Sekce

Galerie

/gallery/I kick your ass, life.jpg

Ne vždy jedním dobrým skutkem smažete ty špatné. Protože dobré skutky, jako by byly psány tužkou. Ale ty špatné jsou vyryty do kamene...

Ještě než začalo svítat, na břehu moře se to hemžilo zmatenými lidmi a civilními policisty, kteří vystřídali těžkooděnce se zadrženými dozorci. Většina z nás teď čekala na loď, která nás tady měla vyzvednout. Ten zbytek čekal na vrtulník, aby je co nejrychleji přepravil do nemocnice. Mezi nimi byla i Bella.

V noci se jí přitížilo a dostala takovou zimnici, že jsem si nedovolil stát blíž jak metr od ní. Přes tu záplavu dek skoro nebyla vidět, přesto jsem pozoroval ty mírné otřesy zimou. Proklínal jsem je, že je nenapadlo vzít s sebou pár zdravotníků a děkoval jim, že vůbec přišli. Byl jsem rozpolcený a hrozně se bál.

Zvuk točící se vrtule jsem slyšel už z dálky. Prakticky vzápětí jsem dokonce viděl malé tečky na nebi. Vrtulníky s červeným křížem, ale i policejním znakem na boku u nás přistály asi za pět minut a z nich vyběhlo plno záchranářů. Zorientovali se poměrně rychle a rozprchli se po okolí. K nám zamířila mladá doktorka s lékařským kufříkem. Odhodila ho na zem, odkryla Belle kousek přikrývek a zkontrolovala životní funkce. Potom jí nadzvedla víčka a zasvítila jí do očí.

„Potřebuju nosítka!“ křikla za sebe a téměř vzápětí se za ní objevil další záchranář s nosítky v ruce. „Musíte nám pomoct,“ řekla směrem ke mně. „Na tři.“

Když ji nakládali do vrtulníku, požádal jsem je, jestli můžu jet s nimi. Odpověděla, ať si nastoupím, hlavně ať nezdržuju. Byl jsem tam v mžiku a snažil se jí co nejméně zaclánět, když jí do žíly píchala nějakou injekci.

„Jak dlouho v tom jede?“ zeptala se a prohrabovala svůj kufřík.

„Skoro rok,“ odpověděl jsem a pozorně sledoval, jak kmitá rukama.

„Taková hezká holka a takhle si ničit život,“ zaklela. Neodpověděl jsem jí. Měla pravdu. I když Bella k tomu měla důvod. Ale to nic neznamenalo.

Ten let se mi zdál hrozně dlouhý, přestože nemohl trvat ani deset minut. Přistávali jsme na louce, jelikož u nemocnice k přistání není prostor. Čekalo tam několik sanitek a u nich dalších pár doktorů. Tentokrát jsem jim s nosítky nepomáhal. Běžel jsem ale vedle nich a v rychlosti si nastoupil do auta, abych opět nezdržoval.

Ten zapnutý majáček jenom potvrzoval, že na tom Bella není zrovna nejlíp.

Cítil jsem se mizerně. A jediná šance, jak jí teď pomoct, byl jeden telefonát.

„Edwarde!“ vydechl užasle, sotva zvedl sluchátko.

„Jsi v nemocnici, Carlisle?“

„Právě jsem před ní zaparkoval,“ odpověděl zmateně. „Stalo se něco?“

„Ten tábor právě policie zavřela. Vezou vám tam pár dětí.“

„A Bella?“ zeptal se. Znal mě moc dobře na to, aby věděl, proč mu volám.

„Má absťák. Vůbec jim nepomáhali, nechali je napospas osudu. A…“ zaváhal jsem, „možná ji tam,“ – hluboký nádech – „znásilnili.“

„Za jak dlouho tady budete?“ zeptal se a slyšel jsem vítr, jak běžel dovnitř.

„Zhruba za pět minut.“

„Hodím na sebe plášť a vezmu si ji na starost.“

„Díky,“ vydechl jsem vděčně a položil to.

Podíval jsem se na Bellu, které teď z čela stékaly studené kapky potu, a znovu zalitoval, že jsem se o zavření toho tábora nepostaral dřív. Tak rád bych ji teď držel za ruku. Tak rád bych ji hladil po tváři a vlasech a šeptal, že už bude v pořádku, že se o to postarám. Jenže při její zimnici jsem se od ní snažil držet co nejdál.

Byl jsem rád, když jsem z okýnka poznal okolí nemocnice. A když se potom otevřely zadní dveře a zíral jsem do Carlislovy tváře, většina strachu ze mě opadla. Věděl jsem, že udělá všechno pro to, aby ji zachránil. A věděl jsem, že on to dokáže.

Rychle jsem vystoupil z auta a pomohl lékařům s nosítky. Zatímco oni vysvětlovali Carlislovi její stav, já pozoroval její klidné víčka. Carlisle rychle přikývl na srozuměnou a se sestrami ji odvážel na ošetřovnu. Šel jsem za nimi, ale těsně před dveřmi mě zastavil.

„Edwarde, měl bys zavolat mámě. Má o tebe strach.“

„Ale-“

„S ní teď stejně nemůžeš jít. Zavolej mámě já se o ni zatím postarám.“

„Carlisle,“ zastavil jsem ho ještě. „Možná jí tam,“ zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči, „znásilnili.“

„Zjistím to. Ale ty už jdi.“ Poraženecky jsem sklopil hlavu a vyšel před nemocnici. Do toho telefonátu se mi vážně nechtělo, ale věděl jsem, že jí zavolat musím.

Zvedla to v průběhu prvního zvonění.

„Edwarde,“ vydechla radostí, „tak ráda tě zase slyším, kde jsi? Co děláš? Jak se máš?“ Musel jsem se usmát. Vlastně jsem teď ani pořádně nevěděl, proč jsem jí volat nechtěl.

„Jsem v pořádku, mami. Zrovna stojím před nemocnicí. Carlisle říkal, že ti mám zavolat.“

„Stalo se něco?“ Zněla vyděšeně, ačkoli věděla, že kdyby se něco stalo mně, nemocnice mi nepomůže.

„Je to na dlouho. Dorazím zároveň s Carlislem,“ slíbil jsem a po rozloučení zavěsil. Měl jsem namířeno zpátky do budovy, když mě zastavil vyděšený ženský hlas.

„Edwarde, co se stalo?“ Hlas Reneé Swanové jsem poznal už z dálky a přemýšlel, jak se sem tak rychle dostala. „Kde je?“ zeptala se hystericky a po tváři jí tekly slzy.

„Táta ji právě vyšetřuje. Je na tom špatně,“ řekl jsem jí odměřeně. Měl jsem na ni zlost, že ji tam poslala. Věděl jsem, že nemohla vědět, jak to tam vypadá, že s ní předtím byly skoro jenom problémy. I to, že jí to samotnou hrozně mrzí, což potvrzovaly její myšlenky. Ale bohužel jsem věděl i to, že zrovna ona byla jedna z těch, které Bellu do tohohle stavu dostali. Že za ty její problémy nese taky svou dávku viny.

Vběhla do nemocnice a zajisté bloudila chodbami. Našel jsem jí na recepci, jak se snažila právě telefonující sestře zaklapnout telefon a dozvědět se, kde je její dcera.

„Vím, kde je,“ řekl jsem za jejími zády a ona se s nadějí v očích otočila mým směrem. Pokynul jsem jí rukou, aby mě následovala a vydal se před vyšetřovnu, kde Carlisle sloužil. Čekali jsme pár minut, než vyšel ven.

„Jak je na tom?“ vyhrkla ihned a vyskočila z židle.

„Je silná, měla by to zvládnout. Nejtěžší bude první asi tři dny. Jestli zvládne ty, měla by být v pořádku. Ale dostala se k nám na poslední chvíli. Za chvíli ji budou odvážet na pokoj, můžete jít za ní. Zatím je ale v bezvědomí. Dal jsem ji ještě nějaké prášky na zmírnění abstinenčních příznaků, takže nemůžu s jistotou říct, kdy se probere.“

Vzlykla a schovala hlavu do dlaní. Když se ale otevřely dveře ambulance a kolečka lůžka se rozdrnčely po kachličkách na chodbě, rychle nás oběhla a následovala je do pokoje.

Když zmizela za rohem, podíval jsem se zpátky na Carlisleho.

„A co jsi zjistil ohledně toho…“ To slovo mi stále nešlo přes rty a doufal jsem, že to přece jen nebyla pravda.

„Nejsem si jistý. Známky pohlavního styku tam byly, našel jsem i malé oděrky. Ale nemůžu s určitostí říct, jestli šlo o znásilnění, nebo o tvrdší sex. Rozhodně se moc nebránila, i když v jejím stavu to ani moc nešlo.“

Zatnul jsem čelist a snažil se zhluboka dýchat. Bylo mi jedno, že je všude kolem cítit víc krve, než na kolik jsem normálně zvyklý. Právě teď nechtělo to monstrum ve mně cítit krev v hrdle, ale na rukou. Chtěl jsem vidět, jak jim těla chřadnou pod mými dlaněmi. Slyšet, jak jim přestává bít srdce a jejich jekot. Cítit tu sladkou krev, ale přitom se nechat spalovat ohněm, protože k jejich krvi bych měl odpor. Chtěl jsem-

„Edwarde, nad tím ani neuvažuj,“ zarazil Carlisle chod mých myšlenek.

„Myslel jsem, že jsem tady jediný, kdo umí číst myšlenky,“ ušklíbl jsem se.

„To sice jsi, ale znám tě moc dobře, abych věděl, na co myslíš,“ poplácal mě po rameni. „Jdi za ní. Až mi skončí služba, přijdu za tebou.“ Přikývl jsem a na nic nečekal a vydal se do jejího pokoje.

Zastavil jsem se chvilku před ním, když jsem uslyšel pláč vycházející zevnitř. Zůstal jsem za dveřmi a nechal její mámě chvilku na vzpamatování se.

Vešel jsem tam až po značné chvíli a když přišel Carlisle, aby ji zkontroloval a aby mě upozornil, že už končí, připadalo mi, jako bych tam byl jen pár minut. Za celou tu dobu se Bella ani nepohnula.

„Vy byste taky měla jít domů, paní Swanová,“ radil její matce. „Nijak jí nepomůžete, když budete unavená, až se probudí.“ Hádala se sama se sebou, ale nakonec lehce přikývla.

Z nemocnice jsme vyšli zároveň a když se od nás odpojila a šla ke svému autu, Carlisle se nespokojeně zamračil.

„Nechceš ji odvést? Je dost mimo na to, aby řídila. Pojedu za vámi a vyzvednu tě tam.“ Měl pravdu. Ani já jsem moc nebyl ve stavu, abych řídil, ale i v mém nejhorším stavu bych řídil lépe než ona v největší svěžesti.

Můj návrh odvozu s radostí přijala a roztřesenou rukou mi do dlaně vložila klíče. Celou cestu zírala z okna a vzpomínala na dobu, kdy byla Bella ještě malá.

Když jsme dojeli k jejich domu, musel jsem ji upozornit, že už tam jsme. Zmateně se na mě podívala a potom poděkovala. Byla tak mimo, že by si ode mě ani nevzala klíče od auta.

Znovu poděkovala a zavřela za sebou dveře domu.

 

Když jsem vešel domů, ihned jsem měl okolo krku ověšenou Esme. Pevně jsem ji stiskl v náručí a její vůně mi konečně připomněla vůni domova. Hned po ní mě objala Rose a pohrozila mi, že jestli mě ještě někdy napadne něco takového, vlastnoručně mi utrhne některou končetinu. Emmett s Jasperem mě jen s úsměvem poplácali po rameni a Emmett podotkl, že jde příště se mnou, protože to s těma chlupatýma v tom divným černým oblečení muselo být rozhodně zajímavé. Schytl za to od Rose nepěkné syknutí a varování, že jestli se o něco pokusí on, bude pro něj trest rozhodně horší než pro mě.

Nakonec ke mně přišla Alice a po vzoru předchozích dvou žen mě objala kolem krku. Neoplatil jsem jí to. Chytl jsem její paže a sundal je ze sebe. Ublíženě se na mě podívala, ale já nehodlal ustoupit.

„Věděla jsi to. To všechno. Když tam odjela, zjišťovala sis, všechno o tom táboře. Musela jsi vidět, jaký bude mít absťák. A musela jsi vidět i to, že ji znásilnili. Ale nic jsi mi neřekla.“ Křičel jsem na ni a bylo mi jedno, že s každým slovem se její výraz stával bolestnějším a bolestnějším. Mohla tomu zabránit, ale neudělala to. A i když jsem měl chuť jí obejmout, když jsem se dozvěděl, že tam poslala tu Novinářku, s přibývajícími informacemi jsem svůj postoj změnil.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

19)  Twilly (08.12.2011 17:31)

a Alice to schytá

milica

18)  milica (24.10.2010 15:22)

Jůů, úžasný. Chudák Bella a ta Alice ta to pod.... No těším se na další

Yasmini

17)  Yasmini (23.10.2010 22:50)

Saatana perkele!!!! Sprostá slova jsou určena Alici! Proč perkele proč???
Byl to mazec holka. Jsem na tom úplně závislá. No a ono to není dál...
Těším se co napíšeš a čím mě uzemníš.

S Y

eElis

16)  eElis (23.10.2010 18:38)

Jsem moc ráda, že se Bella odtamtud konečně dostlaa. Jen nechápu Alice, proč nic neřekla, když o tom všem věděla. Jaky k tomu měla důvod???
kapitolka byla nádherná

piskot94

15)  piskot94 (23.10.2010 11:01)

naštěstí už jsou všichni doma
to napětí mi nedalo chvilku klidu při čtení... dokonalé
snad všechno dopadne dobře

sakraprace

14)  sakraprace (23.10.2010 07:57)

Díkybohu, že ji odtud dostali, vlastně všechny.
Alice to věděla? Proč by pak nic neřekla? :( Potřebuji další díl

Ewik

13)  Ewik (23.10.2010 00:42)

Proč to Alice neřekla? Nechápu to. No uvidíme třeba se to vyjasní.

Marketa

12)  Marketa (22.10.2010 22:53)

rychle další

semiska

11)  semiska (22.10.2010 22:04)

Ona to všechno věděla a nic mu neřekla? Buď pro jeho dobro a nebo za tím bylo něco víc... Ale co? Jsme ráda, že se ta osvobozovací akce povedla a Bella je už v dobrých rukou. Jen se bojím,že se jí stalo to, z čeho je Edward tak drcen. Snad se z toho všeho dostane a bude moci s Edwardem konečně normálně žít bez žádnýho svinstva.
Moc se ti to Ree povedlo, klobouk dolů.

10)  Brigita (22.10.2010 21:58)

Krásná kapitola. Moc se mi líbila Tvá verze záchrany, jak Carlisle dobře zná svého syna a Edwardova lehce uvěritelná a snadno pochopitelná zlost. Jsem zvědavá, proč to Alice udělala. Doufám jen, že ne z nějakého vzáleného dobra, které z této hrůzy může vzejít. Momentálně se ztotožňuji s Edwardem a mám Alici asi takto ráda
Moc se těším na pokračování.

9)  Lejla (22.10.2010 21:42)

Byl to uzasny dilek. Bella to rpzhodne nema jednoduche,jen doufam ze se z toho rychle vylize a nebude mit zadne do zivotni nasledky. Edwarda chapu tez, ze zuri, ma k tomu duvod, ale nemuze vsechnu vinu hazet na ostatni. Otazecka ted je jestli ta Alice neco vedela proc mu to nerekla a nebo nezakrocila drive???

8)   (22.10.2010 20:42)

S pribúdajúci informáciami? ďalšími informáciami???
Priveľa informácií xD
Okej, uznávam, tak dlho som čakala, kedy Bella dostane skutočný absťák, ale keď to prišlo, najradšej by som to dala všetko preč... brrr
Presne ako v Kousni mě... keď som čakala na to, kedy sa Bella dozvie, že ju premenil Ed. Keď to prišlo, nechcela som, aby to tak bolo
Ale toto...
-ČO-DOPEKLA-MÁ-ALICE-ZA-PROBLÉM-?!-
Vydarený diel som zvedavá čo bude ďalej



7)  bb (22.10.2010 20:41)

tak na tohle fakt nemám slov

jen doufám, že všechno dobře dopadne

6)  Leni (22.10.2010 20:40)

Napínačka. Jen, aby teď nebyla taky těhotná.:p

5)  elie_darrem (22.10.2010 20:39)

nádherně napsané, Alice mě pořádně dožrala a to ji mám fakt ráda .....jinak skvělé

Evelyn

4)  Evelyn (22.10.2010 20:36)

Tak ji fakt znásilnili, jo? Víš, že jsi docela drsňák? Takový nehzký osud jí připravit... A Alici teď nemám ráda, protože Edward měl pravdu. Musela to vidět a nezabránila ničemu z toho.
Jsi dobrá! A úžasná a geniální ( )

Ajjinka

3)  Ajjinka (22.10.2010 20:32)

Eh, tak to je hustý. Belly lituju, bohatě mi stačil ten film
A Alice je pěkná píp...

2)  Ashley (22.10.2010 20:26)

chudák bells

Nebraska

1)  Nebraska (22.10.2010 20:24)

Tyjo, jsem to slupla jak malinu! A stejně pořád čuchám ěnjakou kulišárnu, hele! Co máš za lubem? ;)
No dobře, budu doufat, že teď už bude Bella v pohodě, pěkně se probere, padnou si s Edwardem okolo krku a budou spolu šťastně žít až do... dlouho
Tak šup, už má další, nebo se jdeš svlíkat? ;-)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Proposal scene