Sekce

Galerie

Takže, tady je moje další bláznivé dílo. Co kdyby Bella a Edward měli malou Renesmé, ale Ed až potom zjistil, že vlastně miluje jinou? Ehm... pardón, jestli se to někomu nebude zdát, ale já měla super náladu, tak jsem musela psát. Ke konci je to trošku sprostý... Berte to s rezervou. A hlavně to berte tak, že půlka té básničky je vážná a ta druhá je trošku opačná... :D Sundance

Stalo se to k ránu,

po tom, co uštědřil mi ránu.

Ránu, která zasáhla mé srdce,

přišlo mi, že je teprve v půlce.

 

V půlce mého života,

kde začíná další kapitola.

Začala to další nota,

kterou hrála pikola.

 

Zazvonil mi domovní zvonek,

šla jsem otevřít.

Na takový malý domek,

se muselo hodně dřít.

 

Za dveřmi byl muž,

který dlouho nepřišel.

Byl to mé dcery otec,

který před lety odešel.

 

„Co tu chceš?"

„Chci tebe."

„Ne, už zase lžeš!"

„Ne, jsi moje nebe."

 

„Proč jsi se vrátil?"

ptala jsem se opatrně.

„Protože jsem tě ztratil,

je mi z toho špatně!"

 

Co když mi lže,

co když to nemyslí vážně?

Ale co když to lze,

brát tak jako lázně?

 

„Proč jsi nás opustil,

když jsi říkal,

že nás nepustíš?

Proč jsi lhal?"

 

„Myslel jsem si, že vás už nemiluju,

ale teď už vím, že vás pořád zbožňuju.

Byla to moje osudová chyba,

ale uplynula už dlouhá doba."

 

„Nevím, jestli čas

dokáže vše vrátit zpět.

Co když ty zas

budeš chtít k ní zpět?"

 

Na to už neměl odpověď,

ale řekl ještě pár vět:

„Když se tak stane,

tak už řekneš ne,

ale já ti slibuju,

že už jí nemiluju."

 

Slib pro mě je hodně,

ale ne od něj.

Vždycky ho porušil,

nebo rovnou zrušil.

 

„Renesmé, tvoje dcera,

tě viděla naposledy, když jsi odcházel."

„Já vím, co jsem udělal,

vím, že jsem to podělal."

 

„Mami, kdo je to?"

od dveří se ozvalo.

„Nessie, to je tvůj táta, ale on jen prochází,

jen se tu zastavil, ale on už odchází."

 

Nessie ukázala na Edwarda,

přišla k němu a bouchla ho.

„To od tebe byla zrada,

když jsi se vykašlal na to,

co bylo tvou povinností,

už teď tě mám dosti."

 

Odešla zpět do pokoje,

kde plakat začala.

Edward neměl pokoje,

když ho takhle nasrala.

 

Koukal někam do neznáma,

připadala jsem si jako nána,

když s ním stojím mezi dveřmi,

po chvilce ale zašeptal ,věř mi'.

 

„Edwarde, nemůžu,

už to nejde.

Co s tím zmůžu?

Co na tom sejde?"

 

„Bello, prosím, věř mi,

sice o tobě nemám sny,

ale už se k ní vrátit nechci,

už nesnesu ty kecy."

 

„Edwarde, neodpustím ti to,

za to si můžeš sám,

ale slib mi to,

že občas přijdeš k nám."

 

„Slibuji ti, že sem chodit budu,

dokud mi nerozbiješ hubu.

Avšak nikdy o tebe bojovat nepřestanu,

i když už na smrtelnou postel ulehnu."

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

2)  anetak (08.07.2012 19:55)

očividně neumíš veršovat ,, je to děs, jednoznačně palec dole !!:p :p :p :p

1)  hela (06.07.2012 18:05)

zábavné i smutné možná trochu pravdivé???

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek