Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Je to... přirozené!

Celé odpoledne jsme koukali na pohádky a vypli je jen při večeři. A i když prcek lítal po pokoji, my s Edwardem pořád sledovali televizi. Já prostě pohádky milovala a nenechala jsem se nikým rušit. A když mi potom Malá usla na klíně, přenesla jsem ji do pokoje a chvíli zůstala u ní. Jako obvykle. Byla andílek, když spala.

„Změnila tě,“ ozval se za mnou tichý hlas.

„Vážně?“ zeptala jsem se, aniž bych se otočila. Přišel až ke mně a opřel se o skřínku vedle postele.

„Už nejsi ta rozverná puberťačka, ta volnomyšlenkářka, které pomalu na ničem nezáleželo. Kdysi ses ani nezajímala o kluky a najednou sis málem někoho vzala. Celé dny jenom vaříš, aby to Malé chutnalo. Proboha, vždyť jsi kvůli ní nechala školu, kterou jsi chtěla snad nejvíc na světě. Cokoliv děláš, si předem promyslíš, aby z toho Malá vyšla dobře. I když se o ni stará někdo jiný, pořád jsi ve střehu, ačkoli jsi pomalejší než my ostatní. Vyrostla jsi, psychicky. Z holky, jejíž nejoblíbenějším jídlem bylo lízátko, se jako mávnutím proutku stala plnohodnotná máma, která na svou dceru nedá dopustit. I když není její. Musím přiznat, že mi ta stará Bella občas chybí, ale na téhle je plno výhod,“ zasmál se.

„Výhod,“ zopakovala jsem se zvednutým obočím. Mluvil pomalu a díval se mi zpříma do očí.

„Tahle Bella je rozumnější, méně drzá a-“ přičichl si k mým vlasům, „voní dospěláctvím. Konečně můžu říct, že jediným dítětem rodiny je Faith. A taky Emmett. Krom toho jsi vyrostla do krásy a Carlisle mě nezabije, když udělám tohle,“ zašeptal a přitáhl si mě za boky k sobě. Pořád mi hleděl do očí a na tváři se mu vyrojil rošťácký úsměv. Přestal si hrát s mými vlasy a ruku mi sunul k pasu. Pomalu se ke mně nahnul a když jsem pořád nehnutě stála, políbil mě. Lehce, opatrně, neodolatelně… Mozek se mi na chvíli zastavil, aby mi v zápětí vyslal signál, že se mi to vážně moc líbí. Že tohle je něco, po čem jsem už pár dní, týdnů toužila. Že ho neberu jen jako bratra, že už ho vůbec neberu jako bratra. Že jsem ho tak už hodně dlouhou dobu nebrala. Že pro mě vždycky znamenal něco víc, i když jsem si to nikdy nedovedla přiznat. Vychutnávala jsem si to. Vychutnávala jsem si jeho.

Z líného polibku se stal vášnivější. Naléhal natolik, až mě posunul o pár kroků dozadu a já narazila do postele. Místo polibku mě teď chytal, abych nespadla na Malou. Ta se zavrtěla a spokojeně zakňučela.

„Měli bychom ji nechat spát,“ zašeptala jsem. S úsměvem mě pustil a odešel. Chvíli jsem se dívala na dveře, ale potom jsem Malé vlepila pusu a potichu za sebou zavřela. Nebyl tu. Čekal dole. Jenže já nevěděla, jak se k němu chovat. Jak se bude chovat on ke mně. Vyřešila jsem to útěkem.

„Zajdu si na lov,“ řekla jsem a zamířila ke dveřím. Ještě než jsem stihla zmáčknout kliku, držel mě za loket a otočil mě k sobě.

„Nemusíš utíkat,“ řekl s lehce rošťáckým úsměvem.

„Ale já neutíkám,“ řekla jsem zahanbeně. Jasně že jsem utíkala. Uchechtl se a sklopil hlavu. Když ji znovu zvednul, už se neusmíval. Jeho oči byly prosebné.

„Utíkáš proto, že jsem tě políbil?“

„Já neu-dobře, možná utíkám,“ přiznala jsem a sklopila hlavu.

„Promiň, nechtěl jsem…“ zarazil se. Co nechtěl? „Nevěděl jsem…“ Zase se zarazil. Povzdechnul si. „Promiň,“ řekl prostě a pustil mě.

Sakra! Sakra, sakra, sakra, sakra! Seš vážně skvělá, Bello!

Stála jsem tam a zírala na jeho záda, jak se vrátil ke sledování nějakého pořadu. Věděla jsem, že se netváří zrovna vesele. A věděla jsem, že za to může to nedorozumění. Ale moc jsem se… styděla… na to, abych s ním o tom mluvila nahlas. Bylo to lehčí říct myšlenkami.

Neodcházím kvůli polibku. Možná… trochu… Ale ne úplně. Já…Povzdechla jsem si a sklopila hlavu. Prostě nevím, jak si to přebrat. Jak jsi celou tu řeč myslel, co pro tebe znamenal ten polibek. Co pro tebe znamenám já. Chtěla jsem „mluvit“ dál, ale moje myšlenky se najednou zaobíraly tím, jak dobře líbá. Jak lehce se otírá o moje rty, jak horké pro mě ty doteky jsou, i když on je ledový. A tím, jak na mě působí, co mi způsobuje.

„Tohle pro mě znamenáš,“ zašeptal, když se odtrhnul, s čelem opřeným o mé. „Od začátku tě mám rád. A čím déle jsem s tebou byl, čím déle jsme si hráli na rodinu, tím častěji jsem uvažoval o tom, jaké by bylo být opravdová rodina. A čím častěji jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem si začínal uvědomovat všechny mé city k tobě. To, že už tě nemůžu a ani nedokážu brát jako tu malou culíkatou holku. Tvoje přítomnost mi vždycky vykouzlila úsměv na tváři, i když mi zrovna do úsměvu nebylo. Začal jsem ji vyhledávat. Proto jsem chtěl, ať mě kryješ před Jasperem, chtěl jsem na to přijít sám. Chtěl jsem si sám ujasnit, jaké city to jsou. Sám jsem chtěl přijít na to, že ten nejotravnější a nejhezčí cit, který mě poslední dobou ovládá, je láska.“ Dívala jsem se do těch jeho nádherných hlubokých očí a přemýšlela nad tím, co řekl. Sklopila jsem pohled, abych ho vzápětí zase zvedla a postavila se na špičky. Přivřela jsem oči a trochu se k němu přiblížila. Usmál se, přitáhnul si mě k sobě blíž a staral se o moje rty. Byla to precizní práce.

„Žádný útěk?“ zašeptal.

„Ne,“ vydechla jsem a znovu lehce přitiskla rty na jeho.

„Alice určitě šílí,“ šeptl s radostí.

„Nemá z čeho. Pořád jí měním její vize,“ zašeptala jsem mu do rtů a znovu se o ně otřela.

„Jsi potvůrka,“ zasmál se a táhnul mě na pohovku. Sedla jsem si vedle něho a opřela mu hlavu o rameno. Prohraboval se mi ve vlasech a já si dokonale užívala tu chvilku, kterou jsme měli jen a jen pro sebe. Usínala jsem mu v náručí.

I v sobotu.

A když jsem v ní usínala v neděli, vyrušilo mě jeho povzdechnutí.

„Už jdou,“ řekl zklamaně. Ta jediná věta mě probrala a já se od něj okamžitě odtáhla. Překvapeně se na mě podíval a já si povzdechla.

„Nechci, aby to věděli. Zatím,“ zašeptala jsem. Přikývl, ale viděla jsem to zklamání v jeho očích. Usmála jsem se a v rychlosti ho políbila. Vletěli dovnitř, sotva jsem se vrátila na svůj kraj pohovky.

„Stýskalo se vám?“ zeptal se Emmett hlasitě, čímž schytl zasyčení od nás dvou.

„Jestli vzbudíš Malou, budeš si ji uspávat!“ hrozil mu Edward. Emmett se omluvně usmál a už ani nedutal. Zvedla jsem se, se všemi se rozloučila a šla spát. Sotva jsem vyšla schody, slyšela jsem Alicino šeptání, jak se z Edwarda snažila vytáhnout, jestli se něco stalo.

„Alice, prosím tě!“ řekl naštvaně.

„No co? Už byste se měli dát dohromady, Edwarde!“ Zaskřípala jsem zuby a byla moc ráda, když Emmett zašeptal, že jsem je asi slyšela.

„Jdi do hajzlu, Alice!“ sykla jsem a máma mě potichu okřikla, ať tak nemluvím. Alice se ale nedala a pořád Edwarda otravovala.

Pošli ji do háje, nebo se z ní zblázním, sykla jsem a zalezla do postele. Ještě jsem ani nestačila zhasnout lampičku, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Edward s otráveným obličejem.

„Asi ji zabiju,“ sykl, dal mi pusu a zavřel se do koupelny.

Ta tekoucí voda mě uspávala, ale než to stihla úplně dokonale, zastavil ji a za chvíli se otevřely dveře koupelny. Díky měsíčnímu svitu jsem na něj dokonale viděla a užívala si ten výhled. Kapky se v tom světle nádherně leskly a s mokrými vlasy vypadal naprosto neodolatelně. Ne že bych se někdy divila, ale zrovna teď jsem věděla, proč na něho všechny holky letí. Vypadal kouzelně. A já měla chuť si nafackovat, protože až do dneška jsem na něj takovéhle myšlenky neměla. Můj mozek si dělal naprosto, co chtěl, a mně se to náramně líbilo.

„Ještě nespíš?“ zeptal se pobaveně.

„Ono se to nedá,“ řekla jsem přiškrceně a usmála se. S tichým smíchem přešel ke skříni a vytáhl z ní košili. Děkovala jsem Bohu, že kalhoty už má na sobě.

„Proč se nedá usnout?“ zeptal se pobaveně.

Až tady budeš pochodovat úplně oblečený, rozhodně to půjde líp, sykla jsem v myšlenkách. Pobaveně se na mě otočil, košili, kterou držel v ruce, pohodil na křeslo a s potutelným úsměvem šel ke mně.

Prevíte!

Zasmál se a sklonil se pro polibek.

„Nic nebude, zlobíš!“ zašeptala jsem naštvaně a odvrátila hlavu. Chtělo to hodně úsilí a i přesto mi oči utíkaly na jeho tělo.

„Tak já se obleču,“ souhlasil nakonec. A přestože jsem to předtím chtěla, teď jsem byla jiného názoru.

„Ne,“ vylétlo ze mě tak rychle, že to mě samotnou překvapilo.

„Tak jo, nebo ne?“ Smál se. Dělalo mu dobře, jak na mě působí.

Prevíte!

„Taky tě miluju,“ zašeptal a vlezl si pod peřinu, kterou jsem mu na jedné straně nadzvedla. „Budeš mi říkat prevíte často? Já jenom, jestli si na to mám zvykat,“ zeptal se a dusil v sobě smích, takže mi nadzvedával hlavu na jeho hrudi.

„Záleží na tom, jak často mě budeš provokovat.“ Zaklonila jsem hlavu a usmála se. Úsměv mi opětoval a sklonil se, aby mě políbil.

„Jak dlouho to chceš tajit?“ zeptal se, když jsem už zase měla hlavu položenou na jeho hrudi, zatímco si namotával na prsty pramínky mých vlasů.

„Nevím. Nejspíš, než si na to já sama zvyknu,“ řekla jsem zamyšleně a dál si hrála s jeho chloupky okolo pupíku. To, že nic neříkal, se mi moc nelíbilo. „Jsi naštvaný?“ podívala jsem se na něj.

Zavrtěl hlavou a povzbudivě se na mě usmál. Nevěřila jsem mu to.

„Opravdu nejsem naštvaný,“ uklidňoval mě, když viděl můj pochybovačný pohled. Položila jsem mu hlavu do polštáře vedle krku a políbila ho na něj.

„Slibuju, že se budu snažit zvyknout si co nejdřív,“ zamumlala jsem mu do krku a znovu ho na něj políbila. Trhaně se nadechl a trochu se ode mě odtáhl. Překvapeně jsem se na něho podívala a viděla jeho zatnutou čelist. Přisuzovala jsem to tomu, že je naštvaný, ale když potom otevřel oči a jeho zorničky byly tmavé jako noc, a protože se usmíval, došlo mi, že naštvaný není, a uchechtla se.

„To není vtipné. Spi už,“ nakázal mi, ale já se nedovedla nechichotat.

„Nebo co?“ rýpla jsem si.

„Bello, vážně mi to ovládání hrozně ztěžuješ. Zvlášť v té košilce,“ podíval se na mě. Peřinu jsme měli skoro na zemi, takže jsme leželi na posteli nepřikrytí a měli dokonalý výhled na tělo toho druhého.

„Tak dobře,“ rezignovala jsem a políbila ho na nos. Zvedl ze země peřinu a pořádně mě jí přikryl. Usla jsem s jeho paží kolem pasu.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

11)  Alda (16.03.2011 20:50)

Konečně !
Ree, fantastické a krásné a...... . Děkuju moc !!!

Janeba

10)  Janeba (21.01.2011 15:15)

Konečně! Nádhera, parádička! Ree, zatím si stále tvoji povídku báječně vychutnávám! Je až neskutečné, jak jsem se bála začít ji číst a přitom pomalu z každého slovíčka čiší úžasná rodinná pohoda a klid!
Děkuji!!

kytka

9)  kytka (16.01.2011 17:23)

Je to milé, jako pohádka.

eMuska

8)  eMuska (04.01.2011 20:33)

Jééémináčku! Už sú spolúúú! Aká som ja šťastná, moje nervy! Totálne skvelé!

eElis

7)  eElis (02.12.2010 09:55)

Super, konečně jsou spolu Jen doufám, že se to vše nějak ještě nezkomplikuje, jelikož moc se mi líbí, jak z každé té kapitolky vyloženě sálá ta pohoda. Nádherná kapitolka

gina

6)  gina (02.12.2010 00:21)

Jedným dychom som prečítala všetky kapitoly a vážne ... Je to krásna poviedka.

5)  hellokitty (01.12.2010 21:20)

oni sú taký fajnový čistá haluz

4)  Ashley (01.12.2010 21:05)

konečně!
stále jsem fascinovaná tím, jakou mají doma pohodu, tak nějak se podvědomě děsím, kdy se něco zvrtne, ale doufám, že nezvrtne!
Nádhera!

Ivanka

3)  Ivanka (01.12.2010 20:59)

Konečně! Jsi zlatíčko, na tohle jsem čekala od začátku téhle povídky. Máš to moc hezky napsané a čte se úplně samo.

2)  Lucie (01.12.2010 20:48)

Evelyn

1)  Evelyn (01.12.2010 20:37)

Opakuju se, ale Jůůůůůůů
To byla pohádka To jejich škádlení vyplynuvší v něco tak logického a krásného...
Nádhera, Renátko

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Isle Esme