23.10.2011 [16:00], Baru, ze série Otisk na druhý pohled, komentováno 8×, zobrazeno 3552×

Tak a je tu konec :). Všechno dobře dopadlo (teda, nechci vám nic prozrazovat, ale minulá kapitolka tomu nasvědčovala). Epilog je kratší... proč? Já to tak teda zastávám, protože takhle si můžete pokračování lépe domýšlet (ještě k tomu v téhle části). Dost povídání, tady je naše Rachel s Paulem...

Rachel

Už je to nějaký ten pátek, co spolu chodíme. Dokonce jsem si zvykla i na jeho vlčí podobu. Nakonec se ukázalo, že je to vlastně „malý,“ roztomilý vlček s dokonalým kukuč. Milovala jsem, když jsme i přes Samovo rozhořčení, společně šli na hlídku. Vlastně – ona to nebyla tak úplně hlídka. Vždycky jsem se smíchem vylezla na jeho hřbet a Paul se mnou vyběhl přes les k útesům, které byly dokonale zamaskované, takže je člověk nemohl jenom tak lehce objevit. Tam se Paul přeměnil a skoro celý den jsme zůstali v objetí toho druhého.

Před chvílí ale musel odejít – na Samův rozkaz. No jo, tomu se prý nedá vzdorovat.

Taky jste měli vidět mámu, když se dozvěděla, že s někým chodím – nejdřív to byl šok, pak se zdála šíleně naštvaná, pak dojetí, slzy a nakonec radost. Vážně se chovala jak malá, co viděla Vánoční stromeček s dárky. Začala mi říkat, jaké mám štěstí, že mám Leah. Nakukala jsem jí totiž, že nás dala dohromady, i když… není to zas taková lež.

Do teďka si pamatuji, jak mě vzal na pláž a začal mi vyprávět - samozřejmě po svém -  jaké to je být vlkodlakem a co všechno to obnáší. No jo, to by nebyl ten starý Paul, kdyby se nezačal vytahovat. Prý: „To víš, není to lehkej život, když musíš mít hlídky, chodit do školy a tvářit se jakoby se nic nestalo a ještě se starat o svůj roztomilý otisk. Jo, a taky musím zabíjet upíry.“ Od Leah ale vím, že zabil jen jednoho, a to ještě za pomoci těch ostatních. Ale co bych pro něj neudělala – schválně jsem se tvářila, jak moc mě to zajímá a že je to hroznej hrdina.

Ještě k tomu, že spolu chodíme – tím chodíme mám namysli, že se držíme za ruce a líbáme se. Ale nic víc. Nevím proč, já bych brala i tu druhou stránku vztahu, ale on, že je ještě brzy. Prý si chce být stoprocentně jistý, že děláme správnou věc, a že až někde uvidím vlkodlaka, že zase neuteču a několik týdnů nevylezu z domu. Jo, poslední dobou bývá hrozně opatrný. Pořád řeší, jestli jsem v pořádku, dokonce je v některých věcech horší než máma! To je samé ‚vezmi si bundu, ať mi nenastydneš, sakra, Rachel, to jsem ti neříkal, že je moc velká zima na sukni?‘

Dřív to bylo jiné. To byl šťastný, když i v dešti jsem měla na sobě šaty, tílko a kraťásky a tak. Teď mi přijde, že se o mě stará jak o vlastní dceru. Brr, tak to ne! Tohle už se mi ale vážně nelíbí! Já ho do tý postele dostanu co nejdřív, aby si konečně uvědomil, že nejsem žádná malá holka, ale možná i jeho budoucí žena!

Při té představě mě neskutečně krásně zahřálo u srdce a v bříšku jsem ucítila motýlky.

Momentálně sedím v tílku a sukni na pláži a čekám, až přijde Paul z hlídky. Určitě bude vzteky bez sebe, až mě takhle uvidí, ale já si to budu užívat. Koneckonců – i když mám husí kůži, on mě rád zahřeje. Abych se zabavila, začala jsem si potichu broukat útržky z písniček a houpala se ze strany na stranu, abych se aspoň trochu zahřála.

„Rachel, co jsem ti říkal?“ slyšela jsem rozzuřený hlas za sebou. Vždyť jsem to řikala! Měla jsem ale co dělat, abych nevyprskla smíchy.

„No, nejsem si jistá… ty jsi mi říkal spoustu věcí, jako třeba že mě miluješ, nedokážeš beze mě žít…“ Jeho ruce se zezadu obmotaly kolem mého těla.

„A taky, že se máš teple oblékat. To bys chtěla, abys proležela několik týdnů sama v posteli?“ šeptal mi přísně do ouška, ale já ho prokoukla.

„No sama bych tam nebyla. Víš, my máme doma takové… jak bych to řekla… Prostě tam máme hrozně slabý deky, a já se pod nimi nemůžu zahřát.“

„Tak to abychom dojeli do města pro pořádný peřiny, co říkáš?“ už zase hraje…

„No, ale mě by stačila jedna… taková ta krásná, která umí mluvit, a stojí přímo za mnou.“ Zasmála jsem se tomu, ale on se ode mě oddálil. Polekaně jsem se k němu otočila – měl založené ruce na prsou a stažené obočí do jedné rovné linky.

„Já nejsem žádná chlupatá deka!“ řekl dotčeně.

„A můžeš mi to vysvětlit? Jsi teplej, chlupy máš taky, teda… no víš, jak to myslím.“ Sakra, proč to vyznělo tak blbě? Asi si všimnul, jak jsem se začala červenat, protože se na mě zazubil a sundal ze sebe mikinu, pod kterou neměl vůbec nic.

„Já tě nechápu. Tak buď si vezmu triko a mikinu, a nebo – v tvém případě – nic.“ Chtěla jsem se mu podívat do očí, ale nešlo to. Můj pohled sklouzl na jeho dokonalé, svalnaté tělo.

„Ta mikina není pro mě, ale pro tebe. Tak nějak jsem totiž čekal, že se mi tu budeš producírovat nalehko.“ Při těch slovech mi přetáhl přes hlavu modro-šedou mikinu. S radostí jsem se do ní zachumlala a nechala se obklopit jeho dokonalou vůní. Byla ale delší než moje sukně, takže když jsem si stoupla, vypadalo to, jako bych neměla nic jiného na sobě. Potěšeně si mě změřil pohledem a něžně políbil.

„Co budeme dělat?“ zeptal se mě po chvilce.

„Nechceš… nechceš jít ke mně domů?“

„Jasně, proč ne?“ Páni, jemu vůbec nic nedochází.

Ruku v ruce jsme došli k nám domů a já nám uvařila čaj. Nastalo trapné ticho. Jemu sice nic nedocházelo, ale vycítil ze mě nervozitu. S povzdechem jsem přešla k němu, sedla si mu na klín a začala ho líbat… hodně vášnivě. On se ale ode mě odtáhl.

„Rachel, to nemůžeme.“ Řekl přidušeným hlasem.

„A proč ne?“ řekla jsem bolestným hlasem. To pro něj nejsem ani trošku přitažlivá? „Asi by ses radši vyspal s hezčí, co?“ řekla jsem potichu a už se zvedala, že půjdu do svého pokoje. On mě ale chytil za zápěstí.

„Rachel, počkej! Co to vůbec říkáš? Jak si můžeš něco takového myslet?“ znova si mě posadil k sobě na klín a já se jak malá stulila na jeho nahé hrudi. „Ty jsi ta nejkrásnější holka ve vesmíru, víš to? A budu ti to opakovat pořád dokola, než ti to do toho tvého mozečku nevtluču, jasný?“ vypadalo to, že to myslí opravdu vážně.

„Tak proč…“ podívala jsem se mu do očí.

„Protože chci, aby to bylo dokonalé a hlavně si chci být jistý, že je to správné.“

„To už jsi říkal. Víš, já tě typovala spíš na kluka, kterej se hned po první puse pohrne s holkou do postele, ale ty tady tak sedíš a přemlouváš mě, abychom ještě počkali.“ Nad mou poznámkou se zasmál.

„To bejvávalo. Ale teď… teď jsi tady ty, a já bych nepřežil, kdyby se ti něco stalo, nebo bychom udělali tenhle krok moc brzy.“

„A na co chceš ještě čekat? Miluju tě, šíleně moc tě miluju a chci s tebou zažít všechny věci, jako normální holka. Teda… těm nenormální, jako je třeba společná ‚hlídka‘ se taky nebráním, ale…“ Najednou jsem ucítila jeho rty na těch mých.

„Miluji tě, Rachel, ani si nedovedeš představit jak moc, a jestli mám být upřímný, dávno by jsme v té posteli už byli, jenom… dělám to jenom kvůli tobě.“ Chtěla jsem něco namítnout ve smyslu, že je to šílenej blbec, když tohle říká, ale nedal mi šanci. Vzal mě do náruče a odvedl do mého pokoje…

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  THe (24.10.2011 17:16)

Smutek. Povídka končí. Ale epilog byl úžasný! Dokonalé zakončení!

5)  Paja (24.10.2011 11:02)

chjo, bude se mi stýskat, ale bylo to krááásné Děkuju!!

1