Sekce

Galerie

/gallery/Esme-déšť.jpg

Tripple drabble o jednom na první pohled beznadějném čekání.

Dlouho jsem přemýšlela, co prozradit, a co ne. Nakonec jsem se rozhodla pro tohle: drabble bez upírů, psala jsem ho po půl druhé ráno, pršelo, to se asi promítlo do jeho atmosféry; název drabblu je oxymorón. ;)

Pršelo. Kapky líně dopadávaly na okenní tabule a pomalu klouzaly směrem dolů k parapetu. Blesky v dálce bičovaly oblohu, hromy burácely na znamení blížícího se konce světa. Tíživá myšlenka otřásla, jak jejím tělem, tak myslí. A nejen z jejích myšlenek byl cítit chlad. Oheň v krbu vyhasínal a tenká deka neochránila dívčino křehké tělo před zimou, která zalézala za nehty.

Dávno nebyla dívkou, avšak každý, kdo ji viděl, musel uznat, že její drobné tělo; naivní, laskavé a tolik vřelé chování a jemný úsměv na její tváři připomínaly dívku, kterou kdysi bývala.

Přes všechny ty studené věci kolem vstala z postele, zabalila se do té zatraceně slabé deky a přešla k oknu. Čelem se opřela o chladivé sklo a drobným prstem se dotkla dešťové kapky, která právě dopadla kousek vedle její bolavé hlavy. Bříškem prstu sledovala cestu krůpěje vody, dokud kapka nesklouzla po okně až úplně dolů. Zabalila se více do prošívané deky a ustoupila dva kroky od světel, která zářila za oknem. Čekala, kdy se vrátí, ale nedokázala určit, kdy to bude. Chvíli ještě pozorovala deštivá mračna na obloze a po době, která by se dala nazvat: plná beznaděje se odebrala k vychladlé posteli, kam znovu ulehla.

Najednou se dveře otevřely a ložnicí se mihl tmavý stín, který se zastavil u manželské postele. S očima plnýma naděje vzhlédla k jeho obličeji. Když si všiml jejího ztrápeného výrazu, jen smutně zakroutil hlavou a pomalu si lehl vedle ní. Zabalil ji pevněji do deky a schoval v láskyplném ochranitelském objetí.

Oba je to ničilo, čekání na něj, naděje, že se přece jednou vrátí, obávali se o jeho zdraví a doufali, že se vrátí domů. K nim domů.

Tu mladou ženu naděje nikdy neopouštěla a on jí k tomu nechtěl dát sebemenší důvod.

„Esme, miláčku, neboj se, však on se brzy vrátí domů.“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kate

8)  Kate (29.05.2014 18:55)

Row, ty jsi zlato, děkuju. Jsem ráda, když navodím čtenářům povídkou (drabblem) pocity, které jsem se do ní snažila dát. :)

Rowana

7)  Rowana (29.05.2014 07:10)

Zrovna venku opravdu prší...:'-( A kapky dopadají na parapet a pomalu stékají i po oknech skel. A já mám najednou pocit,jako kdyby mi tu někdo chyběl.:'-(
Moc pěkně jsi to napsala, Kate.

Kate

6)  Kate (22.05.2014 14:35)

Em, ty víš, jak mě potěšit. Děkuju! :)

emam

5)  emam (21.05.2014 11:29)

Často mě překvapuje, jak výstižně umíš pojmout myšlenky starostlivé milující duše, která má dívčí léta za sebou

Kate

4)  Kate (20.05.2014 23:25)

ST, děkuju, jsem ráda, že jsme si to vysvětlily, protože moje vysvětlování je většinou... ehm...
ambři, děkuju, vážím si toho, co jsi mi napsala. Podzim mi ani nepřipomínej. A máš pravdu. Ještě štěstí, že se nakonec vrátil domů. Díky!
KJ, děkujů! :)

KalamityJane

3)  KalamityJane (20.05.2014 21:50)

i napodruhé krásné

ambra

2)  ambra (19.05.2014 22:10)

Teda to je depka... Ještěže není podzim a ještěže se nakonec vrátil... . Moc hezké, smutná, ale dokonale vykreslená atmosféra...

SestraTwilly

1)  SestraTwilly (19.05.2014 22:00)

Katka,napriek tomu,že som nepochopila celkom tvoj spisovateľský zámer na prvý krát,sa mi tvoje drabble páči. Teraz keď som to prečítala znovu a tvojom malom vysvetlení je mi to už jasné Pekne si to napísala. :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Isle Esme