29.01.2011 [11:15], Never, ze série Ztracené dětství, komentováno 2×, zobrazeno 2088×

Nessie už nám vyrostla a Jacobovo vztah k ní roste. Jako malá ho měla za strýčka, když povyrostla a potřebovala kamarády, byl to její nejlepší kamarád, ale co když už potřebuje opravdovou lásku?

PS: Prosím, dejte v to, že jsem to psala, když mi bylo deset. :D

S Jacobem jsme šli až do La Push, kde jsme seděli na útesech. On mě pořád objímal. Jak jsem tak přemýšlela nad svými emocemi a o tom, co cítím k Jakovi, jsem si něco uvědomila. Když jsem se mu zadívala do očí. Já ho miluji! Naše obličeje se přibližovali. Koukl se na mě ve znamení 'mohu?'. Odpověděla jsem mu tak, že jsem prolomila tu vzdálenost mezi námi a políbila ho.

Líbal mě vášnivě . Jeho horké rty drtily ty mé. Bylo to jako puzzle. Pasovali k sobě. Byli jsme tam snad půl hodiny a pořád se líbali. Pak mi začala být zima a tak jsem se přitulila k Jacobovi a objal mě a bylo mi zase teplo.

Asi jsem usnula. Zdál se mi nádherný sen. O tom, jak jsme minulý rok s Jakem a smečkou tábořili. Ale potom jsem se bohužel probudila.

Nad mnou jsem uviděla ten nádherný obličej – Jacoba-. Políbila ho a vstala jsem.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se,

„Půl desáté,“ řekl.

„Cože? Půl desáté? V osm jsem měla být doma, víš, jak bude táta nadávat?“ zoufale jsem říkala.

„Vezmu tě domů,“ nabídl se. Vzal mě do náruče a odnesl do auta, které hned nastartoval a vyjel.

Když jsme dojeli domů, tak mě opět vzal do náruče a nesl do domu.

„Kde si byla? Co je jí?“ ptala se vystrašeně máma, až jsem se tomu musela usmát.

„Neboj Bello, je v pořádku,“ řekl Jacob. Do pokoje vešel táta a vrhl na Jacoba vtažedný pohled. Achjo, ti dva se nikdy nebudou mít v lásce, ale táta se s tím musí smířit! Táta mě vzal o náruče a odnesl do pokoje. Ze zdola jsem slyšela hlasité hlasy a pak jen jak se třísklo dveřmi. Tohle bude zlé, hodně. Vůbec jsem nespala. Pořád mi to vrtalo hlavou. Asi kolem druhé ráno jsem se odhodlala jít do obýváku. Byli tam všichni a měli zničené výrazy.

„Co, co se stalo?“ ptala jsem se vystrašeně.

„Ness, stěhujeme se,“ řekl zničeně táta.

„Ne, ne, prosím, ne!!!“ zařvala jsem a podlomili se mi kolena a já se schoulila na zemi a rozzvlykala jsem se. Cítila jsem, jak mě objaly ledové ruce – Edward.

„Nech mě!“ vyštěkla jsem na něho.

„Je to pro tvé dobro,“ řekl zničeně.

„Ne, ničíte mi život. Nenávidím vás!“ křičela jsem. Pustil mě a odešel. Usla jsem tam, ale ještě předtím jsem si tam sedla na gauč. Cítila jsem jen ledové ruce, ale pořád jsem spala. Když jsem se probudila, tak jsem ležela ve velké posteli se sněhobě bílím povlečením. Tohle určitě není můj pokoj. Řekla jsem si v mysli.

Znovu jsem se rozzvlykala. Tohle je zlý sen! Ne, toto je krutá realita. Nenávidím je! To mi o tom nemohli říct? Ne, protože jsou to zbabělci. Kd to vlastně sem? To je jedno. Nenávidím svou upíří podstatu, nenávidím svůj život! A proč ho nemohu ukončir? Mohu, nikdo mi v tom nebrání. Ale co pak rodina? Ale... snad jim to dojde.

Sedla jsem si na postel, vzala si tužku a papír a psala vzkazy. Potom jsem šla do koupelny a sedla si do vany, vzala žiletku a...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1