Sekce

Galerie

/gallery/Zrzka.png

Do naha! Tedy, skoro...

Tak nějak jsem věděla, co potřebuju k vyřešení alespoň nějakého svého problému. Sice jsem kdysi bývala upírka, ale rozhodně jsem nebyla zastaralá. Zastávka v drogerii ještě před prvním pracovním dnem mi rozhodně pomohla. Vykoupila jsem ho snad celé. A byla jsem si jistá, že tu práci jsem si zařídila právě včas, protože Mirandino konto utrpělo velkou ztrátu.

Když jsem pět minut před osmou brala za kliku knihkupectví, bylo zamčeno. Ianova hlava s brýlemi posazenými na nose vykoukla zpoza pultu a v okamžiku, kdy mu došlo, že jsem to já, se málem přerazil o krabice, když mi rychle běžel odemknout.

„Dobré ráno, jdeš akorát včas. Před půl hodinou mi dovezli krabice se zbožím a potřebuju, abys každou knihu oštítkovala, zapsala do systému a založila do polic. Taky přišlo pár objednaných knih, takže musíš rozeslat e-maily, kdy si pro ně objednatelé můžou přijít,“ vychrlil na mě, sotva otevřel dveře.

Teď jsem na něj zmateně koukala, s očima mírně vykulenýma a pusou lehce pootevřenou.

„Cože?“ dostala jsem ze sebe zaraženě. Jen se shovívavě usmál a poslal mě si odložit věci do kumbálu. Potom mi práci vysvětlil polopatičtěji.

Do oběda jsem měla všechny knihy oštítkované a po počátečních problémech i většinu zadanou v systému.

„No vida, ty se s tím krámem snad i naučíš dělat,“ smál se mi Ian, když na sebe házel bundu a chystal se na oběd. „Vážně nejdeš se mnou?“ zeptal se znovu. Jen jsem zavrtěla hlavou.

„Nemám hlad. Alespoň to tady dodělám, než se vrátíš.“ Pokrčil rameny a s hladovým výrazem konečně odešel.

Když jsem nad tím mizerným počítačem konečně vyhrála, měla jsem chuť jít oslavovat. Místo toho jsem knihy postupně zasunula do polic a zbytek přestávky se uvelebila v křesle za pokladnou.

„Už máš i e-maily?“ zeptal se Ian, sotva jsem zamhouřila oka. Zamračila jsem se na něj, ale byla jsem zticha. Tak nějak jsem věděla, že spát v pracovní době, není zrovna podle pravidel.

„Jestli mi řekneš, jak je mám poslat, udělám to,“ odpověděla jsem nesměle a usmála se na něj. Povzdechl si a zalezl do kumbálu.

„Copak jsi žila mezi pravěkými lidmi?“ ozvalo se odtamtud a já měla co dělat, abych se nesmála nahlas. To sedělo!

„Tak nějak,“ odpověděla jsem stále pobaveně. Jen nadzvedl obočí, ale nijak to nekomentoval.

„To by zvládly i slepice, kdybys jim nasypala kolem Enteru krmení,“ rýpnul si, když mi pomohl odeslat první e-mail. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Teď ses snažil být vtipný?“ ujišťovala jsem se.

„S počítačem neumíš, ale drzá jsi ukázkově,“ zavrtěl nevěřícně hlavou a věnoval se zákazníkům.

Když jsme večer zavírali, ještě jsem nebyla nějak moc unavená, takže vidina postele mě zrovna nelákala.

Ještě než mi Ian stihl zmizet, otočila jsem se na něj a zeptala se ho, kde najdu hernu Full House. Vykulil na mě oči a málem se zadusil jablkem.

„Ještě řekni, že umíš hrát poker, a já se nedožiju zítřka!“ varoval mě se smíchem. Protočila jsem oči, ale nakonec mi přeci jen byl schopný vysvětlit, kde to najdu.

O dvacet minut později jsem vcházela většími vraty do útrob kasina. Že jsem nevhodně oblečená, mi došlo hned u vchodu, když jsem kolem sebe viděla jen černé obleky a luxusní šaty. Naštěstí mě nevyhodili a u peroxidové blondýnky jsem si dokonce mohla koupit žetony. Nebylo jich moc, ale já jich moc nepotřebovala. Většinu stejně vyhraju.

Našla jsem nejbližší stůl a posadila se k němu. Většinu přísedících překvapilo, že se s nimi chce měřit žena, ale už z principu ani necekli. Seděla jsem po levici dealera, který mi neochotně rozdal dvě karty.

Podle stylu jejich hry tohle byli jen ti níže postavení. Poker uměli, ale nebyla to žádná sláva. Obehrála jsem je o polovinu jejich výher. Zrovna jsem byla na řadě v rozdávání, když ke mně přišel jeden z místních krupiérů.

„Slečno, byla jste pozvána k hlavnímu stolu. Můžete jít se mnou?“ šeptl mi do ucha a poslušně se usmál.

Pomohl mi odsunout židli a čekal, než si posbírám všechny žetony.

„Tak, pánové, dneska jsme skončili. Slibuju, že se na vás ještě přijdu podívat.“ Chtěla jsem odejít, ale nakonec jsem se otočila a hodila jim tři desetidolarové žetony na stůl.

Postarší chlápek mě vedl temnými chodbami až do zadní části budovy. Zastavil se až u posledních dveří a otevřel mi je dokořán.

Místnost byla osvětlena větším světlem hned nad stolem, který sloužil přímo a jenom na poker, kolem něj asi šest mužů. Sotva mě uviděli, všichni se postavili v jasném gestu. Pousmála jsem se a udělala krok dovnitř. Dveře za mnou se zavřely a hudba, která byla doteď z chodby slyšet, byla tatam.

„Moc žen k nám nechodí, ale vy jste historicky první, která nedělá doprovod, ale snaží se nás obehrát o celý náš majetek,“ usmál se viditelně nejstarší z nich a pokynul mi na židli vedle sebe. Přijala jsem nabízené místo a teprve teď se rozhlédla po ostatních. Většina z nich neměla méně než čtyřicet, ale byl tady jeden mladší. Jeden, který se věkem blížil tomu mému. Tedy… tomu fyzickému.

„Jak to jde v informačním centru?“ zeptala jsem se nedbale a přihodila jsem sázku.

„Dá se to, pokud tam zrovna nepřijde nějaká ženská, která všechny předběhne,“ odpověděl stejným tónem a vzal ze stolu své karty. Slíbila jsem mu pomstu!

Už při první hře bylo poznat, že tihle hráči jsou na úplně jiné úrovni než ti v herně. Teď jsem poprvé ten večer prohrála. Začaly se mi potit dlaně a byla jsem čím dál tím víc nervóznější. Nevěděla jsem, kolik stresu tohle tělo snese, aniž by na sobě dalo něco znát. I když jsem byla člověk, dokázala jsem si udržet vážnou tvář, ať mi přišla jakákoliv karta. Vlastně se mi zdálo, že tohle tělo ani nemá mimické svaly, ale zbytek pohybů jsem nedokázala uhlídat.

„Nějak se třesete,“ pronesl zase ten kluk z informačního. Nehodlala jsem mu udělat radost a s obrovským soustředěním jsem se uklidnila. A sotva jsem začala vyhrávat, nervozita zmizela úplně.



Hráli jsme až do noci a já začínala být unavená, ale nedokázala jsem se od toho odtrhnout. Ne, dokud neoškubu Informátora! Což prakticky nebylo v nedohlednu, protože na sobě měl už jenom trenýrky.

Zbyli jsme poslední dva. Ostatní složili karty a pobaveně sledovali naši výměnu. V ruce jsem měla pikového kluka a krále a před sebou eso, pětku, desítku a dámu. Mohla jsem mít nádherný Royal Flush, ale to by ta dáma musela být piková. Takhle jsem měla jen mizernou postupku.

Dealer na stůl položil poslední kartu – další královnu. Bylo na nás, abychom vyložili karty. Začínal Informátor, který se širokým úsměvem položil karty na stůl.

„Four of a kind,“ usmál se a přišoupl své dvě královny k těm na stole. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Four of a kind bylo rozhodně vyšší než obyčejná postupka.

Podívala jsem se mu zpříma do očí a aniž bych ten kontakt přerušila, položila jsem svoje karty.

„Royal Flush,“ vydechla jsem s úsměvem a karty položila na poslední kartu vyloženou dealerem. Na pikovou dámu. „Dlužíš mi svoje trenky,“ mrkla jsem na něj a pohodlně se opřela. Zíral na stůl, jako by to ještě mohl nějak zachránit, ale měl smůlu.

Neochotně vstal a sundal si je. Snažila jsem se zadržet smích, ale když to nedokázali ani ostatní, nemohla jsem.

„Vyhraju je zpátky,“ zabručel a sednul si.

„Dneska ne,“ řekla jsem unaveně. „Jdu domů, ráno brzo vstávám.“ Začala jsem si sbírat věci a nezapomněla jsem ani na jeho oblečení.

„Počkej, snad mi tady alespoň něco necháš,“ řekl vyplašeně. S úsměvem jsem se na něj otočila a zavrtěla jsem hlavou.

„Prohrál jsi to. Teď je to moje.“ Užívala jsem si to. Ta pomsta byla sladší, než jsem vůbec čekala. „Dneska jsem si to vážně užila. Určitě se zase zastavím,“ rozloučila jsem se a chystala se k odchodu. Nakonec jsem si to rozmyslela a znovu se otočila. „Aby sis nemyslel, že jsem zlá, něco ti tady nechám,“ usmála jsem se. Došla jsem zpátky ke stolu a položila mu na stůl boty.

Odešla jsem dřív, než ta rudá stihla vybouchnout.



Následující ráno bylo to nejkrutější, jaké jsem v tomhle těle prožila. Podle budíku vedle postele jsem spala asi tři a půl hodiny. A to Mirandinu tělu rozhodně nesvědčilo.

Ian se mým opuchlým očím děsně smál.

„Propitá noc?“

„Ne,“ hlesla jsem a praštila hlavou o stůl. Dneska to tady nezvládnu. „Jenom jsem strávila noc hraním pokeru.“

„Cože? Tys to myslela vážně?“ zeptal se překvapeně. „Já myslel, že si ze mě střílíš! Předem říkám, že ti žádné zálohy z výplaty, abys mohla hrát, dávat nebudu.“

Zamračeně jsem zvedla hlavu a odfrkla jsem si.

„Včera jsem vyhrála svou dvouměsíční výplatu, tak neryj!“ Něco zabručel, ale neměla jsem sílu se ho zeptat, co říkal.

Trochu mě probral hrnek zabijácké kávy, které mi Ian uvařil, a po jehož vypití mi oznámil, že na tom vyplýtval skoro půl balíčku kávy. Bylo mi to fuk. Celkem mi to pomohlo, takže jsem s prvním zákazníkem byla schopná fungovat. I když jsem byla značně nepříjemná, takže jsem raději seděla za počítačem a držela jazyk za zuby. Většina zákazníků se mi zdárně vyhnula, ale jeden si prostě nedal říct.

„Rád bych si koupil tuhle knihu,“ ozval se známý hlas a když jsem zvedla hlavu, potěšeně jsem zjistila, že ho opravdu znám.

„S oblečením bych tě skoro nepoznala,“ poznamenala jsem s úsměvem a dál se věnovala práci na počítači.

„Moc vtipné. Mohla bys mi ji konečně namarkovat?“ Otráveně jsem se na něho podívala a nadzvedla jsem obočí.

„Jdi na konec řady.“ Rozhlédl se kolem sebe a konstatoval, že tam žádná řada není. „Bylo tady před tebou deset lidí. Vydrž, než si vyberou.“ Šokovaně otevřel pusu a chtěl něco říct, ale přerušil ho Ian.

„Bello, obsluž ho!“ řekl hlasem, který nepřipouštěl námitky. Na Informátorově tváři se mihl škodolibý úsměv a totálně mě tím vytočil.

„9,85$.“

„Ještě zabalit,“ usmál se škodolibě. Podívala jsem se na něj ještě otráveněji než předtím, natáhla se pro mikrotenový sáček, vložila do něj knihu a podala mu ji.

„Tady ji máš zabalenou a teď padej,“ sykla jsem. Zamračil se, ale nakonec přece jenom odešel.

„Proč jsi ho nechtěla obsloužit?“ zeptal se naštvaně Ian.

„Protože je to idiot,“ odpověděla jsem mu nevzrušeně. Otočil si mě k sobě a upřeně se mi podíval do očí.

„Každý máme s někým nesrovnalosti, ale v práci budeš na lidi milá!“

„Fajn,“ zabručela jsem.

Spokojeně se usmál a odešel.

A stejně jsem milá nebyla.

Právě naopak. S blížící se zavírací hodinou moje nálada klesala ještě níž a zákazníci byli čím dál otravnější. Seděla jsem u počítače a úmorně jsem se snažila zmizet. Jenže snažit se ještě o něco víc, mohla bych se dostat do těla někoho jiného. A to by byl průser. Zvlášť pokud bych se dostala třeba do toho Ianova.

Z myšlenek mě vyrušil až zvuk zvonku na pultě.

„Nemáme!“ řekla jsem okamžitě.

„Jsem si jistý, že máte,“ ozval se pobavený hlas. „Objednával jsem si u vás knihu a přišlo mi oznámení, že už ji máte tady.“

Chtěla jsem protestovat a s nádechem jsem k němu zvedla hlavu, ale něco mě zarazilo. Nádherné tělo. Nádherně ladné pohyby. Nádherný úsměv. Nádherné všechno. A bledá kůže.

Do hajzlu, upír!

Ree / Nebraska

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

16)  Jalle (17.11.2012 13:42)

pocker ma veľmi pobavil

15)  Ashley (14.02.2011 20:17)

páni, další bombastická povídka, když se vy dvě spojíte hmmm mňamka pro oči! Bombastická Bella, skvělý Ian a roztomile protivný Informátor A ten konec! Vrrr! Těším se na pokračování!!!

14)  maggie (09.02.2011 13:21)

roztomilá upírka v neohrabaném lidském těle, oprsklá, ale sympatická, kam na ti chodíte?

moc se těším na další díl, kdopak je asi tím nádherným ve dveřích?

13)  ikaros (09.02.2011 12:35)

jo, jo, jo!
doufám, že je to někdo od cullenů
je to úžasné, hra o trenky, drzá obsluha:D
jednoduše paráda!

12)  fixena (08.02.2011 21:39)

dokonalost! miluju vás!

11)  mary (07.02.2011 23:48)

bezva, nejdřív jim vytřela zrak v pokeru a pak její styl obluhy v krámě :D prý "Nemáme!"

Fanny

10)  Fanny (07.02.2011 22:42)

Aha, ale ona je člověk a ten upír nemá ani páru o tom, že ona ví, že je upír... A poker jí jde, tak doufám, že ji co nejdříve uvídíme hrát a vyhrávat.:D

Nosska

9)  Nosska (07.02.2011 22:32)

Že by Edward na scéně?!;)

8)   (07.02.2011 21:55)

Nádherné všechno.

Nemám čo dodať

AliceBrandon

7)  AliceBrandon (07.02.2011 21:38)

Tedy klobouk dolů před jejím pokerovým uměním. Ze začátku jsem byla trochu zmatená, kdože je ten mladík, ale vzpomněla jsem si. Trochu mě překvapilo, že se hrálo i o oblečení. Zajímalo by mě, jestli by o ty trenky hráli i kdyby tam Bella nebyla :D
Na zákazníky je Bella pěkně drzá, být Ianem, tak už dávno letí A jak dala tomu klukovi z informačního tu knížku do igeliťáku :D
A konečně je to tu! Je tam on! Vsadím se, že je to nějaký Edward Cullenů, kluk jeden ušatej :D

eMuska

6)  eMuska (07.02.2011 20:52)

Kurník šopa! Tak ten poker bol úžasný! Asi si zajtra privstanem a naučím sa ho hrať (chalani ho v škole bavia každé ráno, ale pšt! ) A ku kapitolke - nechala mu topánky, moje nervy! Čakala som ponožky. Tie si aspoň môže natiahnuť na ruky, keby ich mal studené, aby nedesil ľudí...
No a potom ten upír...
Edward? Však? prosíííím! Dúfam...
Krása!

Alorenie

5)  Alorenie (07.02.2011 20:37)

Bella umí hrát poker! juhů! blbej informátor! tak jo. tohle znělo jak z nějaký knihy o špionáži. blbej chlap, co dělá na informacích! to, že mu vrátila boty mě odrovnalo
upír? co ten tam dělá?

Janeba

4)  Janeba (07.02.2011 19:48)

Neb, skvělé! Bellinka mě ohromila nejen svým pokrovým uměním, ale i uměním druhé pořádně oškubat!:D No, ale co ten upír?! V každém případě se moc těším!!!
Děkuji!!

3)   (07.02.2011 19:08)

... konečně se dostáváme dál... je nezdvořilé nechávat lidi čekat ... ... ... ikdyž teď bych asi vydržela čekat hodně dlooouho...

Marketa

2)  Marketa (07.02.2011 19:07)

1)  Scherry (07.02.2011 19:00)

Moc moc parádní kapča

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse