Sekce

Galerie

/gallery/Carlisle-and-Esme.jpg

K napsání této povídky mě dohnala tato písnička/video nehodící se škrtněte. Možná se Vám Carlisle a Esme budou zdát jiní, než je znáte, ale možná taky ne. Esme jako uklízecí maniak a neodolatelný Carlisle. Dějově to zapadá kdykoliv po Rozbřesku.

15+

Celá rodina odjela na pár dní navštívit příbuzné do Denali, Tanya je pozvala. Carlisle s Esme prý zažívali krizi, manželskou krizi, krizi ve vztahu. Pro vyřešení krize je nutný naprostý klid a pochopte, že to se šesti upíry, jednou poloupírkou a vlkodlakem v domě dost dobře nejde.

„Mějte se krásně a pozdravujte Tanyu, Kate i Eleazara s Carmen,“ zavolala ještě Esme na rozloučenou.

Jasper s Emmettem byli ověšeni Alicinými a Rosaliinými zavazadly.

„Nechápu, proč toho musíš tolik táhnout. Jako kdyby ti nestačilo jedno tričko a džíny, tak jako mně!“ podíval se Emmett na svou ženu, když ho s Alice tlačily ze dveří.

„Jenže já nejsem ty!“ procedila Rose mezi zuby.

„Neboj, budeme je pozdravovat. A vy si to tu užijte,“ mrkla Alice na Esme a usmála se na Carlislea.

Carlisle se zamyšleně rozhlédl po svých dětech, hlavně po těch s darem. Jasper rozesílal kolem vlny příjemné intenzivní energie. Edward objímající Bellu zabořil hlavu do jejích vlasů a Alice horlivě počítala všechna zavazadla, které má, aby si náhodou něco nezapomněla.

„Stejně už máš celý šatník,“ pronesl na oko otráveně Jasper, který se snažil nacpat všechno do kufru Porsche.

„A botník,“ řekl Emmett uhýbající před Rosaliiným záhlavcem.

„Ahoj dědečku a babičko,“ zamávala jim Renesmee.

Bella se na Carlislea a Esme usmála a zavřela dveře. Po chvilce se ozvalo bouchnutí dveří, túrování motorů a praskot štěrku pod koly aut.

„Tak co budeme dělat, babičko?“ ovinul Carlisle paže kolem Esmeina pasu a otočil si ji čelem k sobě. Zpříma se jí díval do očí a usmíval se.

„Nevím, jak ty, dědečku, ale já musím jít vysávat, Jacob tady minule rozsypal chipsy, “ schválně dávala důraz na slovo dědečku, vysmekla se svému muži z láskyplného objetí, otočila se na podpatku a zmizela v patře.

Jen počkej, však uvidíš! Pomyslel si Carlisle.

Esme se přehrabovala ve starém (podle Alice) oblečení, které jasnovidka rodiny před dvěma dny všem nakoupila. Poté vytáhla vysavač a začala vysávat v Emmově a Rosině pokoji.

Najednou vysavač přestal vysávat, stiskla tlačítko znovu, ale pořád nic. Zakroutila hlavou a otočila se. Za ní stál Carlisle se šňůrou od vysavače v ruce a točil si s ní. Bleskově u něj byla.

„Tak si vysávej sám, jestli chceš, prosím,“ ukázala na vysavač a začala odcházet z pokoje.

Carlisle si ji však přitáhl k sobě a zašeptal jí do ucha: „A musíme zrovna vysávat?“

„Nemusíš, můžeš jít třeba umývat okna, já mám sto jiných věcí, co bych mohla dělat.“

„Ale to já taky,“ zavrněl jí znovu do ucha a pak se přesunul na krk a začal ji líbat.

„No vidíš, tak si můžeš jít uklidit do pracovny,“ řekla rezolutně, odtáhla se, vzala si od Carlislea šňůru, ohnula se a zapojila ji do zásuvky. Carlisle při pohledu na ni strnul a tiše zavrčel. Esme se na něj ani nepodívala a začala znovu vysávat. Pod postelí.

Doktor zmizel z pokoje a bouchl dveřmi u pracovny. Esme se usmála a pokračovala v práci. Až dovysávala, uklidila vysavač a šla za Carlislem do pracovny. Ten dělal, jak hrozně horlivě uklízí, rovnal si nějaké papíry do šuflíku, dával desky do poliček, řadil knihy, které mu Edward přeskládal, sbíral puzzle z koberce, na kterém si hrála Nessie s Jacobem a svou ženu vůbec nevnímal.

„Hned je tady útulněji,“ rozhlédla se Esme po pokoji a přišla až ke stolu, kde Carlisle právě rovnal propisky do stojánku. Na sobě měl svůj pracovní bílý plášť.

Vzala jeho ruku do své a propletla si s ním prsty. Druhou rukou putovala od jeho břicha po hrudi až ke krku, rukou mu zajela do vlasů a přitáhla si ho k sobě, potom ho políbila, Carlisle jí chvíli polibek opětoval, ale pak se odtáhl. Přešel k oknu a dělal, že ho velmi zajímá dění venku.

Esme hned stála u něj a objala ho zezadu kolem krku, hlavu si opřela o jeho záda. Carlisle však nijak nereagoval, dál stál jako socha.

Esme přešla k jeho stolu, do ruky si vzala nějaké papíry a četla nahlas.

„Otřes mozku, fraktura stehenní kosti, vymknutý kotník, …“

Pak si z papírů udělala vějíř a ovívala se jím. Carlisle sledoval její odraz ve skle, přes které se díval ven.

„Víš, že ti to v tom plášti neskutečně sluší?! Je to sexy,“ pronesla jen tak ledabyle.

Potom se na jeho odraz ve skle usmála a vycenila zuby, vějíř rozhodila do vzduchu, desítky papírů se rozletěly po pokoji. Její muž, když to viděl, rychle k ní přiskočil, chytil ji za pas a vysadil na pracovní stůl a začal ji líbat, Esme neuhýbala, jejich rty byly na malou chvíli v naprosté souhře.

„Carlisle…“ vydechla Esme svému muži do úst. Toho jako by to umocnilo v jeho touze, začal svou ženu líbat ještě vášnivěji. Esme ho hladila po vlasech, po zádech, držela se ho za boky. Carlisle se na okamžik odtáhl, aby se na ni mohl podívat, zářivě se usmíval a jeho oči byly temně černé.

Esme mu hřbetem ruky pohladila tvář a řekla: „Měla bych jít okopávat zahradu.“  Naposledy se na něj podívala, seskočila ze stolu a v mžiku byla pryč. Carlisle jen zalapal po dechu.

Pozdě večer v posteli

Esme ležela Carlisleovi na prsou, on ji objímal kolem pasu. Rukou jí hladil od ramene až po boky, nejspíš si představoval scénu z Hříšného tance. Oba si tu chvíli jistě užívali.

„Víš, chtěl jsem ti něco říct.“

Esme se zvedla a zapřela se rukou o jeho hruď, aby mu viděla lépe do očí.

„Víš, já… já mám jinou… novou,“ řekl a Esme se zhroutil celý svět.

„Co? Ty? Ty! Proč?“ Nechápala jeho žena. Klekla si na postel vedle Carlisla, aby si to lépe srovnala v hlavě, ale nějak jí to pořád nedocházelo.

„Je větší, světlejší, bělejší,“ řekl tajemně, ale  v duchu se smál jako šílený, že mu na to Esme skočila. Ještěže tu není Edward, ten by mu určitě nedovolil utahovat si takto z Esme a ještě tak zvráceným způsobem. A Alice? Ta by ho nabodla na kůl a zapálila.

„Ty máš v nemocnici novou sestřičku?“ Nechápala vzlykající Esme.

„Ne, nemám.“

„Tak co se mi to tu snažíš říct, Carlisle?!“ Hlas jí při jeho jméně přeskočil o dvě oktávy výš.

„Kvůli ní mi zvýšili plat a chodí ke mně více lidí,“ pokračoval.

„Ty máš jinou? Je to upírka? Vždyť si říkal, že …“ Esme byla skleslá, už ani nevzlykala, jen tupě zírala do zdi, do prázdna (jako když má Alice nějakou vizi) a vzpomínala na všechny ty krásné chvíle s Carlislem. Vypadala jakoby z ní někdo vysál život.

„Proč jsi mě tedy proměňoval? To jsi mě měl nechat raději zemřít!“ Už skoro křičela. Ne vzteky, ale smutkem.

Carlisle se lekl, co kdyby se jí něco stalo?

„Esme, miláčku, neboj se, nemám nikoho jiného. Já mám jen novou ordinaci.“ Třel jí ramena.

„Cože máš?“ Dál zírala do prázdna, ale v tu chvíli, kdy jí to došlo, se mu podívala do očí. Potemnělá čerň v jejích očích ho propalovala. Vstala a zamířila k oknu. On to na ní celé nahrál, chtěl se jí pomstít.

„Počkej! Esme, omlouvám se, já to tak nemyslel, miluji tě, to přece víš. Edward by mě zastavil, kdybych na něco takového jen pomyslel. Na něco, co by ti mohlo ublížit. Řekl jsem to špatně, měl jsem ti říct hned, že mám novou ordinaci. Nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle.“ Teď lhal, ale pro Esmein klid a usmíření s ní by udělal cokoliv.

„Promiň, je mi to líto.“ Nakonec sklopil hlavu, teď se cítil jako hlupák on. Chtěl Esme oplatit mnoho věcí, vysavač, papíry rozházené po pracovně, to její neustálé odmítání. Jenže to nedomyslel a nevěděl, že to Esme vezme až takhle vážně a zle, ale vlastně se jí ani nedivil.

„Tohle jsi přehnal, Carlisle Cullene,“ řekla s co největší razancí a vyskočila oknem do tmy. V hlavě se jí začínal rodit plán na pomstu. Teď si to Cullen vypije a do dna! A nebude to krev, co bude pít.

Carlisle se cítil opravdu špatně, bylo strašné vidět Esmein výraz v očích, když jí říkal, mám jinou… Trhalo mu to srdce na kusy, kdyby nějaké měl. Byl zrůda, bez srdce. Už věděl, jak se Edward dříve cítil. Ne že s tím měl zkušenosti, ale byl tak zoufalý, že to chtěl vyzkoušet, když mu Bella tvrdila, že to zabírá na stres a na smutek. Zmrzlina! Renesmee a Jacobovi chutnala, tak ji měl vždycky při ruce.


Esme se právě vrátila. Zaběhla si k Belle do chaloupky vypůjčit tu sexy košilku, kterou jí koupila Alice. Nejspíš věděla proč. A taky nejspíš věděla, proč dala klíče od chaloupky právě Esme. Bella s Edwardem s tím souhlasili, když si domysleli, na co tu košilku Esme využije. Nekontrolovatelně se tomu smáli, ale Emmett ze všech nejvíc. Jak jinak. Ne, že by Esme sexy košilku potřebovala, sama jich měla doma až přespříliš, ale chtěla nějakou, kterou Carlisle ještě neviděl a neprozkoumal. A pochybuji, že Carlisle po nocích šmíruje Edwarda s Bellou, pomyslela si ještě, když se navlékala do saténového prádla. Sešla po schodech dolů do kuchyně, kde slyšela divný šramot. To co spatřila, ji poněkud vyvedlo z míry.

Carlisle se přehraboval v ledničce tak urputně, že do ní málem vlezl. Na sobě měl oblečený svůj nemocniční plášť. Nejspíš se šel zchladit, zamyslela se.

„Carlisle, snad nechceš hibernovat jako nějaká lesní zvěř, i když zimní spánek by ti prospěl,“ zasmála se nahlas. Kdyby tu byl Emmett, určitě by se hned přiřítil a zajímal se, mluvil tady někdo o zvěři? Jaká zvěř? Pumy, medvědi, nebo tak něco?

Carlisle se při zvonivém hlasu své ženy s trhnutím narovnal. Otočil se a překvapením mu spadla zmrzlina na zem, rozstříkla se po celé kuchyni, lžička mu zůstala v puse.

„To si uklidíš,“ zabodla prst do zmrzliny na zemi, teda na to, co z ní zbylo.

„Co tu,“ prohlížel si konsternovaně Esme od hlavy až k patě, „děláš?“ Lžička mu s cinkotem spadla na podlahu.

Esme popošla až ke stolu, ladně se při tom vlnila v bocích, Carlisle z ní nemohl spustit oči.

„Víš, že ti to neskutečně sluší?!“

„To už jsem někde slyšela,“ kroutila si Esme pramen vlasů a dělala, že přemýšlí.

„Znovu se omlouvám, nechtěl jsem tě nějak ura…“

S rychlostí sobě vlastní byla u něj, jediným pohybem zavřela ledničku.

„Prosím tě. Mlč už!“ umlčela ho nejen slovy, ale také polibky.

Přirazila ho na dveře ledničky, saténová košilka padala někam dolů. Plášť taky.

„Esme, ty jsi tak …“

„Říkala jsem, mlč!“ Teď byla v nadřazené pozici ona. A celkem si to užívala, někdy je dobré potlačit stereotyp.

Carlisle ji líbal všude, kam to šlo, pořád opřený o lednici.

„A víš, že ta zmrzlina vážně pomáhá? Hned se cítím lépe. Musím Belle poděkovat za tak užitečnou informaci.“

„Zmrzlina nebo něco jiného?“ mrkla na něj. A taky musím Belle poděkovat, proběhlo jí hlavou.

Carlisle ji nadzvedl do vzduchu, a než se Esme nadála, stála zády k ledničce ona. Carlisle ji „přišpendlil“ ruce ke dveřím ledničky. Pravou ruku měla ve výši ramen a levou nad hlavou.

„Teď mám myslím navrch já,“ zvolal vítězoslavně.

„Vážně?“ Skousla mu spodní ret, prosmekla se kolem něj a utíkala zpátky do jejich ložnice.

Carlisle se rozeběhl za ní, ale narazil na zabouchnuté dveře a co víc, byly zamčené!

„Esme Cullenová! Okamžitě otevři ty dveře!“ Hořel touhou.

„Nebo co?“ pohrávala si s ním Esme.

„Nebo je vyrazím!“

„Jen to zkus a já ti uteču…“

„To bys neudělala,“ vysmíval se jí.

„… do Volterry!“ Hra na kočku a myš pokračovala.

„Esme, promiň, omlouvám se, mohla bys mě prosím pustit dovnitř?“ říkal s kajícným hlasem, ale byla to pouhá zástěrka.

„No tak pojď, co mám s tebou dělat,“ otevírala Esme dveře se zařivým úsměvem.

„Já bych věděl.“

„Ale to já taky.“ A ukazováčkem němě naznačila, pojď sem.

Vzhledem k tomu, že následovala scéna klasifikována jako 18+ a mně ještě 18 nebylo, budete si na ni muset počkat. Ale už jen pár let.

Další den ráno

Carlisle uklidil zmrzlinu, co v noci upustil, jak mu Esme nařídila. Včera nebyl na uklízení čas. Najednou se zastavil ve svém neustálem přecházení po kuchyni sem a tam. Jedním krokem byl u Esme, která stála na štaflích a umývala okna. Do této chvíle si Carlislea vůbec nevšímala.

„Už toho mám tak akorát dost!“ popadl ji a unášel pryč.

Zanedlouho v lese po společném lovu

„Víš, já ti nemohl nikdy odolat,“ prohlížel si svou ženu Carlisle zlatavýma očima.

„Neříkej,“ pronesla sarkasticky Esme upravujíc si pomačkané šaty.

„Ty si nedáš pokoj, viď?“ hodil po ní větev.

„A ty?“ V mžiku mu ji hodila nazpátek a skočila mu na záda.

„Já ti taky nemohla odolat, ale něčemu si nemohl odolat ještě víc.“

„Čemu?“ Teď se Carlisle vyděsil, nevěděl, jestli Esme naráží znovu na onu „zmrzlinovou“ noc nebo na to, jak jí oklikou chtěl říct, že má novou ordinaci nebo na něco úplně jiného.

„Lidské krvi přece!“ zapředla mu do ucha.

Carlisle si jí přehodil ze zad do náruče a vyrazil k domovu. Byli jak dva zářící diamanty.

Později v domě

Carlisle stiskl tlačítko na ovladači a domem se rozezněla okouzlující píseň A Thousand Years od Christiny Perri.

„Smím prosit?“ nabídl ruku Esme. Ta ji s radostí přijala. Nechali se unášet v rytmu nádherné skladby, jako by byli jedno tělo, jedna duše, která spolu byla, je a bude. Po tisíc let. Navždy.

I have died everyday

waiting for you

Darlin' don't be afraid

I have loved you for

a thousand years

I'll love you for

a thousand more

Venku začalo pršet, bylo slyšet bubnování kapek o střechu, bylo však slyšet ještě něco jiného, zvuk přijíždějících aut.

„Už jsou tady,“ zašeptal Carlisle Esme do vlasů.

„Proč zrovna teď?“ Řekla trochu smutně.

Jako první letěly dovnitř kufry. Po kufrech vešla dovnitř Bella a Edward se spící Renesmee v náruči. Za nimi šla Alice držící Jaspera za ruku. Nakonec se do dveří valil jako velká voda Emmett s Rosalie. Všichni se s Carlislem a Esme srdečně pozdravili.

„Tak jak jste se tam měli?“ ptala se se zájmem Esme.

„Až zítra, ano?“ kývl na ni Edward.

Esme se nechápavě podívala na Carlislea, ten jen zakroutil hlavou a políbil Esme na čelo.

„To jsem ráda, že jste se už…“ vypískla Alice nadšeně a předběhla tak všechny, kteří chtěli něco říct.

„My… musíme na lov. Pojď!“ táhl Jasper svou ženu ze dveří.

„Ale teď jsme přišli a já viděla, jak oni…“ Dveře se s bouchnutím zavřely.

„Co viděla?“ Zeptala se Bella šeptem svého muže, aby nevzbudila Nessie.

„Já ti to pak povím,… ukážu,“ poznamenal tiše, ale nikomu v místnosti to neuniklo. Vzal Bellu za ruku, druhou rukou držel Renesmee a odcházeli do chaloupky, laškovně na sebe mrkali.

„Kdo odolá, vyhraje!!!“ zavřeštěl Emmett a už unášel ječící a kolem sebe kopající Rose nahoru do pokoje.

„Prosím, pozor, já tam,“ ozvala se ohlušující rána, „vysávala.“ Doktor se pobaveně podíval na svou ženu, která poslouchala, co dalšího ti dva rozbijí.

A Carlisle a Esme?

Vždyť už to znáte.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kate

7)  Kate (30.07.2013 15:13)

Děkuju moc, Siss. :) Jsem ráda, že se líbila. ;)

SissCullen

6)  SissCullen (30.07.2013 12:24)

krasna poviedka :)

Kate

5)  Kate (20.07.2013 22:08)

Kdo si počká, ten se dočká. :D Co bylo v té scéně? To si jistě domyslíš. ;) Díky za tvé komentáře. Jsem ráda, že si se bavila. :)

SestraTwilly

4)  SestraTwilly (20.07.2013 21:46)

Kate,ty loptoška jedna,takéto poviedky ty píšeš
Ale dobré,ja som sa pobavila.
Len by ma zaujímalo,čo bolo v tej scéne 18+
Teraz aby človek čakal dva roky....:D

3)  BabčaS (20.07.2013 20:44)

Kate

2)  Kate (20.07.2013 20:43)

Tu mi poradila moje nejúžasnější korektorka, KalamityJane. ;) Já ji měla původně trochu jinak, ale význam je stejnej.

emam

1)  emam (20.07.2013 20:14)

Vida, co dokáže jedna písnička s vhodnými obrázky:) Ale přiznávám, že nejvíc mě pobavila věta "Vzhledem k tomu, že následovala scéna klasifikována jako 18+ a mně ještě 18 nebylo, budete si na ni muset počkat."

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek