Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Miley se zlobí a usmívá. Jak to skončí? Úsměvem nebo věčnou zlobou?

Další dny pro mě nebyli až tak velkým utrpením ba naopak. Jakmile se Heidi probrala ze svého šoku, objala mě tak silně, že jsem jí musela upozornit, že to bolí. Felix mě zase zvedl o celých dvacet centimetrů od země a potom mě pevně objal. Toho jsem zase musela upozornit, že já nerada letecké dny.

 

Svatba se odložila na dobu neurčitou, ale Jane tam chtěla i svého bratra Aleca. A to byl ten zlomový okamžik mé upíří existence. Přijel až přesně na den svatby v elegantním černém obleku a vlasy dokonale rozcuchanými. Nemohla jsem z něj spustit oči a skoro mi unikl obřad. On se na mě pouze občas podíval, ale hned kmitl pohledem jinam. Na Jaspera moje emoce působily jako lavina. Po obřadu si mě odtáhl stranou a pěkně mi vynadal, ať si hlídám svoje emoce, že mu z toho hlava vybuchne. Jen jsem smutně došourala zpět k velké louce a koukala, jak nevěsta tančí s ženichem. Gabriel nebyl až tak dokonalý tanečník, jak se zdál. Když se k nim přidalo spousta dalších párů, přišel ke mně Alec.

„Nechceš si zatančit?“ zeptal se zvědavě a natáhl ke mně ruku. Nevěděla jsem, jestli mám poskakovat radostí nebo mu jen vložit ruku do té jeho.

„Já moc neumím tančit,“ přiznala jsem se a sklopila zrak.

„To já taky ne,“ řekl pobaveně. „Za pokus nic nedáme.“

Vložila jsem jeho ruku do té jeho a cítila elektrický výboj, který prošel celým mým tělem. V břiše mi začali poletovat motýlci a jejich křídla mě lechtali. Položila jsem mu ruku na rameno a on mi svou kolem pasu. Píseň se změnila na tichou a přesto dokonale romantickou. Pousmála jsem se a zvedla k němu pohled. Vypadal zaujatě mou tváří, ale sama sobě jsem to zapírala. Je to bratr mé tety… Naše pohledy se střetly a na jeho tváři se objevil pobavený úsměv.

„Ty jsi Miley, že?“ zeptal se a já jen přikývla. „Jsi ve Volteře moc populární. Dcera Edwarda Cullena, která  zachránila Heidi před svým stvořitelem.“

„Aha,“ špitla jsem tiše a sklopila zrak. Začala jsem hypnotizovat rudé lístky růží, které sem poházeli družičky, kterými byla Heidi a Alice.

„Promiň,“ omluvil se a já se na něj překvapeně podívala. Omluva od něj zněla tak přesladce, začala jsem si myslet, že možná tohle je ten sen.

„Za co se omlouváš?“ zeptala jsem se s úsměvem a zase se podívala do jeho vražedně červených očích. Musel zabít tolik lidí. Moje oči sice byly sice stále červené, ale už nabíraly zlatý nádech. Pamatuji si na své pocity, když jsem seděla vedle Charlieho v autě a chtěla kousnout. Musí prožívat to samé s každou svou obětí, ale nedokáže se ovládat.

„Já nechtěl jsem… já vlastně ani nevím,“ odpověděl pobaveně a během chvilky jsem zapomněla na všechny pobavy o jeho obětích. Jeho úsměv se mnou dělal divy. Všechen smutek opadl a byla tu už jen radost, spokojenost a pocit bezpečí. Sice to byl vrah, ale já se u něj cítila v bezpečí. Usměv jsem mu opětovala a on se ještě více usmál. Kéž bych měla tu moc jako ve snu. Mohla bych vědět, jestli se mu alespoň trošku líbím.

 

Hudba přestala a já ho neochotně pustila. Věnoval mi maličký úsměv a odešel za Jane. Já se otočila směrem, kde postával před tím táta. Táta tam sice stál, ale držel mojí mamku kolem pasu a ona měla svou ruku položenou kolem jeho ramena. Celá jsem se zachvěla tou nepopsatelnou radostí, která mě zaplavila, když jsem je viděla spolu. Dneska se mi všechno daří!

 

S úsměvem jsem se rozloučila s Jane a Gabrielem, kteří jeli na líbánky do Norska. Byl to můj nápad. Protože Gabriel seděl s rodinou v obýváku a snažili vymyslet nějaký originální název. Já se koukala na nějaký norský film a tak jsem plácla Norsko. Gabriel se toho chytil a nepustil.

„Nezlob a hlavně dávej pozor na svoje rodiče,“ řekl mi Gabriel a rozcuchal mi pracně učesané vlasy. Nadzvedla jsem obočí a on se pousmál. „Vypadá to, že si jsou zase blízcí.“

„Nezakřikni to,“ zasyčela jsem a on se pousmál.

„Ahoj, neteřinko,“ usmál se a zase mi rozcuchal vlasy.

„Užij si to, strejdo,“ zasmála jsem se a on nasedl se svou láskou do svého modrého porsche. Vyjeli rychleji než je povoleno na dálnici, ale to je zřejmě netížilo. Podívala jsem se na tátu, ale ten právě líbal Tanyu. Zakřikl to! Počkej, až se vrátíš, mizero!

 

 

Smutně jsem stála na terase a sledovala hvězdy na nebi. Pamatuji si, jak jako malá jsem s Rayem ležela na louce a počítala hvězdy. Táta mi vyprávěl o hvězdách své vymyšlené povídky a já se jim smála. Pak přišla Natasha a táta mě začal přehlížet. Bylo to smutné, ale bylo vidět, že jí miluje. Já hloupá jsem si toho nikdy nevšimla.

„Co děláš?“ zeptal se někdo za mnou a já se překvapeně otočila. Alec se na mě pousmál. Už byl oblečen v otrhaný džínech a o číslo větším tričku s krátkým rukávem. Otočila jsem se zase k zábradlí a podívala se dolů. Ještě nějaké páry tančili na hudbu, která se linula z velkého reproduktoru. Byla tam Tanya s tátou, Carlisle s Esmé, Jasper s Alice, Heidi s Felixem a Emmett s Penny… Rosalie stála kousek dál a povídala si s Bellou. Slyšela jsem, jak se Alec opřel vedle mě.

„Proč nejsi dole?“ zeptal se zvědavě a já pokrčila rameny.

„Nemám ráda šaty a nemám ráda moc tanec,“ oznámila jsem vztekle a máma po nás šlehla pohledem.

„To je škoda,“ usmál se a já na sobě cítila jeho pohled. Otočila jsem se a zase začala topit v jeho karmínových očích. Nenápadně jsem se naklonila blíže k němu, abych si ty oči mohla prohlédnout zblízka. Zdálo se mi to, nebo tam opravdu byly malé modré flíčky. Měl předtím stoprocentně modré oči, takové krásně modře pronikavé. Najednou se nahnul i on. Dělilo nás pár centimetrů. Úplně jsem zapomněla, že dole je máma i táta, děda i babička a dokonce i Emmett, který si mě bude neustále dobírat. Touha políbit ho byla silnější než všechno jiné. Chtěla jsem na svých rtech cítit ty jeho. Nahnula jsem se ještě blíže a on také. Naše rty se o sebe jen mírně otřely a já pocítila, jak se ten výboj dere celým mým tělem. Moje mrtvé srdce jakoby oživlo. Najednou se dole ozval Emmettův potlesk. Rychle jsem se od něj odtáhla a podívala se na Emmetta. Kdyby můj pohled uměl vraždit, bylo by po tobě, kámo!

 

Další dny to mezi mnou a Alecem přímo jiskřilo. Sice Jane je moje teta, ale teď z ní udělám švagrovou! Letmé, ‚nenápadné‘ a přesto krásné doteky mezi námi byly na denním pořádku. Aro si toho začal všímat a slyšela jsem, jak Aleca zpovídal. Odnášela jsem těm dvěma transfuze s krví a dva bohatě zdobené poháry. Pohled na tu krev mě ubíjel, protože byla lidská a já se vlastně první den živila přesně krví od dárců. Vyšla jsem po schodech a už za dveřmi slyšela jeho dokonalý hlas.

„…samozřejmě že ne, jsem vám věrný, můj pane. Nikdy bych vás neopustil kvůli nějaké dívce…“ řekl Alec a to jsem už byla z dveřmi. Úplně mě to zničilo. Jen ten pocit, že jsem pro něj jen nějaká dívka, mě bolel. Opatrně jsem zaklepala a hlasy utichli. Otevřel mi samozřejmě Alec. Zahleděl se mi do očí, jenže já tentokrát ucukla.

„Tu máš,“ řekla jsem mírně zlostně a strčila mu tác. Rychle ho chytl a zmateně se na mě podíval.

„Děje se něco?“ zeptal se mírně zmateně a já jen zavrtěla hlavou. Hlavně už být od něj pryč.

 

Seběhla jsem schody a viděla Emmetta, jak jásá nad dalším vyhraným zápasem White Socks. Přeskočila jsem sedačku a ladně si sedla vedle něj.

„Lepší jsou New York Mets,“ konstatovala jsem a on se zamračil.

„Ne! White Socks!“ řekl přísně, jakoby poučoval malou holku.

„Ne! New York Mets! A to je poslední slovo a tečka… s vykřičníkem!“ rozhodla jsem a ve vzduchu nakreslila vykřičník. Jen ať vidí, že já se nedám.

„Vy dva jste k pokukání,“ řekl pobaveně Jasper a my se na něj překvapeně podívali. Vůbec jsem netušila, že tam je. „Nejlepší je stejně Yankees.“

A tak se zrodila hádka století… ano, století! Jasper si stál za Yankees, já za Mets a Emmett za svými ponožkami. Přihlíželi tomu i gardisté, vládci a celá rodina… dokonce i Denalijští.

„Strčte si ponožky a Yankees někam! Nejlepší jsou New York Mets a konec! Tečka s vykřičníkem!“ hodlala jsem ukončit hádku.

„Ty jsi malá, nic nevíš!“ řekl Jasper. Emmett jen horlivě přikyvoval!

„Ale Natasha si taky stojí za New York Mets! A té je sto let!“ řekla jsem vztekle a Jasper s Emmettem se zarazili.

„Co je Natasha?“ zeptali se oba naráz. A já se podívala na tátu. Ten si vzal hlavní slovo.

„Jsou něco jako měniči, jenže jsou to drobné lišky a jsou nesmrtelné. Jsou jen dva rody, kteří jsou v Atholu. Natasha je jednou z nich, ale smečku opustila. Měl jsem tu čest s ní strávit měsíc,“ dovyprávěl, ale Emmett se hodlal hádat dále.

„Stejně jsou White Socks lepší,“ řekl mě a Jasperovi. Chtěla jsem se bránit, ale hlavní šéf si to vzal na starost.

„Ne, už se nehádejte. Osobně je lepší fotbal,“ řekl Aro a my tři jsme na něj koukali jako z jara.

„To je sport na nic. Čutat s míčem umí každém blbec!“ řekla jsem vztekle a zvedla se.

„Přesně, fotbalisti jsou bábovky,“ přidal se ke mně Emmett. Vypnula jsem televizi a pohledem kmitla k dědovi, který se mračil. Och, můj bože! Naše hádka o pravosti občanky neproběhla! To je tragédie století!

 

 

Stála jsem na terase a zase sledovala západ slunce. Už se mi nechtělo plakat, vlastně jsem byla šťastná. Až teda na tu záležitost s Alecem.

„Ty se zlobíš kvůli těm týmům, nebo kvůli mně?“ zeptal se Alec, který se zase nenápadně dostal na terasu. Neotočila jsem se, nechtěla jsem se na něj podívat, když jsem pro něj jen ta nějaká dívka. „Kvůli mně… a proč?“

Došel až ke mně a opřel se o zábradlí. Chvilku jsem se na něj nechtěla podívat, ale po té malé chvilce, kdy jsem na sobě cítila jeho pohled, jsem se na něj otočila. Měl oči plné bolesti.

„Jen tak nějaká dívka?“ zeptala jsem se ho zlostně a on se zarazil.

„Aha! Ty jsi nás slyšela. Prosil jsem Ara, abych mohla zůstat. Já totiž… řekl jsem přesněji, že neopustím Ara jen kvůli nějaké dívce, ale kvůli tobě, protože ty jsi dokonalá. Jsi ta, kterou jsem staletí hledal. Ta… kterou miluji,“ zašeptal poslední slova a já se na něj překvapeně podívala. „Zůstanu, jen když si to budeš přát.“

Cítila jsem, jak se mi zorničky rozšířili a jak mám ještě větší touhu se ho dotknout. Prsty zajet do jeho vlasů a přitáhnout si ho ještě blíže k sobě. Jenže moje druhé rozumné já křičelo v protestu. Jeho sestra je tvoje teta a ty přece nebudeš chodit s jejím bratrem, promlouvala k mému srdci. Ale to si dělalo, co chtělo. Rychle jsem ho přitáhla za vytahané tričko blíže k tělu a vášnivě ho políbila. Když jsem se jen na chvilku odtáhla, pronesla jsem slova, která jsem myslela vážně a nikdy bych je nezměnila.

„Miluji tě!“

 

O týden později…

„Miluji tě,“ zašeptal mi do ucha znovu. A já se usmála. Za tenhle týden mi to řekl alespoň desetkrát.

„Počkej, co tomu řekne tvá sestra,“ mrkla jsem na něj.

„Je mi to jedno,“ zašeptal a políbil mě. Ozvalo se odkašlání z tátovi strany a já se rychle odtáhla. Samozřejmě nesouhlasil mému vztahu s Alecem.

Najednou se ozvalo před domem Gabrielovo porsche. Cukla jsem sebou a Alec mi stiskl ruku. Měla jsem strach. Dveře se otevřely a v nich stáli naši novomanželé.

„Ahoj,“ řekla překvapeně Jane a podívala se na Aleca. Pustila jsem jeho ruku a on se usmál na Jane.

„Užila sis, sestřičko?“ zeptal se a ona zamrkala.

„Neměl si být už zpět ve Volteře?“ zeptala se ho, jakoby se ho snažila zbavit. Můj strach ještě více narostl a Jasper to se mnou vzdal. Všechen ten strach na mě znova spadl.

„Ne, já vlastně mám pro tebe novinku,“ usmál se a chytl mě za ruku. Všechen strach opadl a nebylo to Jasperovým darem. Bylo to čistou láskou.

„Vy dva?!“ zeptal se zmateně Gabriel a já se pousmála. „Miley, měla si hlídat své rodiče a ne se zamilovat do bratra Jane.“

„Zakřikl si to ty! Počkej, až budeme na lovu! Tam to schytáš!“ oznámila jsem mu zlostně a on se podíval na Tanyu, kterou Edward držel kolem pasu.

„Takže jsem se tě nezbavila, bratříčku?“ přerušila nás Jane a dívala se na Aleca.

„Ne, už asi nezbavíš!“ odpověděla jsem za něj a on si mě zase přitáhl ke svému tělu. Jemně mě políbil a já se zachvěla radostí. Teď jsem konečně šťastná.

 

_________________________________________________________

Líbilo?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Domča (14.12.2012 15:59)

Bylo to přímo úžasné. Jen tak dál.

2)  miska555 (12.08.2012 13:41)

Ja som tvoju poviedku objavila len pred pár dňami a musím povedať, že to je dokonalé. Trošku ma aj mrzí, že už je koniec, ale nevadí. Naozaj klobúk dole, bola to krásna poviedka, jedna z najkrajšších aké som kedy čítala :) :) :) :)

1)  Stepule (12.08.2012 12:55)

Nechceš udělat pokračování ?? :D jinak úchvatná povídka :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek