Sekce

Galerie

/gallery/426863_467725636580415_1629286443_n.jpg

Val, Noah a další nový den... :)

7. kapitola

 

Noah sledoval Valerii, jak vchází do domu s úsměvem na tváři. Večer nemohl skončit líp. Než zavřela dveře, stihl jí ještě krátce políbit a pak se pomalu vydal ke své motorce s úsměvem na tváři.

Celou cestu domů měl v hlavě to, jak ji drží ve své náruči a líbá ji na její hebké rty. S jistotou mohl říct, že je zamilovaný, a byl nesmírně vděčný za to, že byl schopný se ovládat. Pocity a třes, které cítil, když ji viděl poprvé, se mu podařilo ignorovat a on byl nesmírně šťastný, protože věděl, že jí neublíží. Doufal jen v to, že Valerie nebude toho, co se mezi nimi stalo, litovat a vyhýbat se mu.

 

Když dorazil domů, bylo už hodně pozdě. Jeho otec seděl v kuchyni a ládoval se zmrzlinou.

Jacob přestal jíst a podíval se na usmívajícího se Noaha.

„Tak co, jaký byl večer?“ Sledoval, jak jde jeho syn k lince a ze šuplíku si bere lžíci.

„Bylo to super,“ posadil se vedle Jacoba a nabral si zmrzlinu z kyblíku.

Jacob ho zamyšleně pozoroval.

„Jenom super? Myslel jsem, že budeš nadšenější.“

„Není mi dvanáct, abych skákal radostí.“ Noah se snažil skrývat úsměv.

„Všechno v pořádku, necítil ses nějak zvláštně?“

„Ne, no, vlastně jo, ale všechny ty pocity se mi podařilo ignorovat, nevnímal jsem je. Když jsem ji lí…“ Noah se zarazil a nacpal si do pusy lžíci.

„Když jsi ji co? Líbal?“ Usmál se Jacob.

„Hele, já vím, že to myslíš dobře, tati, ale fakt se mi nechce o tom mluvit zrovna s tebou. Připadám si jak malej kluk, kterej se vrátí ze školky, a otec se ho vyptává, jakej měl den.“ Noah se postavil a odnesl lžíci do dřezu. Jacob se na židli natočil směrem k němu a pozoroval ho.

„Promiň, nechci slyšet detaily toho, co jsi dělal s Valerií, tohle mě vážně nezajímá, chci jen vědět… Však ty moc dobře víš, co.“

„Fajn, když jsem ji líbal, snažil jsem se co nejmíň vdechovat její vůni a dařilo se.“

Jacob ho zamyšleně sledoval.

„A co když ti to jednoho dne nevyjde a ublížíš jí?“

„Neublížím, jsem dost silný na to, abych se v její blízkosti ovládl, věř mi.“ Noah mu odhodlaně hleděl do očí.

„Dobře, budu ti věřit, ale uvědom si, že ani jeden z nás neví, co se s tebou vlastně děje. Teď nemyslím tvoje city. Ber na vědomí, že proměna pro tebe neznamená chlupy a tlapy, jako to bylo u mě. Může to být úplně jinak a pak nevím, jak by ses ovládl, protože jejich pud se dá těžce ovládat a všichni z Cullenů museli svoje ovládání trénovat hodně let. Nebylo to ze dne na den, Noahu. Může se stát, že jí ublížíš, a pak si to budeš vyčítat navěky.“ Jacob věděl, že jeho slova Noahovi ublíží, ale musel mu povědět, jak to je.

„Neboj se, já to zvládnu. Nejsem totiž jako oni a ani nebudu!“ Noah odešel do svého pokoje a Jacob si povzdychl. Trápilo ho, že nevěděl, co se s jeho synem stane.

 

Noah vešel do svého pokoje a vztekle si svlékl bundu, se kterou mrsknul na zem. Věděl, že má jeho otec pravdu. Jenže on udělá cokoliv, aby Valerii neublížil. On se dokáže ovládat, ať už se s ním stane cokoliv. Nejvíc ze všeho ho štvalo to, že neměl tušení, kdy se to stane.

 

 

XXX

 

Valerie se probudila s úsměvem na tváři a s chutí Noahových polibků na rtech.

Neměla nejmenší ponětí, co bude dál, nebo jak se má chovat. Cítila se jako rozverná puberťačka.

Ještě chvíli ležela v posteli a vzpomínala na jejich rozloučení před domem. Cítila se tak, jako už dlouho ne. Byla šťastná.

Když se konečně donutila vstát, vydala se do koupelny. Potřebovala sprchu a přála si, aby jí voda smyla z obličeje ten potutelný výraz, protože jakmile si ho všimne Amber, bude z ní dolovat všechny detaily.

Když vylezla ze sprchy a dala se dohromady, seběhla do kuchyně, odkud voněly lívance. S pořádným zakručením v břiše si šla do lednice pro džus a z linky si vytáhla sklenici. Až když spláchla žízeň, zabrblala něco jako pozdrav a šla se posadit ke stolu. Nemohla se dočkat, až bude snídaně hotová.

Amber po očku sledovala Valerii, která se jí vyhýbala pohledem. Nalila na pánev těsto a otočila se na ni.

„Tak jak to probíhalo s Noahem?“ Zkřížila ruce na prsou.

„Fajn.“ Val popadla sklenici s džusem a znovu se napila.

„Fajn? To je všechno?“

„Hm,“ zahuhlala do sklenice.

„Aha, takže ti dva, co se mi tu v noci okusovali přede dveřmi, tak to jste nebyli vy?“ Amber se kousala do rtů, aby se nerozesmála.

Valerie na ni vyvalila oči a nadechla se, což neměla dělat, protože jí džus vletěl do nosu a ona se rozkašlala.

„Neminula ses v mládí povoláním?“ zeptala se jí, když byla schopná se nadechnout.

„Jak to myslíš?“ Amber se otočila zpět ke sporáku, chytila rukojeť pánve a během vteřiny se lívanec ocitl ve vzduchu a otočený dopadl zpět na pánev.

„No, já jen, že jsi mohla klidně dělat pro nějakou špionážní službu, nebo tak.“

„Já nešmírovala, šla jsem se jen napít, a když jsem viděla před domem siluety postav, lekla jsem se a opatrně nakoukla přes okno, jestli se někdo nechce dostat do domu.“

„Mohla sis vymyslet jinou výmluvu.“

„To není výmluva.“ Amber dala lívanec na talíř a na pánev nalila další těsto.

„Dobře, nebudu se s tebou dohadovat, stejně bys vyhrála.“

Amber se vítězně usmála a šla se posadit ke stolu.

„Takže?“

Valerie protočila oči.

„No tak, holka, já nechci vědět detaily celého večera, jen konce.“

„Bylo to fajn, já…“ Valerie nevěděla, co má říct, protože nevěděla, co se vlastně mezi nimi stalo, kromě toho polibku.

„Ty co?“

„Nemám tušení. V hlavě mi proběhlo všechno, cos mi řekla, a já ho políbila.“

„Ty jsi políbila jeho?“

„Jo.“

„Měla jsem ten bryndák dát tobě.“ Amber se poškrabala za uchem a usmívala se.

„Teto!“

„No co, myslela jsem, že se vrhne Noah na tebe a ne ty na něho.“

„Já se na něho nevrhla!“ bránila se Val.

„No dobře, a jaký to bylo?“

Val cítila, jak rudne.

„Podle toho, jak se červenáš, bych řekla, že ten kluk se potatil víc, než jsem myslela.“ Rozesmála se.

„Jak to myslíš?“

„Na to přijdeš, seš chytrá holka. Kdybys nebyla, nepolíbila bys ho.“

„Teď jsi mi vyčítala, že jsem se na něj vrhla!“ Valerie z ní byla jelen.

„Já ti nic nevyčítala, jen jsem ti řekla, co jsem si myslela!“

„Takže myslíš, že jsem udělala dobře?“

„Myslím, že si udělala krok správným směrem.“

Amber vstala ze židle a šla obrátit lívanec.

„Nejsem si jistá.“ Valerie vstala od stolu a šla si udělat kafe.

„Věř mi, ten kluk má v očích to, co jeho otec, a i když bych Blacka někdy zaškrtila, je to hodnej a čestnej chlap. A Noah bude jeho věrná kopie. Nebraň se ničemu hezkýmu, co tě s ním může potkat.“ Amber se podívala na Valerii, která stála opřená zády o linku a pozorovala ji.

„Mám hlad,“ bylo to jediné, na co se Valerie zmohla. Potřebovala uklidnit svůj burácející žaludek a potom o všem přemýšlet.

 

 

XXX

 

Noah se probudil se skvělou náladou. Pořád nemohl uvěřit tomu, co se stalo v noci, když doprovodil Val domů. Posadil se na kraj postele a s úsměvem na rtech si protřel obličej.

Cítil zvláštní teplo, které se mu rozlévalo po celém těle, vstal, vzal si čisté věci a vydal se do koupelny. Když míjel kuchyň, uviděl svoji matku sedět za stolem. Byla bledá a v rukou tiskla sklenici s vodou, kterou hypnotizovala.

„Mami, jsi v pořádku?“ Šel k ní a posadil se na židli vedle ní.

„Ahoj, nic mi není.“ Podívala se na něj a pousmála se.

„Nevypadá to tak.“

„Věř mi, Noahu, jsem v pořádku, jen je mi trošku špatně od žaludku. Ranní nevolnost.“

„Měla bys zalézt do postele, mami, a odpočinout si.“ Noah ji pohladil po zádech a Ness se pousmála.

„Strašně ráda si zalezu do postele, ale musím do sebe dostat aspoň trošku tekutiny a něco na zub.“

„Dobře, tak co by sis dala?“ Noah se postavil a šel k lednici.

„Chceš mi udělat snídani?“ Usmála se na něj.

„No jasně, tak honem. Co by sis dala dobrého?“

„Prosila bych si jen suchý rohlík.“

„Mami!“

„Vážně Noahu, jakmile ucítím vůni něčeho, co je dobré a na co by se mi za normálních okolností sbíhaly sliny, okamžitě poletím na záchod a budu objímat mušli.“

„Dobře no, mrzí mě to mami.“ Donesl jí na malém talíři dva rohlíky a znovu se posadil.

„Nemusí tě to mrzet, Noahu. Ty za to nejsi zodpovědný, ale tvůj otec a jen co se probere, tak si ho vychutnám. Ale teď by mě zajímalo, jak dopadla ta tvoje schůzka?“ Ness si kousla do pečiva. Noah sledoval, jak převaluje sousto v puse a tváří se u toho, jakoby přežvykovala gumovou podrážku a pousmál se.

„Bylo to fajn,“ poškrabal se ve vlasech a Ness nemohl uniknout jeho šibalský úsměv.

„Takže fajn. Tvůj výraz mi říká, že to bylo víc než fajn, Noahu.“ Usmála se na něj a kousla si znovu do rohlíku.

„Celej večer jsme se dobře bavili, vlastně je strašně zvědavá a ráda by poznala Sarah a tebe.“

„Vážně? No tak to musí přijít na večeři. Jestli budu někdy schopná uvařit něco, co nebude chutnat jen mně. Připadám si, jako bych přišla o všechny chuťový buňky. Kdybych snědla místo cukru sůl, vůbec bych to nepoznala.“ Podívala se otráveně na kus rohlíku, co držela v ruce.

„No víš, já… Myslíš, že bych ji mohl pozvat už dneska?“

„Jasně! A když už teda bude ta večeře, pozveme i paní Amber, co myslíš? Nevadí ti to?“ Už dlouho se chtěla seznámit s paní Johnsonovou. Z Jakeova vyprávění bylo jasné, že je to hodná paní, a taky to, že co má na srdci, má i na jazyku.

„Nevadí mi to, aspoň se Val nebude cítit, jako bych ji do něčeho tlačil, a bude sranda. Paní Jonhsonová a její ukecaná pusa jsou zaručenej zdroj zábavy.“

„Dobře, takže dneska večeře, to bude mít táta radost.“

„To si teda piš.“ Noah se rozesmál. Ještě chvíli si s matkou povídal a pak odešel do koupelny dát se dohromady. Musel vypadat k světu, aby mohl vyrazit za Val a pozvat ji k nim domů.

 

XXX

 

Amber sledovala Val, jak si pochutnává na snídani a usmívala se. Měla radost, že jí chutná, a ještě větší radost jí dělalo to, že se Val konečně rozhoupala a dala sama sobě šanci.

„Zapomněla jsem ti říct, že mi volala Amanda,“ ozvala se Valerie, když spořádala to, co měla na talíři.

„Oh, vážně? A co říkala? Už je to dlouho, co jsem ji viděla. Mohla přijet s tebou, bylo by tady ještě veseleji.“

„Tak to budeš mít radost, protože se sem chystá příští víkend přijet.“ Valerie vstala od stolu a šla odnést nádobí do dřezu.

„Opravdu?“ Sledovala Val, jak se nevlídně dívá na špinavé nádobí.

„Jo.“

„Nemáš radost?“ Valerie se na ni konečně podívala a šla se posadit.

„To víš, že mám radost.“

„Netváříš se tak.“

„Bodejť bych se tvářila, když vím, že mi vy dvě kuplířky, nedáte pokoj,“ proletělo Valerii hlavou.

„No, jste stejná krev, takže vím, co mě čeká, když se vy dvě dáte dohromady,“ propichovala Amber pohledem.

„Co? Nechápu, na co narážíš?“ Vyvalila na ni Amber oči.

„Ježkovy zraky! Proč se pořád tváříš, jako bys měla nad hlavou svatozář?! Za těch pár dní, co jsem tady, tě mám hezky přečtenou a Amandu jakbysmet.“

„Pořád nevím, o čem mluvíš.“ Vyšpulila spodní ret a v očích jí lítaly jiskřičky jak prskavce na vánočním stromku.

„Ááá… Víš ty co? Jdu se oběsit.“ Vstala ze židle a vypochodovala z kuchyně.

Amber poslouchala, jak dupe do schodů, když se ozval zvonek u dveří.

„Val!“ Vystrčila hlavu z kuchyňských dveří a dívala se směrem do patra.

„Co?!“ Ozvalo se vzteklé zaprskání a pak dunivá rána.

„Myslím, že to bude pro tebe!“ volala na ni a culila se.

„Jak to můžeš vědět?!“ Další rána.

„Proboha živýho, chceš mi udělat díru do podlahy?! Je to pro tebe, protože já nerandím s někým, kdo vlastní tak pekelnej stroj, jako je motorka!“ Strčila hlavu zpět do kuchyně s úsměvem na rtech. Chvíli bylo ticho, pak další rána a pak dunivé zvuky na schodišti.

„Do pr… kenný vohrady! Co tady dělá tak brzo?!“ Amber vykoukla zrovna ve chvíli, kdy Val seběhla poslední schod a kdy po prkené vohradě, následoval zasranej kýbl a Val sbírající se ze země.

„Jestli tohle Noah slyšel, nedivila bych se, kdyby vzal nohy na ramena. Kam chodíš na tyhle výrazy?“ Amber stěží zadržovala smích. Pohled, kterým se na ni Val podívala, by mohl zabíjet.

„Do parlamentu!“ Odhrnula si vlasy z obličeje.

Amber se se smíchem uklidila do kuchyně, ale když se ohlédla na hromadu nádobí, která na ni díky Noahovi čekala, všechen humor ji přešel a ona se dala na politiku…

 

XXX

 

Noah stál za dveřmi a uchechtával se. Nejdřív mu do smíchu nebylo. Když slyšel rány, které se ozývaly z domu, měl nutkání vykopnout dveře a jít svou vyvolenou zachránit, ale když slyšel, jak začala nadávat, úlevou vydechl, že je na živu, a počkal, až mu sama otevře. Když slyšel pohyb blízko dveří, musel se přemoci, aby se přestal smát.

Rázným pohybem mu otevřela dveře, celá rozcuchaná s růžovými tvářemi a Noahovi nepřipadala ještě nikdy tak rozkošná jako v tu chvíli.

„Ahoj, Noahu, co tady děláš?“ vyletělo z ní a přitom si uhlazovala vlasy, které jí trčely snad do všech světových stran. Dřív než Noah stihl odpovědět, přiložila mu prst na rty, aby ho zastavila. Zavřela dveře, chytila ho za ruku a vedla ho za dům. Za prvé, protože nechtěla, aby se zase Amber náhodou podívala z okna, kdyby náhodou… Nestihla to ani domyslet, protože, jakmile zmizeli za rohem, Noah ji políbil. Zlehka se rty otřel o její a odtáhl se.

„Tohle tady dělám,“ řekl tiše, s úsměvem na rtech. Sledoval, jak její tváře ještě víc zčervenaly.

„Ou, tak to máme za sebou.“ Zarazila se, když si uvědomila, že to řekla nahlas.

„Co máme za sebou?“

„No… Neměla jsem nejmenší tušení, jak se k tobě mám po včerejšku chovat, a ty jsi to vyřešil za mě.“

„To jsem rád.“ Pohladil ji po tváři.

„Ale co tady děláš tak brzo?“

„Nemohl jsem se dočkat, až tě uvidím, to za prvé a za druhé, přišel jsem vás s Amber pozvat k nám na večeři.“ Valerie na něj hleděla s otevřenou pusou.

„Vážně?“

„Jo, jsi překvapená?“ Zacukal mu koutek.

„No, po pravdě, jsem, ale z toho se dostanu.“

„Dobře, a teď mi prosím tě řekni, proč se tady schováváme?“ Vzal její tvář do dlaní.

„Protože nechci, aby nás Amber šmírovala stejně jako včera v noci.“

„To jako fakt?“ Vytřeštil na ni oči.

„Jo, fakt,“ řekla sklesle. Noah se rozesmál.

„Čemu se směješ?“

„Jen tak. A abys věděla, nebudu se s tebou před nikým schovávat.“ Popadl ji do náruče a nesl před dům, kde ji postavil na zem a líbal ji tak dlouho, dokud jim nedošel dech a oni museli polibek přerušit, aby se mohli nadechnout.

„Když už jsme tady sehráli divadlo, tak bys mohl jít dál,“ dostala ze sebe nakonec Valerie a snažila se tvářit a chovat co nejklidněji. Takhle ji ještě nikdo nikdy nelíbal. Nikdo!

Noah se zhluboka nadechl a přikývl na souhlas. Vešli do domu, zrovna když Amber klela v kuchyni. Když za ní přišli a ona uviděla Noaha, pustila se do něj jak pes do kosti, takže Noahovi nezbilo nic jiného, než vzít do ruky šroubovák a opravit myčku. Valerie se šla mezitím převléknout a modlila se, aby Amber držela jazyk za zuby.

Když přišla znovu do kuchyně, našla tam sedět Noaha samotného.

„Kde je teta?“ Rozhlížela se kolem sebe, jako by čekala, že se Amber odněkud vynoří a vybafne na ni.

„Je nadšená z toho pozvání, takže se šla převléct a chystá se zajet do města, koupit dárek pro mámu,“ usmál se na ni a vstal ze židle.

„Takže bych taky měla jet něco koupit. Je neslušné přijít na návštěvu bez malé pozornosti.“

„Val, nemusíš nic kupovat, snažil jsem se to vymluvit i Amber, ale byla to marná snaha,“ přistoupil k ní blíž.

Stáli naproti sobě a hleděli si do očí. Noah toužil Val políbit a Valerie se nemohla dočkat, až to udělá.

Pomalu se k ní skláněl a Valerii se zrychlil tep. Jeho rty byly pár centimetrů od jejích a chystaly se ji políbit. Valerii připadalo, jako by se ty pocity, co se mezi nimi odehrávají, daly nahmatat. Měla pocit, jako by v sobě její srdce ukrývalo tolik lásky, jako ještě nikdy a záleželo jen na Valerii, jestli nechá tu lásku vystoupit na povrch.

V hloubi duše netoužila po ničem jiném. Vždyť co může být krásnější, než milovat někoho tak moc, že byste pro něj i dýchali? Ale strach se neustále hlásil o slovo, neustále jí našeptával, jak velká je bolest ze ztráty milovaného člověka.

Valerie lehce potřásla hlavou. Už nechce žít život plný strachu z toho, že ji někdo opustí.  Nepatrným pohybem se k Noahovi přiblížila a jejich rty se spojily. Byl to jiný polibek než ten, který mu dala včera v noci, a byl dokonce jiný, než ten, který si dali před domem. Tímto polibkem mu otevřela své srdce, nechala všechnu bolest a ztrátu milovaných za sebou a dala sama sobě šanci na něco, co ještě v životě necítila s žádným mužem. Cítila, jako by mu dala svoji duši.

 

 

Noah cítil, že je něco jinak, cítil, jak se Valerie v jeho objetí uvolnila a spadla z ní tíha, kterou v sobě nesla. V polibcích, které mu dávala, bylo něco, co neuměl popsat, ale bylo mu to jedno, věděl jen jedno, že už nikdy nechce líbat jiné rty, než její.

„Ehm… Nerada ruším, ale potřebuju si vzít klíče od auta, hrdličky moje.“ Amber je nechtěla vyrušit a cítila se trapně. Sledovala, jak od sebe ti dva odskočili, jako by se popálili o rozpálená kamna, ale ani jeden z nich se na ni nepodíval, hleděli na sebe upřeně s otázkou v očích.

Rychle popadla z linky klíčky od auta, a když vycházela z kuchyně, věnovala ještě jeden pohled Valerii. Když viděla, jak se dívá na Noaha, Amber poznala, že konečně pochopila, že našla svůj osud. Tiše vyšla z domu s úsměvem na rtech.

 

 

XXX

 

Jacob našel Ness, jak leží v obýváku s mokrým hadrem na hlavě. Měla zavřené oči a klidně oddechovala. Pomalu k ní přistoupil a zlehka ji políbil na rty.

„Ahoj, lásko, jak ti je?“ zašeptal.

„Mám žaludek jako na vodě. Noahovi se podařilo do mě dostat alespoň suchý rohlík, ale tohle miminko prostě nechce, abych se najedla. Všechno ze mě zase letělo ven, jakmile se za Noahem zavřely dveře.“ Otevřela oči a podívala se na svého muže.

Jacob ji pohladil po vlasech.

„Asi nemělo chuť na pečivo. Co takhle pořádnej steak?“ Jen co si Ness představila, jak před ní leží krvavý kus masa, vystřelila z pohovky a utíkala do koupelny.

„Jsi idiot, Jakeu!“ stihla ještě zakřičet, než práskla dveřmi.

Jacob se posadil na sedačku a rukou si protřel obličej.

Ness byla v koupelně asi deset minut, a když vylezla ven, byla bledá a vyčerpaná jako snad nikdy.

„Promiň mi to, zlato,“ začal se omlouvat, když se posadila k němu na pohovku.

„To nic, ty mi taky promiň toho idiota.“ Usmála se na něj.

„Už jsem si zvyknul,“ řekl s úsměvem a políbil ji na spánek.

„Měla by sis jít odpočinout.“

„Nemůžu, musím vymyslet, co dneska uvařím na večeři, když k nám přijde návštěva.“

„Jaká?“ Ness se usmála. To bude mít radost!

„Valerie a paní Amber.“

„Cože?!“ Jacob vyskočil z pohovky.

„No, řekli jsme si s Noahem, že je pozveme. Jsem na Valerii moc zvědavá a na Amber taky.“

„No, tak to bude dneska veselý, měl bych se jít rovnou oběsit, protože jak znám tebe a Amber, tak si to u večeře pěkně vyžeru.“

Šel do kuchyně a Ness za ním.

„Co ti vadí?“ posadila se na židli a sledovala Jacoba, jak hledí do lednice.

„Nevadí mi, že sem přijdou, to vůbec ne. Jen se na to musím psychicky připravit. Znám Amber a znám tebe. A jakmile se vy dvě na něčem shodnete, pustíte se do mě.“

„Kdo se do tebe pustí, tati?“ Do kuchyně vešla Sarah, postavila se ke svému otci a společně vybírali, co by po ránu zlikvidovali. Jak jim Ness záviděla.

Jacob se na ni podíval a usmál se.

„Dneska budeme mít hosty, paní Johnsonovou a Valerii.“

„To vážně?“ Sarah se podívala na svoji matku, která s úsměvem přikývla.

„To je bezvadný! Těším se, až Val poznám osobně.“

„To jsme dvě, Sar. Pomůžeš mi s večeří?“ Ness se postavila a šla ke schodišti.

„Jasně, mami.“ Ness se na ni usmála a šla si lehnout do ložnice.

„No, tati, dneska to bude veselý, ne?“ Sarah si vytáhla džem a máslo a šla si namazat tousty.

„Jo, už se nemůžu dočkat,“ řekl suše a zavřel lednici, ze které si vytáhl plato vajec a přemýšlel, kolik si jich má udělat k snídani.

„Tobě vadí, že dnes přijdou?“ Sarah si kousla do toustu a podívala se na otce.

„Ne, nevadí. Budu rád, že sem Valerie přijde, dokonce i Amber.“

„Super, protože…“ Sarah si uvědomila, že se málem přeřekla.

„Protože proč, Sarah?“

„Ale nic.“ Snědla poslední sousto, dala otci pusu na tvář a zmizela. Jacob se díval, jak odchází, a když mu zmizla z očí, pokrčil rameny a pustil se do toustu, který nechala namazaný na lince. Přece nebude plýtvat jídlem. Usmál se, když si pochutnával.

 

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

6)  maryblack (10.11.2012 11:00)

Děkuju, děvčata budu se snažit ať je další kapča brzo

Niky

5)  Niky (10.11.2012 10:41)

Skvělá kapitolka, jsem zvědavá jak bude probíhat večeře
Zajímalo by mě, co Sarah málem prozradila. A taky kdy už prozradí, co má za schopnost
A Val a Noah Šupem pokračování

Marcelle

4)  Marcelle (07.11.2012 12:54)

Úžasné, jsem ráda, že Val povolila. Ale jsem zvědavá na Sarah, ty její vize mě vážně zajímají

Empress

3)  Empress (06.11.2012 20:30)

No veru viem a preto ti odpúšťam :D

maryblack

2)  maryblack (06.11.2012 20:27)

Děkuju, jsem ráda, že se ti kapča líbila Na pedeli sedim pořád, ale nějak jsem se sekla... ty víš u čeho a pořád mi to vrtá v hlavě takže tím pádem na ty naše dvě hrdličky trochu kašlu :p Ale já se polepším, slibuju A jetli ne, tak se sama bacím po hlavě jo, takhle Díky

Empress

1)  Empress (06.11.2012 19:43)

Zlato ja už neviem čo ti pod tie kapitoly písať aby som nebola ako opakovací papagáj:p :D :D
Skrátka bolo to opäť super, chvíľu som sa smiala ako divá a chvíľu sa mi zas podlamovali kolená, skrátka ako to v správnom príbehu má byť
Takže ty veľmi dobre vieš čo to pre teba znamená, však!? :D
Pekne hupni na pedel a píš, píš, píš, inak ťa zje... upííííííír muhehe

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek