26.10.2011 [20:30], Baru, Povídky jednorázové, komentováno 7×, zobrazeno 2683×

Příběh se odehrává 7 let po Rozbřesku. Cullenovi se odstěhovali na sever od Forks, společně s Jacobem. Nessie se růst zastavil, vypadá na osmnáct. Ale duševně je... tak trochu pozadu. Dostihla ji puberta, takže má šílené změny nálad. Do školy chodí samozřejmě skoro všichni - Edward, Bella a Nessie do 3. ročníku a Jacob do 4. ročníku. Postupně se ale začne vztah mezi Jacobem a Ness tak trochu měnit. Ani jeden to ale nedá najevo. Nessie to hrozně mrzí, ale taky je na Jacoba šíleně naštvaná. Co bude dělat? Bude se to mezi ní a Jacobem snažit urovnat a zjistit, co se to děje, anebo se raději bude věnovat ostatním klukům?

„Kde je Nessie?“ slyšela jsem zezdola, jak se ptá Jacob. No určitě za ním poběžím jak splašená a budu dělat, jak jsem šťastná, že ho vidím. To bejvávalo. Teď mi pořád říká, co mám a co nemám dělat. To je samý – Nessie, nedělej tohle a nedělej tamto, co to bylo za kluka? Kolik mu je a jak se jmenuje? Neměla by ses s nimi scházet… Je to můj život, ne? A taky nemůžu za to, že se do něj Jacob pořád montuje.

„Renesmé, klid.“ No jo, celej táta, aby se mi nešťoural v hlavě.

S povzdechem jsem vstala z postele a chystala se jít někam do lesa, kde budu mít klid na přemýšlení. Na schodech jsem ale potkala Jacoba.

„Ahoj, Ness!“ vykřikl s nepředstíranou radostí a pevně mě objal. Panebože, zase ty smíšené pocity. Na jednu stranu ho strašně ráda vidím – samozřejmě jen jako kamaráda – a na druhou bych ho nejraději od sebe odstrčila a seřvala ho, co si to vůbec dovoluje, ale pak přijde ten zvláštní pocit… Sakra, táta! Travička zelená, to je moje potěšení… Jenom na to nemyslet. Rychle jsem se mu vysmekla a poloupíří rychlostí vyběhla z domu.

Běžela jsem hluboko do lesa, kde mě nikdo nenajde a hlavně mi nebude číst myšlenky. S povzdechem jsem si sedla na nejbližší pařez a konečně se v klidu chtěla zaobírat svými zmatenými myšlenkami. Jenomže co Jacob? Nechci, aby si myslel, že jsem zdrhla kvůli němu. Vždyť on za nic nemůže! Vlastně… jo, může. To jenom kvůli němu mám tak zmatené pocity. Nechápu to. Jsem šťastná, že tu je, ale pak se na něj bezdůvodně naštvu. No a pak přijde ten zvláštní pocit - zrychlenej tep, dech, tlukot srdce. Sakra proč? Nikdy jsem nic takového necítila, až poslední dobou. A taky šíleně moc žárlím, když se baví s nějakou jinou holkou. Vadí mi, když spolu zajdeme do kina a on se usměje na tu blonďatou ženskou, co prodává popcorn. Co je jinak, než dřív? A tátovi to říct nemůžu… copak to jde, abych za ním přišla a řekla mu všechno, co cítím? Ve škole to je poslední dobou ještě divnější. Všichni kluci se kolem mě motaj, jasně, nejsem blbá, takže chápu, že se jim líbím a chtěli by se mnou chodit, jenomže Jacob se vždycky tak šíleně naštve, když vidí v mém okolí nějakého kluka – stejně jako když já vidím jeho s jinou holkou. Taky se na mě Jake dívá jinak než dřív. Dřív neřešil, když si z něho Emmett utahoval. Atmosféra bývala mnohem uvolněnější, než teď. Ze všeho jsme si dělali srandu, prováděli ty největší blbiny, smáli se spolu a tak… Teď mu šíleně vadí, když mu třeba teta Rose něco řekne a myslí si, že ho tím přede mnou ztrapňuje. Mně to ale nevadí – vždyť je to můj kamarád, jen se tomu zasměju a vše by mělo být v pohodě. On se ale urazí a je po srandě. Taky jsme se dřív v pohodě drželi za ruce – jako kamarádi samozřejmě – teď mu vadí sebemenší dotyk. Teda ne, že přímo vadí, ale… prostě se chová zvláštně.

Zaslechla jsem, jak někde zapraskala větvička. Panebože ne, snad to není táta. To bych se asi neudržela a…

„Nessie? Stalo… stalo se něco?“ Uf, ještě že jenom Jake.

„Ne všechno je…“ najednou my nešla slova přes jazyk. Zhluboka jsem se nadechla. „Všechno je v nejlepším pořádku.“ Snažila jsem se alespoň o malý úsměv, ale moc to nešlo. Jacob si ke mně kleknul a zpříma se mi podíval do očí. Sakra, co chceš dělat?! Zase se mi srdce splašilo neuvěřitelnou rychlostí a zúžil dech.

„Jsi si jistá? Protože… protože mi přijdeš poslední dobou taková… jiná.“ Jasně, takže já jsem zase ta špatná, co? Opět mě na něj popadl šílený vztek. Nechtěla jsem to ale dát najevo.

„Jasně, to určitě. A ty snad ne?“ nemělo to být pro jeho uši, chtěla jsem to jen říct, pro sebe. Ale on jak byl blízko… jak by to taky mohl přeslechnout.

„Víš, Ness, já… asi bych ti měl něco říct. Nevím, jestli to tak…“ jeho nejspíš připravenou řeč přerušilo zvonění mého telefonu. Okamžitě jsem ho zvedla, protože jsem momentálně neměla náladu na nějakou šíleně důležitou debatu.

„Prosím?“

„Ahoj, tady Michael. Vzpomínáš si na mě? Ten ze školy.“ Podívala jsem se na Jaka, který se netvářil zrovna moc nadšeně.

„Jo, jasně, vzpomínám. Děje se něco? A kde jsi vzal na mě telefon?“ Michael se nejistě zasmál. Aha, takže další, kdo by se mnou chtěl něco mít.

„To je na dlouhý povídání. Ale jestli bys to chtěla slyšet, tak… ehm… nechtěla by ses se mnou sejít? Třeba dneska večer?“ Nenápadně jsem se jukla na Jaka, který vypadal, že mi každou chvílí vezme mobil z ruky něco mu řekne. To se stávalo s většinou mých “skoro kluků.“

„No, ehm… nemyslím, že je to nejlepší nápad. Teda nic proti, ale asi se budu muset ještě učit. Znáš to, rodiče a ještě ke všemu jsem se na to pořádně ani nepodívala.“

„Tak to bych mohl k tobě přijít a pomoct ti s tím, co říkáš?“ řekl s nadějí v hlase. Ten se asi jenom tak nevzdá. Teda, nic proti němu, byl to celkem hezký kluk, spousta holek by dala nevím co, aby se s ním mohla jenom bavit. Ale tak dokonale vypracované tělo jako má Jake,  rozhodně nemá… kruci co to tady plácám? Jak… jak mě mohlo jenom napadnout pomyšlení na… klid, Nessie, jenom klid.

„Ness, jsi tam ještě?“

„Promiň, nevím… zkrátka to asi není nejlepší nápad, ale uvidíme se zítra ve škole, ano? Budu se těšit. Ahoj“ Rychle jsem típla telefon, než by mohl mít nějaké námitky. Nechtěla jsem na něj být zlá, proto jsem mu dala alespoň malou naději.

„Kdo to byl?“ přecedil nevrle Jacob skrz zuby. Řekla bych mu to, ale to by nesměl na mě takhle hnusně vrčet.

„Co ti je do toho? Je to snad moje věc, ne?“ odsekla jsem mu a už se chystala jít domů. On mě ale chytil za zápěstí.

„Kdysi jsme si říkali všechno, bez ohledu na to, jak velké tajemství to je. Tak proč…“ v jeho tváři jsem viděla bolest, ale stejně jsem to říct musela.

„Protože je všechno jinak! Úplně jinak než dřív! Ty se chováš jinak a já nechápu, co se s tebou děje! A… já jsem taky… no to je jedno, ty bys mě stejně nepochopil!“ To už se jsem se neudržela, vytrhla jsem se mu a běžela domů. Bylo mi úplně jedno, že my táta přečte všechny myšlenky, ještě než vejdu dovnitř a že strejda Jasper pozná velkou změnu v mé náladě. Ale rozhodně jsem nemohla utéct – všichni by mě hledali a co bych jim pak měla říct? Promiňte, procházím si zvláštním obdobím? Srdce mi tluče nehorázně rychle, jenom když spatřím Jaka? Ne díky, to si radši zvolím jen tátu…

„Ness! Propána kde ses nám toulala?“ vyhrkla máma a než jsem vůbec vešla domů, tak mě držela ve své chladné náruči.

„Jsem v pořádku, jen jsem si chtěla pročistit hlavu.“ Řekla jsem a při tom jsem koukala na tátu, jak polekaně čte v mé hlavě. Nedokázala jsem na to přestat myslet.

Najednou jsem opět začala měknout, vadilo mi, jak na mě upíralo pohled několik páru zlatých očí.

„Promiňte.“ Stěží jsem řekla, protože se mi okamžitě začali hrnout slzy po tváři, které se nedaly zastavit. Rychle jsem se mámě vymanila a vyběhla nahoru do svého pokoje. Plácla jsem sebou do postele, hodila si přes hlavu deku a nechala neúprosně téct slzy po tvářích…

Ale jak jsem čekala, moc dlouho jsem sama nezůstala – někdo zaklepal na dveře a vešel.

„Ness?“ jak jinak, byl to táta. Sedl si na kraj postele a vzal mě za ruku, která mi volně visela ve vzduchu.

„Víš, asi bych ti měl říct, že mně se můžeš svěřit se vším. Jsem jedno velké ucho. A hlavně se mě neboj, já ti hlavu neutrhnu.“ Lehce se zasmál. Já to ale vůbec nevnímala a pořád se zabírala myšlenkou, co se se mnou a s Jakem děje, bez ohledu na to, že je tady táta.

„Láska. Jsi do něj zamilovaná.“ Řekl najednou tak něžně, jako když mámě vyznává lásku. Nevěřícně jsem ze sebe shodila peřinu, vymrštila jsem se do sedu a nechápavě na něj zírala. Už dávno jsem věděla, že je Jacob do mě otisknutý, ale kdyby se mnou chtěl něco mít, dávno by mi to řekl. Tak proč se teda chová tak divně?

„Protože se bojí, že ho odmítneš.“ Odpověděl mi okamžitě na mou nevyslovenou otázku. Někdy jsem za to jeho čtení myšlenek vděčná.

„Jak to můžeš vědět? Vždyť… vždyť to může znamenat něco jiného. Třeba se mu líbí nějaká jiná a se mnou je jenom kvůli otisku. Co když mu řeknu, že… že jsem do něj…“ nahlas jsem polkla, abych to vůbec mohla vyslovit, „zamilovaná a on… nebude se mnou chtít být?“ řekla jsem už nahlas a do očí se mi hrnul další nával slz. Táta mě okamžitě objal.

„Jak si můžeš něco takového myslet? Já mu dokážu přečíst myšlenky a Jasper rozpozná jeho nával emocí hned, co se před ním objevíš. Už je to nějaký čas, co k tobě začíná cítit něco jiného než jenom přátelství. Ale chce ti dát na vybranou a… a taky si myslím, že by ti tohle všechno měl říct on.“ Pousmál se nad jeho poznámkou a snažil se tak uvolnit atmosféru.

„Já tomu ale nevěřím.“ Řekla jsem pevně. Nemůže to být pravda. To už by mi dávno řekl, že mě miluje. Ovšem… jestli to je pravda.

„Nessie, nebuď paličatá. Upřímně, já Jacoba nemám zrovna dvakrát v lásce, ale můžu ti na sto procent říct, že je pro tebe ten pravý. Nikdo jiný pro tebe nebude tak dobrý, jako on. A taky ti nikoho jiného neschvaluju, je to jasný?“ povytáhl jedno obočí a zadíval se mi do očí. Už jsem to nechtěla řešit. Věděla jsem, že by mi táta tohle mlel stále dokola, než bych tomu začala věřit.

„Dobrou, tati.“ Už jsem se chtěla zavrtat zpátky, ale on mě zadržel.

„A co to učení? Mám dojem, že zítra máte velkou písemku.“

„A jo!“ vykřikla jsem najednou a běžela si pro učebnici. Málem bych zapomněla. Táta jen nevěřícně zakroutil hlavou a šel zpátky dolu za ostatními.

Jako obvykle pršelo. Šla jsem po školní chodbě s učebnicemi v ruce a rozhlížela se, jestli někde nenarazím na Michaela. Dneska tady Jacob nebyl (prý si musel něco zařídit) a tak jsem čekala, že se bude kolem mě motat spoustu kluků. A proč si to taky neužít? Neustále se mnou Jake chodil, takže každého hned ode mě odehnal. A když mi nic nechce říct, tak se budu bavit s ostatními. Koneckonců, nechala jsem si to projít hlavou a… moc tátovi nevěřím. Sakra proč by se mi to Jake měl bát říct? Vždyť je do mě otištěný, tak proč…

„Ahoj, Nessie! Kde máš Jacoba?“ přiběhl ke mně z levé strany Michael.

„A nebojíš se takhle sama?“ z pravé strany se objevil Kevin. Za jiných okolností by mi to bylo nepříjemné, ale momentálně jsem byla naštvaná a chtěla tak dokázat, o co Jacob přichází.

„Čau, kluci. Jacob? O něm mi ani nemluvte. Ale… vždyť to znáte, nějak se poslední dobou neshodneme, takže si dáváme pauzu.“ Na téhle škole putovaly drby, že s Jakem chodíme – postaral se o tom on, protože nechtěl, aby kolem mě pobíhalo moc kluků. Ale stejně se mu to nepodařilo.

„Takže to znamená, že jsi volná?“ Kevin to řekl dost nahlas, takže se většina lidí otočila přímo na nás. No super… i když – jo, vlastně to bude sranda!

„Že váháš!“ Usmála jsem se a všimla si v Kevinových očích těch malých jiskřiček. Musela jsem se zasmát, protože se hrnulo dalších sedm kluků mým směrem.

„Hele, Ness, dneska se pořádá večírek u kámoše, nechtěla bys přijít?“ zeptal se jeden kluk, kterého jsem zatím neznala. Mě očividně znali všichni.

„No… já nevím.“ Hrozně mě bavilo je takhle natahovat.

„No tááák, Ness.“ Řekli všichni jednohlasně.

„No, vzhledem k tomu, že už mě nikdo nehlídá, kam jdu a hlavně s kým, tak jo. Ráda. Takže kdy a kde?“ Kluci začali mlít jeden přes druhého a napsali mi několik papírků s adresou a samozřejmě jejich číslem. Hrozně jsem si to užívala. Jak jsem tady mohla přežívat bez tohohle návalu pozornosti? U Jacoba to bylo samé co se děje, kdo to byl, mě můžeš říct všechno… prostě si nedokázal užívat. Vlastně… jsem tak ráda, že tady dneska není.

Jenomže… no jasně, to bych nebyla já, abych to nezakřikla. Všimla jsem si, jak se k nám hrne nasupená obří hora a všechny kluky sjíždí vražedným pohledem.

„Kluci, dělejte, vypadněte!“ Ani jsem jim nemusela říkat co se děje, protože se hned každý rozeběhl jiným směrem. Rychle jsem si všechny lístečky zastrkala do kapes, aby mi je hned nevzal a chystala se jít na hodinu.

„Já tě taky chvíli nechat bez dozoru.“ Řekl jakoby veselým tónem, ale pod tou dokonalou maskou se skrýval nas…štvaný Jacob, který by nejradši všechny zmlátil.

„To víš, tak je mi přeci už osmnáct a nemít kluka v mém věku je poněkud… zvláštní.“ Řekla jsem poněkud sarkastickým tónem a zároveň jsem narážela na to, o čem jsme se včera s tátou bavili. Chtěla jsem ho obejít a vejít do třídy, ale on se přede mě postavil.

„Máš mě, ne?“ zatvářil se ublíženě. Jenom škoda, Jacobe, že tě znám tak dlouho a všechno na tobě poznám. I když nevím proč, opět mě na něj popadla šílená zloba… a ten zvláštní pocit – zamilovanost.

„No, to teda nevím, jsme sice kamarádi a… a taky musím na hodinu, máme tu příšernou učitelku, tak zatím.“ Zrovna jsem neměla náladu na nějaké jeho doprošování a bla bla bla… radši jsem ho obešla a vběhla do třídy.

Zrovna jsem nasedala k tátovi a mámě do auta a chystali jsme se jet domů. Jenomže jsem to nevydržela a koukla se ven na utrápeného Jacoba, jak stojí v dešti u své motorky a vypadá to, že se každou chvíli ke mně rozeběhne a začne mě přemlouvat, abych jela s ním jako obvykle… Ne není mi ho líto! V žádném případě! A vůbec, proč to řeším? Vždyť s klukama máme dneska večírek a…

„V žádném případě.“ Řekl najednou táta tak klidným a vyrovnaným hlasem, jako to umí jenom on.

„Co?“ řekla máma udiveně.

„Ale nic, mami. Prosím, tati! Vždyť je mi osmnáct, tak si zasloužím něco takového prožít, nemám pravdu?“

„Zaprvé, není ti osmnáct ale sedm a zadruhé, ano, máš na to právo, ale osmnáctiletá zůstaneš napořád, takže…“

„No právě! Můžu to zažít kdykoliv, ale ty se vždycky na tohle vymluvíš! A taky je mi čerstvých osmnáct, takže to můžeš brát jako mojí oslavu!“

„Myslím, že Alice ti připravila hodně nezapomenutelnou oslavu, takže se z toho nevykroutíš.“ Řekl najednou tak rázně, že jsem pochopila, že s ním už určitě nehnu.

„Jestli jsem to dobře pochopila, tak… jde o nějakou party?“ vložila se máma do hovoru. No super. Samozřejmě se bude zastávat táty, koho taky jiného, co.

„Řekla bych, že má Ness pravdu – měla by něco takového zažít, tohle se už nemusí opakovat.“

„Ale Bello! Vždyť se na ni podívej! A kdybys viděla ty její myšlenky, že bude s klukama a…“

„Jacob si ji už udrží na uzdě, toho se neboj.“ Řekla najednou máma se smíchem. C-cože? Jacob? Mě? No to nepřichází v úvahu!

„Dobrá, ale jen… jen na chvíli, někdo z rodiny si pro tebe v noci přijede a hlavně – žádnej sex a alkohol.“ Naštěstí si nevšiml mých předchozích myšlenek.

„Edwarde.“ Řekla máma nervózně. No co, teď to řešit nechci, ani Jacoba s uzdou, ani alkohol a ani… no dobře, prostě to nebudu řešit. Konec.

Celé odpoledne jsem strávila s Alice vybíráním vhodného oblečení. Samozřejmě jsem jí neudržela a musela mi něco vybírat ona. Jacob se naštěstí neukázal, což mi vyhovovalo – kdyby jenom tušil, co budu mít díky Alice na sobě. Taky jsem nechtěla myslet na to, co tam budu dělat. Táta s Alice by všechno zjistili a okamžitě by mi to zatrhli.

„Tohle ti bude stoprocentně slušet.“ Zajásala Alice a ukázala mi flitrový, černo-růžový top a k tomu černou minisukni. Samozřejmě nechyběli kozačky na vysokém podpatku.

„Táta mě zabije.“ Řekla jsem jí, ale stejně jsem se do toho s radostí oblékla. To budou všichni koukat.

„Nezabije, prostě mu řeknu, že takhle by se měl na večírky oblékat každý, kdo má alespoň trochu vkus.“

„Jak já tě zbožňuju.“ Řekla jsem se smíchem a už se prohlížela v zrcadle.

„Já vím. Ještě ti ale narovnám vlasy a nalíčím tě.“ Čapla žehličku do ruky a pramínek po pramínku mi vlasy narovnávala. Pak mi černě obtáhla oči, řasenka, lesk na rty a než jsem se nadála, bylo sedm hodin večer.

„Tak a hotovo, můžeme jet.“ Šťastně zašvitořila Alice a já jen čapla kabelku a utíkala dolu. Jakmile jsem vstoupila do obýváku, všechno rázem utichlo a veškeré pohledy spočinuly na mně.

„Tak a už tu máme velkou ženskou!“ zařval vesele Emmett a chtěl mě obejmout, ale Alice ho zastavila.

„No to se opovaž, ještě bys jí to všechno zničil.“ On se jen zklamaně stáhnul dozadu a dál mě obdivně sjížděl pohledem.

„Teď si nejsem jistý, jestli tě opravdu mám někam pouštět.“ Řekl táta.

„Jasně že máš! Vždyť jsem se s tím nedělala pro nic za nic! A náhodou jí to šíleně moc sluší.“ Alice měla vážně na všechno připravenou odpověď.

„Vždyť já nic neříkám, jen, že ti to opravdu sluší.“ Řekl omluvně, ale než jsem stačila ještě něco říct, Alice mě táhla za ruku do garáže ke svému žlutému Porsche.

„Tak nasedat, mladá a hlavně krásná dámo.“ Vděčně jsem se na ni usmála a mohli jsme vyrazit.

Celou cestu tam jsem přemýšlela, kolik tam bude lidí a hlavně, jak to všechno bude probíhat…

„Tak jsme tady.“ Vyhrkla najednou Alice. Polekaně jsem se na ni otočila. To jela tak rychle, nebo jsem se až moc zasnila? „Jak ráda bych tady s tebou zůstala, ale už jsem slíbila něco Jasperovi.“ Řekla zklamaně.

„Půjdeš se mnou příště, ano?“ jen jsem se na ni usmála a vystoupila ven. „Jo a moc děkuju.“ Ještě jsem dodala, mávla na ní a vydala se k domu. Dveře se okamžitě otevřely a v nich se mačkalo několik klků. Naráz všichni zahvízdali a obdivně mě sjeli několikrát pohledem. Vevnitř to už pořádně žilo, hrála muzika, chlast, tanec…

„Tak pojď dál, krásko.“ Řekl nejspíš pořadatel večírku, protože zašeptal Michaelovi něco ve smyslu, že nekecal, že jsem fakt kost. To mě sice potěšilo, ale na druhou stranu… není jich na mě moc? Vešla jsem dovnitř a jeden mě okamžitě vzal na parket. Nikdy jsem pořádně netančila, takže jsem nevěděla, jak na to. Najednou jsem měla před očima Jacoba… cítila jeho jemné, nevinné dotyky, slyšela jeho nakažlivý úsměv…

„Jacob…“ vydechla jsem docela dost nahlas.

„Cože? Kdo? To je ten, co si sním chodila?“ Zoufale jsem zakývala hlavou a čekala, co mi řekne. Třeba mě uklidní a řekne, že pro mě přijede, nebo že tady je… Sakra proč mám pořád ty šílené změny nálad?

„Víš co? Zapomeň na něj. Kdyby o tebe stál, dávno by ti to už řekl a hlavně by tě nepustil k vodě. A taky, kdyby mu na tobě záleželo, nebyla bys tady tak sama…“ Zase nával úplně jiné nálady. Měla jsem na Jacoba šílenej vztek. Co si o sobě vůbec myslí? Pořád mi nakazuje, jak se mám chovat, co mám dělat. Tsss, že prej mám dělat, že s ním chodím, no jasně. A on se mezitím někde baví s nějakou blonckou, co?

„Hele, nemáte tady něco k pití? Myslím alkohol. Bez něj to není žádná sranda.“ Snažila jsem se na něj usmát, abych nedala něco ze svých pocitů najevo.

„My tady ani nic jiného nevedeme, kotě.“ Zasmál se a někam odběhl. Mezitím ke mně přicupital další.

„Tak co, jak se ti tu líbí?“ zeptal se a mrknul na mě.

„No, upřímně zatím nic moc, ten tvůj kámoš, nebo kdo, mi šel pro něco k pití. Pak to teprve bude jízda.“ On se jen zasmál a vzal mě kolem pasu. Nebo… jeho ruka sjela o něco níž.

„Hej, ta je moje!“ přišel ten první a v ruce držel dva kelímky.

„Tak jsi neměl odcházet, no!“ Jeho ruka ze mě zmizela a strčil do toho s tím pitím. Co? Ne! Rychle jsem mu vytrhla ty kelímky a naráz jeden celej vypila. Bylo to něco hnusného, hořkého, ale nejspíš to zabíralo. Začínala jsem okolí vnímat jinak. Oba se na mě s údivem podívali.

„Týjo, cos‘ do toho nalil?“

„Nevím, nejspíš to je whisky, nebo tak něco.“

„A to jsi toho nalil tolik, jo? Plný kelímky?“

„A proč ne? Řek bych, že s ní potom bude větší zábava.“ Nechápala jsem, o čem se bavili, ale nalila jsem do sebe i ten druhej kelímek. Začala se mi nějak motat hlava a… najednou jsem chtěla… co? Jooo! Chtělo se mi t-tancovat!

„Upsss! Asi to došlo!“ začala jsem se tomu hrozně tlemit. Jeden odešel pro další a přišli další dva. „Taky je vám takový vedro? Mně je šíííílený ved… vedro.“ Nějak mi to nešlo přes jazyk. Chtěla jsem ze sebe sundat ty titěrný hadry. Vždyť je tu dusno! On mě ale zastavil a… jůůů! On mě líbá? Ten druhej ho odstrčil a ucítila jsem opět jiné rty. Takové… víc chtivé… a proč taky néé? Bude prčáá!

„Nesu další nálož!“ zasmál se další kluk a já mu kelímky vytrhla z ruky, znova je celý vypila a…a…

„Klucííí! Tady je nuda! Co budeme dělat?“

„Co bys řekla, co? Jsi taková nádherná a…“ najednou jsem ucítila ruce po celém těle.

„Hele, je moje, jasný? Já si jí vožral, takže…“ vůbec jsem nechápala, o čem se tu baví. A proč se hádají?

„Ale no ták, klídek! Všechno… b-bude! Můžete se střídat!“ znova jsem se napila…

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  THe (27.10.2011 19:03)

A jééé, tak tohle teda přehnala... Jsem strašně zvědavá, jak to dopadne a strašně doufám, že dobře...

6)  Kaca (27.10.2011 17:25)

B-b-b- baru! Budou se střídat? Co-co-co to je? to se mi ale vůbec, ale vůbec, nelíbí, chci tam Edwarda, Jaspera, Emmetta, Carlislea, Charlieho (za rušení nočního klidu), Paula, Sama, Jareda, Quila, Embryho, Collina nebo Jacoba. Tohle nedopadne, dobře, ta holka si to slízne už to vidím
Pokračování prosím

4)  DjKasicka (27.10.2011 13:25)

Měl by si jí Jake srovnat do latě .. Cloumá s ní puberta a zamilovanost, tak doufám, že k tomu nedojde, jinak pěkný

1)  LadySadness (26.10.2011 22:35)

chce sa odo mňa ,aby som reagovala, lebo teda, aj keď chápem jej súkromné trable, tak tá situácia na párty a Nessiena hláška - tak to fakt prehnala začiatok je zaujímavý, som zvedavá na pokračovanie

1