13.06.2010 [18:45], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 13×, zobrazeno 4297×

Tak je tu nová povídka, jak jsem slíbila. Je o Belle, která se vrací za tátou do Forks, proč se dozvíte už v dnešním dílku. Zanedlouho se ukáže i Edward jako učitel. Jak to dopadne? A co Bella a tajný svět upírů? Bude se bát? Ví o něm? Snad se bude povídka líbit.

Tuhle povdku bych chtěla věnovat Ree za vše, co pro mě dělá, moc děkuju.

Už zase na mě všichni civí. Pokoušela jsem se to nevnímat, hlavně pohled mojí sousedky. Bylo to nepříjemné, jak na mě všichni zírají. Sice už je to rok, ale ještě jsem si na to nezvykla, a asi nikdy nezvyknu. Kdo by si zvyknul, že na vás všichni koukají? Ještě víc jsem se zabořila do sedadla v letadle a přála si, abych tam už byla. I když se mi do Forks nechtělo. Ale co jsem mohla dělat, když máma a její nový manžel měli nehodu a jsou mrtví. Zavřela jsem oči a pokoušela se na to nemyslet, jelikož se mi v letadle plném lidí, co na mě zírají, nechtělo brečet. Je to neuvěřitelné, jak jde můj život z kopce. Nechtěla jsem se už nikdy vrátit do Forks, jelikož tam to vše minulý rok začalo, když jsem se odstěhovala za tátou, aby měla máma víc prostoru. Dodnes toho lituju a tohle už nemůžu vrátit.

Zamilovala jsem se do syna tátova přítele. Jacob byl o rok starší. Vážně jsem ho milovala a byla s ním šťastná, když jsme spolu začali chodit. Ale on nebyl takový obyčejný kluk na chození, jelikož je z indiánského kmene v  rezervaci La Push. A ten má své legendy, které se ukázaly jako pravdivé.

Tím, že jsem byla jeho přítelky, mě zasvětili do toho velkého tajemství. Bylo to i kvůli bezpečnosti. Proč mi to říkal? Přeci jen je nebezpečné chodit s vlkodlakem. Ano, vlkodlak, nejsem blázen, i když si tak připadám. Jacob patří mezi ochránce kmene a to znamená, že když se poblíž objeví studení, začne se měnit ve velkého vlka, aby je ochránil. Tenhle fakt jsem přijala a začala si uvědomovat, že svět je úplně jiný. Mytické příšery existují. Nejenže se můj přítel měnil ve vlka, ale ještě zabíjel upíry.

Ale i přes tohle jsme měli skvělý vztah a pořád se milovali. Ale vlkodlakové se do svých životních partnerek otisknou. A to se u nás sice stalo, ale jak je u mě zvykem, asi špatně. Jacob otisknul ještě jednou - do jedné mé kamarádky z Forks. Do Amandy.

Už od dětství jsme byly jako sestry, když jsem jezdila za Charliem. A já jí poté přivedu ukázat svému příteli a on se do ní otiskne. Tohle se může stát jenom mně. Zhluboka a trhavě jsem se nadechla, jak jsem se pokoušela nebrečet.

Tak jsem se stáhla a pokoušela se smířit s tím, že se do ní otisknul. Jenže jsem zapomněla, že se otisknul i do mě a nárokoval si na mě práva. Když přijel před školu pro Amandu, bolelo to, ale překousla jsem to. Když mě pak viděl s kamarády, udělal mi scénu, jako kdyby byl se mnou. Jenže nebyl, jelikož k Amandě měl silnější otisk. A tak jsem to musela snášet půl roku. Přestalo mě bavit to věčné komandování a hlídaní. S klukama jsem se nesměla pomalu ani bavit. Tak jsem se rozhodla zakročit. Jednoho dne jsem toho měla po krk a po škole jela za ním do La Push. Bylo to nejhorší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala, a následky nesu po zbytek života. Nápor vzpomínek způsobil, že mi začaly téct tak dlouho potlačované slzy. Prostě to nešlo.

Zavřela jsem oči a vše to měla před očima, jako by se to právě dělo.

Šla jsem rozhodným, naštvaným krokem k domu Jacoba. Neměla jsme v plánu ustoupit, jen si vybojovat svou vytouženou svobodu. Jenže jsem nevěděla, co mě čeká. Že já blbec tam šla.  Rázně jsme si to kráčela s naštvaným výrazem za Jacobem, který na mě čekal před domem. Měl na sobě jen kraťasy a boty, asi byl na hlídce. Chtěl mě políbit, pořád si na to nárokoval práva, i když je neměl.

Uhnula jsem mu a naštvaně se na něj dívala, zatímco on měl nechápavý výraz, který mě dokopal začít si hájit svoje práva a jednoho vlkodlaka poslat do háje. A právě na to nejdůležitější, že je vlkodlak, jsem zapomněla.

„Jacobe, musíš s tím přestat, nemůžeš si mě přivlastňovat a zároveň chodit Amandou,“ řekla jsem v klidu a nekompromisně.

„Můžu, já se tak nerozhodl, to ten otisk,“ řekl v klidu a chtěl mi zase dát pusu. Vybuchla jsem. Kdy už se přestane schovávat za otiskem?

„Nech toho, nech mě být, mám svůj život a ten chci žít. Vybral sis Amandu, tak mě nech, prosím. Ono to bolí na vás koukat. Nech mě žít, Jacobe,“ křičela jsem, aby viděl, že to myslím vážně.

„Nemůžu, Bello, nejde to ani kdybych chtěl,“ zakřičel nazpět.

„No právě, ty nechceš. Nech mě hergot žít můj život. Nechci být děvka nějakého vlkodlaka, co je slaboch a odmítá se s tím smířit,“ křičela jsem na něj a bušila mu do hrudi, i když to bylo, jako bych bušila do zdi. Ale já musela nějak ten vztek ventilovat.

Začal se třást, ale mně to bylo jedno a dál jsem do něj bušila a křičela na něj, že je sobec, ignorant a aby mě nechal. Byla jsem tak naštvaná, že jsem nic nevnímala, jen svůj vztek a to byla chyba.

Jelikož se Jacob z ničeho nic přeměnil a zaútočil na mě. Když se přemění, nevnímá nic. To, že je člověk, ani své okolí.

Přede mnou stál obrovský rudohnědý rozzuřený vlk.

Ohnal se po mě jednou svou velkou tlapou. A já ucítila bolest od levého obočí až k pravému ňadru. Chtěl se ohnat ještě jednou, ale v tu chvíli přiběhli další dva velcí vlci. Jeden skočil po Jacobovi a druhý se přede mě postavil na obranu. Když z křoví přiběhla Emily a Sam.

Dívala jsem se na toho rudého vlka, jak se pere s tím šedivým. Neuvědomovala jsem si, že křičím, třesu se a brečím. Ne, já vyděšeně pozorovala tu scénu přede mnou a ani se nehla, dokud mě neobjala Emily. Vlci zmizeli a já pořád seděla na té zemi a pokoušela se nevnímat bolest, abych se uklidnila. Když se na mě Emily zadívala a vytřeštila oči. Nechápala jsem to a poté se na mě tak podíval i Sam.

Odvezli mě do nemocnice s tím, že mě napadl vlk. On to by vlk, ale rozhodně ne obyčejný.

Nevěděla jsem, co se mi stalo, jelikož mi to doktoři schovali za obvaz. Jen vím, že jsem měla celou levou stranu obličeje zavázanou, a poté hrudník. Škody, které byly napáchány na mém těle, jsem se plně dozvěděla po měsíci, když mi to sundali.

Slzy mi tekly po tváři a já se pokoušela nevnímat lidi, co na mě zírají.

Když mi to doktoři sundali, bála jsem se toho, co uvidím, a proto jsem si zahalila obličej vlasy a počkala až domů. Nechtěla jsem hysterčit před lidmi. Udělala jsem dobře, když jsem si to nechala na doma.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla, a ani nechtěla. Kontrolovala jsem dvakrát, jestli to je zrcadlo a ne hrůzostrašný plakát, jelikož ten odraz vypadal jako z nějakého hororu. Bylo to děsivé, ale byla to pravda, a můj odraz. Začala jsem brečet a složila se v koupelně na zem. Ne, to se mi nemohlo stát, proč já?

Proč tohle?

Nemohla jsem tomu uvěřit, brečela jsem na zemi v koupelně tak moc, že jsem chvilkami nemohla dýchat.

Kdo by také uvěřil tomu, že se z něj stala stvůra? Nikdy jsem nebyla krásná, ale šlo to, a teď se mě lidé bojí a zírají na mě.

Moje levá strana je pokryta drápanci, a poté i vršek hrudníku. Mám tam jednu dlouhou od levé strany krku až k pravému ňadru.

Kdo by se mě nebál?

Proto neustále nosím vlasy do obličeje a trika bez výstřihu.

Když jsem se probudila z šoku, volala jsme mámě, už když jsem se vrátila z nemocnice, chtěla, abych se vrátila, ale já myslela, že to nebude tak hrozné, ale to jsem se vážně mýlila. Máma byla ráda, že jsem se rozhodla. Říkala, že Forks je pro mě mnohem nebezpečnější než Florida, kam se právě se svým manželem Philem odstěhovala.

Začala jsem si hned balit věci a objednala letenky. Musela jsem odsud zmizet. Věděla jsme, že kdybych ještě někdy viděla Jacoba, zabila bych ho. Jasně, já ho vyprovokovala, ale protože se choval jako imbecil a nemohl pochopit, že se otiskl víc do Amandy než do mě.

Když se vrátil domu Charlie, jen zíral a nemohl tomu uvěřit, co se mi stalo. Byl smutný, že chci odjet, ale chápal mě a tak mě odvezl na letiště a já letěla za mámou.

Když mě uviděla, málem omdlela. Byla z toho snad ještě víc v šoku než ostatní a já.

Moje jizvy tehdy vypadaly víc strašidelně, jelikož byly čerstvé, zarudlé. Ale teď mají normální barvu pleti, ale jsou příšerné pořád, ale ne tak děsivě. V nové škole se mě všichni ptali, co se stalo a zírali na mě, ale už si zvykli. A tak přestali civět.

Jenže já teď letím zpět do Forks, kde mě nikdo krom táty neviděl po mé úpravě vzhledu. A kdyby to bylo na mě, nikdy bych se tam nevrátila, maximálně jen na týden za tátou.

Jenže osud byl zase tak krutý a poslal mě tam, jelikož moje máma a  Phil jsou mrtví. Před týdnem měli nehodu a zemřeli. A protože ještě nejsem plnoletá, musím se vrátit tam, kde to vše začalo.

Moc se mi tam nechce, ale asi mi nezbývá nic jiného.

Nejhorší budou ty pohledy studentů ze školy. Skoro všechny je znám a oni mě neviděli po té nehodě, a ani Jacob neviděl své dílo. Jestli ještě pořád chodí Amanda do školy, tak ho i uvidí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  kikketka (18.06.2011 09:15)

Juchůůůůůůůůů, hézké!!! Ten Jacob je ale bastard, já vím, proč o něm nikdy nepíšu mrchožrout! Chudina Bella... Vážně dobrej námět a hezky napsáno.

11)  LoveCullenka (07.08.2010 13:32)

Zrovna jsem se začetla a jak už vím píšeš krásně a o to víc se těším až se pustím do čtní další kapitoly. Námět se mi velice líbí a moc se těším. Takže vzhůru do čtení!!!

10)  semiska (15.06.2010 14:46)

Moc se mi líbí tvůj námět povídky. Moc se těším na další pokračování. Ten Jake to teda přepísk, to fakt jo. O to víc se těším na Cullenovi

9)  Popoles (14.06.2010 18:43)

Hezký námět, jsem zvědavá, jak se to rozjede.

7)  Linfe (14.06.2010 09:36)

Začíná to velice zajímavě, dost se těším na další díl

5)  Cam (13.06.2010 20:33)

To vypadá na hodně dobrej příběh Už se těším na Edu

4)  sakraprace (13.06.2010 20:12)

Tak to si hošánek pěkně po***l . A není to kapku divný, otisknout se vícekrát? Nebo si to jen namlouval? Třeba z pocitu viny?
Jsem strašně zvědavá, jak to bude dál. Těším se na další díly.

3)  dorianna (13.06.2010 19:58)

Zprvu, než se to vyhrotilo, mi přišlo že Jake plánuje v La Push si zařídit harém... jinak dobrý příběh

2)  MejBi (13.06.2010 19:35)

1)  MaiQa (13.06.2010 19:08)

Konečně. Já se tak těšila. Na Jacoba mám teď opravdovou alergii. Tohle udělat? Měl se rozhodnout jak normální člověk a nesvádět to na otisk. Chudák Bella. Těším se na další díl.

1