Sekce

Galerie

/gallery/cullenovi.jpg

Volnější pokračování 1. části. Bella přijde ke Cullenům domů. Nepoznává je přímo, ale podle písniček, které poslouchají. Bacha na Emmetta v koupelně, brouky v hlavě a Ara na ARU! A doporučuju si vždycky pustit tu písničku, k tomu, co budete číst.

Kdybych byla člověk, určitě bych byla unavená a co víc, možná bych po tak dlouhé cestě, kdy jsem celou dobu utíkala, zkolabovala. Doběhla jsem až ke Cullenovic domu, obrovský prosklený dům moderně zařízený, samozřejmě, že jsem nečekala nějaký zámek nebo hrad jako ve Volteře, ale určitě by mě nenapadlo, že upíři mohou žít až tak… lidsky. Ano opravdu, ten dům vypadal, jako kdyby v něm bydleli lidé. Eleazar mi vyprávěl, jaký mají Cullenovi způsob života, a že se snaží, aby byli co nejvíce podobní lidem.

Přistoupila jsem ke dveřím a zaklepala, nikdo se dlouho neozýval, zaklepala jsem znovu a zase nic, tak jsem prostě otevřela dveře a vešla dovnitř. Alice o mně už jistě věděla, viděla, že přijdu, i když je divné, že mi nikdo nepřišel otevřít, ale aspoň vím, že Alice dodržela slovo. Napsala jsem jí na papír a prosila ji, aby o mě nikomu neříkala, dokud se u nich neobjevím. Rozhlížela jsem se po prostorném obývacím pokoji, nikdo zde nebyl. Měla jsem pocit, že slyším nějakou hudbu přicházející z patra, ne nebyl to pocit, opravdu tam hrála hudba. Vyšla jsem pár schodů a uslyšela ránu, přikrčila jsem se do útočné pozice a přitiskla se ke zdi. Na co si to tu zase hraju? Zatracený Volterrský výcvik!

Vyšlapala jsem několik zbývajících schodů až do patra. Pravdou je, že to tady bylo jak na pouti. Hudba vyhrávala ze všech stran a ze všech pokojů, netušila jsem, co se za dveřmi skrývá, jestli ložnice, dětský pokoj, kuchyně nebo koupelna.

Za dveřmi naproti schodům vyhrávala písnička, z jejíhož textu jsem zachytila jen zlomky: „… v kramflecích jsem si jistá, když se načančám, když se načančám, když se načančám, … příčinu znej, já ze všech jsem nej,…“

 

Tady má rád někdo módu a je sebestředný. Hmm, krásná blondýnka, nemá ráda vlky, co mi to ten Eleazar jen říkal? Rose, Rosalie, jasně! Ale kde je Emmett?

Naproti těm načančaným dveřím byli další, a tak jsem zase neslušně poslouchala za dveřmi. „Milá, tichá, super pichá infúzie i injekcie. Od jej čajú zrazu majú starčekovia erekcie. Hojí, lieči, dává klystír,  modli sa k nej ateisti. Sestrička z Kramárov, sen všetkých klamárov, … Usmievavá modro-biela podobná se na anjela. Keď sa při nás zjaví v nočnej, kolabuje celé ARO. Láska vždy vylieči, to čo treba.“

Že by náš doktor? Carlisle v pracovně? Doufám, že tou sestřičkou myslí jedině svoji Esmé, ale určitě to tak je, slyšela jsem o jeho oddanosti pacientům, rodině, ale hlavně svojí ženě. Zasmála jsem se při zmínce o ARU: „…kolabuje celé ARO.“ Vážně bych chtěla vidět, jak Aro kolabuje na ARU.

Vedle dveří doktora a sestřičky z Kramárov byly další dveře: „A proto prosím veř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká a nemine, co nás čeká a nemine.“

a


Samozřejmě, co nás čeká a nemine. Alice, naše do budoucnosti vidící Alice. Aby mi mezi dveřmi, pomohl hádat? Ví, že stojím za dveřmi? Obdivuji ji, myslím, že budeme skvělé kamarádky, tak jako ona s Bellou.

Raději jsem rychle přešla chodbu a zastavila se u protějších dveří, ze kterých znělo: „Nandej mi do hlavy tvý brouky. A bůh nám seber beznaděj. V duši zbylo světlo z jedný holky. Tak mi teď za to vynadej.“

Nandej mi do hlavy tvý brouky. Tady má někdo problém s hlavou? Edwarde?

„Bello, cože jsi říkala? Já přes tu hudbu pořádně neslyším ani vlastní myšlenky, natož to, co říkáš.“

„Ale já nic neříkala, možná jenom, že máš v hlavě brouky.“ To poslední zašeptala.

Nadskočila jsem dva metry do vzduchu, jak jsem se lekla. Byl to pokoj Edwarda a Belly. To se Bella má, že jí Edward nevidí do hlavy. Nechtěla jsem na sebe nějak upozorňovat, ani myšlenkami ne.

Po špičkách jsem došla ke kuchyni, byla tam Esmé, vařila a zpívala si. Rádio hrálo na plný pecky: „Keby som mal kráčať, sám a zranený, šiel by som až tam, kde tvoja duša pramení. Keby som ten prameň našiel náhodou, bola by to voda, čo ma drží nad vodou. Možeš zabudnúť, stačí, kým tu jsi, iba ďalej buď! Nič viac nemusíš!

Krása, skoro jako kdyby jí to zpíval Carlisle. Statečná to žena. Oddanost rodině, Carlislovi. Konec jejího lidského života byl spojený s vodou, když chtěla skočit z útesu a skončit se životem. Ještě, že jí to Carlisle nedovolil.

Nevšimla jsem si, že jsou tady další schody, pomyslela jsem si a vystoupala do 2. patra.

Vedle schodů byly dveře, slyšela jsem tekoucí vodu, možná to bude koupelna. Podívala jsem se klíčovou dírkou. No to snad!

Výhled mi zastínil upír v ručníku, podle svalů bych řekla, že to je Emmett. Jo, je to on! Zničehonic ručník padal někam k jeho nohám. Pane bože! Ještě, že stál zády ke dveřím. Můj ty upíre, to jsou svaly! V zrcadle jsem viděla, jak si Emmett při slovech: „Svůj bicák, bicák. Mám velkej tricák, tricák,“ pusinkuje svoje bicáky a tricáky nebo co to na těch rukách má. Cože? On si zpívá? Rozesmála jsem se na celé kolo, díky bohu, že všem v domě řve muzika nahlas a neslyší mě. Byl tu refrén, „zvedám, jsem v posilovně sám.“ Jen by mě zajímalo, co tam ten Emmett zvedá. „A zvedám,…

VŽDYŤ JÁ NA TO MÁM!!!“ ale na to už nemám já. Rychle jsem vyklidila pole, bála jsem se, aby se ta řvoucí hrouda svalů nerozhodla, že už sprchování bylo dost a že se musí jít podívat, co dělá Rosalie. Ta by mu určitě vynadala, že ještě není dostatečně načančaná.

Naproti koupelně jsem uviděla dveře, v horní části bylo obrovské rudé srdce, uprostřed něj byla nakreslená upírka místo hlavy měla fotku Reneesmé, vedle ní byl vlk s hlavou Jacoba. „Mezi nebem a zemí jsou věci, který, moje milá, můžu jen já.“

No, mají jediné štěstí, že Edward má problém s broukama v hlavě a že je plně zaměstnán Bellou, protože kdyby tuhle písničku slyšel, tak polovinu z těch činností, o kterých se tam zpívá, by Jacobovi milerád zatrhnul.

Vedle těchto dveří byly další, byly na konci chodby a nejspíš už poslední, bylo na nich napsáno: Knihovna. Kdo nám ještě chybí? Jasper! „Mám na teba chuť, a stále ťa chciem, kúsok po kúsku celú ťa zjiem,…“ Zněla hudba za dveřmi.

„Alice, jdu si něco přečíst, nečekej na mě.“ Úplně si představuji, jak jí to říká. Jasper a jeho problém s krví. Uf, aspoň, že už nejsem člověk, ještě by na mě měl chuť. Snad už se umí ovládat a tahle písnička je jenom jeho oblíbená.

Seběhla jsem dolů po schodech do obýváku, usadila se k televizi, zapla ji, zrovna tam byl nějaký sportovní program-rugby. No jo, Emmett! Nacvičeným pohybem jsem na ovladači stiskla číselnou kombinaci, která mě měla po stisknutí odkázat na živý přenos kamer z hradu ve Volteře, konkrétně z místnosti se třemi trůny, odtud Aro a jeho bratři vládli. Chtěla jsem se podívat, jestli už mě hledají. Volturiovi mají ve své pevnosti kamery, to jste nevěděli? Nejsou zase tak staromódní, jak si myslíte. Kamery namontovali prý kvůli bezpečnosti. Nebo kvůli něčemu jinému?

Na obrazovce se mi objevil obraz, ale moment. Ups, někde se vloudila chybička. Snad chybná číselná kombinace, možná tam neměla být 3, ale 6… Neobjevil se mi obraz z místnosti se třemi židlemi, jak jsem ráda říkávala. Byl to přenos z AROVY ložnice!

„Teď královnou jsem jááá!“ řívala Sulpicia sedící na Arovi za doprovodu gramofonu. Chudáček!

Pozadu jsem spadla ze sedačky a umřela... SMÍCHY!!!

 

Povídky od Kate

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

4)  emam (06.07.2013 12:59)

3)  Emi28 (05.07.2013 22:08)

:) páči sa mi.. je super..

Kate

2)  Kate (05.07.2013 14:01)

Děkuju

SestraTwilly

1)  SestraTwilly (05.07.2013 12:39)

Vtipná kombinacia piesní a textu. Bolo to dobré. Mne sa táto časť páčila oveľa
viac ako tá prvá Kate. Lepšie ti sedia
veselé veci.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek