19.11.2011 [22:45], Baru, ze série Já se pomstím!, komentováno 9×, zobrazeno 2646×

Když bylo Angie sedm let, zabil jí upír mámu. Je to deset let od této události a ona stále nechápe, jak to, že vyvázla živá... Po celou tu dobu stále studuje o upírech, o všech nadpřirozených bytostech a připravuje se na pomstu. Její nevlastní rodiče ji ale nikam nepouštějí, takže teď, když jede se svou třídou do Itálie, kde se to všechno odehrálo, má nejlepší příležitost na odplatu. Jenomže jako na potvoru jede ještě se třídou z rezervace La Push, do které chodí Embry a spol. A to by nebyla Angie, aby něco netušila, že? První kapitolka je taková kratší a nudnější - na rozjezd.

Prolog

Všude byla tma, jediného živáčka tu nebylo vidět. Ale jeho, jsem tady cítila. Sakra kdy už tohle všechno skončí? Já nechci! Ne! Vběhla jsem do nějaké úzké temné uličky a snažila se nedýchat, aby mě neslyšel.

„Přede mnou se neschováš, zlato.“ Polekaně jsem se opřela o zeď a rozhlížela se, kde je.

„Prosím! Nech mě na pokoji!“ hysterčila jsem a měla na krajíčku.

„Ale no ták, přece bys mi tady nebrečela. Prostě se bav!“ Najednou se objevil přede mnou a začal si prohlížet můj krk.

„Prosím…“ To už jsem se ale neudržela a začala brečet. On se jen temně zasmál a prořízl mou kůži svými ostrými zuby. Byla to nepopsatelná bolest. Neštěstí to ale netrvalo dlouho. Pomalu ze mě začal vysávat všechen život… Život, který jsem strávila utíkáním se svou dcerou před proradným stvořením. Ale asi to bylo k ničemu… kdo ji teď ochrání? Nikoho nemá! A je jí pouhých sedm let…

„Mami!“ zaslechla jsem ještě hlas své dcery. Chtěla jsem křičet, ať uteče, chtěla jsem ho prosit, ať ji nechá, žádná síla mi ale nezbyla. Pomalu jsem se začala sunout k zemi a přestávala vnímat okolí…

1. kapitola

Embry

„A protože končí školní rok a vy jste byli obzvláště pilní, rozhodla jsem se letos pro výjimečný výlet.“ Učitelka se na nás podívala a hledala v naších tvářích nějaké očekávání, nadšení nebo co já vím. Já na tyhle výlety nikdy nebyl a taky nebudu. Co to bude tentokrát? Pojedeme na lodičky? Páni, to bych vážně chtěl!

„Strávíme společně týden v Itálii!“ Vykřikla úča jak nějaká třináctiletá holka, co vidí Justina Biebera. Páni, tak to se vážně vyznamenala. Takovejhle nápad bych od ní nikdy nečekal. Celá třída si začala šuškat o Itálii, ale já raději sklouzl ještě víc dolu na židli. Někdo mě ale strefil papírkem do hlavy. Nasupeně jsem se otočil, kdo otravuje – samozřejmě Paul.

„Hej, Embry, bude sranda, ne? Určitě tam budou bezva roštěnky.“

„Já myslel, že máš Rachel.“ Řekl jsem a zašklebil se na něj. On se zmateně zatvářil, ale pak se začal smát.

„Hej, vole, to jo, ale já myslel, že tam určitě ulovíme holku pro tebe!“

„Jo, Paule, dobře ty! A Embry – třeba se otiskneš do Italky, co ty na to? Třeba uměj líbat stejně dobře jako Francouzky.“ přidal se Jared objímající Kim. Už jsem chtěl na ně vypálit, ale učitelka bouchla do stolu, abychom se uklidnili.

„Pojedeme společně ještě s jednou školou.“ Všichni na ráz řekli cože a opět z toho byla živá debata. No to je vážně super. Další škola? No doufám, že tam nebudou nějaký pipky, co se budou lepit na Paula. Jak vám asi je, když se v klidu bavíte s kámošem a najednou kolem vás začnou chodit tyhle ztřeštitrdla a začnou se chichotat? Vážně na nic.

„Každý si po hodině vezměte přihlášku, kdo nechce jet, bude chodit do školy s náhradní třídou.“ Skvělý. Takže pojedu, i kdybych nechtěl, protože… chodit do školy, to vážně ne. Po chvíli naštěstí zazvonilo, takže jsem si rychle sbalil, vyletěl z lavice a čapnul přihlášku z učitelky stolu.

„Tak co, jak se těšíš na Italky?“ spustil na mě okamžitě Paul.

„Ty jsi vůl, co?“ Nevím, proč, ale dneska jsem neměl na takovýhle řečičky náladu. Týden se budeme muset krotit před naší vlčí podstatou. Snad to nějak zvládnu. A kdyby ne, určitě se tam najde nějakej malej lesík, kde bych mohl…

Myslel jsem, že už  to všichni nechají plavat, ale to jsem se zmýlil. Okamžitě, co jsem se objevil u Emily, jsem zaslechl, jak se baví o Itálii a… o mně.

„No a co! Já si na rozdíl od vás můžu aspoň užívat! Neřeším věci typu ‚co když mě uvidí, s jinou?‘ A můžu mít holek kolik jenom budu chtít! Vy máte pořád jednu a tu samou, klidně bych vás mohl nazvat otroky vašich otisků! Protože…“ všichni se na mě koukali jak na blázna - včetně Emily. Možná jsem to přepísk. Možná jsem je dokonce ranil, protože to, jak se na mě díval Jared…

„A… ty už jsi s nějakou holkou spal, že máš takovýhle kecy?“ Paul se to všechno snažil otočit do vtipu, ale mně to bylo jedno.

„Brzo budu.“ Řekl jsem na obranu, protože jsem se nechtěl přiznat, že jsem se ještě s žádnou ani nelíbal. Všichni okamžitě propukly v šílenej smích. To jsem ale překousnout nedokázal a vyběhnul ven. Nechtěl jsem se přeměňovat ve vlka, protože to by za mnou mohl někdo přijít a všechno mi vyčíst z hlavy. Vběhl jsem do lesa a sednul si na nejbližší pařez. Už delší dobu mě to žralo - i když o tom nikdo nic neví. Většina ze smečky měla svůj otisk. Jasně, třeba Leah nebo Seth nikoho nemá, ale stejně… Prostě mě to mrzí. Oni mají holku, o kterou nikdy nepřijdou, oba vědí, že ten druhý opětuje tu největší možnou lásku. Zůstanou spolu po celý život. Ale já? Taky bych chtěl mít tak optimistickou budoucnost. Ale ono nic. A s holkou bez otisknutí se vázat nechci, protože to bych jí své tajemství říct nemohl a… to bych jí jako měl lhát? Ne, takovej hajzl vážně nejsem. Kluci si myslí, že je se mnou něco v nepořádku, protože se takhle chovám už delší dobu – taky se to ze mě snaží vytáhnout – ale je v tom jen ta prosba být do někoho otisknutý. Vždyť už jenom z jejich myšlenek je to něco nepopsatelně dokonalého. Jenom myšlenka, že na vás vaše holka čeká, až přiběhnete z hlídky… rychle jsem to vypustil z hlavy a šel se proběhnout… V hlavě jsem ale okamžitě slyšel Jacoba.

„Proboha co tě to popadlo? Pomalu jsi už horší než Leah. Na tvým místě bych byl šťastnej, že mám svobodu a můžu na chvíli vypadnu z tohohle místa.“ Z jeho pocitů jsem ale poznal, že by to nikdy neudělal. No jasně… vždyť má Nessie, takže co taky můžete slyšel od otisknutého člověka, co… Začal jsem nad tím až moc přemýšlet, takže Jake okamžitě všechno věděl.

„Tak to tě žere? Že jsi sám? Víš to jsem… nevěděl…“

„No to je jasný! Nikdo to neví! Jak by taky mohl, když se všichni věnujete svejm holkám?“ Nechtěl jsem na něj křičet, ale bál jsem se, že to někomu řekne. Nepochybuji, že by si ze mě Paul začal dělat srandu. Jake se jen tomu zasmál.

„Neboj, já to nikomu neřeknu. A co ty víš, třeba se vážně otiskneš do Italky a…“

„Tě pic! Tak ho nakonec přemlouváš k Italkám?“ Ani jsem si neuvědomil, že je tady Paul, Jared, Seth… Cože?! Skoro všichni? Rychle jsem se snažil myslet jen na Itálii, abych zapomněl na tamto.

„Ty vole, tak to konečně vyklop. Co tě žere?“ Začal opět Paul, ale já nesměl na nic myslet. Ani na otisk, ani na Jaka, protože by mu to určitě došlo a pak by se to snažil dostat z něj.

„Mělo by snad?“ dělal jsem schválně úplně blbýho.

„No… asi jo, protože… pomalu jsi horší než Leah. Takže…“ Začal nejistě, protože to, co teď řekl, se dá považovat za dost velkou urážku.

„Ne, všechno je v pohodě jen… nevíš, kdy říkala třídní, že se jede do tý Itálie?“ Rychle jsem se snažil zavést řeč někam jinam, protože já nikdy neuměl vymyslet nějakou chytrou výmluvu…

„Em… jo, myslím, že… teď v pátek?“

„No to si děláš srandu? Už? Hele tak já budu muset jít. Čau.“

„Hej…“ ještě než stačil říct, tak jsem se proměnil. Nejradši bych tam jel už dneska, ale… musel jsem se nějak vykroutit. Takhle mám aspoň trochu soukromí v myšlenkách…

Angie

Konečně… Itálie? Ano, nejlepší místo pro pomstu. Možná nebudu mít sílu na zabití upíra, ale odvahu, tu ano. Do teďka nechápu, jak jsem se ocitla až tady. Nemám na mysli místo, ale čas. Jak jsem mohla přežít? Utéct ze spárů upíra? Tahle otázka mě provází už asi… jo, v pátek to bude přesně deset let od doby, kdy jsem přihlížela vraždě mé matky… Teď žiju u náhradní rodiny. Možná bych to asi jako rodinu nazývat neměla, protože… řekněme, že nám to spolu moc neklape. Kolikrát jsem se chystala vydat do Itálie na vlastní pěst, ale Elizabeth s Tylerem na mě vždycky dávali až moc pozor. Teď se mi naskytla možnost. Jedu se svou třídou na místo, kde se to stalo. Teda… prý jedeme ještě s někým, ale to je mi momentálně úplně jedno. Hlavně se pořádně připravit. Že mě zabije? No a co. Na to všem kašlu. Chci mu ukázat, že se jenom tak nezaleknu. Stejně jsem se do teďka starala o sebe úplně sama. A i kdyby… uvěřil by mi někdo, kdybych mu řekla, že existují upíři? Pochybuju. První rok jsem z toho byla úplně vedle. Chodila jsem k psychologovi, ještě k nějakým doktorům… a další věci, které k tomu všemu patří. Bylo to ale k ničemu. Nakonec jsem se uzavřela do sebe, ale na okolí jsem se snažila působit co nejnormálněji. A můžu říct, že se mi to do teď dařilo.

Ještě čtyři dny a budu tam… ale… co když tam nebude? Třeba žije úplně jinde a zabíjí další a další lidi… ne, takhle přemýšlet nemůžu. Četla jsme spoustu knih o různých legendách. Vyprávějí o studených – což asi budou ti upíří. Pár legend ale taky vypráví o lidech, kteří se proměňují ve vlky… je to tady poblíž. Myslím, že rezervace… La Push? Není to zas tak moc daleko odsud, jen několik kilometrů. Nikdy jsem ale neměla čas se tam zajet podívat (ostatně ani rodiče by mi to nedovolili). A… neříkala náhodou třídní, že se pojede se třídou zrovna z La Push? No do prdele! Že mě to nenapadlo dřív!

Ani nevím, o co jsem se snažila. Hledala jsem různé knihy s těmito legendami, pak jsem vyhrabala z pod postele svoje „náčiní,“ které mám připravené na toho upíra a začala se trochu bát…

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Jalle (22.12.2012 18:39)

veľmi sa mi to páči a to, že striedaš pohľady najviac

8)  THe (03.12.2011 12:51)

Čtu si to snad už po padesáté a pořád se u toho musím strašně smát.
Vykřikla úča jak nějaká třináctiletá holka, co vidí Justina Biebera.
Tahle věta jednou způsobí smrt mé bránice, jak se pořád směju.

5)  Baru (21.11.2011 16:06)

Ježíš Jamiele děkuju . No o lásce to bude, ale taky tam chci dát trochu akce, jinak by bylo moje sahrnutí sladký jak cumel (no jo, jsem prostě šílená romantička)

3)  Baru (20.11.2011 18:55)

Jamiele, je to možný, ale já když jsem psala další kapitoly, tak mi tam některý věci nějak nepasovaly a nešly tam vepsat. Taky nemám ráda věci, kde je něco nejasnýho... no jo, to jsem celá já

1)  THe (20.11.2011 10:08)

A tohle jsi ještě chtěla přepisovat? Nechápu, vždyť je to skvělý! Kašlu na to, že to není o Jaredovi! Skvělá kapitola! A samozřejmě mě zase dostal Paul...

1