Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Ehm, hlášení místního rozhlasu. Než se začtete do této kapitoly, prosím, přichystejte si k ruce někoho, o koho se budete moct opřít. Pro čtenářky, které mají problémy se srdcem, radši ani nečíst. Konec hlášení.

 

P.S. Jsem schovaná u Aleka, nehledejte mě.

P.P.S. Dala jsem si tři dny. Pokud do té doby nevysmyslím, jak Mandy oživit, je tohle předposlední kapitola.

„Tak co?“ vybafli na mě kluci, sotva jsem zavřela dveře třídy. Koukla jsem na ně zkroušeným pohledem.

„Počkej, on tě nenechal projít? Jdu mu to vysvětlit,“ hrnul se dopředu Jared, který teď tak nějak zabíral Jacobovo místo, alespoň, co se mé ochrany týkalo. A jenom když nemohl Paul.

„Nechal, za jedna,“ zazubila jsem se na něj vesele. Nejdřív na mě třeštil oči a hned na to mě chtěl pohlavkovat. Ostatní mě ale nedali. Jemu. Hobla jsem dostala téměř okamžitě.

„Hele, mistryně prošla,“ uchechtl se okolo procházející Mike a hlouček holek okolo něj se rozchichotal.

„Jo, dokonce na jedničku. To ty tvrdit nemůžeš co?“ politovala jsem ho hraně. Vypadal, že by mi snad i něco řekl, ale zahlédl blížícího se Jaspera a radši zmizel.

„Pijavice, mizíme,“ zavelel Embry. Krom mě se pohnuli všichni. Já vlastně taky, ale druhým směrem.

„Gratuluju. Pomohly ti ty zápisy aspoň trochu?“ pousmál se na mě. Měla jsem mu říct, že ne? Že Paul použil trochu jinou metodu počítání?

„Právě zvažuje, jestli ti má lhát, nebo ne,“ objevil se za mnou Edward.

„Jo, tak přesně tebe jsem tady potřebovala,“ prskla jsem po něm a se zkroušeným pohledem se otočila na Jaspera.

„Krom té matiky vlastně jo. Ale k těm logaritmům bych potřebovala i manuál. Paul mi to pak vysvětlil,“ pokrčila jsem rameny.

„Jsem rád, že ti pomohlo alespoň něco. A s tou matikou, klidně přijeď, vysvětlím ti to,“ usmál se. Najednou se odněkud vzala Alice a pevně ho objala.

„Nebo, já ti ho neberu,“ rozesmála jsem se. Alice na mě vyplázla jazyk a zhluboka se Jasperovi zadívala do očí. Ten se úplně ztratil.

„On je ten jejich vztah trochu jinej, než obvykle, že?“ drcla jsem do Edwarda, „A co ty tady vlastně děláš? S Bells už máte po maturitě. Jasper sice taky, ale ten mi slíbil morální podporu,“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Když ti řeknu, že jsem tě přišel podpořit stejně, jako on, uvěříš mi to?“ usmál se tak nějak křivě a hodil na mě prosebný kukuč.

„Jo, a Dreamer umí mluvit,“ zakývala jsem vážně hlavou. Hraně si povzdechl a ukázal na lavičky ve vestibulu.

„Bella by byla opravdu ráda, kdybyste s Paulem a Sethem přišli na svatbu,“ přešel rovnou k věci. Zamyslela jsem se nad jejím přáním.

„No, já to klidně slíbit můžu, ale jen za sebe. Seth by možná taky šel, ale fakt netuším, co na to řekne Paul. I když, samotnou mě do domu plného upírů nikdy nepustí,“ zamyslela jsem se nahlas. Samozřejmě tak nahlas, aby mě nikdo neslyšel.

„Byl bych ti za to vážně vděčný. Víš, hodně to pro ni znamená. Jacob byl opravdu její dobrý přítel, a teď, když utekl, postrádá ho. Vy jste smečka, de facto jeho rodina, ty vlastně tak, i tak,“ zamotával se do toho čím dál tím víc. Bylo mi jasné, že pro něj není lehké o Jakovi mluvit. Znala jsem celý jejich příběh, i to intermezzo bez Edwarda.

„Jo, jasně. Navíc, kluci hřejou, stejně jako Jake,“ pousmála jsem se, „pokusím se je přemluvit, uvidím, jak moc se mi to podaří,“ ujistila jsem ho. Vděčně se na mě usmál a objal mě.

„No, dík, teď mi nedá ani pusu, protože budu cítit upírem,“ ušklíbla jsem se hraně, ale objala ho taky.

„A co vy dva, kdy budou vám dvěma vyzvánět svatební zvonky?“ odvedl řeč k jinému páru.

„Ech, to je ještě daleko. Předně maturita, pak možná vysoká, jedno dvě děti a teprve potom možná svatba,“ pokrčila jsem rameny. V Edwardových očích jsem viděla tu nechápavost. Bells vyprávěla. Stará škola.

„Dělám si srandu. Prioritou je ta maturita, pak se uvidí, co dál,“ drcla jsem do něj, jemně, a on se vzpamatoval.

„Neublížila sis?“ ptal se okamžitě. Jen jsem zakroutila hlavou a ukázala mu zlobivou ruku.

„Neboj, vím, jak se mám chovat, alá porcelánová panenka,“ uklidnila jsem ho. Jen se rozesmál a mávl nade mnou rukou.

„Prosím tě, běž už, nebo si pro tebe ten tvůj vlk přijde sám,“ upozornil mě a ještě jednou mě objal.

„Až se tohle donese k Belle,“ odtušila jsem potichu a měla co dělat, abych stihla utéct.

„Honem pryč, honí mě vzteklý upír,“ vyhrkla jsem na Paula místo pozdravu a naskočila do auta. Vykulil na mě oči a pak na smějícího se Edwarda ve dveřích školy. Usmála jsem se, vystrčila ruku z okýnka a mávla mu.

„Vysvětlíš mi, proč smrdíš, jak hejno upírů?“ Paul neměl moc dobrou náladu.

Pokrčila jsem rameny a koukala z okna. Když bylo to ticho nesnesitelné, natáhla jsem se po knoflíku rádia. Škytlo a umřelo.

„Ještě tohle! Jako by toho pro dnešek nebylo dost!“ vyštěkl Paul frustrovaně, až jsem se lekla. Stáhla jsem se z dosahu jeho rukou. Pokud měl takhle blbou náladu, nebylo radno ho provokovat.

„Vysaď mě doma a běž se proběhnout do lesa,“ kuňkla jsem tiše. Paul jako by se probral a unaveně kývnul hlavou.

„Asi tě poslechnu. Je toho na mě moc,“ souhlasil, „a co ty, jak si vlastně dopadla?“ dodal ještě. Usmála jsem se a pohladila ho po ruce.

„Profesor Sanders tě pozdravuje. Poznal tvůj způsob výpočtu těch hnusných logaritmů. Nicméně, krom literatury a trigonometrie mám všechno za jedna. Trigonometrii za tři a literaturu za dva,“ přetlumočila jsem mu svoje výsledky.

„Šikovná holka,“ pochválil mě a do dlaně mi vtiskl lehký polibek.

Během chvilky stál před Billyho domkem. Vystoupila jsem, přešla k jeho straně a nechala se odměnit opravdovým polibkem.

„Upaluj. A nevracej se, dokud nebudeš pořádně vyběhaný. Pak mi povíš, co tě tak naštvalo,“ pousmála jsem se mírně omámeně a nechala ho jet.

Do domu jsem vešla jako ve snách.

„Proč nešel s tebou?“ zavolal na mě Billy z kuchyně. Zase na mě nepočkal, povzdechla jsem si v duchu.

„Den blbec, poslala jsem ho relaxovat do lesa,“ zavolala jsem na něj zpátky a zašla se do pokoje převlíknout.

„Cos vařil, dobrýho?“ nakoukla jsem do hrnce, sotva jsem se ocitla zpátky v kuchyni. Ale nepoznala jsem nic, krom toho, že to byl guláš.

„Je srnčí,“ prozradil mi, když viděl, že naprosto tápu.

„Kdes proboha živýho sehnal srnu?“ vykulila jsem na něj oči. V lovných sezónách jsem se sice nevyznala, ale po lesích žádné výstřely nezněly.

„Kluci si včera uspořádali takový menší lov,“ prozradil mi tajuplně a podal talíře.

„Vy se mi fakt jenom zdáte,“ zakroutila jsem nad nimi hlavou a nabrala pořádné porce. Sice jsem do té doby nic podobného nejedla, ale bylo mi jasné, že to musela být delikatesa. Billy by to jinak nedělal.

„A teď mi pověz, je ten oběd slavnostní, nebo smuteční?“ zeptal se opatrně, když jsme se usadili kolem stolu.

„Sváteční, prošla jsem do dalšího ročníku. A mám jenom jednu trojku,“ usmála jsem se vítězně. Billy se na mě usmál a ukázal mi zdvižený palec.

„Jsem na tebe hrdý,“ kývl hlavou.

„Teda, já nemám slov. Takovou dobrotu jsem ještě nikdy nejedla,“ odfoukla jsem si s plným břichem. To už jsme seděli u televize a trávili výborný oběd. Nebyl žádný spěch. Ve stáji jsem dostala den volna, nádobí bylo umyté i uklizené a Paul pořád běhal po lesích

„Jsem rád, že ti chutnalo,“ usmál se na mě Billy. Viděla jsem na něm, že by si dal pivo, ale taky že se naprosto odmítá pohnout.

„Já tam zajdu,“ mávla jsem na něj rukou a odnesla svoje přecpané břicho do kuchyně.

„Občas se mi stýská po vlčím spalování,“ postěžovala jsem si a přeopatrně se posadila do křesla. Billy chápavě zakýval hlavou a vděčně se na mě i na plechovku podíval.

„Měla sis vzít taky, je to dobré a trávení,“ poradil mi. S křížkem po funuse.

„Já už se ani nehnu,“ zakroutila jsem hlavou a pohodlně se opřela. V tom někdo zabouchal na dveře.

„Ale né,“ zasténala jsem. Toliko k mému úmyslu nehýbat se.

„Kdo je tam?“ zavolal Billy hlasitě. Nikdo se neozval a mě přejel po zádech mrazivý pocit. V momentě jsem byla na nohou a potichu přešla ke dveřím. Pro tyhle případy u nich ležela baseballová pálka. Vzala jsem ji do ruky a skrz záclonu, kterou jsem tam před tím musela pověsit, nakoukla ven. Vzedmula se ve mně zuřivost a otevřela jsem dveře.

„Co tu sakra děláš?“ zařvala jsem na Caleba a pálku si nadhodila na rameno. Vítězně se na mě usmál a ukázal mi jakýsi cár. Byla to kupní smlouva na Dreamera. S datem z minulého týdne.

„Hm, pěkná práce,“ uznala jsem padělateli. Caleb se na mě nechápavě podíval.

„Víš, kdyby byla z minulého týdne, musel by na ní být můj podpis, ne majitele stáje. On je Dreamer tak nějak můj, víš?“ usmála jsem se na něj sladce.

„To nemůže být pravda,“ zakroutil hlavou a znovu se na ten papír podíval.

„Ale je, tak co kdybys vypadl dřív, než se tady objeví Paul, hm? Já možná nenahlásím opětovné porušení zákazu přiblížení, ale on jo, a ještě ti na cestu přidá pár facek,“ pokrčila jsem rameny a pokusila se zavřít dveře. Nepovedlo se mi to, bleskově mezi ně totiž strčil nohu.

„O co se tady pokoušíš?“ zavrčela jsem mu temně do obličeje. To, co jsem však zahlédla v jeho očích, mě vyděsilo. Šílenství. Děs. Odhodlanost.

„Když tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo,“ zakroutil rychle hlavou.

Té zbraně jsem si vlastně vůbec nevšimla. Až když se ozval výstřel. A mě něco praštilo do břicha.

„Promiň, Mandy. A neboj, za chvilku se potkáme,“ zašeptal mi do ucha a utekl. Podívala jsem se na svoje krvavé ruce a za sebou zaslechla pohyb.

„Mandy, co to bylo?“ ozval se Billy. Otočila jsem se k němu s pohledem upřeným na svoje břicho. A pak jsem se svezla k zemi.

***

Celý ten den stál za houby. A přitom začínal tak nádherně. Spali jsme s Mandy u ní v pokoji. Stále nechtěla nechávat Billyho o samotě, ale on zase chtěl, aby se pořádně vyspala. A pokud jsem ležel vedle, žádné noční můry ji netrápily. Stejné to bylo i se mnou, spalo se mi nejlíp, za posledních pár let.

Takže už se nikdo nedivil, že jsme všichni snídali u jednoho stolu. A Billy si na mě i docela zvyknul. Aspoň to teda tvrdil.

Mandy byla už od rána nervózní, ale chápal jsem to. Skládala závěrečné zkoušky a šlo o postup do dalšího ročníku. Věřil jsem jí, že to zvládne, koneckonců, učili jsme se spolu každý večer, navíc, byla vážné chytrá holka.

Jenže sotva jsem ji odvezl do školy, nechtěl jsem, aby v tomhle stavu řídila, začalo se mi to všechno nějak sypat na hlavu. Začalo to defektem na zadním kole. Pravda, nic, co by automechanik nezvládl, ale zdrželo mě to a já do práce dorazil pozdě. Naštěstí to můj šéf pochopil a rovnou mě poslal pracovat. Stejně to ale stálo za houby. V myšlenkách jsem byl úplně jinde, než u karburátorů, startérů, klínových řemenů a podobně. Neustále jsem musel myslet na Mandy, na to, jak se ji daří, jak moc je nervózní a taky na ty pijavice, co tam nepochybně byli s ní. Cítil jsem je, sotva otevřela dveře auta.

Když jsem zlomil čtvrtý šroub a vzteky málem ukopl přední nárazník, Daryll chtěl vědět, co se děje.

„Vypadáš jako by ti snad rodila manželka,“ uchechtl se. Ušklíbnul jsem se a pověděl mu, kde se toulal můj mozek.

„Hm, takhle mi tady dneska moc platnej nebudeš. Hele, víš co, vezmi si volno a upaluj za tou svou krasotinkou. A přivez ji taky někdy ukázat,“ utnul to a poslal mě pryč. Raději jsem ho poslechl, převlíkl se v šatně a ujížděl ke škole. I když bylo moc brzo. Ale pořád se na mě snad lepila smůla. Nevšiml jsem si, že mám rozbité zadní světlo. Ten polda si toho však všiml rychle. A od pokuty mi nepomohl ani známost Charlieho. Takže jsem ke škole dojel v dost blbé náladě. To čekání mi taky moc nepřidalo.

Když pak ke mně přišla Mandy a byla cítit, jak hejno upírů, neudržel jsem se. Zachovala se chytře a pokusila se mě nijak nedráždit. Jenže pak odešlo rádio. Poslední kapka. Polekala se a kousek se odtáhla. Teprve po chvilce mi poradila procházku v lese a po čtyřech.

„Asi tě poslechnu. Je toho na mě dneska moc,“ odpověděl jsem tiše a zamířil k Billyho domku. Hned na to jsem si vzpomněl, co se dneska vlastně dělo a zeptal se jí na výsledky zkoušek. Potěšilo mě, jak dobré měla výsledky, taky pozdrav od profesora Sanderse. Jako jednoho z mála jsem ho měl fakt rád.

Sotva jsem zastavil, už stepovala před dveřmi řidiče a dožadovala se svojí odměny. To líbnutí do dlaně ji evidentně nestačilo. Nenechal jsem se nijak prosit.

„Upaluj. A nevracej se, dokud nebudeš pořádně vyběhaný. Pak mi povíš, co tě tak naštvalo,“ poslala mě do lesa a sama vešla do domu. Jen jsem se usmál, zabouchl dveře auta a poslechl ji. Kupku oblečení jsem si nechal u zadních dveří domku.

„Teda, ta ti pořádně vládne,“ poškleboval se mi Embry, sotva jsem se ocitl ve vlčí kůži. Poslal jsem ho do háje a pokusil se napojit na Jacoba. Chtěl jsem mu sdělit, jak vlastně Mandy dopadla u těch zkoušek.

„Že jí gratuluju,“ ozval se a pak znovu jakoby zmizel. Nechat promlouvat svou vlčí podstatu mu šlo podobně, jako dřív Mandy, jen nebyl tak dobrý.

Někdy v té době, co jsem si užíval volnost, vystřídal Embryho Seth. S tím se dalo mluvit líp. Po tom, co se otiskl do Carol, mě docela chápal. A já zase chápal jeho.

Už jsem byl na cestě k Billymu, když se k nám přidal Sam.

„Paule?“ zavolal na mě opatrně. Jako film se mi před očima přehrál Billyho telefonát. Ne! Ne! To nesmí!

„Volal sanitku, ale potřebuje tě tam. Říkal, že strašně krvácí,“ dodal. Všichni vlci změnili směr svého běhu a vydali se k jedinému cíli. I kdyby se teď někde objevila pijavice, nechal by ji každý z nás jít. Mandy byla součástí smečky. A byla moje.

Rychle jsem na sebe natáhl šortky a vběhl do domu zadním vchodem. Ležela na zemi a kolem byla spousta krve. Zatím však dýchala.

„Sanitka tady bude co nevidět. A je tam Cullen,“ vyhrkl na mě Billy. Viděl jsem, že se snažil zastavit nějak to krvácení, ale z vozíku toho moc nedokázal.

Vzal jsem do rukou jeden z ručníků a pevně ho přitiskl k ráně. Okamžitě nasákl krví. Všude okolo byla krev. Klečel jsem v ní a bál se. Strašně jsem se bál, že už je pro Mandy pozdě.

Pravidelně jsem jí měřil puls. Její srdce ještě stále běželo, ale nebylo to nic slavného. Chvilku na to přestala dýchat.

„Ne, tohle ti nedovolím!“ vyhrkl jsem a začal s dýcháním s úst do úst. Vůbec to nepomáhalo a její puls pořád slábl.

„Mandy! Tohle mi nesmíš udělat! Přece nás tady nenecháš!“ okřikl jsem ji a znovu se pokusil ji rozdýchat. Do toho všeho přijela záchranka a někdo mě od ní odtáhl. Viděl jsem Carlislea, jak něco ukazuje, rozmachoval se, ruce od krve, ale neslyšel jsem ho. Chtěl jsem po něm skočit. Byl pijavice a zbrocený krví. Když se na mě podíval, přešlo mě to. Jeho oči se ani o tón nezměnily. Ale to, co v nich bylo, mi vzalo poslední kousky naděje.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

14)  Twilly (15.05.2012 11:22)

No ty tí Mandy teda dáváš, Kamíšku

Linfe

13)  Linfe (23.04.2011 13:30)

Mě se to líbilo :-)

12)  kiki (22.04.2011 20:33)

rychle další ale ona to musí přežít a doufam že bude ješte hodně kapitolek . A bude v přístí kapitolce zase pohled Paula ??? prosím

Linfe

11)  Linfe (21.04.2011 11:26)

Ještě jsem to nečetla, važně ne ale chodím se sem bavit koukáním na všechny ty roztomilé smajlíky :-D A děsně se u toho bavím.

10)  Raduššška (21.04.2011 09:25)

Kam. ty mě chceš vzít poslední naději ... ona musí žít ... Alek tě nezachrání, nikdo tě nezachrání ... !!!! prostě jí rozdýcháj ! nebo jí dá Paul svoji krev a ona se superrychle uzdraví ! prostě něco vymysli ! nebo nás všechny příznivkyně happy endů budeš mít na svědomí :'-(

wuzinka

9)  wuzinka (20.04.2011 15:07)

TAk to je šok Myslela jsem si, že se nějak zas vrátí vlčice, když mu odpustila a vrátili se k sobě...a teď tohle No doufám, že to Mandy nějak přežije a bude minimálně 10 dalších kapitol...Jinak kapitolka opět super

doufám, že Caleb si vystřelí mozek z hlavy a konečně dá pokoj... zmetek

ada853

8)  ada853 (20.04.2011 06:03)

kdyby tedka vedle mě byl caleb tak ho uškrtím a mandy musí žít třeba se k ní zase vrátí vlčice s tím její super uzdravováním
hlvně ať žije a kapitolka se moc povedla a rychle další

Petik

7)  Petik (19.04.2011 22:22)

Alek tě nezachrání, holka já si tě pěkně najdu, a odtáhnu k počítači a donutím tě vymyslet nějakou záchranou akci, ať je sebevíc podivná...no tak...přece bys ji nenechala umřít, viď, že ne :'-( :'-( :'-(

6)  Liz (19.04.2011 22:11)

Honem pokračování

Fanny

5)  Fanny (19.04.2011 22:07)

Fajn je to tak hrozný! Alek tě nezachrání Vždycky mám dlouhý komnetáře, altady by se akorát dokolečka dalo opakovat tohle:

Fanny

4)  Fanny (19.04.2011 21:56)

Dobře dočetla jsem Padlí anděly a celou dobu se chystám na tohle... Jdu číst a říkám, že u Aleka se neschováš, pokud něco nevymyslíš... Tak ještě uvidím jak strašné to je.

3)  Raduššška (19.04.2011 21:09)

Musí to přežít a nesmí být upírka .... !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2)  deadlik (19.04.2011 20:56)

neeeeeee

lied

1)  lied (19.04.2011 20:52)

no myslím že to varování bylo zbytečné a ten infarkt mě opravdu nemine teď bych opravdu toho Caleba nejradši zakousla

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek