Sekce

Galerie

/gallery/Denali.png

Kate Cullenová je mladá upírka, kterou nepřemění nikdo z Cullenů, ale Eleazar. Velká část jejího života je spojena právě se setrami z Denali. Během života se dostane i do Volterry. Do budoucna bude tato povídka možná na pokračování, ale to se ještě uvidí. :)

Ahoj, moje jméno je Kate Cullenová. Pocházím z Denali a jsem vzdálenou příbuznou Carlislea Cullena. Můj dědeček byl jeho pokrevní příbuzný, tedy když byl Carlisle ještě člověk. Vyrůstala jsem u svých tet. Tanya, Kate a Irina se mě ujaly, když jsem přišla o svou rodinu. Měla jsem je ráda, všechny, i Eleazara a Carmen. Aro pozabíjel moji lidskou rodinu, mamku, taťku i moji mladší sestru, když mi byly 4 roky. Moc si toho z tohoto období nepamatuji. Od té doby jsem žila v Denali. Moje tety mě nechtěly proměnit, doteď nechápu proč. Do 16 let jsem žila jako člověk. Jednou jsem se rozhodla, že se půjdu projít do lesa. Sbírala jsem borůvky a různé lesní plody, nevšimla jsem si, že mě pozoruje velký pes (nebyl to vlk, tím jsem si byla naprosto jistá, teta Irina mi o vlcích kolikrát vyprávěla). Zrovna když jsem se narovnala, přiběhl blíž a kousl mne do nohy. Zahodila jsem košík a utíkala, co nejrychleji to šlo. Bohužel pro mě, nebyla jsem ještě upír, takže jsem nemohla utéct a ani si to se psem nijak vyřídit. Doběhl mě, skočil mi na záda, já spadla a on mě celou pokousal. Později se ukázalo, že měl vzteklinu. Už jsem byla skoro u domu, teta Kate (ano, ta Kate, po které mám jméno) vyběhla ze dveří, dvěma skoky byla u mě. Na jednu stranu jsem letěla já, přímo Eleazarovi do náruče, na druhou stranu letěl pes. Kate přiběhla ke psovi a, ne nezakousla ho, způsobila mu tak velký a bolestivý elektrický šok, že ho vlastně usmažila. Eleazar mě spolu s Kate přinesli do domů, měla jsem vážná zranění. „Není jiné východisko,“ řekla Tanya. Poté jsem byla přeměněna. Všichni mi s mojí přeměnou pomáhali. Bylo mi 16 let. Sladkých 16, navždy. Pár dní po mé přeměně mi Eleazar oznámil, že mám dar. Prý to pociťoval, už když jsem byla člověk, ale pořád nevěděl, co to je. Konsternovaně jsem na něj koukala.

„Cože? To nemůže být pravda. Já a dar?“ vysypala jsem ze sebe. Při tom jsem prudce gestikulovala a máchala rukama. Zničehonic spadla, ne nespadla, přímo vylítla ze stolu vidlička.

Eleazar ji jen tak tak chytil a řekl: „Vidíš, právě o tom mluvím. Ovládáš telekinezi.“

„Tele … co?“ kulila jsem na něj překvapeně oči.

„Telekineze. Schopnost hýbat věcmi. Vypadá to, že to máš zatím jen v rukách, ale pokud bys to cvičila, mohla bys hýbat věcmi i bez použití rukou. Prostě jen myslí.“

Jen myslí? Byla jsem mimo, nechápala jsem, o čem to mluví.

„Já měla dřív elektřinu taky jen v rukách, ale teď ji můžu vysílat po celém těle.“ Objevila se teta ve dveřích.

„A může hýbat jen věcmi? Kdybychom s ní cvičily, mohla by hýbat i lidmi, popřípadě upíry. Eleazare, je to možné?“ řekla Tanya a posadila se na gauč.

„Ano, Tanyo, dalo by se to tak říct. Kdyby cvičila, tak by to možné určitě bylo,“ odpověděl Eleazar.

Irina s Carmen se právě vrátily z lovu. Všichni byli vegetariáni a já jejich způsob obživy ráda přijala.

„S nikým takovým jsme se ještě nesetkali, mám pravdu?“ skočila Carmen do kuchyně oknem.

„Máš pravdu, opravdu, je to tak,“ řekl Eleazar a objal svoji družku kolem pasu.

„Kate, ty bys byla dobrá útočná, ale i ochranná zbraň v bojích,“ následovala Carmen teta Irina.

No, tak to bylo něco málo z mého lidského života a ze začátku z toho upířího. Asi 5 let potom jsme se dozvěděli o Renesmee. Všichni jí a její rodině odjeli na pomoc. Já zůstala doma, byla jsem ještě moc mladá na boj a na setkání s Volturiovými. Edward prý říkal, že Alice viděla mnoho upírů s dary, který jim přijdou na pomoc a že už tak to pro Ara bude dost velké pokušení. Bude chtít každého nadaného do své armády. Tety se o mne bály a tak mě nechaly doma. Ani Edwardovi o mně neřekly, Aro by se prý všechno dozvěděl. A tak jsem zůstala doma, chodila jsem na lov, v lese jsem cvičila svůj dar, přenášela kameny, hýbala pokácenými kmeny stromů, zkoušela jsem to i svojí myslí, ale zatím to nešlo.

Asi po týdnu se vrátili. Irina už předtím odešla, chtěla se s Cullenovými usmířit. Pak jsme o ní dlouho nic nevěděli. Předpokládala jsem, že ji přivedou zpátky, ale nestalo se tak. Přijeli bez ní. Aro ji prý nechal zabít, protože na sebe vzala zodpovědnost. Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co se tam stalo, ale Carmen mi všechno převyprávěla. Tety toho nebyly schopny. Velice dlouhou dobu byly smutné. Přišly o sestru. Snažila jsem se je nějak rozptýlit. Zlepšovala jsem se v telekinezi. Kate i Tanye to dělalo radost.

Roky ubíhaly a já dál žila v Denali se svými tetami a s Eleazarem a Carmen. Jednoho dne přišel dopis z Volterry. Eleazar musel jet navštívit Ara, prý nějaké obchodní záležitosti. Carmen se o něj bála, věděla, že Eleazar už ve Volteře žil a Aro byl velmi nerad, když se rozhodl odejít.

Dlouhou dobu se Eleazar nevracel. Jednoho dne jsme se vrátily z lovu a na stole ležel dopis. Dopis, kterého se Carmen obávala. Třesoucíma se rukama odtrhla rudou pečeť vládců z Volterry. Tři slova, která jí zničila život. Tři slova. Eleazar je mrtev. Carmen začala omdlívat, rychle jsem mávla rukou a přisunula pod ní židli. V tu chvíli, kdy jsme si to všechny přečetly, se ve dveřích objevila miloučká tvářička Jane, vedle ní stál Alec. Carmen by tu milou tvářičku nejradši seškrábala nehty. Za blonďatými sourozenci stál Felix s Demetrim. Viděla jsem, jak mojí tetě začínají mezi prsty pulzovat slabé elektrické náboje. Já bych po nich taky nejradši něco hodila, ale vyčkávala jsem, co se bude dít, možná to byla největší chyba v mém životě. Ale i kdybych si něco zkusila, pochybuji, že by mě Jane nebo Alec nezastavili. Hodně jsem o nich od Eleazara slyšela, když jsem byla ještě člověk, šel mi z toho mráz po zádech. Teď, kdyby to šlo, šel by mi znovu.

„Dobré odpoledne, Kate!“ pronesla Jane sladce a nám všem bylo jasné, že nemluví na mou tetu.

„Co tady děláte?!“ vykřikla Carmen pološílená vzteky.

„Uklidni se, Carmen, přišli jsme … přišli jsme si promluvit,“ řekl Alec teatrálně.

„Váš milý přítel dal Arovi velice zajímavou informaci, bohužel těsně předtím než jsme ho s Felixem roztrhali na kusy a spálili,“ řekl Demetri vstupující do místnosti. Felix se usmál. To už bylo na Carmen moc, prudce vstala ze židle a nakrčila se do útočné pozice. Tanya a Kate ji z každé strany stiskly ruku. Carmen se zase narovnala.

„Jakou informaci?“ odhodlala jsem se konečně zeptat. Hrozně jsem se bála, ale snažila jsem se neudělat nějakou hloupost, které bych později litovala.

„No přece o tobě, naše milovaná Kate,“ oslovil mě Felix.

„Jdou si pro tebe! Postav se za mě,“ sykla mi do ucha teta, které pažemi projela elektřina.

Udělala jsem, co si Kate přála. Jenže v tu chvíli jsem oslepla, ale sluch mi zůstal. Vykřikla jsem. „Alecu, ne!“ zakřičela Tanya. Jane zpražila bratra pohledem a řekla něco o Arově příkazu. Alec mi vrátil zrak, ale to už mě pevně držel Felix. Carmen vykřikla bolestí. Jane! Mrcha jedna! Kate se dotkla Felixe, ten se okamžitě sesunul na zem. Tanya skočila po Jane, cestu jí ale zkřížil Demetri, místo do Jane kopla Tanya do Demetriho, ten zavrávoral. Tanya mu v otočce utrhla hlavu a celé jeho tělo hodila do krbu. Tanya se otočila a spěchala na pomoc své sestře. K nám však nedoběhla, Jane jí skočila na záda a utrhla jí hlavu. Tanyino tělo se sesunulo k zemi. Kate zaječela a její hlas přeskočil o oktávu výš. Přestala elektrizovat Felixe a vrhla se na Jane. Felix se svíjel na zemi v křečích. Kopla jsem do něj a on odletěl na druhou stranu kuchyně. Rozhlédla jsem se. Carmen byla už zase při smyslech. Jane nestíhala bojovat s tetou a ještě udržovat Carmen v bolestech. Alec se rozhodl, že mě chytí, přeskočila jsem jídelní stůl a ve vzduchu udělala kotrmelec. Alec mě následoval, ale Carmen ho srazila na zem. Právě když mu drtila nohu, se probral Felix, skočil na Carmen a spolu s Alecem ji zabili. Oba se s úsměvem na tváři přibližovali ke mně. Kate stále bojovala s Jane, bohužel moje teta prohrávala. Nevěděla jsem, co dělat. Máchala jsem kolem sebe rukama. Věci padaly z polic, talíře lítaly všude kolem. Už byli skoro u mě, když se mi povedlo uvolnit lustr. Spadl přímo na Aleca, ten zůstal ležet, ale nevypadalo to, že by se mu něco stalo. Jane, když to viděla, uskočila stranou a uhodila Kate. Z očí jí metaly blesky, tak jako Kate z rukou. Felix přeskočil stůl a chytl mě pod krkem, stiskl mě, držel mi ruce, abych mu nemohla nic udělat. Samozřejmě byl velmi dobře obeznámen s mými schopnostmi telekineze. Kate, když viděla, jak mě Felix drží, mi chtěla jít na pomoc, ale Jane ji v poslední chvíli roztrhala na kusy. Byl to otřesný srdcervoucí pohled, vytrhla jsem se Felixovi, na kterého právě v tu chvíli spadla kuchyňská linka, samozřejmě, že jsem za to mohla já. Přeskočila jsem stůl a mávnutím ruky jsem ho poslala na něj. Stůl mu podrazil nohy. Jeho tělo se rozpadlo na dvě části, jako kus kamene. Usmála jsem se a rozběhla se proti Jane, nepočítala jsem však s Alecem, který se právě vyhrabal zpod rozbitého lustru. Ten chlap je snad nesmrtelnej, pomyslela jsem si. Bohužel už jsem nestačila nic udělat. Ztratila jsem všechny smysly a ucítila tu nejhorší bolest v životě. Alecovy a Janiny schopnosti se spojily. Proti mně!


 

Probrala jsem se v nějakém pokoji, ležela jsem na posteli a zírala do prázdna. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila dívka, neznala jsem její jméno.

„Vítej ve Volteře, Aro tě očekává,“ řekla posměšně.

Volterra? Aro? No to snad … Tohle bylo jediné místo, na kterém jsem se nikdy nechtěla ocitnout.

Vedla mě temnými kamennými chodbami hradu, tak temné, jako jejich vládci. Vešly jsme do obrovské místnosti, uprostřed stály tři trůny a na nich seděli vládci. Vládci celého upířího světa. Aro, Marcus, Caius. Aro seděl uprostřed a Marcus a Caius po jeho pravici a levici. Aro mi pokynul, ať přijdu blíž, udělala jsem to, on se zvedl z trůnu a došel až ke mně. Nastavil ruku, abych mu podala tu svoji. Eleazar mi vysvětloval, jak jeho dar funguje. Podala jsem mu ji. Viděl všechno, můj smutek kvůli tetám, kvůli rodině, všechny moje myšlenky, které jsem doteď měla.

„Vítám tě u nás, drahá Kate, doufám, že se Ti tu bude líbit,“ řekl, když pustil mou ruku.

„Dobrý den,“ odpověděla jsem se znechucením.

„Je mi líto tvých tet, Eleazar mi prokázal velikou službu, když mi o tobě řekl nebo vlastně neřekl, on nechtěl, bránil tě, ale co mu to bylo platné, já jsem si to stejně z jeho myšlenek zjistil. Škoda ho,“ pronesl smutně.

„Kdo vám dal právo, mluvit o mých tetách!“ vykřikla jsem rozhořčeně a chystala se zaútočit.

Jane mě uzemnila.

„Jane, zlato, nechceš našeho milého hosta přece polekat.“

Bolest okamžitě přestala.

„Slyšel jsem, jak ses zbavila Felixe. To bylo velmi šikovné,“ začal znovu mluvit.

Na tváři se mi usídlil drzý úsměv.

„Mám pro tebe nabídku,“ řekl z pozvednutým obočím.

„Jakou nabídku?“ Co jsem měla dělat? Nebyla jiná možnost.

„Já věděl, že se nakonec nějak domluvíme,“ pokračoval.

„Napadlo nás,“ otočil se na své bratry, „že bychom tě mohli vycvičit. Byla bys jedním z našich nejlepších členů v armádě.“

Mluvil a mluvil, ale já nevnímala. Zabil mou lidskou rodinu a zabil i tu upíří. Nesnášela jsem je. Nesnášela jsem všechny z Volterry! Bylo mi z nich špatně, ale jak Aro mluvil, začal se mi v hlavě rodit plán. Okamžitě jsem, ale o něm přestala přemýšlet. Aro by to zjistil, ještě než bych stačila říct Forks.

„Dobře, když mi poskytnete tak skvělou nabídku. Nemůžu nic než souhlasit,“ usmála jsem se.

Aro byl překvapen, mojí řečí, ale snažil se zase uklidnit a tvářit se neutrálně.

„Výborně Kate!“ zvolal, „zítra začneme s výcvikem.“

A opravdu, další den začal výcvik. Hodiny a hodiny jsme strávili výcvikem, ale proti životu upíra to bylo nic. Ke každému členovi s darem se chovali individuálně. Cvičili ho podle toho, jaký měl dar a jak ho při boji použít na útok, na obranu sebe sama nebo na ochranu vládců. Byly to hrozné časy, nerada na ně vzpomínám.

Trénovala jsem zrovna s Alecem a s Renatou. Alec se mě snažil oslepit a Renata mi držela ruce, abych po Alecovi nemohla něco hodit. Mohla jsem, ale pouze svou myslí, pořád mi to nešlo. Alec se mi smál a provokoval mě. Jednou mi řekl: „Hej, Kate, jsi stejná, jak tvoje teta. Nesnášel jsem ji, ještě, že už se s ní moje sestra vypořádala!“ V tom mi znovu v hlavě proběhla celá scéna z domu v Denali. Ztuhla jsem v Renatině sevření, podívala se na mramorový stůl, co stál u zdi, pak jsem se podívala zpátky na Aleca a pomyslela si, stůl. A povedlo se, stůl se rozjel po kamenné podlaze a srazil Aleca. „To jsem vážně nečekal,“ nadával, když se zvedal ze země. V mém rozhořčení a smutku jsem se vymanila z Renatina sevření s přemetem vzad. Na jednu stranu letěla Renata, na druhou Alec. Skřípění nehtů o kamennou podlahu, jak se snažili nalézt znovu ztracenou rovnováhu, jim moc nepomohlo. Ovládala jsem telekinezi i myslí. To bylo moje vítězství. Můj výcvik byl u konce.

Snažila jsem se omotat si všechny okolo prstu. Vládce a všechny ve Volteře. Byla to část mého plánu. Aro mi přestal kontrolovat myšlenky, tehdy když si byl naprosto jistý, že mu neuteču, jak rád říkával. Jeho smůla, že se spletl. Asi po 10 letech výcviku jsem byla schopna účastnit se bojů, válek a všemožných útoků na znepřátelené klany, nevyhovující klany nebo prostě odpůrce Volturiových. Nesnášela jsem se dívat na mučení, trhání hlav a spalování a všechny ty hrůzy, co Volturiovi prováděli. Po 15 letech jsem toho měla tak akorát dost.

Jednu krásnou noc, byl úplněk, jsem se proplížila ven. Rozběhla jsem a nehodlala se zastavit. Demetri mě vystopovat nemůže, tak jsem měla náskok, Aro už nejspíš ví, že jsem utekla, ale já se jen tak nevzdám. Přeplavala jsem oceán. Když jsem se dostala na pevninu, byl druhý den ráno. Běžela jsem přes hory a doly, jen abych Volteře utekla. Nechtěla jsem se tam vrátit, NIKDY! Pořád jsem běžela dál. Těšila jsem se na Cullenovy, snad mě před Arovým hněvem ochrání. Ochránili Renesmee, ochrání snad i mě. Carlisle byl můj jediný příbuzný, chtěla bych ho poprosit, abych mohla s ním a jeho rodinou žít. Na věky.

Tohle byl můj život před a po upířím životem, před a po Denali, před a po Volteře, doufám, že odteď to už nebude nikdy před a po. Pouze s Cullenovými, pomyslela jsem si, když jsem běžela kolem značky Forks.

 

Povídky od Kate

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kate

4)  Kate (06.07.2013 19:59)

Děkuju. ;) Naivní mírumilovný snílek, to jsem celá já! :D

emam

3)  emam (06.07.2013 11:40)

Právě jsem si přečetla povídku s první akční scénou. Na snílka obzvlášť dobrý ;) Ale možná jen moje představa naivky je víc mírumilovná? :D

Kate

2)  Kate (04.07.2013 12:40)

Nechej se překvapit. ;)

SestraTwilly

1)  SestraTwilly (04.07.2013 09:36)

Kate,tak si sa dočkala.No trochu drsná poviedka.Nečakala
som to,pretože si doteraz písala humorné poviedky.
Som zvedavá,ako to dopadne.:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek