysi vypadala úplně běžně,“ špitla ke mně Angela. No, doufám, že se k tomuhle vzhledu nevrátí, protože i když jsem upír, soustředění by bylo fuč jako mávnutím proutku.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

18)  Twilly (08.12.2011 22:09)

no jo a tak přichází láska, viď?

Yasmini

17)  Yasmini (30.11.2010 23:00)


Promiň četla jsem to už dřív, jen nestíhám komentovat. Jsem ráda, že to vypadá jak to vypadá.
Y.

16)  elie_darrem (29.11.2010 17:36)

nádhera, těším se na ples......

Evelyn

15)  Evelyn (29.11.2010 17:33)

Po naprosto úděsném dni krásné překvápko
Ano, jít na ples, abych někomu hnula žlučí, je skvělý důvod A živě se tu s Bellou umím ztotožnit

piskot94

14)  piskot94 (29.11.2010 15:35)

jsi dokonalá spisovatelka a já se neskutečně těším na pokráčko!!!!!!!!!!!!!!!

13)  Carliee (29.11.2010 15:19)

Moc pěkná kapitolka :) že by se blískalo na lepší časy? :) ;) Aspoň v to doufám...

12)  bb (29.11.2010 12:07)

nádherné, snad už je konečně všechno špatné pryč a bude jen líp a líp

eElis

11)  eElis (29.11.2010 11:20)

nádherná kapitolka!

Ewik

10)  Ewik (29.11.2010 08:05)

Moc krásný díl!

sakraprace

9)  sakraprace (29.11.2010 05:59)

Jen ať si zvyká :D Doufám, že je to start k normálnímu životu a že jí to vydrží. Jo a že těm nánám vytře zrak

semiska

8)  semiska (29.11.2010 00:56)

Jen ať hezky zůstane taková jako je teď na plese. Edward by s iaspoň mohl zvykat a měl by to jednodušší ;) Moc povedená kapitolka.

Nosska

7)  Nosska (28.11.2010 23:44)

A to já jsem jinýho názoru, než Edward. Jen ať se teď změní od základu a rozhodně k lepškmu.

6)  Leni (28.11.2010 23:38)

Krása. Snad už bude jen lépe.

5)  Scherry (28.11.2010 23:22)

Nádherné

Silvaren

4)  Silvaren (28.11.2010 23:18)

Vítej, normální živote! Asi to bude ještě chvíli trvat, ale vypadá to, že Bella je na správné cestě. Ještě aby si našli tu cestu jeden k druhému.

3)  Ashley (28.11.2010 23:05)

bombastické!!!

anamor

2)  anamor (28.11.2010 23:00)

Já tu povídku muluju čím dál tím víc
Tu písničku miluju A ten konec se povedl, vážně jsem zvědavá co se bude dít přístě an tom plese tak doufám že nás neošidíš:)

Ajjinka

1)  Ajjinka (28.11.2010 22:46)

Ježííííí
Ten konec, Ree, ty jsi úžasná! Ta písnička k tomu mě dostala do kolen, fakt krása
Tolik srdíček, že by některý přeskočilo i mezi nimi, hm?
Krásný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still