Sekce

Galerie

http://nd03.jxs.cz/725/888/115ab5dbf8_63869834_o2.jpg

V tomto díle se podíváme do Carlisleovi hlavy. Hlavně na to, jak sháněl dívčí hanbaté časopisy.

7.   Kapitola

Holky po okukování Carlislea pomocí zrcadla osudu odešly a já měla konečně čas na sebe. Rozhodla jsem se kouknout na nějaký ten časopis. Vytáhla jsem je zpod postele a koukla na první strany. Bylo tam spoustu krásných fešáků. Ale co mě zarazilo, bylo, že se moje schopnost nespustila. Zarazilo mě to, a tak jsem ji zkusila sama od sebe spustit. Fungovala. Uklidnila jsem se a vypla jí. Zakoukala jsem se znova do časopisů. A nic. Nechápala jsem to. Najednou jsem ji ovládala podle sebe. Co se stalo? Co to zlomilo? Rozhodla jsem se zavolat Carlisleovi.

 

Mezitím, Carlisle:

 

Pořád jsem musel myslet na Bellu. Tak moc jsem jí chtěl pomoct. Když přišla první den, viděl jsem v jejích očích zoufalství. Bylo na ní vidět, že v její podstatě převládá její lidská stránka. Pokaždé, když za mnou přišel někdo s tím, že chce pomoci, měl jsem nutkání pro něj udělat první a poslední. Jenže u Belly jsem byl do jejího léčení zažraný až moc. Esme se na mě v posledních dnech tvářila, jako kdyby mě chtěla sežrat za to, že se jí nevěnuji, a že jsem myšlenkami úplně mimo. Nevím, čím mě Bella zaujala, ale cítil jsem, že jí neberu jako obyčejnou pacientku.  Spíš jsem jí bral jako jednu ze svých dcer. Zajímavá ironie. Považovat dceru ženy, kterou naprosto nenávidím, za svou dceru. Bella vypadá jako bezbranná holčička, hledající své místo v životě, a několik set let ho nemůže najít. Pomůžu jí? Najde ho? Na tyto otázky jsem neznal odpověď. Hlavní problém, který mě v posledních dnech tížil, bylo sehnání dalšího materiálu pro zlepšování Bellina sebeovládání. Nechtělo se mi někam do trafiky. Prodavačce by totiž vypadly asi oči z důlků, a pak by se mohla z toho složit, a pak ještě po celém Forks začít vyřvávat, že jsem změnil orientaci, a že jsem na kluky. Tak kde zatraceně sehnat nějaký časopis pro ženy, jako je Playboy pro muže? Esme jsem se nechtěl ptát. Ta určitě nic takového nemá. Pak jsem se zamyslel a rozhodl, co já vím, jak si moje žena krátí čas, když jsem v práci? Ležela mi akorát v náručí.

„Esme?“ začal jsem opatrně.

„Ano miláčku?“ otočila se na mě a provrtávala mě pohledem. To mi moc nepomáhalo.

„Víš, chtěl bych se tě zeptat, jestli nemáš jeden z těch hanbatých časopisů pro ženy?“ vybalil jsem to na ní hned. Šel jsem přímo k věci. Nechtělo se mi to moc rozebírat.

„Myslíš něco jako ženský Playboy?“ zeptala se nedůvěřivě. Já jí na to jenom kývnul.

„Ne, to nevlastním. Sbírá je Rosalie,“ řekla mi pro mě důležitou informaci.

„Chceš je na léčení Belly?“ zeptala se mě se samozřejmostí v hlase.

„Ano. Jsem rád, že ti to došlo. Měl jsem strach, abys nenadávala, že se ze mě stává bisexuál,“ uchichtl jsem se. Esme se tomu jen uculila. Byla tak rozkošná, když se culila. Nejradši bych ji celou zlíbal. Všimla si toho a naklonila se, abychom mohli spojit naše rty. Líbat ji mě nikdy nepřestane bavit. Je to naprosto úžasný pocit. Dotýkat se, milovat se s někým, kdo je vaší druhou polovičkou. Obětoval bych pro ni naprosto všechno. Lituji svého syna Edwarda, že nikoho takového nemá. Snad jednou potká tu pravou. Ať je to, kdo je to.

 

O pár hodin později, Carlisle:

 

Esme šla malovat návrh jednoho domu a já se vydal za Rosalií. Věděl jsem, že je sama v pokoji. Zaťukal jsem a slyšel pozvání, abych dovnitř. Vstoupil jsem a rozhlédl se po pokoji. Pokoj spíše vypadal jako chlapecký, ale znal jsem Rose. Ta svého miláčka Emmetta podporovala ve výzdobě pokoje. Milovala ho tolik, že mu neuměla téměř v ničem říci ne.

„Ahoj,“ řekl jsem trochu s nervozitou v hlase. Nedůvěřivě se na mě podívala. Připadal jsem si jako malé děcko.

„Ahoj, co bys rád?“ Hned poznala, že něco chci. Aby ne. Moc často za ní nechodím. Měl bych se polepšit.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi nepůjčila nějaký časopis pro ženy, jako je Playboy pro muže?" Koukala na mě nevěřícně. Asi uvažovala o tom, že si z ní utahuju.

„Potřebuji to pro moji pacientku. Vrátím ti ho.“ Bylo na ní vidět, že si oddechla. Zvedla se, obešla postel a začala se pod ní hrabat. Chvíli šátrala a pak vyhodila tři časopisy. Pak mi je podala.

„Opatrně, mám je ráda. Vrátit!“

„Děkuji.“ Odešel jsem z pokoje. Radši jsem se ani nedíval na titulní strany. Mohlo by se mi z toho udělat šoufl. Odnesl jsem je k sobě do pracovny a sedl si do křesla. Chvíli jsem přemýšlel a v tu chvíli se rozezněl můj telefon. Byla to Bella. Neváhal jsem a telefon zvedl:

„Ahoj,“ pozdravil jsem.

 

6. kapitola 8.kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

eMuska

9)  eMuska (27.06.2010 15:01)

Jeeej! To je krásne! A Rose sa nezdá!!!

Abera

8)  Abera (26.06.2010 22:33)

sakraprace

7)  sakraprace (26.06.2010 08:02)

Škoda, že nešel do tý trafiky
Proč je to tak krátké???????

Michangela

6)  Michangela (25.06.2010 20:07)

Gratuluji Carlisleovi k takovému charakteru! Tak se překonávat pro pacientku! Jen aby se mu to nevymstilo! Nakonec se Bella uzdraví... a Edward přestane být osamělý.

semiska

5)  semiska (25.06.2010 18:19)

Moc krásný. Nechtěla bych být Carlislem a schánět lechtivější časopisy pro dámy. Už ta moje představa... Moc se těším na další pokračování. :)

Pehy

4)  Pehy (25.06.2010 17:43)

No představuju si Carlisla jako toho seriózního gentlemana jak sháni HANBATÝ ČASÁKY

Mili

3)  Mili (25.06.2010 15:42)

Skvělá kapitolka. Myslím, že kdyby se Carliele mohl červenat, tak je červená i ta část těla, na které sedí Bylo to super

2)   (25.06.2010 15:28)

Moc pěkný už se těším až potká Edwarda

Linfe

1)  Linfe (25.06.2010 15:15)

Krátké????? prooooč....dalšííí :-) ale jinak dobré..

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek