Sekce

Galerie

http://images.fanpop.com/images/image_uploads/Nikki-Reed-Icons-nikki-reed-533384_100_100.jpg

Zabije James Bellu?

7.   kapitola

Už jsem na cestě asi čtyři hodiny. Ani nevím, kam jedu. Projela jsem nějakým městečkem a za ním jsem uviděla les a útesy. Rozhodla jsem se, že procházka by mi neuškodila. Zaparkovala jsem na lesní cestě. Ty bombarďáky, které jsem měla na sobě, mě pěkně škrtily. Jak tohle může někdo nosit? To fakt nechápu. Z pod šatů jsem si sundala bombarďáky a hodila je do kufru. Snad tu žádného chlapa nepotkám a pak přes recepci hotelu přeběhnu. Toho, že nemám spodní prádlo, si na první pohled nikdo nevšimne.

Pomalu se začalo rozednívat, tak jsem na cestu viděla. Vydala jsem se směr útesy. Ani pořádně nevím, kam jsem šla, ale dorazila jsem na útes. Byl tam překrásný výhled. Celé té kráse vévodil překrásný východ slunce. Rozhodla jsem se tam na nějakou dobu zůstat. Posadila jsem se na kámen a začala přemýšlet nad událostmi posledních měsíců. Musela jsem si připustit, že jsem hrozný zmatkář, a že už nemůžu odkládat rozmluvu s Gabrielem. Také se konečně musím zbavit Jamese, abych konečně mohla začít normálně žít. A na konec Edward. Do mě se asi nemůže zamilovat člověk, co? Asi mi není předurčeno žít obyčejný život. Mít děti, milujícího manžela a v klidu zestárnout. Nemožné, jak jsem během jednoho večera změnila názor na Edwarda. Ale proč? Kvůli jedné puse? Nebo kvůli tomu, že se mě snažil pochopit, když jsem přemýšlela a vzpomínala na Gabriela a na konec to jeho Miluji tě. To mělo jako znamenat co? Řekl to, aby mě dostal do postele a vyhrál tu sázku nebo mě opravdu miluje? Ale co s tím? Vždyť je to upír a já jsem člověk. Vím, že se budu muset nechat kvůli Jamesovi přeměnit, jinak to pronásledování nikdy neskončí. A beze mě ho kluci nezneškodní a jako člověk dlouho jeho schopnost štítu neudržím. I když jsme s Gabrielem moji schopnost trénovali, tak při posledním útoku na mě, jsem lehce Jamese štítem odhodila. To bylo vše, co jsem dokázala. A pak jsem omdlela. S proměnou na upíra zesílí má schopnost a já budu moct Jamesovu schopnost použít proti němu. A potom ho zničit. Seděla jsem na útesu a najednou někdo za mnou promluvil.

„To je mi ale náhoda. Koho to tu máme?“ Jakmile jsem tento hlas uslyšela, myslela jsem si, že se splnila má noční můra. Otočila jsem a zjistila, že sluch mě nešálil. Stál tam. James se na mě ďábelsky usmíval, a když viděl můj vyděšený výraz ve tváři, začal se smát. Jeho smích mi procházel až do morků kostí. Chtěla jsem utíkat, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Stála jsem na místě úplně přimražená.

„Přeci se nebojíš? ptal se mě s děsivým úsměvem. Já nebyla schopná ani pořádně odpovědět. Po chvilce jsem se trochu vzpamatovala.

„Co tady děláš? Zněla jsem překvapivě dost sebejistě.

„Co by? Byl jsem na lovu. Udělal jsem si takovou malou přestávku mezi mojí sledovačkou.“ Zase se na mě usmál a mě to všechno docvaklo. Ten můj pocit, že mě někdo sleduje, nebyl jen pocit. On mě opravdu sledoval.

„Jak dlouho?“ Na to, že jsem měla zemřít, jsem byla zatraceně zvědavá, ale místo strachu jsem cítila jen vztek samu na sebe.

„Od té doby, co jsi byla s Alicí nakupovat. Tam jsem tě náhodou zahlédl. Byla to náhoda. Osud to tak chtěl.“ Usmál se. Mně jen nešla do hlavy jedna věc.

„Tak proč už si mě dávno nezabil? Musel si mít hodně příležitostí...“ Koukala jsem na něj nechápavě.

„Ale Bells, to by přeci nebyla sranda.“ V tu chvíli jsem to pochopila. Musí si mě pořádně vychutnat. Najednou se objevil přede mnou. Prohlížel si mě od hlavy dolů a zasekl se u mých boků. Viděla jsem, jak mu zčernaly oči, ale ne hladem. Bylo to touhou. Že já si ty bombarďáky sundávala. Teď mě bude chtít ještě znásilnit. Byl z toho tak vyvedený z míry, že když jsem začala couvat, tak stál na místě jako přikovaný. Asi nevěděl, co chce. Jestli mě zabít nebo znásilnit. Z obou představ mi vyskakovala husí kůže. Otočila jsem se a rozeběhla se k autu. Nepronásledoval mě.

Vyběhla jsem splašeně z lesa a mířila si to přímo k autu. Rychle nastartovala a jela do hotelu. Už zase mě nechal uniknout, aby si postupně vychutnával můj strach a děs, který mi naháněl pokaždé, když jsem se s ním setkala. Těšilo ho slyšet moje bušící srdce plné strachu o můj život. Pokaždé jsem si přála rychlou smrt, ale on ne, chtěl si mě pořádně vychutnat. Chtě nechtě se mi povedlo z jeho smrtelné náruče párkrát jen tak tak utéct. Jeho radost z mé snahy přežít byla přespříliš veliká.
Zvedla jsem telefon a vytočila číslo. Na druhém konci se ozval můj vysněný hlas.
„Miláčku, jsem rád, že se taky ozveš. Začínal jsem si dělat starosti, zda jsi ještě na živu.“ Vesele švitořil mužský hlas na druhém konci, a protože jsem dlouho mlčela a vychutnávala si jeho sladký hlas. Ozvalo se:
„Broskvičko, jsi tam?“ A já se najednou vrátila do reality. Jen jsem krátce řekla:
„Je tu. Přijeďte co nejdřív.“ S tím jsem hovor ukončila.
Dorazila jsem do hotelu, vystoupila jsem z mého tmavě modrého BMW X-Coupe, prošla recepcí a vydala se do restaurace, počítajíc s tím, že tam bude nejvíce lidí. Vybrala jsem si stůl uprostřed restaurace, na který bylo vidět snad z každého místa v sále. Posadila jsem se na židli a čekala příchod číšníka. Byl to takový hnědovlasý mladík sportovní postavy, ve věku devatenácti let. Mile se na mě usmíval a podal mi přitom jídelní lístek. Menu jsem otevřela a začala si vybírat nejlahodnější jídla. Pokud jsem měla dnes umřít, tak se aspoň pořádně najím. Najednou jsem uslyšela tiché:
„Smím?“ Podívala jsem se rychle nahoru, kde byl on. Vysoký, krásný a děsivý. Dlouhé blonďaté vlasy stažené v culíku mu i tak vlály po zádech. Nechutně se na mě uculoval a jeho červené oči a bledá, řezaná tvář mi naznačovala, že stejně na výběr nemám. Jen jsem znechuceně přikývla.

6. kapitola 8.kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

SarkaS

5)  SarkaS (29.06.2011 17:37)

Tak teď se nemůžu rozhodnout jestli jí to že si je sundala pomohlo nebo přitížilo

Joana

4)  Joana (12.06.2010 21:12)

bojim, bojim...
zlej
a ona je s ním klidně naostro v restauraci...

3)  hellokitty (12.06.2010 00:37)

Michangela

2)  Michangela (11.06.2010 19:20)

Docela ji obdivuji. Taková situace a ona nehysterčí. Snad to dobře dopadne.

sakraprace

1)  sakraprace (11.06.2010 18:59)

Krásné, ale děsnej nervák. Skoro bych si začla kousat nehty. Tak ten si ji skutečně vychutnává. Jsem moc zvědavá na pokračování. Bude brzy, že jo??? Prosííííím

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella