Sekce

Galerie

/gallery/Kousni mě a já tě zabiju.jpg

Mike a Bella, nebyl by to hezký pár? Já myslím, že jo :)

Edit: Dodala jsem písničku, kterou jsem tam zapomněla strčit :D

„Já… nevěděla jsem, že tě zajímá divadlo,“ řekla jsem nesměle. Teď jsem opravdu litovala, že mě Alice přemluvila.

Doufám, že vidí, co jí chci udělat.

„Jo, divadlo není moje silná stránka,“ ošil se, „ale máma měla narozeniny, tak jsem jí a tátovi koupil lístky. Jenže táta musel na služební cestu, tak vzala máma mě.“

Eh… Je tady s mámou? Takže… to není on, kdo mě pozval?

Omlouvám se, Alice!

„Ty jsi tady s kým?“ zeptal se s lehce nervózním úsměvem.

Jo, to bych taky ráda věděla.

Ale než jsem stihla odpovědět, zavolala na něj nějaká blondýnka. Podle podobných rysů a stejných očí jsem usoudila, že to nejspíš bude jeho máma.

Rozloučil se se mnou a já zase osaměla.

Možná to byl vtip, možná tady na mě nikdo nečeká. Třeba si ze mě Alice vystřelila. Jestli jo, srovnám její šatnu se zemí.

Jenže s kyslíkem, který jsem vtáhla do plic hlubokým nádechem, jsem vtáhla i nasládlou kokosovou vůni. Moc známou kokosovou vůni.

Ach ne!

Otočila jsem se a zírala přímo do jeho karamelek.

Měl sice skloněnou hlavu, ale oči s kajícným pohledem měl zvednuté ke mně.

A znovu – Ach ne!

 

Hudba

Edward:

Zírala na mě s otevřenou pusou a v hlavě měla jen dvě slova – Ach ne!

Chtěl jsem něco říct, ale pohled na ni mi všechny slova bral přímo z úst.

Byla nádherná, byla okouzlující, byla dokonalá. A byla tady se mnou. Tedy pokud si to nerozmyslí.

A přestože moje hlasivky oněměly, tělo ještě pracovalo. Podal jsem ji žlutou růži a usmál se. Lehce a nervózně.

„Díky,“ špitla, když si růži přebírala, „ale nevím, co tady dělám zrovna já.“

Chtěl jsem jí odpovědět, ale nevěděl jsem jak.

V hlavě si vybavila Heather a i když hned zakroutila hlavou, všiml jsem si toho.

„Promiň, ale já jí to nemůžu udělat,“ řekla snad zklamaně a obrátila se k odchodu. Než však stihla sejít všechny schody, předběhl jsem ji a donutil ji zastavit.

„Bells, prosím, vyslechni mě.“

Utrápeně se na mě podívala a já ji bezmyšlenkovitě pohladil po tváři. Smutně sklonila hlavu a já pokračoval.

„Já… od toho polibku na tebe nemůžu přestat myslet. A ani to nechci. Pořád musím myslet na tvůj úsměv, tvoje oči, tvoje jízlivé poznámky. Fascinuješ mě. Fascinuješ mě naprosto celá. Nechci se tomu bránit a ani bych to nedokázal.“

Konečně ke mně zvedla hlavu, ale v očích se jí odrážela jen čistá zloba. Nevěděl jsem, na co myslí. Byla naprosto zmatená.

„Nech mě být, Edwarde! Nezahrávej si se mnou. Už ne! Jsi zasnoubený, tak se věnuj Heather, ne mně.“ Hlas jí pomalu něžněl a na konci byl spíše bolestný. Obešla mě a zase se rozutíkala ze schodů. Chtěl jsem ji chytit za ruku, ale vytrhla se mi. A tak jsem jen potichu se skloněnou hlavou zašeptal, že jsme se s Heather rozešli.

Klapot podpatků najednou ustál a když jsem zvedl pohled, setkal jsem se s jejím nevěřícným.

„Co jsi to řekl?“ zeptala se potichu.

Přišel jsem k ní blíž, ale stále jsem nepřerušoval oční kontakt.

„Rozešli jsme se. Přišla na ten polibek. Přišla na to, že kdekoliv a kdykoliv myslím na tebe. Nezapíral jsem. Včera večer se sbalila a odešla pryč,“ vysvětlil jsem a s napětím čekal na její reakci.

„To je mi… líto,“ řekla nejistě. Musel jsem se usmát.

„Mně ne,“ řekl jsem naprosto upřímně. „Takže… půjdeš se mnou shlédnout tu hru?“

Nevinně se usmála a potom přikývla.

Nabídl jsem jí rámě a odvedl ji do objednané lóže.

 

„Díky, bylo to… kupodivu příjemné,“ usmála se, když jsme vycházeli z budovy divadla.

„To bylo,“ přitakal jsem. „Akorát ta jedna herečka nemusela mít tak písklavý hlas,“ zasmál jsem se.

„Máš pravdu, to bylo příšerné,“ zasmála se se mnou. Její zvonivý hlas mi zněl v uších jako rajská hudba.

„Nepůjdeme si na chvíli sednout?“ zeptal jsem se a ukázal na lavičky okolo fontány vedle schodů.

A když jsme si sedli, nastalo trapné ticho.

„Je tady krásně,“ konstatovala se zasněným úsměvem a dívala se přímo před sebe. Fontána nebyla moc velká, ale malá také ne. A hned za ní byla nádherná lehce osvětlená budova divadla.

„Je tady nádherně,“ řekl jsem potichu, ačkoliv já nepozoroval nic jiného než ji.

V tom lehkém světle, které vycházelo z osvětlení fontány, se její pokožka zdála ještě bělejší. V pestré barvě šatů se pomalu ztrácela. Ale o to byla nádhernější.

Vítr jí lehce profoukával vlasy a pár pramenů mi občas přejelo přes tvář. Nevadilo mi to, užíval jsem si její blízkost, její ananasovou vůni s trochou jahody.

S úsměvem se na mě otočila a zahleděla se mi do očí. Provrtávala mě a snad se snažila zjistit, na co myslím, nebo co cítím. Nevěděl jsem, jestli se jí to povedlo, ale po chvíli svůj pohled sklopila a zadívala se na hvězdy.

„V létě jsme s Matthewem sedávali na schodech před domem a pozorovali hvězdy. Říkal mi, že když se někdy budu cítit sama, mám se podívat na nebe a vzpomenout si na něj a říct si, že všechny hvězdy značí jednoho člověka, kterému na mě záleží,“ usmála se smutně.

„Chybí ti.“

„Hrozně. Na to, že jsme byli sourozenci, jsme si hodně rozuměli. I my jsme se někdy nepohodli, měla jsem chuť ho uškrtit, ale… většinou to byl můj milovaný bráška, který mě chránil a kterého jsem měla hrozně moc ráda. Vždycky věděl, co potřebuju, a když mi něco bylo, poznal to. Vždycky,“ vzlykla.

Na chvíli jsem zaváhal, ale potom jsem ji přece jen objal kolem ramen. Neprotestovala. Přitiskla se ke mně a občas vzlykla.

„Chtěla bych ho mít tady. Zase ho obejmout a říct mu, jak ho mám ráda. A potom mu za jeho blbé řeči, jak jsem hysterická, dát pohlavek, a znovu ho obejmout.“

Smrt Matthewea ji hodně trápila. I když si to nejspíš neuvědomovala, neustále na něj myslela. Vždycky byl někde v její hlavě schovaný, ale ne natolik, abych ho v jejích myšlenkách neviděl.

Přitiskl jsem si ji k sobě pevněji a ona se mi rozvzlykala do košile. Vždycky svoje pocity schovávala, ale teď vyplavaly na povrch naplno a Bella to nevydržela.

Trvalo snad pár minut, než se konečně uklidnila.

„Já… promiň. Nechtěla jsem,“ zašeptala zmateně, jako by si ani neuvědomovala, co dělala.

„To je v pořádku,“ usmál jsem se a pohladil ji po tváři zkřivené bolestí.

Usmála se. Lehce, bolestně, ale usmála.

„Asi bychom měli jít,“ navrhla najednou a prudce se postavila.

Nechtělo se mi, ale neměl jsem na výběr. Věděl jsem, že čas s ní bude omezený. Ale byl jsem rád, že vůbec nějaký čas s ní byl.

Pomohl jsem jí do auta a rozjel se k jejich domu. Jel jsem pomalu. Snažil jsem se co nejvíce prodloužit tu chvíli strávenou s ní.

„A ty jsi měl nějakého sourozence?“ přerušila najednou ticho, ale stále hleděla z okýnka.

„Měl jsem sestru. Mladší. Bylo jí osm, když mě Carlisle přeměnil. Měli jsme podobný vztah jako ty a Matthew. Byla to moje malá princezna,“ usmál jsem se. „Moje zmizení nesla těžce. Několikrát jsem byl v noci u ní v pokoji. Měla noční můry. Vždycky jsem ji tišil. Několikrát se probudila a viděla mě, ale když to ráno říkala rodičům, nevěřili jí a máma se akorát ještě více trápila. Christine byla na svůj věk chytrá a nechtěla jí ubližovat. I když mě potom ještě několikrát viděla, už nic neřekla. A postupem času si sama začala myslet, že se jí to jenom zdálo,“ zašeptal jsem pod tíhou vzpomínek. Její ruka se najednou objevila na té mojí a lehce jí stiskla. Ona sama byla svým jednáním zaskočena, ale ruku nechala na místě.

„Viděla tě ještě někdy?“ zeptala se potichu.

„Byl jsem na její svatbě. Stál jsem daleko od lidí, ale ona si mě všimla. Vždycky jsme byli tak nějak… propojeni. Usmála se na mě, ale i přesto si myslela, že se jí to zase jenom zdá. Už ji nenapadlo, že bych byl skutečný.“

„To je mi líto,“ řekla a její hlas zněl vážně lítostivě.

„Jo, mně taky, ale alespoň měla obyčejný život a nehrozilo jí žádné nebezpečí. Teda ne takové, které smrtelníky obyčejně nepotkávají.“

„Obdivuju tě. Nevím, jestli bych to před Matthewem dokázala utajit.“

„Nikdy jsi ho nemusela chránit, to on byl vždycky ten silnější. Udělal bych cokoliv, abych Christine ochránil. Kdyby jsi Matthewea viděla, uvědomila by sis, že je oproti tobě hrozně… křehký a zranitelný. Když se staneš upírem, neztratíš duši. Pořád je někde v tobě, někde hluboko. A když potom uvidíš někoho, na kom ti záleží, nedokážeš mu ublížit. Budeš dělat všechno pro to, aby jsi ho ochránila. Proto jsem jí nedokázal říct, kdo jsem. Raději jsem ji nechal žít v bolesti, že jsem zemřel. Kdyby se někdo dozvěděl, že o nás ví člověk, nezabili by jenom mě za porušení pravidel. Zabili by hlavně ji.“

Zbytek cesty jsme mlčeli.

„Jsme tady,“ řekl jsem nakonec, jako by to sama nepoznala.

Teprve teď sundala svou ruku z mé, a než stačila vystoupit, otevřel jsem jí dveře a pomohl jí.

„Díky, bylo to fajn,“ řekla tiše a svými zlatými kukadly mě naprosto vtáhla do sebe.

„To bylo,“ přitakal jsem. Chtěl jsem jí navrhnout další rande, ale nechtěl jsem pro dnešek riskovat své štěstí.

Dovedl jsem ji až ke dveřím. V přízemí nikdo nebyl, podle Aliciných myšlenek všechny vyhnala nahoru, ať máme alespoň trochu soukromí.

„Tak… ahoj,“ řekla nejistě.

„Ahoj,“ oplatil jsem jí a nakonec zkusil své štěstí a políbil ji na tvář.

Usmál jsem se a vrátil se do auta.

Poslední, co jsem slyšel, než jsem byl dostatečně daleko, byl její naštvaný hlas volající na svou černovlasou sestřičku.

 

Bella:

Ten polibek na tvář se tolik lišil od toho, který jsem večer dostala od Jaspera. Vyvolával ve mně úplně jiné a naprosto nové pocity.

Když pak vyjel na lesní cestu od našeho domu, vešla jsem dovnitř a naštvaně pronesla Alicino jméno.

Okamžitě se objevila pod schodama, ruce založené na hrudi a podupávajíc nožkou.

„Co?“ zeptala jsem se nevěřícně. Naštvaná mám být snad já.

„Víš, vůbec na mě nemusíš být naštvaná. Pomstila ses mi báječně. Vždycky jsem toužila mít plno vizí, ve kterých se mi mstíš, děkuješ mi a zase znovu mstíš.“

„Cože?“ Vážně jsem ji nechápala. Možná už se zbláznila. Čekala jsem, že k tomu někdy dojde.

„Nejdříve mě chceš umlátit podpatkem, potom se mnou dobrovolně jedeš na nákupy, potom mi zboříš šatnu a nakonec mě objímáš. Co to mělo být?“

Začala jsem se smát. Vážně mi nedošlo, že všechno uvidí.

„Promiň, to jenom… potkala jsem tam Mika a myslela, že to on mě pozval, chtěla jsem tě zabít. No… a potom jsem tam stála sama a myslela, že sis ze mě vystřelila.“

„Já?“ zeptala se nevěřícně, ale potom jí začaly škubat koutky a konečně mě objala. „Tak jak ses měla?“

Sklonila jsem hlavu a s úsměvem jí odpověděla.

„Skvěle.“ Potom mi ale něco došlo. „Ty jsi to věděla, že? Věděla jsi, že se s Heather rozešli. Ale nic jsi mi neřekla.“

Vzala mě za ruku a dovedla mě až do obýváku na pohovku.

„Viděla jsem, jak se hádali. Kvůli tobě. A potom na něho vyrukovala s otázkou, jestli tě miluje. Jenže jsem neviděla odpověď, nebyl si jistý. Proto jsme s holkama jely nakupovat. Potřebovala jsem z tebe udělat princeznu, aby se konečně rozhodl.“

„Ale proč jí o tom polibku říkal?“ zeptala jsem se zmateně.

Potutelně se na mě usmála.

„On… moc neměl na výběr,“ zasmála se.

„Alice?“

„Oni… prostě se… mazlili a… on jí řekl Bello,“ řekla a úsměv se jí ještě roztáhl.

Cítila jsem, jak jsem na ni vykulila oči a dolní čelist mi klesla o pár centimetrů níže.

„Co-cože?“ vykoktala jsem se zaraženým smíchem.

„Slyšela jsi dobře,“ usmála se a to už u nás stála Lettie a Rose, obě na tváři nevěřícný výraz.

„Alice Cullenová, nedělej si ze mě srandu!“

„Čisté upíří!“ zvedla dva prsty na znamení pravdy. „Možná by sis měla zvyknout, že se kolem tebe teď bude trochu ochomýtat.“

„Jenže mě tak lehce nedostane,“ usmála jsem se škodolibě a vydala se do pokoje.

„Uvidíme,“ slyšela jsem Alicin tichý hlas, ale bylo to tak tiché, že nevím, jestli to doopravdy řekla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

18)  martina (07.05.2010 14:42)

uzesna. rychle dalsi. prosiiiiiim

17)  Lucie (04.05.2010 17:30)

No tý vááááďooooo....

blotik

16)  blotik (03.05.2010 06:53)

Nemělop chybu. Holky, další.

15)  belko (03.05.2010 00:48)

to je ale mazec!super!:D

14)  Leni (02.05.2010 23:58)

S tím Mikem mě to teda dostalo.

13)  eli (02.05.2010 20:35)

:);)B):(:'-(:p:Dpig
:/
¨skvěly

12)  alice (02.05.2010 20:30)

nadhernýýýýýnejlepšííí povídka další rychle plssssss

11)  Barča (02.05.2010 17:12)

Nádherný

10)   (02.05.2010 16:59)

Tvůj Eda je úplně rozkošný!! Rychle další kapitolku

9)  eMuska (02.05.2010 15:45)

Bombastické! Edward je úplne roztomilý! To je taký môj a Bellin polepetko...

8)  nikolienka (02.05.2010 13:37)

7)  Pavla (02.05.2010 13:10)

Skvělí!!!Rychle další

anissska

6)  anissska (02.05.2010 13:08)

Hezky!!!! Čestné upíří, že tahle kapitola je naprosto super!!!!!

5)  Bobo (02.05.2010 12:55)

Ten začátek byl fakt dobrý , ale věřila jsem, že Alice není taková mrcha, no vidím, že Bella bude dělat drahoty, a to je fajn, nemusí mu hned skákat kolem krku

sakraprace

4)  sakraprace (02.05.2010 12:21)

Aáááách, tak přece šla s Edwardem, ten Mike mě trochu vyděsil:D:D . Jsem na ně moc zvědavá, hlavně na něj, jak se jí bude dvořit Nádherný dílek. Moc se těším na další.

3)  kaata (01.05.2010 22:15)

áano, super... som zvedavá ako sa to bude ďalej:):):):):) vyvíjať :))

2)  kristy (01.05.2010 18:43)

úžastné, skvelá práca, paráda

1)  viki (01.05.2010 17:52)

Skvělé !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek