Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/robert_pattinson_sunglass.jpg

Další kapitola je na světě.

Edward jede do La Push a tam se setkává s jedním starým známým, ale ještě předtím se Jessica zase jednou vyznamená. No a bude tu i slibovaný pohled jiné osoby. Takže se podíváme i k někomu, kdo bude ještě hodně zamíchávat kartami. :)

O přestávce na oběd jsem si sednul na místo, na kterém jsem sedávala s Bellou, když jsem sem chodil minule. Kolem mě se ihned slítlo několik desítek spolužáků, kteří mě rozčilovali různými otázkami. Nejčastější se týkali mě a mého vymyšleného drbu, že jsem svůj vlastní bratranec. Opravdu to bylo více než divné.

Nakonec jsem to už nevydržel a s pocitem, že mi za chvíli vybuchne hlava, jsem odešel na poslední hodiny dnešního dne. Tělocvik. Nějak jsem nedokázal pochopit, kdo může mít tělocvik hned po obědu. Celou dobu, co jsem běhal po tělocvičně a chytal míč jsem myslel, že snad každou chvíli neudržím oběd v sobě. Nevím, jak tohle přežiji dalších pár týdnů. Nejspíše budu zameškávat obědy, jinak to opravdu jednou neudržím. A toho jsem byl tuhle hodinu taky svědkem.Ale u něj to nebylo tak jednoduché. Chápal jsem, že když vám někdo podkopne nohu a vy spadnete na břicho, rozhodně se něco stát musí. A jemu se stalo právě to. Dá se říci, že jsem s ním dokonce soucítil. Rozhodně jsem s ním soucítil.

Celý den mě pronásledovali myšlenky všech okolo. Bylo to jako bych byl uprostřed roje včel. Obrovských včel, které bylo slyšet jen v mé hlavě. Opravdu jsem si v některých chvílích připadala jako blázen. Nejtrapnější chvíle byly hlavně ty, kdy jsem odpověděl na nějakou otázku, která ještě nebyla položena nahlas a také, když jsem reagoval na zavolání mého jména předčasně. Proto jsem byl rád, když jsem seděl v autě a jel směr dům, ve kterém jsem bydlel. Jel jsem tam jen na otočku, ale jen tak jsem zmizet nemohl. Potřebuji si udržet co nejlepší reputaci.

Když jsem přijel k domu, málem mě trefil šlak. Ty Forkské drbny jsou opravdu rychlé. Až moc rychlé, na můj vkus. Z domu jsem slyšel myšlenky jak Jessiky, tak Newton a právě on byl ten poslední, koho jsem chtěl potkat. Měl jsem sto chutí jen zavolat a jet rovnou pryč, ale všimli si mě. Tedy Newton si mě všiml. V té chvíli jsem měl sto chutí ho zabít. Přinejmenším bez mučení.

Vystoupil jsem z auta a vydal se k domu. Byl jsem pár kroků od dveří, když ven vylétla Jessica.

„Ahoj, Edwarde, tak jsem dneska přemýšlela a řekla jsem si, že bych mohla pozvat Mikea Newtona. Myslím, že by ti mohl říct něco o tvém bratranci,“ začala. Cože? Dobře, že hezké, že mi chce pomoci, ale tohle je hodně. Nevím nic o tom, že bych se s Newtonem nějak kamarádil, až na tu výpomoc s autem. Ale to bylo kvůli Belle. Jinak jsem jej nesnášel, ne, nesnášel bylo slabé slovo. A za všechno mohly jeho myšlenky. Jeho hříšné myšlenky, které byly vždy plné Belly. A některé jsem vidět nikdy nechtěl. Stejně tak i jeho a Jessica mi ho nacpe až pod nos. Opravdu úžasné.

„Promiň, možná někdy jindy. Chtěl bych dnes jet do La Push. Ale děkuji za snahu,“ odpověděl jsem jí a vydal se tam, odkud jsem přišel. „Jo a kdybys byla hodná. Mohla by jsi to prosím říct tvým rodičům? Nevím kdy se vrátím.“ Nastoupil jsem do auta a s úlevou se rozjel. Úlevu ale rychle vystřídala úzkost. Proč vždy jednám a až potom přemýšlím? Co když mě nebudou chtít vidět, co když mi neuvěří. Jak jim mám dokázat kdo jsem? Alespoň jedno plus pro mě je, že mě nemohou napadnout, jsem člověk. Snad mě nemohou napadnout. Tak jo, to bude v pohodě. Prostě tam přijedu, podívám se po nich a pokud je nenajdu, odjedu pryč. Jo, to je dobrý plán.

Projel jsem snad třikrát celou rezervaci. Nikde jsem neviděl ani jednoho člena smečky. Bylo to, jakoby se snad schovávali. Nebo prostě jen odešli pryč, ale to mi připadalo nepravděpodobné. Nejspíše, kdyby mohly, by se jen přestali přeměňovat, ale aby odešli. To mi k nim nějak nešlo. Ne, někde tu být mohly, když ne jako lidé, tak jako vlci.

Zajel jsem ke kraji jednoho z útesů. Když jsem byl upír, jednou jsem se sem vydal. S povolením smečky a za doprovodu Setha. Když jsem na něho pomyslel, usmál jsem se. Samovolně, naprosto uvolněně. Chyběl mi, stejně jako moje rodina. Bral jsem ho jako člena naší rodiny. Nikdy jsem si o něm nedokázal myslet nic hnusného. Byl to prostě veselý mladý kluk, který se stal mím přítelem. Nejlepším přítelem. I přesto, že mu to všichni zakazovali. Až na Sama, naštěstí.

Přešel jsem k útesu a zavřel oči. Šum moře mě uklidňoval. Pomáhal mi jasně myslet. Uklidňovat se. Měl jsem sto chutí tu zůstat napořád. Na tomto místě, nikdy neodejít. Najednou jsem záviděl stromům, které rostli nedaleko odsud. Strávili tu celý život. Nemuseli nikam spěchat, rozčilovat se, prostě jen poslouchali.

Najednou se vše změnilo. Začala průtrž mračen a vítr se zrychlil. Nenechal jsem se zviklat, dál jsem poslouchal. Bylo to fascinující, přes hlasité fučení větru jsem slyšel, jak vlny rozzuřeně narážejí do skalisek. Bylo tu slyšet tolik věcí, které jste neměli možnost normálně slyšet. Bylo to úžasné. Ano, určitě bych tu mohl být navždy.

Všechno přehlušilo zavrčení. Nečekal jsem to a tak jsem sebou silně trhnul. Otevřel jsem oči a začal se pomalu obracet. Jakmile se má mysl přestala zaměstnávat všudypřítomnými hlasitými zvuky, začali na mě dorážet rozzuřené myšlenky. Jen jedny. A ty jsem okamžitě poznal. Už jsem se neotáčel pomalu. Otočil jsem se, jak nejrychleji to šlo a usmál se na hnědého vlka. Jakmile spatřil mou tvář, bolestně zavyl. Co jiného jsem měl čekat. Že se na mě vrhne a začne mě nadšeně olizovat. Ne, to rozhodně ne. To bych nechtěl ani od něj. Bolest v jeho myšlenkách mě málem poslala do kolen. Pokud on stále tak trpěl, co mohla cítit má rodina? Raději jsem nato ani nechtěl pomyslet. Potřeboval jsem se nějak zklidnit. Potřeboval jsem, aby se hlavně on zklidnil.

„Ahoj, Sethe,“ pozdravil jsem ho. To bylo první, co mě napadlo a ihned poté se mi to zdálo nevhodné. Moc jsem si tím nepomohl. Když jsem ho pozdravil, vystrašeně vyštěkl. Jistě, co jiného jsem mohl čekat? Já bych se zachoval stejně. Ale já bych nejspíš plus k tomu ještě začal křičet a utekl. No, teď už asi ne.

„Mohl by jsi se prosím proměnit na člověka?“ zeptal jsem se. No, tohle byl ještě lepší pokus. Pokud to takhle půjde stále, za chvíli budu mluvit jako nějaký cvok. Byl jsem překvapen tím, že o tom opravdu začal přemýšlet. Chtěl vědět, kdo jsem. Nechtělo se mi to ničit tím, že bych mu oznámil, že čtu myšlenky už teď. To by se neproměnil.

Vydal se do lesa. Pozpátku, nespouštěl ze mě pohled, ani na vteřinu. Nakonec  v něm zmizel, na chvíli. Za pár minut se vrátil ve své lidské podobě. Vypadal stále stejně. Ještě se nepřestal měnit, jak dlouho jsou Cullenovi pryč? Nejspíš moc dlouho ne.

Přešel s ostražitostí ke mně. Byl nachystaný k tomu, aby se v případě nebezpečí hned proměnil zpátky.

„Nemůžu ti ublížit a ani nechci. To snad víš,“ usmál jsem se na něj. Moc dobře věděl, že je to pravdu. Kdybych se o něco pokusil, byl bych za chvíli mrtvý. A ani bych ho nestačil třeba jen škrábnout.

„Kdo jsi,“ zašeptal napjatě. Mohlo mě napadnout, že nebude věřit, že jsem ten Edward. Měl jsem být mrtvý a vlastně jsem teoreticky už byl.

„Myslím, že ty to sám moc dobře víš,“ pokusil jsem se. To jediné jsem mohl. Potřeboval jsem, aby uvěřil. Jen on by mi mohl pomoci.

„Nemůžeš být Edward. Ten umřel,“ odpověděl mi klidně. Jakoby mu to bylo jedno. Jakoby se ho to netýkalo. Ale jeho myšlenky ho zrazovali. Moc dobře jsem věděl, že to říká na uklidněnou spíše sobě.

„Umřel. To je pravda, ale jsem Edward. Edward Masen,“ oznámil jsem mu. Jeho myšlenky mě přímo bombardovali. Třeštila mě z nich hlava, ale držel jsem se a snažil se uklidnit. Potřeboval jsem se soustředit.

„Tak se jmenoval…“ nechal vyznít větu do prázdna. Přikývl jsem. Začínal jsem vyhrávat a navíc jsem nelhal. A Seth to začínal chápat.

„Jistě, tak jsem se jmenoval předtím, než jsem se stal upírem,“ dopověděl jsem za něj. Začínal mi věřit. Bylo to snadné.

„Jak?“

„Jak co?“

„Jakto, že je z tebe zase člověk a jaktože stále žiješ? A proč jsi tady?“ Usmíval jsem se nad jeho otázkami. Bylo mi jasné, že jsem právě dostal o další kousek blíž k setkání s mou rodinou.

„To je na dlouho,“ zašeptal jsem.

„Já mám čas spoustu volného času, ale nejspíš bychom měli jít ke mně domů. Máš tu auto?“ zeptal se. Kývl jsem k mému autu. Uvěřil mi. Jeho myšlenky to dokazovali. Jsem je rád. Mrzelo by mě, kdyby mi neuvěřil. Neuvěřitelně by mě to mrzelo.

****

Myšlenkami jsem popoháněla ručičku hodin. Škola byla dobrý nápad, když jsme se chtěli zabavit přes den, ale někteří učitelé byly až moc nudní. A pan Pullman byl jedním z nich. Každá jeho hodina byla utrpením. I přesto, že tu se mnou byl Jasper. Ani on mi nedokázal zlepšit náladu. Kdyby byl výklad alespoň trochu záživný. Ale bylo to, jako by snad učitele ta historie ani nezajímala. Jakoby ji učil jen kvůli tomu, že nic jiného nebylo na výběr.

„Už jen deset minut,“ zašeptal Jasper a vzal mě za ruku. Usmála jsem se. Jak jsem si mohla myslet, že jsem na tom hůře já? Vždyť Jasper musel překonávat něco daleko horšího. Chuť na lidskou krev. Zlepšilo se to, díky Belle a Nessie, ale stále mu to ještě dělalo velké problémy. Zvláště, když bylo těch lidí v jedné místnosti více. Stiskla jsem mu ruku.

V té chvíli přišla vize. Byly to jen střípky. Dotyčný se ještě nerozhodl. Přesto jsem viděla domy v La Push. Útesy a Setha. Nic jiného jsem neviděla. Přesto jsem poznala, o budoucnost koho šlo. Už několik týdnů dostávám vize o chlapci, který vypadá jako Edward. Podle všeho se tak i jmenoval. Dlouho jsem nechápala, proč ty vize mívám, ale poté mi to došlo. Jeho budoucnost měla spojitost s naší rodinou. Musel nás hledat. A jediné vysvětlení proto bylo to, že musel mít nějakou spojitost s Edwardem. Proč by jinak jezdil do Forks, proč by jel do La Push? A Seth? Nevypadal nato, že by se ho nějak moc bál. Spíše jakoby byl rád. V té chvíli jsem se rozhodla, budu jeho budoucnost sledovat, pozorně. Chci vědět, proč nás chce najít. Jakmile nato přijdu, tak pokud bude mít dobré úmysly, pomohu mu.

„Alice, co jsi viděla?“ zeptal se mě Jasper. Usmála jsem se na něj.

„Jenom, že pojedeme zítra na lov,“ odpověděla jsem mu. Vadilo mi, že mu musím lhát. Moc mi to vadilo, ale musela jsem. Nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl. Až příjde ten správný čas, vše jim řeknu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  UV (30.05.2011 16:08)

Jen tak dál.;) ;) ;) ;) ;)

6)  marcela (28.05.2011 17:54)

prosím další

piky

5)  piky (28.05.2011 17:14)

To je v pořádku - stejně to asi bude moje chyba

MaiQa

4)  MaiQa (28.05.2011 16:41)

piky: Ale Jessica a Mike na střední už nechodí. V jednom z minulých dílů jsem psala, že Jess si schání práci a Mike? Ten se mi tam prostě hodil. Ale pokud to vyznělo tak, že tam stále chodí, tak se omlouvám.

piky

3)  piky (28.05.2011 16:38)

Tahle povídka se mi líbí Ale něco mi nesedí - když už má Edward s Bellou Renesmee, tak jaktože Mike a Jessica chodí na Forkskou střední, když se Edward a Bella brali až po maturitě ( Takže Nessie měli ještě později)

2)  vampirka (28.05.2011 15:06)

Nádhera,super,už se těším na další.

1)  krista (28.05.2011 14:59)

na to kolik ti je píšeš opravdu nádherně. Ráda čtu tvoje povídky. Těším se na další dílek,ne to co vymyslíš.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still