Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Někdy mozek vytěsní něco, co si nechceme pamatovat. Jenže potom se to vrátí a ještě s větší razancí vás to praští přímo do břicha.

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se ode dveří nejistě a ta malá osůbka vešla nejistým krokem dovnitř.

„Nechám vás tady,“ usmál se Edward a zavřel za sebou dveře.

„Angelo,“ pozdravila jsem nesměle a podívala jsem se na ruce v klíně.

„Jak ti je?“ zeptala se a když jsem zvedla pohled, všimla jsem si, že stojí pořád u dveří.

„Bylo i hůř,“ usmála jsem se a vykouzlila jí úsměv na tváři taky. „Neposadíš se?“ ukázala jsem na židli vedle postele.

Přikývla a rychle k ní přicupitala.

„Tvoje máma volala té mojí. Říkala, co se stalo, tak jsem se musela stavit. Chtěla jsem jenom vidět, že jsi v pořádku, hned zase půjdu.“

„Ne!“ zastavila jsem ji hned a pro jistotu ji ještě chytla za ruku. „Jsem ráda, že tady jsi. Asi bychom si měly promluvit,“ začala jsem a zkousla si ret.

„Až ti bude líp, Bello,“ pohladila mě po dlani a tím mi připomněla dobu, kdy mě takhle uklidňovala.

„Ne, musíme si promluvit hned,“ odporovala jsem jí a nemínila jsem ustoupit.

„Tak dobře,“ přikývla a na chvíli se rozhostilo ticho.

„Chci se ti omluvit,“ začala po chvíli a já na ni vytřeštila oči.

„Ty mně? Za co?“ zeptala jsem se zmateně.

„Měla jsem ti pomoct, ale já tě nechala ve štychu. Kdybych to tehdy nevzdala, nikdy bys tady nebyla,“ kala se a v očích se jí zaleskly slzy.

„Ang,“ oslovila jsem ji a donutila jsem ji tak zvednout hlavu. Kdysi jsem jí tak oslovovala pořád. Teď jsem jí říkala celým jménem. „Ty jsi ta poslední, která za tohle může. Ty se nemáš za co omlouvat. To já. Ublížila jsem ti. Nám oběma. Zahodila jsem naše kamarádství kvůli někomu, koho jsem vůbec neznala. Zahodila jsem všechen svůj život kvůli pitomým drogám a nemyslela na následky, které to přinese jak mně, tak těm, kteří mě měli rádi. To já bych si tady měla sypat popel na hlavu a prosit tě o odpuštění, protože já jsem ta, která zkazila všechno to hezké, co jsme spolu prožily. Zahodila jsem celé naše přátelství jako kus nějakého papíru. A vážně mě to mrzí. Máš právo být na mě naštvaná, ale můžeš mi to odpustit?“ zeptala jsem se a ke konci zněl můj hlas už hrozně plačtivě.

„Ach, Bello,“ povzdechla si a přesunula se na moji postel, aby mě mohla obejmout. „Nikdy jsem na tebe nebyla naštvaná. Mrzelo mě to, to ano, ale nebyla jsem naštvaná. Spíše jsem byla zoufalá, že ti nedokážu pomoct. Ani nevíš, jak jsem vděčná Edwardovi, že to dokázal,“ vzlykala a odtáhla se ode mě.

„Já taky,“ řekla jsem stejně plačtivým hlasem a usmála se. „Vděčím mu za život.“

„Jo, to asi jo,“ přitakala.

Najednou jsme se dokázaly bavit úplně normálně. Jako by ten poslední rok vůbec nebyl. Jako bychom nepřestaly být nejlepší kamarádky.

Odešla až za hodinu s tím, že už na začátku semestru je učitelé honí, takže se musí učit. Vždycky byla zodpovědná. Ale slíbila, že zase dorazí. Určitě.

Ve dveřích se vyměnila s Edwardem, takže mi to, že odešla, ani nebylo moc líto.

„Ahoj,“ usmál se na mě a sedl si vedle.

„Ahoj. A díky, že jsi nás tady nechal o samotě.“ Úsměv se mu ještě více roztáhl.

„Doufám, že jste si všechno vyjasnily.“

„Jo,“ přikývla jsem. „Myslím, že to bude zase jako dřív. Doufám.“

„Angela se zdá jako správná holka. Má tě ráda. Byla tady už když jsi byla mimo.“

„Vážně? O tom mi neříkala.“ Přikývl.

„Jo, řekla mi, co se mezi vámi stalo.“ Studem jsem sklonila hlavu a hrála si se svými prsty.

„Byla jsem blbá, vím to. Sice pozdě, ale vím,“ řekla jsem potichu. Položil mi ruku na rameno v uklidňujícím gestu, ale na mě to mělo spíše opačný účinek. Trhla jsem sebou a setřásla ji. Vzápětí jsem na něho vytřeštila oči, protože jsem vážně netušila, co se to se mnou děje.

„Promiň,“ omluvil se a párkrát zamrkal, aby to vstřebal.

„Ne, já se omlouvám,“ řekla jsem zaskočeně a měla chuť si vyliskat. „Vážně nevím, co to se mnou poslední dobou je. Nerozumím sama sobě a mám chuť si vyliskat. Divím se, že tady ještě jsi a neutekl jsi,“ řekla jsem naštvaně.

„Bello, to je v pořádku. Nic se nestalo,“ uklidňoval mě, ale tentokrát nechal ruce u sebe.

„Ne, není to v pořádku. Sakra!“ zaklela jsem a schovala si hlavu do dlaní. Proč mi nevadí Angelin dotek, ale Edwardův jo? Nikdy mi nevadil. Tolikrát mě zachránil, tak proč se ho teď štítím. Nikdy mi neublížil, tak co se s tím mým podělaným tělem děje?!

Seděl u mě ještě chvíli, než přišla máma. Potom se rozloučil, že půjde domů. Viděla jsem v jeho očích bolest a strach a znovu se mu několikrát omluvila. Ujistil mě, že se nic nestalo, ale já věděla, že se stalo. Hodně se stalo.

Máma vyzvídala, jestli je mezi námi všechno v pořádku, ale když jsem jí párkrát řekla, že o tom vážně nechci mluvit, změnila téma. Vyprávěla mi o tom, jak ji šéf nehorázně štve a jak si na příští týden vzala volno, aby tady se mnou mohla být celé dny. Otřásla jsem se při představě, že bych tady měla strávit ještě tak dlouho, ale pravda byla, že jsem se ještě necítila úplně dobře. Krom toho mi pořád dělali nějaké testy.

Vyrušilo nás až zaklepání a následný příchod doktora Cullena. Přestože mě vyšetřovala doktorka, nikdy se u mě nezapomněl stavit, jak mi je.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se s úsměvem a nahlédl mi do karty.

„Nejspíš,“ usmála jsem se na něj, přestože všechno v pořádku nebylo. Neměla jsem v plánu ho informovat o té malé aférce s Edwardem. Už tak jsem těch jejich testů, léků a různých vyšetření měla plné zuby. Nepotřebovala jsem chodit ještě k psychologovi.

„To je dobře.“ Zaklapl desky a usmál se na mě. „Nechám vás o samotě, ale za chvíli končí návštěvní hodiny a Bella by měla odpočívat,“ připomněl a vypařil se z pokoje.

Máma se rozloučila chvíli po něm a nechala mě tam tak samotnou. Neměla jsem chuť znovu spát, tak jsem si raději pustila televizi a zkusila najít nějaký program, který by mě zaujal.

O sto padesát kliknutí později jsem ji nakonec přeci jen vypla a zkusila zabrat. Povedlo se to nezvykle rychle.

 

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které se snažily dostat ke mně do pokoje. Překvapilo mě to. Slunce jsem neviděla už nějakou dobu. A ještě víc mě překvapilo, že už je skoro poledne. Edward mě obvykle budí poměrně brzo ráno, když přijde. Ale dneska tady nebyl. Předpokládala jsem, že šel konečně do školy, ale když nedorazil ani odpoledne, přišlo mi to divné. Bála jsem se, že se kvůli tomu včerejšku urazil.

Celý den jsem se tam nudila sama. A když později odpoledne někdo zaklepal na dveře, málem jsem si nedočkavostí roztrhla koutky, jak jsem se usmívala.

„Jak se cítíte, slečno Swanová?“ zeptala se doktorka Grayová, sotva vešla do pokoje a zmrazila mi úsměv.

„Chtěla bych domů,“ přiznala jsem. A taky bych tady chtěla Edwarda! Zasmála se a konečně zvedla svůj pohled od nějaké složky v ruce.

„Nechci vás strašit, ale nejsem si jistá, že se odsud hned tak dostanete,“ odpověděla s úsměvem. Bylo mi to jasné, ale zkusit jsem to mohla. Podívala jsem se z okna ven na blyštící slunce. Stýskalo se mi. Po Edwardovi. Nejspíš.

„Ehm, slečno Swanová,“ odkašlala si doktorka a její tvář byla najednou vážná. „Potřebujeme udělat ještě jeden důležitý test.“

„Když myslíte.“ Dala jsem jí volnou ruku. Stejně jsem nerozuměla té jejich hatmatilce, takže jsem vůbec netušila, co všechna ta vyšetření znamenají.

„Ale než vás k němu sestra odveze, musím s vámi mluvit,“ řekla vážně a posadila se na židli u postele.

Ne, jenom ať to není další přednáška o drogách. Prosím!

„Pamatujete si na všechno, co se stalo na tom táboře?“ zeptala se a vypadalo to, že je jí tohle téma hrozně nepříjemné.

Zaváhala jsem. Pamatovala jsem si všechno?

„Nevím,“ řekla jsem nejistě. „Možná… Nejspíš ne úplně všechno.“ Byla jsem si jistá, že mi něco uniká. Něco důležitého. „Proč?“ zeptala jsem se s lehce hysterickým strachem.

„Slečno, víte, proč vám vadilo, když vás přede mnou vyšetřovali mí kolegové?“ Ne, nemohla jsem si vybavit rozumný důvod.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Máme důvod se domnívat, že vás tam znásilnili. Proto potřebujeme udělat testy, jestli nejste těhotná.“

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

17)  Twilly (08.12.2011 21:48)

ouf takže je to tady ...

16)   (08.11.2010 20:48)


Tak to snáď nie! Dúfam, že nie... pfu...
No dobre, prosím čím skôr pokračovanie :D


eElis

15)  eElis (08.11.2010 20:14)

nádherná kapitolka, jen snad doufám, že nebude ještě těhotná. Vždyť už takhle si toho musela zažít hodně a těhotenství, by ji určitě moc neprospělo. TAk snad bude vše v pořádku.

Evelyn

14)  Evelyn (08.11.2010 19:30)

Část s Angelou byla dojemná a krásná, zpráva paní doktorky už méně. Brrr! Jediné, co mě trošku uklidňuje, je to, že potonciální násldek toho znásilnění by odvykačku nezvládnul... ale stejně - br, ošklivá Ree, když něco takového Belle dělá.

13)  bb (08.11.2010 15:11)

snad nebude těhotná
super dílek

piskot94

12)  piskot94 (08.11.2010 14:24)

to se dělá, že se skončí v tak napínavé chvíli?:/ ne! tak proč to děláš?!

Silvaren

11)  Silvaren (08.11.2010 13:52)

Dobře, že se dává dohromady, i když to bude zřejmě nějakou dobu trvat, zvlášť teď, když si vzpomene na znásilnění. Doufám, že není těhotná, ani nechytla nějakou nemoc.

Ewik

10)  Ewik (08.11.2010 13:50)

Ježiši, chudák holka.:(
Už si uvědomuje, že ji Edward chybí. Moc hezký . Těším se.

sakraprace

9)  sakraprace (08.11.2010 13:08)

Jsem ráda, že se dává dohromady a že se smířila s Angelou, ale doufám, že není těhotná

milica

8)  milica (08.11.2010 11:05)

Ježiši chudák malá, takovýhle šok. Jsem zvědavá jak na to bude reagovat a jestli se to potvrdí
Těším se na pokračování

7)  Scherry (08.11.2010 09:18)

Tak tohle jí prosím nedělej, vytrpěla si toho už dost a k tomu ještě těhotenství?? To už by bylo moc, ne?? :'-( každopádně nádherná kapča

6)  Brigita (08.11.2010 00:26)

Očividně jsem skrytý sadista, ale jsem natolik zvědavá z psychologického hlediska, jak by se Bella vyrovnávala s těhotenstvím, že si asi (sama to nevím jistě) tajně přeji, aby těhotná byla. Na druhou stranu, by v tomto případě Bella nejspíše šla, co nejdříve na potrat, moje morbidní zvědavost by byla stejně neukojena, tak si kladu otázku, nač ji zbytečně trápit. Už přestanu s planými úvahami a napíšu jen, že se moc těším na pokračování. Snad bude, co nejdříve.

semiska

5)  semiska (07.11.2010 23:59)

Opravdu chudák, tolik hrozného ji potkalo, i když si za něco mohla sama. Já jí jen přeju, aby ty výsledky byly negativní, ptž kdo ví, jaké by pa to dítě bylo. Když už děťátko, tka jenom Edwardovo ;):D
Snad už jí bude čekat jen samé dobré věci.
Kapitolka moc hezky napsaná.

4)  bellla87 (07.11.2010 23:07)

Chudák Bella :p :p

3)  Ashley (07.11.2010 23:04)

ježiši, chudák, doufám, že to bude negativní, i když kdyby to bylo pozitivní, rozhodně by to bylo zajímavý... (rozhodně to nemyslím nijak zvrhle!)

anamor

2)  anamor (07.11.2010 23:03)

Tak a konečně ví Bella proč její tělo tak reaguje. Ty vole snad nebude těhotná To jsem zvědavá co jsi si na nás vymyslela

Ajjinka

1)  Ajjinka (07.11.2010 22:57)

Ježííííš, těhotná! Nesmí bejt! E-e...
Jestli bude, tak tě taky kicknu do assu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek