Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Jake2.jpg

Pokračování Strejdy Jaka. (Zítra touto dobou vyjde premiéra třetí části) :-)

Po neskutečně dlouhé době se naše rty rozpojily. Ale jen proto, že jsme prostě potřebovali dýchat.

„Páni,“ zašeptala jsem zmámeně.

Na tváři se mu objevil typický nakažlivý úsměv. Cítila jsem jak mě naplnil blaženým teplem. Nedokázala jsem pochopit, proč jsem to dřív neviděla. S nikým kromě rodičů jsem nestrávila tolik času jako s Jakem. A přesto jsem ho až do této chvíle neviděla takového, jaký opravdu byl. Jako bych byla slepá…

„Nessie…“ skoro to zavýsknul a najednou mě držel za pas metr nad zemí. Smál se. Něco v něm dosedlo na správné místo. Ty podivné rozpaky, které jsme prožívali od té chvíle na pláži, najednou zmizely.

Musela jsem se smát s ním. Byl to nepopsatelný pocit. Absolutní štěstí. Maximální radost. Nemohlo jí být víc, protože to by mi snad muselo roztrhnout srdce. Jako bych dnes našla část sebe samé, bez které jsem nebyla úplná. Jakoby Jacob zanechal svůj otiskl hluboko ve mě.

Pomalu mě spouštěl dolů, takže jsem klouzala po jeho těle. Smích utichl, ale jeho zářivý úsměv zůstal. Tohle bylo přesně to místo, kde jsem chtěla být – těsně přitisknutá k němu. Tak blízko, jak to jen v tuto chvíli bylo možné. S nosem zabořeným do jeho tenké košile. A obklopená jeho sálavým teplem.

„Je to takové vždycky?“ zamumlala jsem. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli vyměnit těsné objetí za pohled do jeho očí. Těžké rozhodování…

„Ne, tohle je vlčí věc,“ odpověděl a v jeho hlase byl slyšet úsměv.

„Není nad vlka,“ zavrněla jsem a pokoušela se přitisknout ještě víc.

To ho zase rozesmálo, jeho hruď se roztřásla.

Pak jsem si vzpomněla na Sama a Emily a taky na Paula.

„Tak tohle je otištění?“ zeptala jsem se udiveně. Nikdy jsem si to neuměla představit. I když mezi vlky, kde jsem byla pečená vařená, se to považovalo za samozřejmost.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát zrovna nám... Ale zároveň jsem překvapená, že se to nestalo už dřív.“

Jake si rozpačitě odkašlal.

Trochu jsem se odtáhla a tázavě zvedla obočí.

„Víš, Ness… to moje otištění… to se stalo už dávno. Byla´s ještě miminko...“

Zarazila jsem se. Je to už sedm let?!

Pak jsem si vzpomněla, co dnes říkal táta, když si myslel, že je neslyším.

Prý: „Myslím, že už to začíná.“

Zamračila jsem se. „Kdo všechno to věděl?“

Zatvářil se trochu nejistě. „Tvoje rodina a... moje smečka. Vadí to?“

Cítila jsem se podivně zrazená.

„A neměla bych takovou věc vědět taky?! Proč jste mi to neřekli?“

V tu chvíli vypadal zmateně. Zářivý úsměv zmizel. Něco ve mně úpělo a chtělo ho zpátky.

„Poprosil jsem je, aby ti to neříkali.“

„Cože?“ vypadlo ze mě. A i když se moje tělo chtělo s Jakem objímat dál, rozum zrovna teď zuřil a já o krok couvla.

„Alice říkala, že tě to naštve,“ konstatoval nešťastně.

„A o čem jste se ještě bavili s Alicí? S kým ještě jsi to rozebíral?“

„Ness, nebuď jak malá.“

To mě dorazilo. „Malá? Tak se tak ke mně nechovejte!“

„To nikdo nedělá! Ale vždyť se na sebe podívej. Ještě´s mi ani nedala šanci to vysvětlit a už jsi úplně rozzuřená!“

„Já nejsem rozzuřená!“ vyjela jsem na něj a v tu chvíli mi došlo, že se vážně chovám jako pitomec.

Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla.

„Jaku?“ teď už jsem mluvila hodně potichu.

„Hmm?“ reagoval trochu podmračeně. Stál proti mě rozkročený, ruce založené na prsou.

„Já jsem někdy úplně nemožná, že jo?“

Jeho tvář zase začal prozařovat sluneční úsměv.

„Občas. Ale stejně tě miluju!“ A už mě zase držel v náručí.

To byla úleva!

„Ale teď chci, abys mi to vysvětlil.“

Povzdychl si. Chytil mě kolem pasu a vedl kousek od silnice. Ležel tam starý vyvrácený strom. Sedl si na něj a mě si vzal na klín. S uspokojením jsem registrovala, že to je naše další „poprvé“. Poprvé u Jaka na klíně.

„Tvůj táta ti to samozřejmě chtěl říct. Všecko jsi skvěle chápala už od prvních dnů. Ještě´s ani neuměla mluvit, ale už ti docházely všechny souvislosti. A že se toho tenkrát dělo dost!“

Vzpomněla jsem si na ty dramatické týdny, kdy mě přišel zabít sám Aro Volturi. Dům strýčka Carlisla byl plný cizích upírů, kteří přijeli, aby svědčili v můj prospěch.

Jacob se zamyšleně díval do tmavé noci, jakoby si vybavoval detaily.

„Hodně jsem o tom tenkrát přemýšlel. Nevěděl jsem, jak bys to vzala. Bál jsem se, že bys vyrůstala s přesvědčením, že my dva musíme být spolu a ty nemáš na vybranou.“

Úplně mi to vzalo dech.

„Chtěl jsem, aby to bylo tvoje rozhodnutí,“ dodal a napjatě sledoval mojí reakci.

Všechny moje „ale“ se s hlasitým zasyčením rozpustily a mně zase zaplavil pocit absolutního štěstí.

„To od tebe bylo... úžasný.“

Zazubil se. „Já vím.“

„A co kdybych si tě nevybrala. Co kdybych se stihla ještě před tím zamilovat do někoho jiného.“

Přitáhl si mě blíž a naše rty se teď ocitly jen pár centimetrů od sebe. „Věř tomu, že bych o tebe sakra bojoval!“ Znělo to skoro hrozivě.

Ta představa byla neskutečně opojná. A i když bych doopravdy nikdy nechtěla, aby se Jacob kvůli mě s někým popral, nebo se trápil vymýšlením způsobů, jak mě získat, dělalo mi to strašně dobře.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a tentokrát se mu nedokázala podívat do očí. Náš vztah byl ještě úplně čerstvý, a já z toho vyznání byla trochu rozpačitá. Cítila jsem, že se červenám.

Otřel se svými rty o moje. Unikl mi tichý povzdech, jak mě naprosto nečekaně zaplavila vlna touhy. A jestli o nás v minulosti někdo řekl, že toho máme spoustu společného, tak právě teď to platilo na sto procent.

Vždycky se mi líbil jeho temperament. To, jak do všeho skákal po hlavě a moc neřešil, že všechno, co prožívá je na něm vidět jako v otevřené knize. A právě teď, kdy se v jeho hrudi ozývalo tiché vzrušené vrčení a jeho ruce nedočkavě  zkoumaly každý centimetr mého těla, jsem nadšeně pochopila, že tohle je prostě Jake. Můj Jake.

Vždycky budu vědět, jak na tom jsme. Bude stačit jediný pohled, protože on nikdy nic nepředstírá. Poznám, když bude zuřit, protože nejspíš budou všude kolem lítat třísky. (Případně chlupy, když bude zrovna ve vlčí podobě). Taky poznám, když bude mít radost, protože nejspíš bude výskat a dělat přemety. A rozhodně poznám, když po mně zatouží, protože v ten moment bude tak blízko, jak to jenom půjde.

Ve chvíli, kdy jsem začala řešit, kam až tohle může zajít, se lehce odtáhl a jeho ruce se přesunuly na moje záda. Třásly se. Nespokojeně jsem zakňučela a otevřela oči. Prudce dýchal a jeho pohled jasně prozrazoval, že se ocitl na naprosté hranici sebeovládání. Ještě moment a buď se na mě vrhne a tím bude moje otázka vyřešená nebo mě tu nechá a s hlasitým lupnutím se promění v obrovského hnědého vlka.

Nehýbala jsem se a ze všech sil se pokoušela zklidnit svůj dech. Jake zavřel oči. Jeho ruce se postupně přestaly třást a srdeční tep se zpomaloval.

„Tohle bude asi náročný,“ řekl s úsměvem, když zase otevřel oči.

Trochu jsem se zamračila. Když viděl, jak se tvářím, začal se smát. S předstíraným rozhořčením jsem ho praštila do ramene.

„Věř mi, Ness, já bych strašně rád pokračoval. Ale za chvíli tě povezu domů a Edward bude všechno, co se tu teď odehrává, vědět dřív, než vystoupíme z auta.“

Zaúpěla jsem. Můj úžasný milovaný otec! Vždycky mi tvrdil, že číst myšlenky ostatním je strašně nepříjemná a únavná záležitost. Zajímalo by mě, jestli ho někdy napadlo, jak protivné je to lidem kolem něj.

„Tak co teď?“ zeptala jsem se bezradně.

Mrknul se na hodinky. „Na stejky už je pozdě. Máme nejvyšší čas jet zpátky.“

Tak tohle jsem teď vážně nechtěla slyšet.

 

Před naším domem jsme zastavili pět minut před půlnocí. Táta už stál ve dveřích a tvářil se jako... upír. To znamená, že se ani nemračil, ani nesmál, ale prostě stál jako socha. Už jsem ho měla dost prokouknutýho, a tak jsem věděla, že to dělá schválně.

Jacob obešel auto, aby mi otevřel dveře a pak mě za ruku vedl k domu. Doufala jsem, že je máma někde poblíž, kdyby náhodou táta dostal záchvat ochranitelství. Nikde jsem ji ale neviděla.

„Ahoj tati,“ pokusila jsem se o bezstarostný pozdrav a dala mu pusu na tvář.

„Ahoj, zlato.“ Odpověděl sice mile, ale ani na okamžik nespustil oči z Jaka. Ten se usmíval jako vždycky, i když jsem poznala, že je trochu napjatý.

„Běž domů, Ness, je pozdě,“ pobídl mě táta.

Rozhodla jsem se, že jestli máme nastavit nějaké do budoucna platné měřítko chování, začneme s tím radši hned.

„Ráda bych se rozloučila s Jakem,“ řekla jsem a naznačila mu, že domů by měl jít on.

Zatvářil se trochu překvapeně. Nakonec to ale ustál.

„Díky, žes ji přivezl včas,“ řekl po chvíli a já musela v duchu ocenit, že se zachoval ukázkově.

„Snažil jsem se,“ reagoval Jake a všichni jsme věděli, o čem mluví. On prostě neumí předstírat...

Táta si jen povzdychnul a odešel do domu. Dokonce za sebou zavřel dveře.

„Páni!“ vydechla jsem dnes už asi podesáté.

„Jo, čekal jsem to mnohem horší,“ uchichtnul se Jake.

„Měl jsi pravdu,“ reagovala jsem vděčně a objala ho. „Nebylo by moudrý tátu rozčilovat. A řekla bych, žes ho překvapil. Dokázal ses ovládnout.“

Zase si mě lehce nadzvedl a krátce mě políbil.

„Překvapil jsem sám sebe.“

Bylo nádherné hřát se na jeho těle. Nejradši bych si ho vzala s sebou domů. Řekla jsem mu to.

„To by byl táta nadšenej,“ zasmál se.

Naklonila jsem se až k němu a šeptala, aby to do domu nebylo slyšet.

„Táta chodíval za mámou v noci do pokoje, když ještě bydlela u dědy Charlieho. Říkala mi to. Byl tam skoro každou noc.“

„Já to vím,“ usmál se Jake. „Jenže Charlie necítí vlkodlaka na sto metrů.“

„Ness! Už je pozdě!“ ozvalo se v tu chvíli z domu. Asi jsme nemluvili tak potichu, jak jsem doufala.

„Uvidím tě zítra?“ zeptala jsem se trochu smutně. Tohle bude dlouhá noc.

„Přijedu hned ráno. Udělej hodně vekou snídani.“ Pak se trochu sklonil a tentokrát tu pusu neodbyl.

„Ness!“ Skla v oknech se zachvěla.

„Já si tě snad budu muset vzít,“ usmál se Jacob. Trochu se narovnal, aby mi viděl do očí.

Nevím, jak jsem se v tu chvíli tvářila, ale asi to musela být děsná psina, protože se zase rozesmál.

„Tak ráno, Nessie. Nech si o mně zdát. Já si o tobě určitě nechám.“

Ozvaly se kroky - když táta chce, dupe jako slon – a dveře se otevřely dokořán.

„Dobrou Jaku,“ líbla jsem ho na tvář a úplně zkoprnělá běžela domů. Přemýšlela jsem, jak moc si Jacob před chvílí dělal legraci.

„Ráno jsem tu jako na koni,“ zahlaholil za mnou, bez ohledu na to, že tam stál i táta. Ten už se netvářil jako upír. Regulerně se mračil.

 


 

Svatba s Jakem (pokračování)

Povídky od Karolky

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

16)  emam (06.08.2013 22:52)

Krásný, jsem z toho celá říčná a musím jít na dalěí díl

Karolka

15)  Karolka (05.07.2012 09:20)

No, on byl Edward vždy mistrem v sebeovládání, že? Jeho postavu jsem si obzvlášť v tomhle kusu velmi užila.

Clea

14)  Clea (05.07.2012 08:54)

nádherný pokračování moc se mi líbilo, jak tam Edward stál "jako upír"
a taky mě překvapilo, že to zvládnul tak lehce
moc děkuju za tohle skvělý pokračování

13)  maryblack (06.03.2012 19:04)

Miluju Jacoba a ten tvůj je úplně úžasnej já prostě nemám slov, moc hezky píšeš

12)  kajka (06.03.2012 15:04)

Táta Edward je.....prostě výborně napsanej.
A co teprve ten Tvůj Jacob! Dokonalost sama. Hezkej, moudrej, něžnej, vášnivej, vtipnej, statečnej chlap. Ach jo, já ho chci taky domů! Opuštím Edward tým!

Empress

11)  Empress (27.11.2011 12:23)

Milujem Jacoba A Jacob v tvojich poviedkach je proste neprekonateľný A úplne sa mi až zastavil dych ako sa začali zbližovať a zbližovať........

10)  Lumo (03.11.2011 09:04)

Snad lepší než předchozí díl, jestli to jde ;) Víc Nessie, víc Jacoba, víc Edwarda. Tímhle tempem za chvíli přijde tým Edward o jednu členku

Karolka

9)  Karolka (10.05.2011 14:28)

Ahoj Lipinko. Tak si to hezky užij. Děkuju!

Lipi4

8)  Lipi4 (10.05.2011 14:12)

Karolí , ty víš, že patřím mezi "vlčice" a tohle je přesně pro nás je to dokonalá povídka na J+N Bohužel další slova asi ze mě jen tak nevypadnou, jelikož by to byly samé chvalozpěvy a áchání na Jaka .....

Moc se Ti to povedlo a letím dál

jeanine

7)  jeanine (18.02.2011 17:26)

Wow tohle bylo žhavý a nejen to čerstvá láska mezi Ness a Jakem, ale i Edwardův vztek. Ta autorita mu vždycky slušela. Krásné.

kytka

6)  kytka (03.02.2011 23:41)

Edward jako milující a ochranitelský táta je k sežrání. Nádhera.

5)  Lejla (25.10.2010 13:49)

Očekávala jsem,že si to Edward jako táta neodpustí, který z otců by to udělal, když se jedná o jeho malou holčičku a Jake ho jaksi dorazil vyjádřením, že si ji bude muset vzít. Jake a jeho rozrušené pevné tělo hmmm...pěkná představa

4)   (16.08.2010 17:41)

Opět . Co jiného na to říct?

Jodie

3)  Jodie (19.06.2010 18:44)

Moooc pěkné!

ambra

2)  ambra (05.05.2010 18:59)

Cvrk, cvrk, OMG - od kdy já jsem tým Jacob??? Asi tři minuty!!! Moc krásné!!! :). Jsem hrozná, ale trošku se mi ulevilo, že ten "můj" J. se otíral rty dva dny před tím, než jsem si dala tuhle lahůdku. Třesu se nad tím, jak to je dokonale vyladěno, každý pohyb, výraz... Edward je dokonalej

1)  Happy_Trip (22.04.2010 19:52)

Super počteníčko... =D..jsem to zhltla ani nevím jak =D =D =D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek