Sekce

Galerie

/gallery/Kousni mě a já tě zabiju.jpg

„Konce jsou těžké. Jakákoli vyskákaná opice s klávesnicí si dokáže z prstu vycucat začátek, ale konce jsou neskutečné. Snažíte se svázat všechny rozpletené konce, ale nikdy to nejde. Fanoušci budou mít vždycky plnou hubu keců. Vždycky se najde nějaká díra. A jelikož je to konec, má to všechno vlastně nějak přidat na významu. Říkám vám, konce jsou fakt osina v zadku.“ Carver Edlund, nebo chcete-li Chuck Shurley.

A já s ním ve většině věcech souhlasím. Ne všichni dokážou dovést všechny rozpletené konce zpátky do toho uzlu. A vlastně ani nevím, jestli to jde. Přesto doufám, že se nám to povedlo. Alespoň částečně. A pokud ne... snad to teda alespoň nějak přidalo na tom významu. A snad jste se bavili :)

Ačkoli na straně gardistů byly léta výcviků a bojů, vyhrávali jsme.

Po pár minutách boj skončil. Naším vítězstvím.

„Neučili vás, že rozdělávání ohně v lese je nebezpečné?“ přerušil náhlé ticho Emmett. A viditelně tím uvolnil atmosféru.

„Marcus raději utekl. Bál se, že bychom mohli zabít i jeho. A když uprchl vládce, uprchla i ta hrstka gardy, která ještě zbyla,“ pronesl Edward s lehkým smíchem.

„Proč jich tady vlastně bylo tak málo?“ zeptal se nechápavě Jasper. Vysvětlil mu to opět Edward.

„Aro si vždycky věřil. Garda má ten nejlepší výcvik a zkušenosti. Byli ve Forks, to byl ten cizí pach, na který jsme na lovu narazili. Jejich původní plán byl počkat si, až bude někde sama. A pokud by to nevyšlo, byli připraveni jít bojovat se všemi. Jenže potom zjistila, že tam Bella není. A když Heather došlo, že tam nejsem ani já, bylo jim jasné, že budeme někde spolu. Marcus potom poslal polovinu gardy zpátky. Myslel si, že to zvládnou sami, ale nepočítali s vámi. Marcus si dával pozor na svá rozhodnutí, ale zapomněl na Heather, proto jsi je viděla,“ řekl a otočil se na Alice. „Šli po mé stopě, která je zavedla až sem.“

„Mám z toho divný pocit,“ ošila se Esme a přitulila se pod Carlislova ochranná křídla.

„Měli bychom jít domů. Ví někdo z vás, kudy k nejbližšímu letišti?“ zeptal se Carlisle.

„Asi dva kilometry jihozápadním směrem se dostanete do centra potom už jděte za sluchem,“ ukázala jsem jim správnou cestu.

„Moment, ty nepůjdeš s námi?“ zeptala se Esme zklamaně a s obavami v hlase.

Popravdě se mi domů vůbec nechtělo. Možná jsem si během boje uvědomila, jak důležití pro mě jsou, a že ani to, co udělali, mi nezabrání v tom, abych se o ně strachovala a abych je měla ráda, ale pořád ve mně zůstalo zrnko pochybností, jestli mi netají ještě něco.

„Bello, víme, že jsme udělali chybu, ale je nám to líto. Máme tě rádi a nechceme žít bez tebe Prosím, vrať se domů.“ Podívala se na mě takovým pohledem, kterému nešlo odporovat.

Povzdechla jsem si a přikývla.

„Dobře. Ale ráda bych se tam dostala po svých.“

„Chceš běžet až domů?“ podivila se Lettie. Přikývla jsem.

„Paráda, běžím s tebou,“ přidal se hned Chris. „Vítr v zádech nikdy neuškodí.“ Chtěla jsem protestovat, ale přerušila mě Alice.

„Nemysli si, že tě po tom všem pustíme domů samotnou.“

Vlastně jsem si to opravdu myslela, ale odporovat bylo zbytečné

„Tak dobře,“ rezignovala jsem

Esme a Carlislovi se to moc nelíbilo, ale když jsme jim nabídli, aby letěli sami, odmítli.

Cestou domů jsme se stavili na pár menších lovů a celkově si tu cestu užili. Zase se všichni smáli. Všichni až na mě. Bude to ještě chvíli trvat, než se dokážu smát.

Domů jsme doběhli za tři dny. Nikam jsme nespěchali a hráli v lese na honěnou, což se Chrisovi a Emmettovi líbilo nejvíc.

Edward se od nás odpojil a běžel k sobě. Věděla jsem, jak moc by chtěl jít s námi, se mnou, ale neměl odvahu. Chtěl mě nechat vydechnout. A za to jsem byla ráda. Rodině jsem odpustila, ale pořád jsem si nebyla jistá, jak je to s Edwardem. A nemohla jsem si být jistá, dokud byl u mě a ovlivňoval mě, dokud mi viděl do hlavy.

„Pamatuješ si ještě, kde máš pokoj, ségra?“ zasmál se Chris, což jsem mu oplatila dětským vypláznutím jazyka.

„Nikam!“ zadržel mě Emmett. „Dneska do pokoje nikdo nepůjde! Vůbec jste nevybili mou energii, takže všichni povinně k joystickům a hrajeme.“ Tomu nešlo odolat. Dlouho jsem neměla možnost je v něčem porazit a hrozně mi to chybělo.

„Dlouho jsem tě neporazila, co, Emme?!“ zasmála jsem se a přistála na pohovce hned vedle něj.

„Hele, moc si nefandi. Za tu dobu jsi už vyšla ze cviku. Porazím tě levou zadní.“

„Ani pravou přední, Emme, věř mi trochu,“ zasmála jsem se a popadla joystick.

„Auta?“ zeptal se a jeho návrh byl jednohlasně schválen.

„Zavázíš mi, Chrisi!“ zasmála jsem se a najela do něj tak, že se otočil o 180°.

„No počkej, sestřičko, jak tě setřu.“

„Nesetřeš!“ zasmál se Jasper a narazil do něj taky.

„Vy jste se proti mně spikli,“ zanadával Chris a byl obdařen dvojím kývnutím hlavy.

„Jdu si pro tebe, Emmíčku,“ zašvitořila jsem a dohnala ho. Chvíli jsme jeli vedle sebe a navzájem se oťukávali, ale potom jsem v Emmově tváři viděla ten výraz, kdy do svého protivníka vrazí naplno. Teď byl ten správný čas na brzdu.

Emmettova Corvetta najela na kraj a vymrštila se do vzduchu. Potom s rachotem dopadla na střechu, takže Emm musel restartovat. To už jsem dojela Lettie a za chvíli se vedle mě objevil i Jasper.

„Lettie?“ křikla jsem.

„Připravená,“ křikla zpátky, načež jsme Jasperovo Porsche stiskly každá z jedné strany a pomalu ho vedly přímo do ochranných retardérů, a potom se každá vydala jinou oklikou.

„To není fér, byli jsme přece domluveni spolu,“ stěžoval si mi Jazz.

„Promiň, kámo, ale to s námi ještě nehrála Lettie,“ usmála jsem se na něj.

„Takže ty to teď táhneš s Bellou?“ zeptal se naštvaně Chris.

„Asi už to tak bude,“ zasmála se.

„Fajn. Tak to se jdi tulit k Belle. Já tě v posteli nechci.“ Jestli si myslel, že po tomhle se Lettie připlazí, měl smůlu.

„Tak fajn,“ řekla nevzrušeně a snažila se mě vytlačit z dráhy.

„No počkej, jak fajn?“ zeptal se šokovaně.

„Když mě nechceš v posteli, tak tam nebudu, no. Co se dá dělat?“ pokrčila rameny. Měla štěstí, že k němu seděla zády, protože úsměv skrýt nedokázala.

„Ale to… vždyť… ach jo,“ povzdechl si a se skloněnou hlavou se vydal do pokoje.

„Jdi za ním,“ vyháněla jsem ji.

„Zapomeň. Tohle je důležitější,“ zasmála se a zase do mě vrazila.

Stejně jsem nakonec vyhrála.

A potom ještě třikrát.

Až mě porazila autorita.

Vážně nedokážu pochopit, že místo věnování se sami sobě hráli videohry.

 

Navečer se obývák vylidnil. Teď se sami sobě věnovali ostatní.

Carlisle se šel podívat do nemocnice, protože se bál, že to tam bez něj nezvládají. Teda, to říkala Esme. On tvrdí, že tam nechal nějaké rozdělané papíry, které musí dodělat. Esme zase dělala pořádek v kuchyni, tak jsem jí šla dělat společnost.

„Chceš pomoct?“ zeptala jsem se, když kolem mě proběhla s hadrou v ruce a šátkem na hlavě.

„Ne, ne, bude mi stačit, když mi budeš dělat společnost. Tohle stejně není práce pro dva,“ usmála se, přisunula si židli ke kuchyňské lince a vyskočila na ni, aby mohla utřít prach z horních poliček.

„Tak… co se tady stalo nového?“ zeptala jsem se nesměle. Nevěděla jsem, jak moc zakázané tady to téma je. Ale evidentně vůbec, protože se nad tím ani nepozastavila a rychle mi oznámila, že Kathryn Summersová se zase rozvádí a s manželem se soudí o děti. Ani jeden je nechce.

Profesorka Whitová prý na pár dní zmizela a vrátila se o pár čísel hubenější, což ženské v obchodě samozřejmě nemohly vydýchat. Musela jsem se smát. Esme nikdy o nikom neroznášela drby, ale když někde něco zaslechla, poslouchala dál.

Potom si stěžovala, že zase zdražili pečivo a že už ji nebaví hrát si na člověka natolik, aby kupovala jídlo. Prý to brzo zruinuje i nás, a to je co říct. Vyprávění skončila s tajemným úsměvem a tím, že otevřeli nový obchod se spodním prádlem a je tam vážně hezký výběr.

„A kde ses celou tu dobu loudala ty?“ prohodila jen tak. Byla jsem hrozně ráda, že je nad věcí a nic mi nevyčítá. Byla vážně úžasná.

„Letadlem jsem se dostala až na Floridu. Naštěstí byla noc, tak jsem se nemusela skrývat. Je tam moc hezky. V období dešťů bychom si tam mohli zajet,“ prohodila jsem.

„To by bylo fajn,“ usmála se.

„Potom jsem běžela domů. Teda… tam, kde jsem jako člověk bydlela,“ povzdechla jsem si. Vybavil se mi obraz táty. Obraz naprosto zlomeného táty. A já ho ani nemohla obejmout.

„Pořád mu to nemůžeš odpustit?“ zeptala se. Zřejmě si můj povzdech vyložila jinak, a teď seděla naproti mě a svírala mé dlaně ve svých.

Sklonila jsem hlavu a znovu si povzdechla.

„Já… snažím se, ale je to moc těžké. Hrozně jsem mu věřila a on mě zklamal.“

„Nám jsi dokázala odpustit, zkus to i u něj. Ani nevíš, jak zlomený byl. Když zjistil, že jsi utekla, šel tě hledat. Tvůj pach ho dovedl až k letišti. Víš, kolik musel podplatit lidí, aby zjistil, kam jsi utekla? Hned se vydal za tebou. Nebral nám mobil. Nikdo z vás. Měli jsme hrozný strach. Potom Alice viděla, že tě našel. Celou dobu tě chránil, byl s tebou. Dal by život jen proto, aby tě ochránil. Miluje tě víc než cokoli jiného,“ promlouvala ke mně a snažila se mě přesvědčit.

„Já vím, ale pořád si nejsem jistá, jestli to zvládnu,“ řekla jsem smutně. Shovívavě se na mě usmála a pohladila mě po tváři.

„Chvilku času vám neuškodí,“ usmála se, ale potom zase zvážněla. „Alice měla zvláštní vizi. Nerozuměla jí, ale vyděsila ji. Viděla tě s nějakým mužem. Prý byl hrozně vyděšený a snad i brečel. Co se stalo?“ Zhluboka jsem se nadechla, abych mohla mluvit.

„Já… našla jsem dům, kde jsem předtím bydlela. Zdálo se, že už nepatří rodičům. Na zahradě si hrály nějaké děti a hlídal je mladý muž. Pokoje byly taky změněné, tak jsem se odvážila jít blíž. Prohlížela jsem si ho a vzpomínala na dětství, když se tam objevil táta,“ vzlykla jsem. „Hned mě poznal a začal strašně plakat. Měla jsem nutkání ho obejmout, ale věděla jsem, že by to všechno jenom zhoršilo. Nakonec si myslel, že se zbláznil. A já mu nemohla říct, že ne.“ Objala mě. Objala mě a snažila se mě utěšit, ale ten obraz jsem měla pořád před očima. Nakonec zasáhli kluci.

„Tady nikdo nebude bulet, tak  pojď,“ řekl Emm, popadl mě za ruku a dovlekl na pohovku. Okamžitě se mi rty roztáhly do úsměvu, ale to zřejmě jen díky Jasperovi.

„Jdeme hrát, jinak je tu ponurá nálada,“ usmál se Chris a chystal se sednout, když se ozvalo zaklepání na dveře. Stačil jeden nádech, aby všichni poznali, kdo za nimi stojí.

„Pojď dál, Edwarde!“ ozval se z kuchyně Esmein hlas.

„Zahraješ si s námi?“ zeptal se Emm. Přikývl. A zatímco si Chris konečně sedl, já se zvedla.

„Kam jdeš?“ zeptal se Jasper a snažil se ke mně natáhnout, aby mě posadil zpátky.

„Myslím, že si užijete i pánskou jízdu, ne?“ Vynutila jsem si úsměv na tváři a obešla ho.

„Nechtěl jsem tě vyhnat. Jestli ti tolik vadím, klidně s nimi hraj. Já půjdu domů,“ začal hned omluvně Edward.

Obrátila jsem se na něj se zlostným pohledem.

„Ty,“ ukázala jsem na něho, „na mě ani nemluv. Ještě pořád jsem na tebe naštvaná.“ Sklonil hlavu a přikývl, že rozumí, ale já pokračovala. „Čeho sis myslel, že svým hrdinským činem dosáhneš? Garda měla značnou přesilu a ty tam prostě najednou vlítneš a sebereš mě přímo Ponožce zpod rukou?“ S každým slovem jsem se k němu přibližovala a ukazováčkem stále mířila na něj. „Myslel sis, že si to nechají jenom tak líbit a nechají nás jít? Sakra, já už to měla spočítané, ale mohli zabít i tebe. Jsi sebevrah, nebo co? A potom? V té bitvě? Vždyť ses vrhal snad na všechny. Několikrát ti málem utrhli hlavu, ale tobě to bylo jedno. Klidně jsi útočil na více gardistů najednou. Zajdi si k psychiatrovi, ti mají se sebevrahy zkušenosti,“ křičela jsem. Za tu dobu jsem došla až k němu a ukazováček mu teď zarývala do hrudi. Jestli jsem si myslela, že bude mít kajícný výraz, mýlila jsem se. Úsměv se mu s každým mým slovem roztahoval víc a víc.

A rozhodně se mi pod ním nepodlamovaly kolena.

Sakra!

Viděla jsem, jak nad něčím urputně přemýšlí.

A potom mě políbil. Něžně a naléhavě. S láskou a chtíčem. Tolik mi to chybělo. Položil mi ruku na tvář a lehce po ní přejížděl palcem. Chytla jsem se ho za předloktí a plně mu polibek opětovala. Hrozně mi to chybělo.

Nakonec se s úsměvem odtáhl, ale jinak jsme postoje nezměnili.

„Bála ses o mě,“ usmál se. Sklopila jsem pohled.

„Hrozně,“ špitla jsem. Zasmál se a objal mě. Chytil mě kolem pasu a nadzvedl ze země. Sevřela jsem ho kolem krku a zhluboka se nadechovala jeho vůně.

„Miluju tě,“ zašeptal.

„A já tebe,“ usmála jsem se. Když jsem otevřela oči, všimla jsem si usměvavé Esme opřené o futra kuchyně a veškeré starosti byly pryč.

Nakonec jsme nehráli ani jeden. Seděla jsem mu na klíně a vychutnávala si jeho přítomnost, zatímco jsme povzbuzovali kluky.

Kdybych řekla, že je všechno jako dřív, lhala bych. Teď to bylo lepší.

Jasně, všichni z nás v hloubi duše věděli, že Volturriovi si to nenechají líbit a dříve, nebo později se s nimi zase setkáme, ale teď nebyl čas na takové myšlenky. Teď jsme byli všichni šťastní.

Emm s Rose se nakonec přeci jen znovu vzali, což udělalo hroznou radost Alice a to zase hroznou radost Jasperovi. Chris s Lettie se rozhodli skončit s nomádstvím a zůstat u Cullenových, protože – jak Chris řekl – s Lettie není taková bžunda jako s Emmettem. A já? Já jsem se rozhodla přestěhovat k Edwardovi. Potřebovali jsme své soukromí. Alespoň na nějakou dobu.

結束

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

14)  Jalle (11.01.2013 18:31)

Túto poviedku som čítala ešte pred rokom, keď som ešte vôbec nekomentovala tak to opravujem: Ponožka bola skvelá a bolo to skvelé, každá kapitola bola veľmi zajímavá

ireen

13)  ireen (20.03.2012 20:57)

JÓ, JÓ, JÓ! Šťastný konce miluju! To byla jízda, všichni se Ti povedli! Zas jsem četla a četla a četla a nemohla přestat! DÍKY, DÍKY, DÍKY!!!!!!!!!!!!!! :) :) :)

12)  Tery (01.02.2011 23:31)

Páni teda kazdicke slovo sem si uzasle vychutnavala :) ty jo takovejch povidek by tu melo byt vic( tim chci rict ze jich je tu hooooodne ale ja uz ma skoro vsechny prectene takze bych mela spis rict ze takove povidky by tu meli byt dalsi :D:D:D ) a jako me zachvaty z emmettova hesle a gest no nepopsatelny :) jo a Ponožka se nezdala mrcha jedna
fakt uzasny .
zezacatku sem si rikala co to je za pribeh kdyz ej bella upir nebydli ve forks nema tatu nacelnika policie Cullenovi nevlastni ewdarda ..a edward ma jinou holku ..
ale kdyz sem se do toho tak zacetla tak sem si dokazala cely pribeh predstavit a vzit se do nej :) bylo to skvelý je skoro nemozny ze se stejnymi osubkami je celkem ale uuuuuplne odlisny pribeh fakt me posledni gesto je :

11)  kamča (04.09.2010 14:59)

oo,bože to byla nádherná povídka,všechny kapitoly byly krásně napsaný :)

10)  Irča (16.08.2010 23:28)

Behem dneška jsem přečetla celou povídku a musím říct .... PARÁDA M Moc, moc krásná.

nikolienka

9)  nikolienka (16.08.2010 15:59)

Úžasná poviedka, ktorá mi spríjemňovala dni

Linfe

8)  Linfe (16.08.2010 08:43)

Díky za pěknou povídku

7)   (15.08.2010 22:31)

Takže je koniec?
Aspoňže šťastný...
Dnes akosi nemám slov... no som fakt rada, že sa uzmierili.
ďakujem za túto poviedku

henna

6)  henna (15.08.2010 14:31)

To bylo... nádherný.

sakraprace

5)  sakraprace (15.08.2010 13:02)

Miluju happy endy, ale endy jako takové ne. Ree, krásný konec, krásné povídky Už se mi pomalu začíná stýskat, budu si ji muset ještě párkrát přečíst. :D :D

4)  hellokitty (15.08.2010 01:40)

semiska

3)  semiska (15.08.2010 00:37)

Moc krásná kapitolka. Jsem moc ráda, že mu nakonec odpustila, i když to pro ni muselo být hodně těžké. Poslední díl??? Né, ještě né...;)

lied

2)  lied (14.08.2010 23:42)

nádherný dílek líbilo se mi jak na něj křičela ale stejně jí to bylo houby platný protože mu vlastně dávala najevo co cítí

gucci

1)  gucci (14.08.2010 22:33)

...to přece nemůže být konec....moc pěkné

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek