Sekce

Galerie

/gallery/Každá lež jednou skončí.jpg

Tak je tu další dílek, kde se dočtete, jak se zachová Edward poté, co mu Bella pověděla vše. Hezké počtení.

10. kapitola - Změna

V tom mě ale chytily studené paže a přetočily si mě zpět k majiteli. Utřel mi slzy a zadíval se mi do očí. Bála jsem se toho, co poví. Moje kolena se trochu rozklepaly a v krku se mi usídlil obrovský knedlík, i moje srdce začalo sprintovat rychleji.

„Jsme rád, že jsem upír, děkuju. Jsem rád, že jsi mi řekla pravdu, a proto tobě tu lež odpouštím. Taky chci, aby náš vztah byl lepší,“ usmál se na mě a mně spadl obrovský kámen ze srdce.

Úlevně jsem se usmála a skočila mu kolem krku. Pevně jsem ho objala, byla jsem neuvěřitelně šťastná.
„Děkuju,“ zašeptala jsem, když jsem ho pustila. Jen se usmál.

„Asi by jsme měli jít už domů.“ Jen jsem přikývla a chtěla vystartovat, ale chytil mě za ruku. Překvapeně jsem se na něj podívala. Jen se usmál a pokrčil rameny, a tak jsme nakonec vyběhli domů společně. Byla jsem tak ráda, jak to dopadlo, za to, že už mě netížilo moje tajemství, nemusela jsem si dávat pozor, co povím. Konečně jsem to byla zase já, Isabella. A v tuhle chvíli asi nejšťastnější člověk a upír na světě. Moje sny se vyplnily. Běžela jsem lesem domů a držela se s Edwardem za ruku, jak jsem vždy chtěla. Vážně jsem věřila, že se vše změní a já budu s Edwardem mít skvělý vztah.

Doběhli jsem k domu, kde mě pustil a otevřel mi dveře. S úsměvem jsme oba vešli do obýváku, kde byli ostatní, což bylo divné na to, že už byl večer.

„Konečně jste doma,“ oddychla si Esme. Asi se bála, že jsme se pohádali a utekli nakonec oba.

„S Bell jsme si vše vyříkali,“ odpověděl Edward a na důkaz mě objal kolem ramen. Krom rodičů a Alice se ostatní tvářili nechápavě.

„Asi dlužím vysvětlení i vám. Před skoro třiceti lety jsem se kvůli Edwardovi přejmenovala na Sam. Ve skutečnosti se jmenuju Isabella, ale všichni mi říkají Bella. Lhala jsem pak i vám, prostě mi to zůstalo,“ podívala jsem se na ostatní. Chápavě přikývli a všichni se rozešli do svých pokojů, až jsem nakonec zbyla jen já a Edward. Podívala jsem se na něj a čekala, co se bude dít.

„Co kdybychom si ještě pokecali?“ usmál se na mě. Přikývla jsem, a tak jsme si začali povídat. Celou noc jsme si povídali u mě v pokoji o různých věcech. Dozvěděla jsem se o něm spousty nových věcí. Byl ještě víc pohádkovější princ, než jsem si kdy mohla myslet, on byl pravý pan dokonalý. Celou dobu se usmíval jako sluníčko a já nemohla jinak, než se usmívat taky.

Byl chytrý a proto jsme se vzájemně pokoušeli dostat. Ale povedlo se to jen mně, na takové prkotině. Ani se nezdálo, že by mu to vadilo. Jen se usmál, ani neměl námitky. Takový Edward se mi vážně líbil.

Byli jsme pořád spolu a já se jeho společnosti nemohla nabažit. Díky tomu, že jsme měli i ve škole všechny předměty spolu, nerozdělili jsme se ani tam. Byli jsme skoro jako siamská dvojčata. Kolikrát nás i tak Alice oblíkla a já se jen smála. Všichni se ze začátku divili nad tou změnou, dokonce i rodina, ale my jsem to ignorovali. Ve škole na nás ze začátku, když jsme chodili po chodbě spolu a vesele si povídali, civěli a nebo když mě Edward objal. Já si to vše užívaly plnými doušky.

Jenže ani moje větší komunikace s Edwardem nezabránila jeho fanynkám na škole, aby ho zvaly pořád ven. No, mě taky kluci stále zvali.

Jednoho dne jsem toho měla dost, a rozhodla jsem se Edwardovi pomoct, protože taky nevypadal, že by ho to bavilo. Zdržela jsem se po obědě na záchodě, přeci jen jsem člověk. Byla to poslední hodina a já už se těšila, až pojedeme domů. Byla jsem unavená ze včerejšího včera, když jsme si s Edwardem povídali moc dlouho.

Vešla jsem do třídy a viděla, jak Melisa opět útočí na Edwarda. Skoro obden ho někam zvala a měla větší a větší výstřih. Dnes měla snad ještě větší. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale měla jsem sto chutí ji prohodit oknem. Vážně mě už štvala, a tak jsem se jí rozhodla ukázat, aby už navždy dala od Edwarda ruce pryč.

Nasadila jsem rychlé tempo k naší lavici. Uslyšela jsem, jak se ho ptá, jestli s ní někam dnes nepůjde. Na to ať zapomene, holčička. Tašku jsem hodně hlasitě hodila na lavici, ale nevšímala si mě, stále pozorovala Edwarda a čekala na odpověď. Zase se jí místo do výstřihu díval do očí a bylo vidět, jak ji to štve. Ani se jí nedivím, tolik snahy k ničemu. Usmála jsem se svému plánu a rozhodl se posadit. Místo toho, abych se posadila na svou židli, jsem si sedla do Edwardova klína. Cítila jsme, jak ztuhl, ale poté mi obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Samolibě jsem se usmála.

Víc jsem se k němu přitulila, obmotala mu ruce kolem krku a dala mu pusu na tvář. Melisy jsem si nevšímala.

„Zlato, já si myslela, že dnešek je jen náš. Chtěli jsme přeci být sami, po dlouhé době jen spolu.“ Nevím, kde se to ve mně bralo. Podívala jsem se na něj smutně, jako kdyby to vše byla pravda. Celá třída zmlkla a všichni se na nás dívali.

Krásně pokřiveně se na mě usmál.

„To víš, že to platí. Přece si nenechám ujít být s tebou sám, lásko,“ řekl úplně vážně. Dala jsem mu další pusu na tvář a viděla jsem, jak Melisa rudne a poté odchází. Vítězně jsem se usmála.
Stulila jsem se Edwardovi v náruči a čekala, než přijde učitel.

„Děkuju,“ pošeptal mi do ucha. Zvedla jsem k němu obličej a zadíval se mu do jeho zlatých očí., ve kterých byla něha a radost.

„Není zač,“ pošeptala jsem jen pro něj.

Celou hodinu jsem zadržovala smích, když jsem se podívala na nafouklou Melisu. A na Edwardovi bylo vidět, že se taky hodně přemáhá. Zajímalo by mě, na co myslí. Musí to být ale zábava podle Edwardovy tváře. Ještěže to byla poslední hodina. Když konečně zazvonilo, uklidila jsem si učebnice a šla. Edward na mě čekal a já ho pro dokončení hry chytla za ruku. Všichni se na nás otáčeli.

Jakmile jsme vykročili z budovy na parkoviště, začali jsem se oba hlasitě smát. Ani nevím jak, ale najednou mě držel v náruči a začal se se mnou točit dokola. Oba jsem se smáli.

„Jsi jednička,“ opakoval, než jsme se dostali k autu. Tam čekal zbytek rodiny a všichni se s námi začali smát, protože všichni viděli Melisu venku před budou, jak se tváří. A tím, že mě Edward držel v náručí, to vypadalo vážně, že jsme pár. Postavil mě konečně na nohy a já si sedla do jeho auta na místo spolujezdce.

Vše bylo perfektní a my od té doby ve škole museli předstírat, že jsme pár. Ale ani jednomu to nevadilo. Oba jsme se zbavili nápadníků, a držení se za ruce a rychle pusy nikomu neublížily. Možná jen holkám, když to viděly. Jedna se z toho složila. Měla jsem co dělat, abych se neskácela smíchy vedle ní.

Takhle jsme v klidu dochodili další střední školu a bylo to tady, měli jsme se zase stěhovat a rozhodlo se o Aljašce. Moc se mi tam nechtělo a mohla za to Tanya a její běhání a získávání upírů do postele. Nechtěla jsem, aby ten další v její posteli byl můj Edward. Dívala jsem se z okna a přemýšlela o tom všem, co se kdy mezi mnou a Edwardem stalo. Vše, co jsem kdy k němu cítila, radost, štěstí, bolest, strach, žárlivost a i ten poslední cit, kterému jsem se celou tu dobu bránila - láska. Když jsem v tuhle chvíli znala Edwarda ještě líp a věděla jsem, co se mnou dělá jeho přítomnost a dotyk, musela jsem si to přiznat. Zamilovala jsem se do Edwarda. Ale ne teď, už tehdy v nemocnici. Mám pocit, že už v první den, kdy jsem ho viděla.

Celou dobu jsem se tomu zuby nehty bránila a nechtěla si to přiznat. Ale ono už to nejde. Už moc dlouho se před tím skrývám a pokouším se si to nepřiznat. Ale ano, jsem zamilovaná do Edwarda. Jak to jen dopadne?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Marketa

1)  Marketa (15.09.2010 21:18)

krása

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek