Sekce

Galerie

/gallery/past2.jpg

Lily prožívá další den na táboře a setká se v tváří tvář s Bellou. Jak bude reagovat? Co udělá? A na co přijde?

Přeji příjemné počtení!

Vaše Ode

8. kapitola

Lily Jamesová

Ráno nás probudil otravný zvuk starého budíku. Měla jsem pocit, že se z toho zvuku jednou zblázním. Koupelnu jsem zabrala jako první, dala jsem si rychlou a studenou sprchu a pak se oblékla.

Mezi tím, co jsem čekala na ostatní holky, jsem si ustlala postel a upletla si dva copy za pomocí Amandy.

Když jsme byly všechny připraveny, vyrazily jsme společně do jídelny na snídani. Já sice nesnídám, ale musela jsem tam jít, abych si poslechla dnešní program. Jediný, co dneska měl dělat nejstarší oddíl, bylo to, že jsme večer měli pomáhat uklízet v kuchyni a v jídelně.

U snídaně jsem řešily, co bychom dneska mohly dělat... A napadl nás zase jen basketball. Rozhodly jsme se, že půjdeme hned po snídani. Protože jsem měly žabky, musely jsme se, stejně jako včera, přezout do botasek.

Cestou na chatku jsme potkaly toho kluka, kterého jsem si všimla při včerejší večeři. I on si mě všiml, usmál se na mě a hlavou kývl na pozdrav. Celá vykolejená jsem se taky usmála, pak se začervenala a rychle jsem sklonila hlavu. Vždy jsem se červenala v přítomnosti kluků. Některým to však přišlo roztomilý, jako mému bývalému, jenže mu vadilo, že to červenání moc nezažívá...

Opět jsme se rozhodly, že budeme hrát jen na jeden koš. Ještě před tím, než jsem začaly hrát, jsme se rozcvičily a rozházely.

„Hej, holky!“ křikla na nás jakási holka, která běžela přes hřiště směrem k nám.

„Můžeme si zahrát s vámi?“ zeptala se, když byla u nás a pak kývla směrem k malému hloučku na kraji hřišti. Pak se otočila zpět k nám a podívala se na mě. V tu chvíli ztuhla, pak zavrtěla hlavou a krátce a hystericky se zasmála.

„Jasně! Čím víc, tím líp!“ přikývla Amanda, stejně vykolejená z jejího chování, jako já.

„Díky!“ vydechla těžce a rozeběhla se zpátky ke svým kamarádkám.

„By mě zajímalo, co jí je...“ přemýšlela nahlas Emily, která si taky všimla jejího divného chování.

„Nejsi sama... Chovala se, jako by viděla ducha, nebo něco podobného,“ přikývla Amanda. Dívky jí vyšly naproti a setkaly se v půli hřiště, kde si ta dívka dřepla a zase se začala smát. Amanda kývla a my se vydaly k nim.

„Co je tu k smíchu?“ zeptala se.

„Jo, taky to chceme vědět,“ přikývla jsem. Dívka na zemi se smála jako pominutá, už jí tekly i slzy... Amanda si klekla vedle ní a zeptala se, jestli je v pořádku. Ona jen zavrtěla hlavou a pak kývla směrem k holce, která stála přede mnou, avšak zády ke mně, a tak jsem jí neviděla do obličeje.

Amanda se na chvíli zamračila, pak se však podívala na dívku přede mnou – ztuhla a začala se smát, jako ta druhá dívka. Koukla jsem se na Rose, Emily, Dianu a na ty další dvě dívky, všechny byly ztuhlé a dívaly se na mě a na holku přede mnou.

Ta jediná zůstala v pohodě. Já bych tedy nebyla, kdyby se někdo na mě podíval a všechny v okolí by se mi smály... Třeba je to nějaký jejich vtípek... Už za dva dny jsem pochopila, že americký humor je jiný, než anglický a vůbec jsem ho nechápala.

„Hele... Možná že mám jiný smysl pro humor než vy, ale já to nechápu,“ přiznala jsem se, obávajíc se, že mě přes smích těch dvou nikdo neuslyší.

Ale asi ano, protože ta přede mnou se otočila...

Zalapala jsem po dechu a udělala krok dozadu.

Byla jsem to já! Stála jsem tam a dívala se na sebe! Byla přesná kopie mě! Už jsem pochopila chování ostatních dívek.

Dívka, která mi asi kdysi dávno vypadla z oka, byla stejně překvapená jako já a její reakce byla úplně stejná, jako ta moje – ve stejný moment jsme zalapaly po dechu a udělaly krok dozadu. Byla stejně bledá, jako já, měla stejně hnědé oči, stejně tvarované rty, jediné, co měla jiné, byly vlasy, které měla delší.

„Už to asi chápu,“ vydechla jsem. Ty dvě kozy to ještě víc rozesmálo. Kromě smíchu nikdo nic neříkal, a tak jsem se rozhodla to ticho přerušit.

„Já jsem Lily,“ představila jsem se.

„Bella,“ vyhrkla moje kopie.

„Rose,“ ozvalo se vedle mě. Vděčně jsem se na svoji spolubydlící usmála.

„Já jsem Emily, tohle je Diana a ta, co se válí na zemi je Amanda.“

„Já jsem Rita, Mary a Karin.“

„Tak jdeme snad hrát, ne?“ navrhla Rose, které zřejmě začínal vadit záchvat těch dvou.

„Amando?“ křikla na ni, když ty dvě nereagovaly.

„Podle mě to není vtipné,“ prohlásila jsem.

„Souhlasím... Nahání mi to hrůzu,“ zašeptala Bella, která se na mě pořád dívala. Amanda s Karin se po chvíli uklidnily a my se tak mohly dát do hry. Konečně jsme mohly hrát na celém hřišti, ne jen na polovině. Bella byla strašně nešikovná, docela jsem se divila, že je ještě živá, protože byla schopná zakopnout i o svoje nohy. Po hodinové hře jsme se rozhodly, že si dáme pauzu.

„Kde bydlíš?“ zeptala se mě Bella a sedla si vedle mě.

„Hodně daleko,“ zasmála jsem se krátce, „jsem z Londýna, v Anglii.“

„Vážně?“ Bellu to zaujalo jako všechny ostatní, když jsem jim to řekla. Přikývla jsem.

„Táta mi říkal, že odtud je máma.“

„Táta?“ To zas zaujalo mě.

„No jo... Žiju jen s tátou... Máma odešla, když jsem byla malá...“ pokrčila Bella rameny a napila se z lahve, kterou jí nabídla Rita.

Já ztuhla a dívala se na dívku vedle mě. Ne, to není možné! Ale vše tomu nasvědčuje – ona má otce, já matku, ona matku nikdy nepoznala, já zas nepoznala otce, její otec tvrdí, že její matka pochází z Londýna... a co navíc, jsme si podobné jako vejce vejci!

Že mě to nenapadlo dřív! Vždyť to bylo přímo do očí! Vyskočila jsem na nohy, chvíli se dívala před sebe, pak zavrtěla hlavou a podívala se na svoje dvojče. To se na mě dívalo, v očích pohled, jestli jsem se náhodou nezbláznila.

„Děje se něco?“ zeptala se a tázavě pozvedla obočí.

„Ano!“ vykřikla jsem a klekla si před ni. „Copak to nevidíš? Nevidíš to?“ ptala jsem se jí a měla jsem pocit, jako by mě popadl amok. A proč by ne? Vždyť přede mnou sedí moje...

„A co?“ Bože, ona je fakt nějaká pomalá a to vypadala na bystrou dívku!

„My jsme dvojčata, ségra!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jantara

6)  Jantara (22.01.2011 12:00)

prosííííím prosííííííím napiš nám sem další kapitolku je to fakt dost dré
díííííííííííííííííky

Jantara

5)  Jantara (12.11.2010 21:19)

je to skvělí jen tak dál už se těšim na další kapču

Lily

4)  Lily (25.10.2010 20:11)

Skvělá kapča a konečně se holky našly

3)  Fanny (24.10.2010 17:10)

Jsem opravdu zvědavá jak to bude pokrčovat dál...

semiska

2)  semiska (24.10.2010 14:18)

Tak užse potkaly a obě to zvládly moc dobře. Jsem zvědavá, co an to rodiče až to zjistí. Moc se ti to povedlo. Budu se těšit na další.

Michangela

1)  Michangela (24.10.2010 14:09)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still