30.10.2011 [11:30], Baru, Povídky jednorázové, komentováno 4×, zobrazeno 2430×

Druhá část nevyslovené lásky - jak to nakonec s Nessie na party dopadne? A co Jacob, odhodlá se jí někdy říct opravdu vše, co k ní cítí? Tentokrát je to z pohledu Jacoba. Nečekjte žádné obrovské milostné vzplanutí nebo dramatické hádky :D. Tahle dvoudílná jednorázovka je opravdu jen oddychová.

Byl jsem hrozně zmatený. Co dělám špatně? Proč se ke mně chová, jako bych byl nějakej hnusnej, špinavej čokl? Možná… možná to je pravda. Třeba se jí opravdu tak hnusím, že jí ani nestojím za pozdrav, nebo za pohled. Ale já jí miluju! Šíleně moc jí miluju a chci pro ní to nejlepší. Ale nevím, jak jí to mám dát najevo. Co když mě odmítne? Třeba se se mnou chce jenom kamarádit a všechno bych tím jenom zkazil…

S povzdechem jsem vešel do domu, kde teď bydlím společně s Cullenovými. Nedokázal bych žít bez Nessie, tak jsem se odstěhoval společně s ostatními.

„Vážně si to myslíš? Jsi tak potrhle blbej?!“ Vyjel na mě Edward ještě dřív, než jsem zavřel dveře. Sakra co blbne?!

„Cože? Já vůbec nechápu, o čem to tady mluvíš. A kde je vůbec Ness?“ Edward se zasmál jako nějaký bůh hněvu.

„To bys chtěl vědět, co? Jenomže ty jsi tak blbej, že místo toho, abys uklidnil a hlavně to Ness vysvětlil, tak jdeš někam do lesa a necháš jí, aby šla na party.“ Co to tady kecá?

„Cože?! N-na jakou party? Takže za to můžu na konec já? To ty jsi její otec a právě ty bys jí měl něco takového zatrhnout!“ Teď to vypadalo, že jsem ho opravdu nasral.

„Jo, máš pravdu, nasral jsi mě. A proč bych jí měl zakazovat zábavu? Je mladá, tak ať si taky něco užije…“

„Tak proč tady na mě řveš, že za to můžu já? A uvědomuješ si vůbec, že se jí může něco a stát a –„

„To ty si tady rychle uvědom, co s ní provádíš! Nechápeš?“ byl jsem zmatený a stále jsem nevěděl, co mi tady chce dokazovat. Co si vůbec myslí? „Pořád ne? A já si myslel, jak takový psisko, jako jsi ty, dokáže rychle uvažovat. Asi jsem se zmýlil, hm…“ to už jsem to nevydržel a chtěl ho vzít za límeček od jeho košile. On mi ale přečetl myšlenky.

„Co si to tady dovoluješ, co, čokle?! Abych tě nevyhodil na ulici!“ vzal mě za ruku, ale to už přiběhla Bella.

„Panebože! Co si tady vy dva vůbec dokazujete? Chovejte se aspoň trochu jako lidi! Teda… víte jak to myslím. Tohle už se vážně nedá poslouchat! Zatímco se tady hádáte, čí je vina, co se tady děje Ness, tak –„ Takhle rozzuřenou Bellu jsem už vážně dlouho neviděl. Naposled, když jsme se hádali, jestli můžu Bellu políbit… Edward se nad tím pousmál.

„ Co… co se děje s Nessie? Něco se jí stalo? Trápí se kvůli něčemu? Proč jste mi nic neřekli?“ Sakra Nessie! Možná proto se mi poslední dobou straní. Třeba se něco děje a bojí se o tom se mnou mluvit…

„To se ti tady celou dobu snažím říct, ty jeden zpropadenej čokle! Nessie je do tebe zamilovaná, stejně jako ty do ní! Včera večer jsem jí asi hodinu utěšoval a snažil se jí vysvětlit, že jí taky miluješ a že ti na ní záleží! Ona si prostě myslí, že máš jinou a s Nessie jsi jenom kvůli otisku. Bojí se, že ji odmítneš a tak naruší všechno, co dosud mezi vámi dvěma bylo!“ Co to tady kecá? Vždyť… Vždyť já Nessie tak moc miluju! Nic jiného nechci!

„Ale… já mám být ten, kdo se tady bojí, že mě odmítne! Chci jí dát na vybranou a…“

„Přesně tohle jsem jí říkal, ale ona tomu prostě nedokáže uvěřit. Tak by ses mněl sebrat a říct jí všechno, co k ní cítíš. Teď, když už víš, že ona je na tom úplně stejně, jako ty!“ Byl jsem šíleně zmatený. Na jednu stranu jsem chtěl skákat radostí, že mě miluje a tím pádem se můžu každou chvílí stát tím nejšťastnějším ne tak úplně člověkem, ale na druhou stranu jsem si nebyl jistý co mám udělat. Mám jít teď hned za ní? A kde je? A vlastně – co když jí někdo něco udělá? Edward mi bez přemýšlení podal nějaký papírek, na kterém byla adresa a nějaké číslo.

„Co to je?“ zeptal jsem se zmateně.

„Jsem Edward, pamatuješ? Umím číst myšlenky takže - tohle je adresa, kde je ten večírek a to číslo… to bude nejspíš některého z těch kluků co byli… no to je momentálně jedno. Prostě si tam dojeď pro tvojí životní lásku a mojí dceru. Jasný?“ Celý šťastný jsem si strčil papírek do kalhot a chystal se vběhnout do garáže pro motorku. Takže… Ness… já… my budeme…

„Jacobe, to, že jsem ti tady něco řekl, a teď tě tady prosím, abys mi dojel pro dceru ještě neznamená, že máš na ní nějakej nehorázně velkej nárok, je to jasný? Já jsem její otec, a taky se podle toho budu chovat, takže žádný… no, ty víš co…“ nechápal jsem.

„Co?“ zeptal jsem se ho zmateně.

„Prosím tě, Jacobe, už jeď, ano?“ vložila se do toho Bella. Jen jsem teda nechápavě zakroutil hlavou, protože jsem stále nerozuměl, co tím chtěl Edward říct. Ale to je teď jedno. Rychle jsem vběhl do garáže pro motorku a vyrazil jsem.

Konečně jsem mohl v klidu přemýšlet o nás dvou… jaké to bude až jí povím, že ji z celého srdce miluji a až si budu na sto procent jistý, že ona ke mně cítí to samé. Nemůžu se dočkat, až se dotknu těch jejích krásně tvarovaných rtů… konečně ji budu moct obejmout tak, jak už to dlouho toužím udělat. Nebudeme muset nic skrývat, budeme každý k tomu druhému upřímný. Sakra, já jsem na ní snad úplně závislej. Tak ať. Je to jenom dobře, protože… jak si o mně může myslet, že mám jinou?! To je ta nejblbější věc na světě, kterou jsem kdy slyšel. Kdyby ona byla s jiným klukem, možná bych to pochopil, protože já jsem ten, kdo se otiskl. Ale… kdyby někoho měla, tak bych určitě o ní bojoval mnohonásobně víc, než o Bellu…

Konečně jsem vjel na příjezdovou cestu k domu, kde to opravdu pořádně žilo. Snad jí tam nepodstrčili alkohol, nebo dokonce drogy. Dveře byly odemčené, tak jsem normálně vešel. Nikdo si mě naštěstí nevšímal, protože jak bych asi okecal to, že nejsem na seznamu? Rychle jsem se rozhlídl a všiml si hloučku kluků, jak se něčemu smějí. Tam by mohla být Nessie – většinou se o ní všichni zajímají. Šel jsem tím směrem, ale pak jsem zaslechl křik, smích a nějaké hvízdání. Otočil jsem se a… Nessie stála na schodech spolu s několika klukama a ještě k tomu ve spodním prádle! Střídavě ji líbali, osahávali a… zdálo se mi to, nebo jí rozepínali podprsenku? Klid, Jacobe, přeci se neproměníš v obrovského vlka před polovinou školy, ne? Zatínal jsem pěsti, ale hned jsem se rozeběhl jejich směrem.

„Co děláte, vy kreténi?!“ zařval jsem na ně okamžitě a odstrčil je od Nessie, které naštěstí spodní prádlo ještě zůstalo.

„Klídek, hochu. Jenom se bavíme, ne?“ Nessie dostala nějaký nevysvětlitelný záchvat smíchu, tak jsem ji raději chytil kolem pasu, jinak by se mi tady složila na zem.

„Hele? Není to ten Nessiin bejvalej?“ ptal se ten kluk a smál se.

„Člověče asi jo!“ najednou se všichni začali smát. „Víš, jsi hroznej debil! Největší idiot v celým vesmíru.“

„Nechtějte mě naštvat, jinak vás tady zmlátim do jednoho!“ Nessie sebou tak divně házela tak jsem ji raději pevně chytnul. Alespoň mi to nějak zaměstnalo ruce, takže jsem jim nemohl dát do huby.

„Ó, tak hošánek si na nás vyskakuje! A proč? My za nic nemůžeme. To ona. Prý – cituji – všechno bude a jestli chcete, můžete se střídat.“ Nevěřícně jsem na ně civěl. Oni se začali smát.

„A to vám jako nevadí, že je to obyčejná bezbranná holka?“

„Ale no ták! Vždyť se podívej na to její tělo! Co za věci by se s ním dalo dělat!“ To už jsem ale nevydržel, a dal mu pěstí. Než se z toho vzpamatoval, hodil jsem si rychle Ness přes rameno a běžel ven. Opřel jsem ji honem o motorku, vytáhl jsem telefon a vytočil Edwardovo číslo (jako první mi padlo pod ruku). Okamžitě to vzal.

„Ahoj, Edwarde, já… mám menší problém. Nessie se opila a kluci jí málem zatáhli do postele. Myslím, že každou chvíli na mě vlítnou a zmlátěj mě tak jestli bys…já bych ty kluky zvládnul, ale ještě se přitom starat o Ness…“ chrlil jsem rychle ze sebe, protože nebylo moc času.

„Jasně, chápu. Za chvíli tam jsme.“

„Jo a… vezmi Ness nějaké oblečení zůstala tu jen v… ehm… no to je jedno, prostě přivez i oblečení.“ Rychle jsem zavěsil a přiběhl K Ness, protože málem upadla na zem.

„Proboha živého, cos to provedla, Nessie?“ Posadil jsem si ji na klín a pohladil po ruce. Určitě jí je hrozná zima a navíc to zní šíleně táhlo. Co do ní sakra nalili?

„J-Jacobe? Jůů! Já tě znám! Ty jsi Jacob! A… t-ty ses naklonovaaaal?“ šíleně se začala smát a přitom si dala omylem facku. No co, aspoň se probere.

„Ne, Ness, já nemám klona, to jsi toho jenom moc vypila, víš?“

„To neeeeva! Neeevadí! To se spraví! Třeba bys mohl vzít tu žlutou kachničku, aby ses… vykoupal? Tak jooo!“ Nechápal jsem, co to tady povídá, ale rozhodně jsem na to neměl náladu. Z domu se už vynořila partička asi dvaceti kluků a mířili si to přímo ke mně. Posadil jsem Nessie raději na zem, aby se ještě nepřizabila a šel jsem jim vstříc. No co, kdyby mi něco provedli, do rána budu zase v pohodě. U jednoho kluka jsem ale zahlédl nůž a u druhého baseballku. C-cože? Jeden se na mě zářivě usmál. No jo, teď se nebojíš, co? Naštěstí jsem za sebou zaslechl auto. Díky bohu, právě včas. Radši jsem se ale neohlížel. Co kdyby využili situace? Najednou se vedle mě objevil Edward, Jasper a Emmett.

„Postarej se o Ness, mi je zvládneme.“ Řekl mi potichu Edward. Ne, to v žádném případě, chci jim taky nějakou tu ránu ubalit! Edward ale na mě zavrčel. „Dělej, Jacobe!“ To vrčení se mi moc nelíbilo… asi bych měl… dál jsem nad tím nepřemýšlel a přiběhl k Nessie.

„Tak pojď, ty moje pařmenko.“ Vzal jsem ji do náruče a položil do auta. Čekal jsem, že s nimi pojede Rose, Alice nebo Bella, ale nikdo tu nebyl. Tak proto Edward po mně chtěl, abych se o ni hned postaral.

„Co bych pro tebe neudělal, viď, Ness.“ Zašeptal jsem jí do ouška a chtěl jí obléct tričko a kalhoty. Ona se ale začala vzpírat.

„Nee! To takhle nemůžeme! T-to b-by takhle n-nešlo chlap…pečku, víš?“ Začal jsem se tomu smát. Neuvěřitelný, co toho může opilej člověk napovídat.

„A proč ne? Přece nechceme, aby ti byla zima, ne? Rodičům by se to určitě nelíbilo…“ Ona se ale začala šíleně řehtat.

„Ale chcemeeee. Úplně nejvíc, no ono to… mi musíme!“

„Co propánajána musíme?“ Stále jsem se jí snažil přes hlavu obléknout tričko, ale snaha byla marná, pořád sebou mlela… „Ness, teď už to myslím vážně. Uklidni se a nech se oblíknout.“

„Nešahej na mě! To nesmííííš! To je znás-skilvně-ní…“

„A tamti blbouni na tebe šahat mohli, co?“ Tvářil jsem se ublíženě. Copak jsem se jí opravdu zhnusil? Třeba to, že mě miluje není zas taková pravda…

„A-ale to je něco úúúplně jiného.“ Nessie se najednou rozpřáhla a vrazila mi facku. Ach jo, to bude vážně ještě na dlouho. „To bys musel zapnout muzikůůůů! Víšššš?“ Najednou na mě udělala psí pohled. Sakra co to tady vytváří? Něco mě ale napadlo. Natáhnul jsem se dopředu a zapnul radio.

„Jooo! Jdeme t-tančit? M-můžeme třeba dokončit, co jsme začali, co Kevine?“ Cože? Jakej zas Kevin? Aha… asi si myslí, že to jsem já… S povzdechem jsem se jí znova snažil navlíknout přes hlavu tričko.

„A nechceš mi pomoct sundat i to ostatní? Je mi trochu vedrooo!“ To už jsem ale nevydržel. To se vážně chtěla vožrat jenom kvůli sexu?

„Sakra Renesmé!“ zařval jsem na ni. Asi to pomohlo, protože se na mě podívala jako štěně, které zrovna něco provedlo. Mlčky zvedla ruce nahoru a já ji mohl konečně obléknout.

Kouknul jsem se z okénka a zahlédnul dvacet kluků naskládaných na sobě. Ti se vážně ještě dlouho nezvednou.

„Tys je teda hodně nasral.“ Zaslechl jsem vedle sebe Emmettův typický smích. Edward nasedl za volant a chystal se rozjet.

„Moment, co moje motorka?“

„Neboj, o tu se postará Jasper.“ Podezíravě jsem se na něj podíval. „No na mě se nedívej, já si chci užít opilou Nessie. Tahle situace se mi naskytla poprvé a taky myslím, že je to naposled…“ rychle hodil pohledem po Edwardovi. No jo, ten si jí už srovná do latě.

„A ty mi s tím pomůžeš.“ Zasmál se Edward.

„Cože? Proč zrovna já?“

„No nemysli si, že s tebe udělám svatouška a Nessie si bude myslet, že ty jí vždycky ochráníš. Taky jí musíš aspoň trochu potrestat, ne?“ Snažil jsem se nemyslet na to, jak se na mě bude Ness ublíženě dívat, až jí to budu vyčítat.

„A kde jsou vlastně holky? Myslel jsem, že si bude chtít Bells pro ní dojet s tebou.“

„Jó, to víš. Alice bylo líto, že si Ness užívá a ona zůstala doma. Tak vytáhla holky někam na diskotéku.“ Vážně jsem si nedokázal Bellu představit, jak tancuje…

„Jé, hele, nejsi ty ten… Johny Depp?“ otočila se Nessie na Emmetta a dloubla do něj prstíkem.

„Jasně, já jo?“ začal se hrozně smát.

„Nééé! Ty jsi na něj hrozně oškliveeej! Jak tě to mohlo napadnout? To byl apríííl! Chápeš? A-apríl to je, chápeš, den díkuvzdání! To chceš po lidech aby ti dávali… hele! Liška!“ otočila se rychle u ukázala na Edwarda.

„Edward není liška, ale tvůj otec!“ On to radši nekomentoval a dál se věnoval řízení.

„Ale houby, kdyby byl můj otec, tak… asi… asi budu blinkat.“

„Ne!“ zakřičeli jsme všichni najednou.

„To byl vtíííp! Chápete? Kdybych chtěla blinkat, tak bych asi…“ Najednou se předklonila a nádherně „vybílila“ auto.

„No super, Ness! Myslel jsem, že s tebou bude větší sranda, fujtajbl!“ Edward na to šlápnul jak nejvíc mohl a za pár minut jsme naštěstí byli doma. Tentokrát nikdo nic neřekl, dokonce ani Nessie.

„Panebože! Co ti to udělali, co, zlatíčko?“ přílítla Esmé a hned si Nessie kritickým pohledem prohlížela.

„To oni!“ otočila se směrem k nám třem a ukázala na nás. Při tom pohybu se zakymácela, a kdyby ji Esmé včas nezachytila, válela by se na zemi.

„Pojď, vezmu tě do postele.“

„Ale já nechci!“ najednou sebou začala hrozně škubat. Edward ji okamžitě vzal kolem pasu a nesmlouvavě vzal nahoru.

„Ach jo, do čeho se ta holka zase namočila. Nedáš si něco k jídlu?“ Až když mi to Esmé řekla, uvědomil jsem se, jak šílenej mám hlad. Místo odpovědi mi zakručelo v břiše.

„Mám tě rád, Esmé.“ Zasmál jsem se a šel spolu s ní do kuchyně.

Snědl jsem dva vrchovaté talíře (pořádně nevím, co jsem jedl) a chystal se jít na kutě. Edward mě ale ještě chytil.

„Zítra, až se probere, tak jí něco řekneš, ano? Na tebe snad dá. To je samý – kup mi kačenku do vany, já jí potřebuju, abych vystopovala tu lišku… To mi ale věř, že dostane pořádnýho zaracha. Sám si na ní dohlédnu, aby se na ty kluky ani okem nepodívala.“ Začal jsem se tomu smát.

„A divíš se? Víš vůbec, kolik toho do sebe nalila?“

„Ty- Víš co? Radši běž a do rána mi nechoď na oči.“ S přísným pohledem mi pohrozil a já se radši vytratil u sebe v pokoji.

Probudil jsem se až někdy v půl desáté ráno. No fajn, tak jsem plánoval, že dneska už s Nessie budeme mít všechno za sebou, no. Čekal jsem, že se dneska budeme jenom držet za ruce, povídat si… že se budu moct bez váhání dotknout těch jejích dokonalých rtů…

Z vedlejšího pokoje jsem zaslechl nějaké kňourání. Že by se naše princezna konečně vyspala? A kde jsou vlastně ostatní? Pomalu jsem se tedy vyhrabal z postele a sešel do kuchyně pro vodu s citronem, něco k jídlu a studený obklad pro Ness. Znám to, bude za něj vděčná… Na stole bylo ale všechno připraveno a lísteček, na kterém bylo napsáno:

Šli jsme na lov, takže vše je ve tvých rukách. Nezapomeň, co jsem ti včera říkal. Edward.

No jo, to je celý on. Zkrátka jí to budu muset trochu vyčíst, no…

„Jaku?“ zaslechl jsem, jak na mě chraptivě volá. Rychle jsem popadl tác se všemi věcmi a vyběhl nahoru do jejího pokoje.

„Ahojky, Ness.“ Zářivě jsem se na ni usmál a sedl si na okraj postele.

„Vodu.“ Zaprosila skřípavým hláskem a já jí okamžitě položil na čelo studený obklad.

„Na, tady, napij se.“ Rychle vzala sklenici do ruky, ale jakmile polkla, šíleně se začala šklebit. To mě rozesmálo.

„Pššš, buď prosím potichu. Šíleně mě bolí hlava.“

„Pamatuješ si aspoň na něco?“ Zmateně se na mě podívala.

„Vlastně… ne, nic si nepamatuju. Co se stalo?“

„No… to nechtěj vědět. Jenom ti řeknu to, že mi Edward nakázal, abych ti vynadal. Takže,“ zvedl jsem výhružně ukazováček, „ať už se to neopakuje, ano?“ nechtěl jsem jí tím nějak zatěžovat.

„No ták, Jaku, řekni mi, co se stalo.“

„Nemyslím si, že bys to chtěla vědět. A já u toho taky nebyl. Jenom jsem viděl, jak tě parta kluků vede po schodech nahoru. Jo a celou cestu tě líbali a… ehm… měla jsi na sobě jenom spodní prádlo.“

„Cože?!“ rychle vyletěla do sedu. Ale při tak prudkém pohybu se ihned chytila za hlavu a sykla bolestí. „Jak to?“

„No, to bych rád věděl já. Kvůli čemu ses tak zřídila? Nikdo ti za to nestojí, ne?“ Zdálo se mi to, nebo se lehce začervenala?

„Stojí…“ nedokázala se mi ale podívat do očí a okamžitě se celá schovala pod peřinu.

„A… nechceš mi něco říct, Nessie?“ Moc dobře jsem věděl, na co naráží. Nechtěl jsem ale, aby se dozvěděla o tom, co mi Edward řekl. Lehce se pod peřinou zavrtěla. Jemně jsem tedy peřinu odkryl a všiml si, že má červené oči. Ona pláče?

„Kdybych ti to řekla, všechno bych tím jenom zkazila. A to já nemůžu, Jacobe, to prostě nejde!“ Teď se rozplakala naplno. Ne! To jsem nechtěl. Jemně jsem ji pohladil po tváři a chytil za ruku. Zmateně se na mě podívala. Asi jí bylo divné, že už nejsem tak ostýchavý, jako dřív, ale teď jsem si byl jistý, takže jsem se nemusel bát.

„A co kdyby… co kdybych ti řekl, že se nemusíš bát? Že ať se zeptáš na cokoliv, má odpověď bude vždy kladná?“

„Pak… pak se to budu bát říct, protože… protože prostě nevím.“ Jemně jsem jí stiskl ruku. Ona se mi ale vymanila. Začal jsem se bát, že jsem něco udělal špatně… Ness si ale sedla co nejblíže ke mně a hluboce se mi zadívala do očí. Pak mi položila ruku na tvář a já najednou viděl, co cítí. Co s ní dělá jenom moje přítomnost. Její rozpaky, strach z odmítnutí, taky se bála, že jí zahýbám. Takový nesmysl! Ale… taky žárlila! Nad tím jsem se musel trochu zasmát. Pak jsem ale viděl, jak moc mě miluje…

Okamžitě jsem jí sundal ručku z mé tváře a ty své jí položil na její tvář. Podíval jsem se jí zpříma do očí a našel jsem v nich spoustu malých jiskřiček.

„Miluji tě, Nessie. Šíleně moc tě miluji. Jsem do tebe blázen, jako nikdo jiný a…“ musel jsem se zasmát. „Jsem hrozně rád, že si nepamatuješ na včerejšek.“ To se jí moc nelíbilo. „No, měl jsem na mysli to líbaná s ostatními. Chci, aby tohle byl…“ ani jsem to nedořekl, protože okamžitě spojila naše rty. Bylo to něco nepopsatelného. Naše rty byly v dokonalé souhře. Obmotala mi ruce kolem krku a já si ji posadil na klín. Jemně jsem ji líbal a zatímco mi polibky oplácela, tak jsem naplno pochopil, co otisk znamená. To, že jsme stvořeni jeden pro druhého byla jedna věc, ale ochutnat část toho všeho, bylo něco úplně jiného. Konečně se vyplnila část mého já, která byla po celou tu dobu otevřená a čekala, až do ní vstoupí moje Nessie. Moje životní láska. Naposledy jsem ochutnal její rty a odtáhl se od ní. Oba jsem zrychleně dýchali a nevěřícně sledovali toho druhého.

„Páni.“ Vydechla po chvíli Nessie. Jemně jsem ji pohladil po tváři a pevně objal. Konečně. Jak dlouho jsem čekal na tenhle okamžik s napětím a očekáváním, jestli mě vůbec přijme? Chtěl jsem jí ještě říct, jak moc ji miluji, ale ona mě předběhla.

„Proč… proč jsi čekal tak dlouho? A nevymlouvej se, že jsi čekal na mě. To kluci mají dělat tenhle krok jako první, ne?“ musel jsem se zasmát.

„Víš, já jsem ti to chtěl říct. Před dvěma dny v lese. Chystal jsem se, ale… pak ti zavolal ten kluk. Což mi připomíná, jestli se na ně jenom okem podíváš, tak nechtěj vědět, co s nimi tvůj táta udělá. Jo, a máš prej taky pořádného zaracha.“ Čekal jsem, že se naštve, ale ona se na mě rebelsky usmála. Co má ta holka zase za lubem?

„Konečně mi táta udělal radost.“

„Cože? Radost? A z čeho prosím tě?“ ptal jsem se zmateně.

„No z toho že mám zaracha. Chápeš to? Jakože jupí, ne?“ pořád jsem jí nechápal.

„Jacobe, ty jsi vážně moc. Budu muset zůstat doma. Hodně dlouho. No a ty máš pokoj jenom za touhle zdí, takže budeme moct být pořád spolu! Všem lidem se budu moct vymluvit, že po škole nemám čas, tátovi udělám radost, jak moc jsem šikovná, že neodmlouvám no a doma budu s tebou! A věř tomu, že si tě tu pohlídám. Kdyby něco, máš zaracha se mnou, jasný?“ nemohl jsem uvěřit vlastním uším. To že řekla Nessie? Moje Nessie, která byla až do teďka hrozně stydlivá a to všechno? Myslel jsem, že se naštve, že jsem jí nepodržel a teď bude muset tvrdnout doma. Neudržel jsem se a znova se jemně, ale s šílenou radostí otřel o její rty. Okamžitě ale zasténala. Nelíbí se jí to?

„Promiň, můžu zpomalit.“ Vyděšeně se na mě podívala.

„Ne, to v žádném případě! Mě se to líbí jen… mě šíleně bolí ta hlava.“ Opatrně jsem jí položil zpátky do postele, podal jsem jí trochu napít a chystal se to všechno odnést zpět do kuchyně. Na jídlo teď vážně nemám pomyšlení. To bych si jako nějakým rohlíkem měl kazit chuť, která mi na rtech zbyla od Nessie? Už jsem se zvedal, když mě chytila za gumu od boxerek (nic jiného jsem totiž na sobě neměl). Vyděšeně jsem se na ni podíval.

„Nikam nechoď, prosím, zůstaň tu se mnou. Bolí mě hlava, je mi zima a nesnáším, když musím někde být sama.“ Nevěřícně jsem jí sledoval.

„Ty chceš, abych… abych tu zůstal s tebou? Myslím jako v posteli?“

„No né asi, lehneš si na zem. To je mi prd platný, když je mi zima, ne?“ Tác se snídaní jsem okamžitě položil zpět na noční stolek a lehl si vedle ní. Potěšeně jsem zamručel, přetáhl přes nás peřinu a Nessie se mi stulila na hrudi.

„Jsem zvědavej, co na to řekne Edward, nebo Emmett.“

„Co by říkali, vždyť o všem vědí, ne?“

„No… oni jsou všichni na lovu, takže…“ Nessie se na mě podívala a vyprskla smíchy.

„Myslím, že bude stačit, že jim oznámíme, že máš taky zaracha, akorát v mé posteli. K případným námitkám dodám, že je mi zima.“

„No a není snad?“ Udělala na mě psí pohled.

„Já lidi umím dobře přesvědčovat, víš?“

„Ty mrško, jedna!“ Nessie se začala zase smát a snažila se mě obejmout. Já jí ale ruce stáhl, přehodil si obě do jedné ruky a šibalsky se usmál. Nechápala, co se děje, ale já jí nehodlal pouštět.

„To je, kdybys mi chtěla utéct, když jsi taková potvůrka. A teď bys měla spát. Ta bolest hlavy tě jenom tak nepřejde.“ Lehce jsem ji políbil na čelo, nos a něžně na rty. Potom se mi stulila opět na hrudi a já si ji přitáhnul co nejblíže. Čekal jsem, že za chvíli bude spát, ale ona se na mě ještě podívala.

„Miluji tě, Jaku.“ Okamžitě se jí objevil na tváři ten nejkouzelnější úsměv na světě, který se okamžitě objevil i na mé tváři.

„Taky tě miluji, Nessie.“

Po chvíli jsem konečně slyšel její pravidelné oddechování…

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Baru (30.10.2011 18:05)

THe, vážně? Tak to jsi mě fakt moc potěšila . A pohled kluků? To bych nečekala, že někdo řekne. Ale co, mám doma staršího bráchu, od kterýho se svým způsobem inspiruju

1)  THe (30.10.2011 17:50)

Páni, to bylo něco úžasnýho! Já nevím, jak to děláš, ale vždycky po přečtení tvýho čehokoliv jsem úplně mimo! A strašně se mi líbí, jak píšeš z pohledu kluků.

1