Sekce

Galerie

/gallery/Robova.jpg

Výslech Jaspera Halea může být docela oříšek. Poradí si s ním Bella?

A hlavně - dozví se to, co potřebuje?

Děkuju moc, ženy boží! ♥

Unaveně jsem si opřela hlavu o zápěstí. Seděla jsem za sklem a dívala se na scénu před sebou. Už mě přestávala bavit. Jasper Hale byl namyšlený, arogantní blbec, který jen mrhal naším drahocenným časem. Pořád byl strašně nad věcí.

Divila jsem se. Advokáta nechtěl, ale mluvit taky ne… Napila jsem se už úplně studeného čaje a prsty druhé ruky si promnula čelo. Nic nového jsme se od něj nedozvěděli. Řekl nám pár jmen, ale jen dvě z nich jsme měli v databázi. O Edwardu Cullenovi nepadlo ani slovo.

„Swanová, měla bys jít spát,“ vydechl Eric zmoženě, když se vrátil z výslechárny. Tvrdli jsme tu už přes čtyři hodiny. Museli jsme ho zmáčknout, aby mluvil. Čtyřiadvacet hodin od zadržení uběhne jako voda a pak budeme i my krátcí. Mohli jsme na něj někoho nasadit, ale Hale nebyl žádný hlupák, k nikomu důležitému by nás nedovedl. V horším případě by nás navedl na špatnou stopu a to bylo to poslední, co jsme potřebovali.

„Jsem v pohodě,“ broukla jsem zamyšleně. Hale seděl u jednoduchého stolku uprostřed místnosti a házel sebevědomé úsměvy kamkoliv se podíval. Nehorázně mě jeho přístup vytáčel, nesnášela jsem typy, jako byl on.

„Měla bys jít domů, dneska už z něj nic nedostaneme…“ Bohužel jsem nepatřila k těm, co se tak snadno vzdávají. A i kdybych šla domů, věděla jsem, že to jediné, co bych tam dělala, by bylo zírání do papírů k případu. Tady byla alespoň nějaká šance, že se dozvím něco nového. „Dáš si kafe?“

„Hm,“ zabručela jsem na souhlas. Kofein se bude určitě hodit. Eric odešel a já udělala pár kroků ke sklu. Byla jsem si vědoma toho, že mě nemůže vidět, ale i tak mi přišlo, že mě pozoruje. Skousla jsem si ret. Někdy se prostě riskovat musí. Svázala jsem si vlasy do culíku a odhodlaně vyrazila k němu. Vyťukala jsem kód a dveře do výslechové místnosti se samy otevřely.

„Mmm,“ zamručel spokojeně, když jsem šťouchla do zavírajících se dveří. Zády se víc opřel do opěrky židle a ruce si složil za hlavu. „Kdybys mě nesložila, možná bych utrousil i kompliment.“ Narovnala jsem se a zúžila na něj oči.

Nedat najevo slabost, vybavilo se mi okamžitě. Nemohla jsem ignorovat, že je mi víc než nepříjemné být s ním zavřená v jedné místnosti, měla jsem u sebe zbraň, ale pořád jsem v koutku hlavy myslela na slib, který jsem dala Charliemu. Navíc jsem nechtěla ohluchnout, s rezonancí místnosti a jedním výstřelem by to bylo dost pravděpodobné.

„Nepřišla jsem si pro komplimenty, Hale,“ zpražila jsem ho. „Potřebuju vědět, kde je Cullen.“

„Už jsem řekl, že nikoho s takovým jménem neznám,“ řekl znuděně. Naklonil se přes stůl blíž ke mně, byla jsem na sebe hrdá, necouvla jsem před ním. „A i kdybych znal, myslíš, že bych to řekl zrovna tobě, puso?“ Nazvedl lascivně obočí. Nenechala jsem se vyvést z míry, to bylo totiž to, o co se snažil. Měla jsem za sebou nejedno psychologické školení. Psychologie mě bavila už na škole, nenechala jsem se jen tak oblbnout.

„Podívej se,“ začala jsem vyrovnaně. „Jsem na nohou víc jak šestnáct hodin a na to nejsem zvyklá. Jsem unavená a ráda bych šla domů, což nemůžu, protože jsi tu ty. Uděláme dohodu. Ty mi řekneš, kde se Cullen schovává, a já se za odměnu přimluvím za tebe.“

„Vypadám jako někdo, kdo vyjednává?“ zkoušel mě. Založila jsem si ruce na prsou a snažila se znít stejně jistě, jako jsem si připadala dnes ráno.

„Řeknu ti to narovinu. Našlo se u tebe jen pár SPZtek, ty teď projíždí databází. Nedivila bych se, kdyby pocházely z aut, která čistě náhodou záhadně zmizela. Můžu zařídit, aby sis odskákal každé ukradené zrcátko ve svém mizerném životě. Nepokoušej mě, Hale, varuju tě.“

„Na to, že jsi unavená, vypadáš docela svěže.“

„O tobě se to samé říct nedá,“ ušklíbla jsem se při pohledu na jeho zablácenou bundu. Když jsme ho prohledali, abychom zjistili, jestli u sebe nemá zbraň, odmítal si ji svléknout. „Rozhodni se. Jestli jsi chytrý, přistoupíš na moje podmínky. Řekneš mi, kde najdu Cullena, a na to ostatní… zapomeneme,“ navrhla jsem a nasadila výraz pokerového hráče. Uměla jsem být nesmlouvavá, ale to neznamenalo, že mi smlouvání nešlo.

Chvíli přemýšlel, doopravdy to vypadalo, že zvažuje, co jsem mu nabídla. Nelhala jsem, databází už vážně projížděla čísla ze značek, které jsme u něj našli, ale nikde nebyla jistota, že jsou z kradených aut. Ale zabralo to, dostal strach. Možná si najednou nebyl tak jistý tím, jak skvěle za sebou zametal důkazy. Každý jednou musí udělat chybu, on nemohl být výjimkou.

„Tak?“ nadhodila jsem neurčitě, když už jsem to ticho nemohla dál vydržet. Vzhlédl ke mně. Měl hnědé oči, nijak zvlášť výrazné, ale hezké. Viděla jsem, jak se to v něm pere. Náš zdroj se nepletl. Musel Cullena znát. A co víc, možná věděl něco, co by nám pomohlo pokročit ve vyšetřování Rileyho smrti.

„Dám vám jména a adresu. Nemůžu zaručit, že ho na ní najdete. Není to zrovna stálej typ,“ ušklíbl se na mě. Neudržela jsem se a potěšeně se usmála. Zabralo to, opravdu to zabralo! „Chci, abyste kolem mě přestali čmuchat. A taky chci, aby tenhle náš rozhovor zůstal jen mezi náma, nepotřebuju na sebe nikoho poštvat.“ Přikývla jsem, to nebyl problém, dalo se to celkem snadno zařídit. Kapitánovi se sice nebude líbit, že poskytneme ochranu zrovna někomu, jako je Hale, ale jednou jsem to slíbila, tak to i dodržím.

„Platí,“ souhlasila jsem. Papír ležící na mé straně stolku jsem postrčila k němu. Povzdechl si, ale nakonec sáhl po tužce a začal psát. Pozorovala jsem ho a hlídala každý jeho pohyb. Sice spolupracoval, ale to nic neměnilo na tom, že mohl být nebezpečný. Musela jsem si dávat pozor.

„Tady,“ mlaskl a pošoupl papír zpátky ke mně. Natáhla jsem ruku a přetočila si ho tak, abych jeho škrabopis nemusela luštit vzhůru nohama. Pochybovačně jsem nadzvedla obočí.

„Edmund Culmer?“

„Je lehce teatrální, co se identit týče,“ souhlasil se mnou. „Každej je nějakej,“ pokrčil rameny. Zamrkala jsem, v tom měl pravdu, každý byl nějaký.

„Udělal jsi dobře, Hale. Jde tu o promarněný život mladého kluka.“

„Jednoho z mnoha,“ zamumlal a odvrátil ode mě pohled. Zamračila jsem se. Moc dobře jsem jeho narážku nechápala. Myslel to všeobecně, nebo máme někde ještě jedno tělo? Z té představy mi bylo zle.

„Víš něco, o čem bychom snad měli vědět my?“ Zavrtěl hlavou, ale poznala jsem, že by něco rád řekl.

„Je to jen jeden kluk, co měl smůlu,“ neodpustil si kysele. „Takových bylo a ještě bude.“

„No,“ nadechla jsem se, „já jsem tu proto, aby se to už víckrát neopakovalo.“

„Jdeš proti zdi, puso,“ pousmál se na mě. Nesdílela jsem jeho názor. Mnohem horší bylo sedět celou dobu zavřená v kanceláři, kde mi pod rukama prošly stovky nevyřešených případů. Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že změním svět, ale pomoct mu k lepšímu, to už neznělo tak bláhově. Nemohla jsem jen tak sedět se založenýma rukama a nic nedělat. Taková jsem nebyla.

„Já to zvládnu,“ zamumlala jsem podrážděně, vzala si papír ze stolu a otočila se k odchodu. Nechala jsem ho tam. Když jsem říkala, že jsem unavená, mluvila jsem pravdu. Byla jsem zvyklá na svých pravidelných osm hodin spánku, a když se mi nedostávaly, přestávala jsem fungovat normálně. Byla jsem připravená na to, že bude chvíli trvat, než se zaběhnu, ale nečekala jsem, že hned první den bude takovou zkouškou.

Dveře se za mnou zase samy zavřely a před nimi stál Eric. Máchla jsem mu před obličejem popsaným papírem a donutila se k úsměvu.

„Dobrá práce, Swanová,“ pochválil mě. Tentokrát si nedělal legraci, myslel to upřímně.

„Díky, Yorkie,“ usmála jsem se ještě víc. Byla jsem sama na sebe hrdá. Ono to půjde, věřila jsem tomu.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (05.03.2013 20:42)

prečo taká skvelá poviedka nie je dopísaná?:(

Niky

10)  Niky (05.05.2012 13:57)

Ha! tak přece jen něco prásknul Teď jsem zvědavá, co nebo koho objeví na té adrese
Že bude další kapitola brzy?

Twilly

9)  Twilly (09.03.2012 08:49)

Jo jo, je třeba věřit. Bez toho to tak nějak nejde, viď? Jo a abych nezapomela, k minulé kapitole.... Představit si Yorkieho jako nabušence, tak to dá mé fantazii hooodně zabrat t

ambra

8)  ambra (08.03.2012 10:39)

A jedeme za Culmerem!!! No, Jasper není žádnej hrdina, do lochu se mu moc nechce. Jen jsem zvědavá, co bude, až praskne, kdo dal Belle TU adresu . Doufám, že slaďouš Hale se nám tu ještě mihne. A Bella má jedničku s hvězdičkou;)

nikolka

7)  nikolka (07.03.2012 20:26)

On sa tak ľahko vzdal? :p :p
Na jeho obranu ... každý muž podľahne ženskému čaru a navyše s takou neodolateľnou ponukou ... B) B)

6)  marcela (07.03.2012 18:42)

Je to moc hezký.

Bye

5)  Bye (07.03.2012 14:09)

Tak Edmund Culmer, jo? To fakt závání teatrálností Otázkou je, jestli jim to hezké jméno k něčemu bude... B) Bella každopádně ukázala Haleovi, že není žádná pusa!
Už se nemůžu dočkat, až zaklepe na Edmundovy dveře Napadá mě hned několik scénářů jejich prvního setkání, teda, pokud se vůbec podle té Haleovy výpovědi setkaj :D
"Jdeš proti zdi, puso," Hláška kapitoly!
A jde? Jde proti zdi? Co všechno se skrývá za případem jednoho mrtvýho kluka? Víc mrtvých?
Jsem zvědavá jak opice!

Nosska

4)  Nosska (07.03.2012 13:45)

A víme jistě, že je Jasper důvěryhodný zdroj nebo je pěkně napálil?!

Fanny

3)  Fanny (07.03.2012 11:07)

Bella není špatná, rozhodně na to, že je to první případ, je opravdu dobrá, ale otázka je, jestli ji to bude stačit...

Marcelle

2)  Marcelle (07.03.2012 11:04)

Ájo, skvěle jsi to rozjela, fakt.

1)  hanka (07.03.2012 10:09)

moc se mi to líbí,vyšetřování,způsob jednání,začíná se rýsovat nějaké tajemství....půjde to ,půjde a bude to DOBRÝ :)
mám když tak v šupliku vyšetřovací baterku
"teatrální" jo,k tomu měl Edward vždycky sklony

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek